Jsem totální sobec

Anonymní
22.6.24 21:27

Jsem totální sobec

Ahoj, chtěla bych prosím zůstat anonym.

Dneska jsem byla známým na svatbě. Bylo to hezký, i když já tyto akce příliš nevyhledávám, ale když už se někde ocitnu, tak si to užiju a přijde mi to hezký. Ale dneska, když jsem se vracela navečer domů, mi bylo úplně do breku.

Abych to upřesnila. Je mi pár let po třicítce. Žiji sama. Už několik let, v podstatě celou dobu, co jsem se odstěhovala od rodičů. Mám to ráda, můžu říct, že můj vysněnej styl života by byl doma se psem a kočkama a žít jako stará panna. Jenže dneska jsem si uvědomila, že jakkoli je to super, tak bych vlastně hrozně chtěla, abych to měla jinak. Chtěla bych mít v sobě tu vřelost, chtěla bych chtít žít s někým, budovat něco, směřovat ke svatbě.

Jenže - chtěla bych chtít. Já to tak vůbec necítím a je mi to líto. Nedokážu s nikým žít, jsem fakt nesnesitelná po nějaký době, vadí mi že není pořád po mým a nemůžu si dělat co chci. Mám úplnou hrůzu že bych se měla někdy vdát a uvázat se. Že bych měla někdy s někým něco sdílet. Být oddaná a nebýt jen JÁ.

Uvědomuju si čím dál častěji, že tím několika lidem ve svým okolí dost ubližuju a vlastně mě to mrzí. Vždycky mi to bylo jedno. Kopala jsem si sama na svým písečku, celej život, nikdy jsem nebrala ohledy, dělala jsem si všechno po svým. Ani jsem nikdy nebrala sobectví jako špatnou vlastnost, ale postupem času vnímám, že je to prostě na h.vno. Že za mě za pár let bude solidní semetrika, se kterou nikdo nevydrží a zbydou mi fakt jen ty kočky.

Je to hrozný když to takhle čtu a přemýšlím nad tím. Už asi pozdě bycha honit, nemyslím že se to nějak změní. Ale zajímalo by mě, jestli je tu někdo taky takovej. Jestli jsem nějaká porouchaná, anebo ne a vlastně to není až tak neobvyklý. Má s tím někdo zkušenost?

  • Citovat
  • Upravit
Napsat příspěvek

Reakce:

Velikost písma:
14379
22.6.24 21:32

Zkušenost nemám, ale zkoušela jsi přemýšlet, jestli ta tvoje představa není jen prostě strach se vázat a neochota se někomu přizpůsobovat? Chtěla bys chtít jen proto, aby jsi byla stejná jako ostatní a nebo ti něčí blízkost opravdu schází? Nechceš jen naplnit svoji představu o normálnosti? Nebo naopak zkoušíš léta ignorovat svoje potřeby a touhy a přesvědčuješ sama sebe o něčem, co je ve skutečnosti jinak?

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
118
22.6.24 21:39

Na mě to nepůsobí jako sobeckost, ale prostě jako vzorec, podle kterého jsi zvyklá fungovat. Pramenit to může už třeba z dětství, ale to se těžko odhaduje… Přijde mi to jako nějaký blok podle toho, co popisuješ :think:

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
22.6.24 21:45
@Aduš8 píše: Více

Já jsem si dlouho myslela, že je to jinak a že se to ve mě probudí, až přijde správný čas, ale je to horší a horší, takže už vím, že to ve skutečnosti jinak není a ta realita je prostě horší. Nechci žít jako osamělej pařez, ale zároveň chci, protože mě obtěžuje řídit se podle někoho a podřizovat se (i když v blbostech). Ta blízkost mi vlastně ani nechybí. Nemám pocit, že bych byla schopna mít nějaký hluboký city.

  • Citovat
  • Upravit
14379
22.6.24 21:49

Proč tak ale nechceš žít, když ti to naprosto vyhovuje? Jen proto, že nesplňuješ očekávání okolí nebo svých blízkých? Ve tvém životě jsi ty sama nejdůležitější. Pokud budeš žít život podle představy ostatních, šťastná nebudeš

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
2739
22.6.24 21:57

No a zamilovala se už někdy? Třeba i jen platonicky? A co sex, vůbec ti nechybí? Neměla jsi třeba nešťastné dětsví a v dospělosti máš psychický blok? Nebo ti to tak prostě vyhovuje a jen si děláš hlavu z reakce okolí?

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
22.6.24 21:57
@Aduš8 píše: Více

Já vlastně nevím. A to je asi ono. Že jsem dneska viděla, jak je to hezký, když lidi žijí tu pohádku, mají se rádi a berou se. Jsou schopni někoho milovat, sdílet s ním život, žít spolu. Já toho schopná nejsem. Bylo mi to líto. Raději bych byla „normální“, aby mi přišlo normální toužit po rodině, po svatbě, po dětech. Nikdy jsem po ničem z toho netoužila, protože to znamená se uvázat, sdílet. A to já neumím.

  • Citovat
  • Upravit
Anonymní
22.6.24 22:04
@Roxy ivka píše: Více

Zamilovala, měla jsem několik vztahů, po dvacítce dva víceroční - jeden čtyři a druhej tři roky, jakmile to začalo být vážnější, zdrhla jsem. Sex mi nechybí, mám ho dost. Dokážu mít sex bez nějaký hluboký lásky, prostě jen z fyzický přitažlivosti.
Nešťastný dětství jsem neměla, nebo ne vysloveně nešťastný. Ale nějaký velký city se u nás neprojevovaly. Ani já sama ne, protože prostě žádný velký city necítím.
Z reakce okolí si hlavu nedělám, nikdo to nijak nekomentuje, jsem prostě taková, lidi mě znají jako studenější čumák, solitér. A co si pamatuju, tak jsem to tak měla vždycky. Jsou zvyklí.

  • Citovat
  • Upravit
22.6.24 22:15

Buď v klidu, užívej co ti vyhovuje a buď šťastná. Jen…umřeš úplně sama. Jestli jsi s tím ok, nic neměň.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
22.6.24 22:25
@modra_vyletni_lod píše: Více

Tak nad tím jsem samozřejmě taky přemýšlela, ale říkala jsem si, že je vlastně fajn, že nikdo se nebude trápit a smutnit. Což je smutný pro mě, ale nechci, aby se někdo trápil kvůli mně.

  • Citovat
  • Upravit
22.6.24 22:30
@Anonymní píše: Více

Tak super…toto máš vyřešeno. Tak nebuď smutná a žij svůj život. Nejsi divná ptz ti je dobře jak je. Je mraky lidí co se trápí a žijou "normální " život.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
18258
23.6.24 05:22

Nečetla jsem všechno… ale co takhle najít si partnera, se kterým se budete vídat a dělat všechny ty věci, co dělají lidé v páru, ale nebudete sdílet společnou domácnost? prostě si budeš dál žít ten svůj soliter, ale budeš se mít na koho a na co těšit a časem se třeba budeš moci lépe rozhodnout, zda chceš pokračovat v tom, co máš do teď, nebo zda něco změníš…
já jsem vždy toužila po rodině, mám ji… ale na svobodné časy ráda a často vzpomínám.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
18258
23.6.24 05:23
@modra_vyletni_lod píše: Více

já myslím, že takhle jednožnačný a snadný to není… máš přeci rodiče, sourozence, kolegy, kamarády…

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
23.6.24 07:31

Pro mě jako matku a manželku je to sice zvláštní..to já naopak ta pouta vyloženě potřebuji, ale sama mám v blízkém okolí rovnou dvě ženy, které jsou jako ty. Jedna mívala vztahy jen jako hodně mladá. Teď už je roky v důchodu a žije pořád sama. Jen teda ta ani ta zvířata nemá ráda. Má jen dlouholetého kamaráda s kterým chodí po výletech. Byla s ním i na mé svatbě. Jsou úplně stejní. :)
Druhá je mi hodně blízká, jakože příbuzensky. Lidsky jsme si rozuměli akorát jako děti. Ta žije s partnerem, ale on pracuje hodně v zahraničí, takže jsou spolu hodně málo a tak jí to vyhovuje. Často i on pak hned jede někam buď s přáteli nebo za rodinou a ona zůstává doma. A to se už tak vidí dost málo. Potřebuje takový ten svůj prostor. Nesnese neustálý kontakt. Vytáčí jí to. Děti nemá ráda, nechce. Svatbu nevím.
Takže to zas až tak neobvyklé nebude :) Hlavně, ať je člověk šťastný. Je přece jedno, jak žije.

  • Citovat
  • Upravit
34473
23.6.24 08:18
@Anonymní píše: Více

Víš, strašná spousta lidí žádnou pohádku ve vztahu nežije a věř, že po čase budou třeba závidět oni tobě. Ten čas, klid, zázemí podle tvých představ,… Pokud jsi takhle spokojená, neřeš to a nenuť se cítit to jinak. Způsobů, jak prožít život je strašně moc a my nemůžeme mít všechny na jednou. Prostě si v určité chvíli musí člověk vybrat.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další témata z kategorie

Mohlo by vás zajímat

Zkušenosti a hodnocení

Hra JAUVAJS!

  • (3.8) + 10 recenzí

Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky

Ikona - Lucie Machová

Mgr. Lucie Machová