Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Ahoj maminky, mám 6,5 letého syna, který spí ve svém pokojíčku, usíná sám. Rutinu má s tatínkem (já uspávám mladšího), a já mu pak jen přijdu přečíst knížku, pomazlit a odcházím a on si usne. V ideálním případě.
Poslední dobou se ale začal vztekat u usínání, chce mít rozsvíceno a dělá u toho kraviny, vzteká se, hádá se s tatínkem a nechce tam být sám, když pak odcházím i já po přečtení knížky tak protestuje. Když už se domluvíme, že opravdu už musí spinkat, za 10 minut přijde do obýváku, že nemůže usnout (přitom za těch pár minut to ani nezkusí), a že má noční můry. No a chce být v obýváku, čučet na telku, ale nahoru prostě zaboha jít nechce.
Už jsme vyrobili i lapač snů (jako nevěřím na to, ale jemu jsem řekla, že se nemusí bát usínat, že lape zlé sny), ale stejně je to usínání blbý. Přitom to fungovalo hezky. Nechci na to jít drsně - neřvi a spi, zavřít dveře a odejít. Ale už nevím, čím bych mu pomohla, on pak ponocuje do 9 třeba a druhý den je unavený. K tomu se dnes v noci probudil s pláčem, že se mu zdál opravdu zlý sen - takže tomu lapači nevěří už ani on a čekám, co bude večer… ![]()
Ve škole se mu nic neděje, není to tak, že by nechtěl chodit do školy, proto večer zlobí u usínání, naopak se tam těší. Ale říkala jsem si, že bych i napsala paní učitelce, jestli přece jen něco… nevím no, ale to mi nepřijde popravdě. On tvrdí, že nechce usnout protože se bojí, že se mu budou zdát noční můry.
No, co s tím? Nějaké nápady? ![]()
@Tayen Kolem půl 8. Ráno vstáváme po 6 do školy. Myslíš, že je to moc brzo? On když to natáhne, tak je pak protivnej ![]()
My jsme dětem pořídili noční lampičky. Např. viz foto. Jinak se bojí usínat, s lampičkami je to mnohem lepší. A 8letá má skutečné noční můry, potřebuje, aby někdo spal s ní - rodič nebo sourozenec.
Nejsou to spíš noční děsy? Syn (necelých 8 let) dřív míval skoro denně a později v nocích, kterým předcházely nějaké pro něj velké zážitky. To už jsme s manželem vždy byli připraveni na tyjátr ![]()
@Brbra já nevím, podle mě je to normální, že se dítě samo bojí v noci v pokoji. Já se bojím potmě do dnes a nějakou zjevnou příčinu to nemá. Moje děti 7 a 9, taky neradi spí potmě sami, nechavám jim pootevřené dvěře do pokoje, aby jim šlo trochu světla a stejnak je občas najdu jak leží spolu v posteli, nebo příjdou v noci spát ke mně, že se jim zdál špatný sen.
@Brbra a když by s ním taťka zustal, dokud neusne? My máme 6leta dvojčata kluky a každý večer se střídáme. V pul 8 jdeme s nima do postele, precteme pohadku a zhasiname. Do 10min spi oba dva..
Odváděla jsem do pokoje i za cenu scény, prostě to zkouší.
A dle popisu mi přijde, že si ty noční můry vymýšlí.
@Brbra
Myslím, že je to docela brzy. Zkusila bych to posunout min. na osmou.
A pak bych prostě byla trochu tvrdší… zavřít dveře, donutit zůstat v pokoji. Nechat třeba noční světýlko, ale nediskutovat. Aby věděl žr nemá cenu něco zkoušet.
Má pootevřené dveře i lampičku. On ani nepotřeboval, abychom u něj byli, v pohodě usínal sám, ale teď se to nějak změnilo ![]()
No vymyslet si to klidně může, vecer určitě, to dělá kraviny. V noci si to ale myslim nevymyslel, to bylo fakt nekdy ve 2 rano a sedel a plakal na posteli
@Brbra ono se to u těch dětí dost mění, stačí, že uvidí něco v televizi, nebo si ve škole řeknou strašidelný příběh a je zaděláno. Fantazie pracuje a jsou ještě malý na to, aby si některý věci logicky zdůvodnily. Máme taky klidnější období a pak období, kdy se bojí víc. U nás je výhoda, že jsou v pokoji dva, ale jsem si jistá, že kdyby byly sami, tak je to se spaním určitě horší. Se špatným snem se budí taky občas, jsou měsíce, kdy je to častější a jsou měsíce, kdy vůbec. Možná bych posunula spánek. Moji chodí spát ve všední dny v 8,ale tak do těch 9ještě klábosej a pak stávají do školy v 6:40.
Nepřijde mi na tom nic divného. Je to období, které přejde. Můj syn se hodně bál ve věku 6.5-7.5. Pak to přešlo. Usínal tak, že si dal hlavu na můj hrudník a v noci se fyzicky ujišťoval, že tam jsem. A taky nechtěl v noci jít sám na wc, bál se. Každopádně, pokud jsem byla pracovně mimo domov, což se dělo celkem pravidelně, tak neměl problém spát sám. Ale jakmile jsem byla doma, byl jako klíště. Takže zkrátka jen nějaká aktuální potřeba.
V životě by mě nenapadlo nad tím přemýšlet tak, že si vymýšlí a něco zkouší.
A to jsem přirozeně sobečtější typ.
Nase děti se taky bojí že budou mít zlý sen… při usínání mají otevřené dveře na chodbu a tam se svítí. Az usnou zhasiname a zavírame. V noci pak mají lampičku na pohyb. Mají plyšáky v posteli…ale jasné když se jim něco zda i přes přítomnost plysaka tak na to pak neveri. Vysvětluji i že je to jen sen - blbost co se jen zdá v hlavě a není to reálné…