Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@Anonymous355 píše: Více
Zas tak bych to nedramatizovala … ![]()
Pokud jste opravdu dobré kamarádky, tak si to vyříkáte.
Tady to vypisování přes socky je úplně na 💩… Kolikrát napíšeš něco, co přes písmena vyzní úplně jinak, druhý se urazí a dopadne to jako u tebe.
Sedni do auta, na kolo, nebo naskoč do mhd a jeď si to s ní prostě vyříkat z očí do očí.
Jako nemyslím si, že se stala až taková hrůza, aby se tak nakrkla.
A já bych asi jednala podobně jako ty. Pokud někomu blízkému zemře někdo v rodině, taky se stáhnu. Nechci otravovat s blbýma dotazama.
A asi bych i předpokládala, že na nějaké kafe dotyčný nebude mít náladu. Já bych rozhodně neměla, být to někdo opravdu blízký.
Zkus jí to vysvětlit a když bude naštvaná dál, víc bych se nevnucovala …
@Anonymous355 píše: Více
A kdyz tobe umreli pribuzni, tak ti kamaradka byla oporou, nebo taky cekala, az „te to prejde“? ![]()
Někdy jsem už úplně emočně vyčerpaná, válí se na mě pořád ze všech stran problémy všech a já nevím kam dříve, co dříve, komu dříve pomocí. Nezvládám to. Manžel už nadává že jsem furt přilepená na mobilu a něco řeším místo abych se věnovala mu i malé.
Kamarátka preháňa. Veď keď mám dobrého kamaráta, nehĺadám hneď za každým nedorozumením zlý úmysel. Nespravila si nič zlé. Kamarátka je asi trochu sebestredná
Ano popřali mi upřímnou soustrast a ptaly se zda jsem v pohodě, jedna mi nabídla že když něco budu potřebovat ať se ozvu, a pak šla na domluvenou párty už dříve a tam se rozbrečela a opila a další den byl pohřeb.
No já nevím. Mně vždy když umřel někdo blízký, tak jsem neřešila žádné kamarády, ale sbírala se z toho šoku a chystala pohřeb. Mohli by spolu jet do Himalájí a neříct mi to, ale mně by to bylo jedno, protože jsem řešila to úmrtí v rodině. Asi jsem divná. Později po pár měsících jsem byla ráda, když vyslechli moje stížnosti na nespravedlnost života a odkývali mi to. Nic víc jsem nepotřebovala.
Za mě ten první den reagovala zvláštně i ona. Píšeš, že ti neodpovídala. Jasně, mohla jsi to napsat podstatně lépe, zeptat se přímo, zda to setkání chce, ale ona tě nemusela úplně vyignorovat. Ty taky neumíš číst myšlenky. A nemůžeme čekat, že druhá strana bude reagovat dle přání, které jsme jí neřekli. Když ti ale druhý den napsala zprávu, ze které bylo patrné, že jí to mrzelo, následně viděla, že jsi venku s jinou kamarádkou a jako bonus jste zrušily plánovaný sraz na další týden a jako náhradu navrhly nějaké obecné „jindy“… tak to se teda z vaší strany fakt nepovedlo. Ono z jejího pohledu to pak může působit stylem: včera jsem tě zazdila, my dvě už jsme si pokecaly dnes a o tebe nezájem. Ale jak píšu, chyba je i v její reakci… tedy spíš nereakci… ten první den.
Příspěvek upraven 04.11.26 v 11:48
@Anonymous355 Ahoj,
zaprvé je skvělé, jakou oporou umíš pro ostatní být a každý si může takovou kamarádku přát.
Nevidím, že bys udělala něco špatně. Nevím, jestli kamarádka již tak někdy reagovala, nebo je to poprvé a třeba i ovlivněné událostmi, které náhle zažívá.
Nejlepší bude v podstatě jí napsat to, cos napsala sem. Ale zároveň si dát pozor, jestli to není ten druh kamarádky, který z tebe jenom čerpá.
Tak první den je pochopitelné že byla v šoku a chtěla to zpracovat. A s tím srazem, to jí napsala ta druhá kamarádka, a divila se, její reakci, tak jsem ji řekla že jí to neměla psát, co se stalo a že bych se s ní sešla sama a příště třeba všechny. Ona to nevěděla že se něco děje.
A já viděla na fb že je ta kamarádka s rodinou tak jsem to vydedukovala že asi potřebuje teď být s nimi.
@Anonymous355 píše: Více
Ono tohle dedukování často nedělá dobrotu. Spousta hádek vzniká kvůli tomu, že jeden se jasně nevyjádří a druhý si potom něco domýšlí. A když si to domyslí špatně, ten první se urazí. Takový spor máte poprvé? Nebo se už stalo dřív, než jsi si musela domýšlet, co ta kamarádka vlastně chce a nechce?