Poradna gynekologa
MUDr. Jiří Škultéty
Jsem těhotná, partner s tím nesouhlasí
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
24.6.11 21:20
Nesetkala jsem se, ale určitě jsou ženy, které to samé řeší/řešily a doufám, že se ti někdo ozve a podělí se o zkušenosti.
Hodně sil a dobré rozhodnutí přeju
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.6.11 21:26
Nevím, jaké je být samoživitelkou na vlastní kůži, ale moje kamarádka nemá vůbec nikoho, krom nemocné babičky a taky zvládá být s dítětem sama. Sice z ruky do pusy, ale jde to. A jak dítko odrostlo, šla do práce a situace se zlepšila.
Sama si musíš odpovědět, zda na to máš psychicky. Pokud ano, je do dobrá motivace a ostatní zvládneš. Pokud ne, nevyčítej si potrat. Nikdo nemá právo tě soudit, ale s vlastním rozhodnutím budeš muset žít celý život.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.6.11 21:32
Ono to je těžký radit.Buď budeš mít mimi a budeš na všechno sama,nebo můžeš být bez „starostí“.Můžu ti říct,že moje nebylo plánované a kdyby mi tenkrát někdo řekl,jak ten náš vztah bude vypadat,přesto bych neměnila.Člvěk má úplně jiný smysl života.Sama na dítě se můžeš ocitnout kdykoliv.Rozhodně záleží na tom,jak to cítíš ty.
Hodně štěstí 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.6.11 21:34
Jsem samozivitelka a bez otce ditete v RL, takze jeste min prispevku…
Mam mamku, ktera sama jeste chodi do prace, ale pohlida, kdyz to jde. A taky mi moc pomaha.
Cely tehotenstvi, ktery bylo mimochodem uplne pohodovy, jsem stravila myslenkami na to, co bude, jak to zvladnu, fyzicky i financne… Takze ti dost rozumim. Ale ted bych nemenila.
Jo je to tezky, ale ne nezvladatelny. A mala mi kazdy den dokazuje, ze jsem udelala spravne 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.6.11 21:39
Člověk o tom hlavně přemýšlí jinak, když v tvé situaci ve skutečnosti není…Nevím, jak bych se zachovala… Každopádně když se rozhodneš pro to malé, že ho vychováš sama…bude to těžké, ale jistě nejsi jediná na světě 
A za čas se najde někdo, kdo vás oba bude mít rád 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
24.6.11 21:40
Před několika lety jsem se ocitla v podobné situaci. Je to těžké, ale zvládnout se to dá (byla jsem na to úplně sama, jak emočně, tak finančně). Samozřejmě, že se moc nedá počítat s tím, že zůstaneš 3 roky doma (pokud nechceš být závislá na státu a žít z ruky do huby). Každopádně bych chtěla říct, že bych za nic na světě neměnila....... Nebudu ti nalhávat, stokrát spadneš na hubu do bláta a stokrát se zvedneš, protože prostě. Ale ta cesta plná kořenů za to stojí…
Takže za mě, nechat, zvládneš to a možná se v tvém případě otec dítěte nakonec chytne za nos, což se okolo mě (až na mě 
) mnohokrát stalo …
- Citovat
- Upravit
Anonymní
24.6.11 21:41
A ještě něco..... Nebyl problém najít chlapa, ten můj človíček nebyl překážkou, naopak… Problém by, že jsem se nejprve musela se vším citově sama srovnat a pak teprve jsem byla schopna nového, plnohodnotného vztahu …
- Citovat
- Upravit
Anonymní
beruska7908
24.6.11 21:46
AHOJ, jsem samozivitelka, mam sice podporu rodicu,ale da se to zvladnout i tak. nemam byvaleho, ktery y si malou bral, bydli pres celou republiku, taktez jeho rdina, mam na hlidani a financni pomoc jen me rodice, kteri maji sami prd a jeste chodi do prace a muj tata je hodne nemocnej.
ale i tak se to da zvladnout.
RADEJI DITE BEZ CHLAPA NEZ CHLAPA BEZ DITETE NEBO JESTE HUR NEMIT NIC A NIKOHO.
nejsem proti potratum, je to pravo zeny,alepokud uz ted citis obavy, ze bys pak deti mit nemohla a je ti uz 30, pak bych si byt tebou miminko nechala.
ja ziju take skromne, ale da se. pokud ho zapises do RL, bude muset platit alimenty, a dostanes i prispevek na bydleni, ten mam ja, ziju sama s dcerkou.
mam kamaradku, je sama se dvema detmi, manzel ji plati jen nekdy a taky zijou.nekdo si mozna rekne co je to za zivot, kdyz tu podporu partnera nemate, ale ja bych si to pak vycitala cely zivot, nevim..nechci te nijak ovlivnovat, jen poradit, ze jsem take sama, hlidani mam tak jednou do emsice a jeste podotknu, ze od zacatku materske doucuju parkrat tydne anglictinu, i bez hlidani a jde to. a to jsem bez auta, bez vlastniho bytu, jsem v podnajmu,ale jsme s dcerku stastne, mam JI, je to moje slunicko.
moje situace je samozrejme trosku odlisna od te tvoji, ja opustila partnera kdyz byly dceri dva,ale i tak si myslim ze jednoduche jsem to nemela, spis naopak.
kdyztak pisni SZ
- Citovat
- Upravit
24.6.11 21:57
Tak mi to nedalo, abych tě i já nepovzbudila 
Bohužel jsem se při mém prvním těhotenství taky ocitla v 5.měsíci sama, vztah-nevztah s bio otcem dcery byl komplikovaný od začátku a bohužel jsem otěhotněla, ze začátku to vypadlo, že spolu budeme, ale postupně se vše rozpadlo, až odešel, aniž by se tím trápil, tak mi došlo, že je tady zbytečné u něj na něco čekat…
trápila jsem se hodně, to ano a hlavně řešila otázku financí…měla jsem sice oproti tobě výhodu v rodičích, kteří mi byli neskutečnou oporou…slíbili i finanční výpomoc a já se tím jakž takž uklidnila a nakonec ji ani nemusela využít, prostě jsem ty šílené náklady nějak sama utáhla…první rok mi otec malé posílal peníze, pak ale přestal posílat peníze a já mu přestala brát telefony, neprotestoval a od té doby malou neviděl…
No, ale asi sis všimla mého metříku, že jsem zase těhotná 
ted už ale v úplné rodině, když bylo dcerce totiž 3 měsíce, tak jsem se nečekaně seznámila s nynějším přítelem, doslova po 5 měsících se k nám nastěhoval a už tady zůstal a je to ten nejlepší táta pro malou na světě…
No a ještě vzpomenu na dobu, když jsem byla sama, ale malá už na světě…stačil jediný její úsměv ( a že teda nebyl během dne jediný ) a věděla jsem, že i kdybych měla zůstat bez chlapa celý život, tohle bych nikdy na světě už nevyměnila…takže za mě si miminko určitě nechej…„přítel“ bude muset přispívat…jako, lehké to určitě nebude, ale zvládnout se to dá a kdo ví, zda i ty nebudeš mít takové štěstí na nového partnera jako já…
Moc ti to přeji a zkus si těhotenství v rámci možností užít jak to jen jde a hlavně si uvědom, že tobě zůstane z vašeho vztahu to nejcennější
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.6.11 22:02
Byla jsem samozivitelkou, kdyz bylo male 2,5 let. Musela jsem se odstehovat, najit si praci, pronajem. Nasla nebyla to levna zalezitost, ale vyzit se dalo, nevyskakovala jsem si, nezbyvalo mi moc, ale s pomoci nasich ( nejaky to obleceni pro malou, nakup jidla). Mala byla na vikendy u nich a ja mela druhou praci na vikendy. Drzim pesti. A tve rozhodnuti zda si miminko nechas je na tobe, ne, ze pokud on rekne, ze nechce, tak ty musis jit na potrat. Navic ti ze zakona musi platit alimenty, pokud ho nechas zapsat do rodneho listu, max by mohl chtit testy DNA, ale ty stejne prokazi, ze dite je jeho…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.6.11 22:10
Moc děkuji za příspěvky. Moc neznám tyhle stránky, jsem tady poprvé a tak se omlouvám, ale co to je SZ ? Někdo jste mi tam psal, že mám když tak napsat na SZ.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.6.11 22:17
ahoj,
nějak mě ani nenapadlo, že bych byla doma celé tři roky - samozřejmně bych si to přála ale první co mě napadlo, že budu doma jen dva roky a pak budem muset řešit nějaké jesličky. Co se týče toho, že to možná tomu chlapovi pak dojde - tomu moc nevěřím - už jen tenhle postoj jsem nečekala.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.6.11 22:20
Emče píše:
Moc děkuji za příspěvky. Moc neznám tyhle stránky, jsem tady poprvé a tak se omlouvám, ale co to je SZ ? Někdo jste mi tam psal, že mám když tak napsat na SZ.
Podle mě je to soukromá zpráva…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Krvácení mimo cyklus při braní antikoncepce
- 03.09.26
- Anonymní
Chloprothixen 50 mg
- 07.09.26
- Anonymní
Očkování živou vakcínou
- 04.09.26
- Anonymní
Menstruační problém
- 31.08.26
- Anonymní
Ahoj všichni,
chtěla jsem se s Vámi poradit. Je mi 30 let a otěhotněla jsem. Můj přítel (pokud ho vůbec mohu nazvat přítelem) dítě nechce, jelikož náš vztah je vzláštní. Známe se již několi let a nějakou dobu jsme spolu žili a též se několikrát rozešli a vrátili opět k sobě. Dítě nechce a chce abych šla na potrat, což já samozřejmně nechci, jelikož se bojím budoucích násladků a hlavně, že bych si to mohla do konce života vyčítat. Řekl mi, že bude respektovat jaké koliv moje rozhodnutí, ale poslední dobou se jenom hádáme a též mi řekl, že nemohu mít dítě proti jeho vůli. Myslím, že s ním vůbec nemohu v ničem počítat a tak nějak se trochu víc bojím být na vše sama. Nemám rodiče, kteří mi nějak pomohou ať už s hlídáním nebo finančně a to je asi ten největší problém, kterého se bojím. Nevím jaké to je být matkou samoživitelkou a jak to vše zvládnout. Můžete mi někdo poradit, nebo napsat jen pár slov, pokud jste se někdo s takovou situací setkal ?
Děkuji moc budu ráda za jakoukoliv radu.