Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Z téhle diskuze je mi smutno. Je vidět, že tu nikdo nevíte jaké je mít zdravotní hendikep, který je na první pohled vidět. Jak se na vás dívají kolikrát lidé na ulici, jak těžké je najít si partnera nebo práci. Mimochodem zahořklí obvykle bývají ti, kteří se narodili zdraví, protože to nepřijmou jako svojí součást. Známý po úrazu skončil na vozíku a holt to psychicky nedal.
@Katydr zdravím, jsem s, nyní už manželem, skoro 6 let, je na vozíku. Jestli chceš, můžeme pokecat přes SZ ohledně,, pros and cons,, žití s postiženým. Nedá se to zobecňovat. Tak jestli chceš, napiš ☺️ Na začátku našeho vztahu jsem taky byla ráda za postřehy partnerek
hendikepovaných😉
@Serpentini píše:
Z téhle diskuze je mi smutno. Je vidět, že tu nikdo nevíte jaké je mít zdravotní hendikep, který je na první pohled vidět. Jak se na vás dívají kolikrát lidé na ulici, jak těžké je najít si partnera nebo práci. Mimochodem zahořklí obvykle bývají ti, kteří se narodili zdraví, protože to nepřijmou jako svojí součást. Známý po úrazu skončil na vozíku a holt to psychicky nedal.
Bohužel, máš pravdu. Je to tak.
Jak jsem tu už napsala, zdravý člověk si těžko může představit život toho, který musí, nebo se musí naučit žít s hendikepem.
A nemá jinou možnost, než se s tím smířit.
@Anonymní píše:
Určitě to není obecné pravidlo, byla jsem hodně, hodně mladá. Tehdejší přítel byl na vozíčku a v zásadě čekal, že se všechno bude točit kolem něho, co chce, kdy chce, kolik toho chce, kam chce. Protože pro něj je to přece tak těžké, tak se mu musí ten život usnadňovat. Ale takoví jsou i zcela zdraví lidé…
Vím, že jako mladá bych to nedala. A taky je hodně náročné si s takovým pořídit dítě. Zralejší ženy k tomu přistupují jinak, mají i víc, a třeba negativních, zkušeností se zdravýma a možná si hodného, byť hendikepovaného, více váží.
Tak já jsem mezi ženami velmi oblíben, a jak kdysi řekla moje nejlepší virtuální kamarádka: „Kdybys byl zdravý, tak ty ženský budeš přehazovat vidlema.“ Možná jo, možná ne.
Mojí výhodou je to, že jsem postižený od narození. A nikdy jsem si nevylíval vztek na druhých, protože za to nemůžou. Beru to tak, že za to, jestli jsem šťastný, jsem primárně zodpovídám já sám, není vina ostatních, že nejste šťastní.
Zdravý člověk, jež skončí na vozíku, to má těžší. Z plnohodnotného života vás to vystřelí někam, kam nechcete, a smířit se s tím. Já bojuju tady ve virtuálu, protože jsem si za uplynulých 20 let vytvořil dost lepivý vazby, které mi vynahrazují moji vlastní rodinu. Kdyby se tazatelka chtěla zeptat, tak Ájém fakin redy.
Než to dočtu.
Myslím že je to stejné jako u kohokoliv jiného. Někdo je dobrý člověk a někdo není. Někdo je dobrý partner a hodí se ke mě a někdo ne. To že to má z jakéhokoliv důvodu těžší obvykle jeho základní nastavení jen zvýrazní ale nezmění.
@Nutella píše:
Vím, že jako mladá bych to nedala. A taky je hodně náročné si s takovým pořídit dítě. Zralejší ženy k tomu přistupují jinak, mají i víc, a třeba negativních, zkušeností se zdravýma a možná si hodného, byť hendikepovaného, více váží.
tvá profilovka mě bude vzrušovat, pokaždé když ji zřím. Miluju tě, ať jsi kdekoliv, a vždycky tě budu chtít
![]()
No já mám přítele o berlích a znám par na vozíčku a vše jsou to uzasni lidi. Vseci mají vztah a dítě a chovají se hezky. Přítel je uzasnej a jde vidět jak si váží života a všeho okolo a za nic bych nemenila. Spis hodně vidím problém v tom ze třeba ty lidi měli vztah ale krachlo to u zdravého, ze podváděl, ze neprijmuj ten vozík no a to jakési omezení
Dokonce znám jednoho co je postiženy na vozíku a má ji nějak postiženou pater a ženský na nej letí šílený způsobem a sex atd není problém. Tohle bych už já osobně nedala ale proč ne, v obličeji je peknej
![]()
Hele, asi je to těžký zobecnit. Pracuji s takovými lidmi, dost jich je egoistických a naštvaných na celý svět. Kamarádka a bývalá kolegyně byla ve vztahu s vozíčkářem po nehodě deset let, popisovala ho jako naprosto úžasný. Poté počali dítě a po jeho narození on obrátil. Prostě nesnesl tu bezmoc a vyléval si to má nich. Došlo poměrně brzy k rozchodu. Na druhou stranu znám kluka, který svého postižení využívá, aby dostal holky do postele. Ale tak i do vztahu se zdravým člověkem jdeš s tím, že se nějaký kostlivec najde. A ty psychické vady jsou někdy daleko horší, jak kdejaké tělesné postižení. Mám na mysli ve vztahu k okolí.
Vím o dvou případech, kdy si fyzioterapeutka vzala klienta kvadruplegika a nakonec se on vykašlal na ni! Obě hezký holky, žádná nouzovka.
Naprosto správne, ze beres v potaz všechny aspekty vztahu a snažíš se potvrdit/ vyvrátit cliche. Mame v rodině ten negativní případ - nemoc v průběhu zivota a dával to manželce pekne sežrat. Ale třeba u nás bydlí paralympionik Drahoninsky a nedokážu si představit, ze by se takhle choval. Fakt prijemny a sympatak. Ale on am evidentně naplněny alespoň částečně svůj zivot a energii ma kam směřovat
@lu369 píše:
To je jako kdyby ses ptala na otázku, zda jsou muži s vousy dobrými partnery. Na tvou otázku neexistuje odpověď, vše je vždy o lidech, ne o hendikepu.
Ale existuje - muži fouskatí (živočišný druh, hojně rozšířen především na severu) jsou skutečně horší partneři, protože jak mají fousky, často ženám šmirglují tváře, ruce pupíky a pak i další orgány.
Já nikdy neměl moc přátel, ty jsem si udělal až střední školou. Vztah jsem měl až v 36. Aby vás lidi měli rádi, musíte mít rádi vy je. Někdo je asociál, introvert, samotnému je mu dobře. Mně lidi nabíjej, baví. Proto jsem tady. Mám pár kolegů na vozíků a prokazatelně vím, že nemají ani zdaleka tolik kamarádů a přátel co já, a to jezdili na různé tábory. Tvrdím, že lidi si musíte zasloužit. Mám štěstí na velmi dobré přátele, a kdybych se někdy dostal do sratchek a neměl naše a bráchu, tak vím, že půjdu za nimi a v rejži by mě nenechali.