Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Zdravím, syn 2,5 let i několik hodin v kuse v noci cestuje po posteli. Kope nohama, sedne si a po hlavě se na mě vrhne, pořád se převaluje. Jen občas vykřikne, někdy ho uklidní hlazení po zádech nebo obejmutí. Trvá to už několik měsíců, chvilku je to lepší, chvilku horší. Od září chodíme spát celkem pravidelně, protože chodí do dětské skupiny. Ale myslím, že to začalo už předtím. Spím s ním v dětském pokoji, jen občas odejdu za manželem a když se v noci vzbudí, jdu zpátky za synem. Dá se s tím něco dělat? Kdy to asi odezní?
U moji dcery to bylo docela desive, mluvila, kricela, trvalo to vzdycky minuty, uklidnit se moc nedala, jako batole to bylo casto, potom min, prestalo to kolem 12 let. Pokud to jsou nocni besy, tak se deti nemaji budit, aspon mi to tehdy rikala detska doktorka.
Syn má necelé tři roky a takhle spí normálně. Spím s ním na posteli a kope, odráží se od stěny, máchá rukama, občas řekne slovo, občas zapláče, občas se směje nahlas, jako by hodně prožíval sny
často se budí a mizerně spí od narození. Tohle jsem za běsy nikdy nepovažovala. Ale nikde u doktora jsem to zatím neřešila.
Noční běs měl myslím předevčírem poprvé a tedy doufám, že i naposledy. Brzo po usnutí strašný řev, fakt úplné ječení, třásl se, stoupl si na posteli, když jsem vběhla do pokojíčku, tak se skácel dozadu, naštěstí na postel, tak si neublížil, vypadalo to děsivě. Nešel dlouho uklidnit, pak to zaspal a nejsem si jistá, jestli mě vůbec vnímal. Bylo to úplně jiné, než ten jeho divoký spánek, co má normálně, teď byl jak v tranzu.