Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Bohužel je
dávala bych si pozor, aby to nepřešlo na to zakazování ven apod. Nemáš nějaké koníčky? Nebo co jsi dělala než jsi přítele poznala? Určitě jsi měla nějaké aktivity/zájmy.
Na přítele se těš, ale zase ho neber jako středobod tvého života ![]()
Najdi si nějaké koníčky a zábavu i bez přítele. Kamarádka byla takhle psychicky závislá na příteli, byli spolu 4 roky (cca od 17 let). Pak se s ní přítel rozešel, našel si jinou. A jí se zhroutil svět, protože neztratila jen přítele, ale vlastně se jí sesypal celý život, který měla postavený jen na aktivitách spojených s ním. Dostávala se z toho snad rok, bylo to hrozné.
@Anonymní píše:
S přítelem jsme spolu 1 rok a až teď mi dochází jak moc jsem na něj uplá.. naštěstí to není tak moc že bych mu psala zprávy nebo nepouštěla ven.. nic mu nezakazuji.. spíš mi jde o to že když jsme od sebe třeba více jak dva dny tak mi tak moc chybí že mě nic nebaví a jsem jak bez života.. i v práci na něj často myslím.. před tímto vztahem jsem měla vztah který nedopadl vůbec dobře protože předchozí přítel mě mlátil a celkově mi ubližovala tak si myslím že to bude mít s tím něco společného.. myslíte že je to špatně že jsem na součastném příteli tak uplá?
Kolik ti je let?
Jsi nevyzrálá, závislá, nesamostatná. Nic moc pro život. Kolik ti je? Měla bys zapracovat na svých koníčcích, přátelích, životní energii.
@Anonymní píše:
S přítelem jsme spolu 1 rok a až teď mi dochází jak moc jsem na něj uplá.. naštěstí to není tak moc že bych mu psala zprávy nebo nepouštěla ven.. nic mu nezakazuji.. spíš mi jde o to že když jsme od sebe třeba více jak dva dny tak mi tak moc chybí že mě nic nebaví a jsem jak bez života.. i v práci na něj často myslím.. před tímto vztahem jsem měla vztah který nedopadl vůbec dobře protože předchozí přítel mě mlátil a celkově mi ubližovala tak si myslím že to bude mít s tím něco společného.. myslíte že je to špatně že jsem na součastném příteli tak uplá?
Znám to, měla jsem to tak také, ale bylo to z důvodu, že jsem v té době prožívala fakt nejtěžší období svého života, měla jsem psychické i zdravotní problémy a on byl ten, v jehož blízkosti jsem pociťovala bezpečí a klid. Také to byl můj “první” opravdu vážný vztah, tudíž když jsme byli od sebe třeba týden, tak jsem taky měla takové chvilky, kdy jsem se tak moc těšila, až jsem zapomínala na vše okolo. No teď jsme spolu už podstatně dýl a už si jeho občasné služebky užívám se sklenkou vina a seriálem
![]()
Je v pořádku ze se ti stýská a myslíš na nej. Není v pořádku (alespoň podle mě), ze nejsi schopna fungovat bez nej ani par dni. Zkus využit času kdy bude pryč a potkat se s kamarádkou, skočit na nákupy, cokoli… nezdrava závislost na čemkoli nevede k ničemu dobrému.
@Anonymní píše:
S přítelem jsme spolu 1 rok a až teď mi dochází jak moc jsem na něj uplá.. naštěstí to není tak moc že bych mu psala zprávy nebo nepouštěla ven.. nic mu nezakazuji.. spíš mi jde o to že když jsme od sebe třeba více jak dva dny tak mi tak moc chybí že mě nic nebaví a jsem jak bez života.. i v práci na něj často myslím.. před tímto vztahem jsem měla vztah který nedopadl vůbec dobře protože předchozí přítel mě mlátil a celkově mi ubližovala tak si myslím že to bude mít s tím něco společného.. myslíte že je to špatně že jsem na součastném příteli tak uplá?
Je, kouka z toho zavislost.
Takhle já žiju s chlapem třetí rok a když by nebyl doma dva dny, tak se mi bude taky stýskat a budu na něj myslet kudy chodím.
Je to ale o nějaké rovnováze, může se ti stýskat, ale nemůžeš chodit jak tělo bez duše a nebýt schopná aktivity bez něj.
Koníčky, kámošky, věci, co by ho třeba ani nebavily, ty můžeš dělat právě když on není v dosahu ![]()
Když budeš žít jen pro jednoho, sesype se ti svět, když by to nevyšlo, jak už bylo psáno výše, a to je pak průšvih.
Rozhodně nejsi nevyspělá, nesamostatná apod. Vzhledem k tvé minulosti se u tebe projevil úzkostný attachment - doporučuji si nastudovat. Pokud pochopíš vzorce svého chování dokážeš svůj attachment změnit nebo si aspoň některé svoje myšlenky urovnat. Já jsem taky úzkostná a díky sebepoznání jsem přestala být toxická k sobě i k partnerovi.
@Anonymní píše:
S přítelem jsme spolu 1 rok a až teď mi dochází jak moc jsem na něj uplá.. naštěstí to není tak moc že bych mu psala zprávy nebo nepouštěla ven.. nic mu nezakazuji.. spíš mi jde o to že když jsme od sebe třeba více jak dva dny tak mi tak moc chybí že mě nic nebaví a jsem jak bez života.. i v práci na něj často myslím.. před tímto vztahem jsem měla vztah který nedopadl vůbec dobře protože předchozí přítel mě mlátil a celkově mi ubližovala tak si myslím že to bude mít s tím něco společného.. myslíte že je to špatně že jsem na součastném příteli tak uplá?
já jsem taky uplá, to přejde, až spolu budete žít dýl a budeš ráda, když chvilku vypadne
hlavně, že je hodnej a nemučí tě.
Nic mu nezakazuj a trénuj vlastní program, naprosto vědomě. Ono to pude…
Neviděla bych to tak dramaticky, jako některé tady - my si s manželem třeba někdy voláme během dne, jak se máme, přestože se večer uvidíme; když je jednu noc mimo domov, tak se mi stýská a dost se na to netěším… A tak podobně. U mě to možná souvisí i s tím, že mám velkou potřebu fyzického kontaktu, tj. když je manžel pryč, fakt mi fyzicky chybí.
Ale (a to je možná ten rozdíl) - nejsem na něm závislá v tom smyslu, že bych bez něj nebyla schopná fungovat. Stýská se mi třeba, někdy mám splín, ale funguju jinak normálně.
Takže to je podle mě to, na čem bys mohla zapracovat - prostě se umět nějak zabavit i bez něj.
Za me je styskani ve vztahu normalni. My spolu s přítelem bydlime pet let a styska se mi po nem, i kdyz travime treba jen jednu noc od sebe. Skoro kazdy den si volame do prace, i kdyz se za par hodin uvidime doma. Kdyz ma odpoledni, tesim se na nej, az vecer dojde z prace.
Samozrejme by to nemelo prekrocit nejakou hranici, kdy bych pak bez nej byla absolutne nefunkcni. Pokud by to doslo do takove faze, soustredila bych se na to, abych zamestnala hlavu jinak. Jit nekam s přáteli, navstivit rodinu, zazrat se do zajimave knizky (to jsem pak schopna přijít o cele dny
).
Takze zalezi, jak moc negativne te to ovlivnuje. Rok je relativne kratka doba, tam jeste muze hrat roli zamilovanost a rozjitrene hormony. Pokud je to jen o tom, ze na nej v průběhu dne casto myslis, styska se ti a tesis se, az budete zase spolu, rekla bych ti, ze je to v poradku a uzij si to. Pokud ti to ale brani v beznem zivote, neustale uzkostlive pocitas, za jak dlouho se zase uvidite, nemas chut na jidlo, aktivity, cokoli, pak je to spatne a mela bys to resit.
@jedno.devce Já to mám podobně ![]()
Jsem hodně kontaktní, a už tak v jedenáct dopoledne se začnu těšit, až se obejmeme po práci. Když má jít s chlapama jednou za čas do šumu, tak se mi nechce ani usínat sama v posteli.
Ale normálně funguju, vždycky si domluvím nějakou kámošku, se kterou si můžeme podrbat u kafe, aniž bysme musely hlídat každé slovo
Nebo se jen tak válím a nedělám nic, čumím do mobilu nebo si pustím nějakej film, co by ho nebavil.
S přítelem jsme spolu 1 rok a až teď mi dochází jak moc jsem na něj uplá.. naštěstí to není tak moc že bych mu psala zprávy nebo nepouštěla ven.. nic mu nezakazuji.. spíš mi jde o to že když jsme od sebe třeba více jak dva dny tak mi tak moc chybí že mě nic nebaví a jsem jak bez života.. i v práci na něj často myslím.. před tímto vztahem jsem měla vztah který nedopadl vůbec dobře protože předchozí přítel mě mlátil a celkově mi ubližoval
a tak si myslím že to bude mít s tím něco společného.. myslíte že je to špatně že jsem na součastném příteli tak uplá?