Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Holky já teda půjdu trochu proti proudu. Ale já taky zrovna nevím, jak na tyhle situace reagovat. Co napsat, nebo jestli rovnou zavolat. A též to posuzuju podle sebe. Když mi zemřel blízký člen rodiny. Tak jsem taky neměla sílu v prvních dnech odpovídat na kondolence. A každý další hovor s kondolujícím mě spíše uškodil, než pomohl. Po pár dnech jsem si té podpory samozřejmě moc vážila. Ale ty první tři dny to bylo hrozné. Chtěla jsem být hlavně sama s nejbližší rodinou. A ne dokola odpovídat na “Jak ti je? Jak se to stalo? Nepotřebuješ něco?”.
Takže vlastně chápu zakladatelku, že si mlčení vyložila tak, že kamarádka teď potřebuje prostor. A teda přiznám se, že bych i to “a platí naše kafe?”. Hodně zvažovala jestli a jak naspat. Takže pokud zakladatelka opravdu napsala, že jí to mrzí, vyjádřila upřímnou soustrast a připojila, že je tu pro kamarádku a může se na ni kdykoliv obrátit. Tak si myslím, že jednala správně. A teda pokud se ta kamarádka chtěla i vzhledem k okolnostem sejít. Tak taky mohla napsat. Zas číst nikomu myšlenky vážně neumíme.
Takže já bych teď na zakladatelky místě kamarádce zavolala. A pokud to nezvedne dál už bych ji dala prostor.
@Karinkas píše: Více
Souhlas, mne by teda prislo divne psat ‚umrela ti pribuzna, ale chces se i tak sejit‘ (ale stejne tak psat neco ve stylu ze chapu ze se asi sejit nechce), proste bych predpokladala, ze bude ted s rodinou. Kdyby se chtela sejit (bud ze byli vzdaleni a az tak hotova z toho neni nebo naopak chce rozptylit), tak ji to mohla rict az na tom kafi.
Jednou jsme meli sraz s kamaradem, prisel a az na miste nam rekl ze mu ten den umrel nejlepsi kamarad ale i tak chtel prijit, aby prisel na jine myslenky. Proste nam to nechtel psat ve zprave a odpovidat na nejake pisemne zpravy, kdyz se chtel sejit podle planu osobne.
Také budu ta jiná. Hodně dobré kamarádce umřelo v bříšku miminko. Napsala mi to v sms, proběhla kondolence, nabídka pomoci, že klidně přijedu atd. Pak jsem ji nechala a čekala jsem až se sama ozve. Bylo to cca za měsíc. Snesla do té doby jen jednu jinou kamarádku. Mnohdy nevíme jak v takové situaci reagovat. Já bych asi úmrtí nešířila, nevím. Nemám ráda pozornost a při představě, že mi xy lidí bude najednou kondolovat je mi nepříjemná. Raději svůj smutek a bolest zpracovávám sama, případně max s manželem.
Manželovi umřela maminka, byl na tom špatně první den i pro okolí, od druhého dne byl v práci a dělal jak kdyby se nic nestalo. Nechtěl o tom mluvit, řešit to, natož aby se v tom pitvalo okolí. Nedal to najevo moc ani přede mnou, prostě jak kdyby to vytěsnil nebo někam zavřel. Každý jsme prostě jiný.
Proto nic není špatně a tohle očekávání, když to ten druhý má jinak není dobré. Já bych se uzavřela a taky nedala nic znát, ten druhý kolem sebe potřebuje lidi, kteří ho vyslechnou a další jde druhý den pařit + jsou samozřejmě i další způsoby jak zpracovat smutek a bolest ze ztráty milované osoby. Nechápu tedy tady ty řeči o tom, kdo je a není jaký kamarád. Kamarádka se neozvala, tak bych to také brala tak, že chce být s rodinou a jak bude chtít, tak se ozve.
@bublifucekk píše: Více
Jenže v tom je rozdíl. Ta rozdílná formulace dělá dost. Píšeš u sebe, že “proběhla kondolence, nabídka pomoci, že klidně přijedu atd.” Zakladatelka napsala, že ji to mrzí ať se drží. Ta nabídka pomoci a setkání (je jedno jestli u kamarádky, nebo na kafi) tam prostě nebyla. Ano, nikdo neví, jak zrovna to ten dotyčný snáší. Ale od toho je právě ta nabídka pomoci a přítomnosti. Samozřejmě ji druhý nemusí využít a ani na to nemusí hned reagovat. To je podle mě plně pochopitelné. Ale napsat, že mě to mrzí a drž se, podle mě není opora. Nabídka pomoci a přítomnosti opora je, i když nebude využita.
@Anonymous355 píše: Více
Takhle to dopadá, když se myslí. Měla jsi jí zavolat, zeptat se jestli potřebuje pomoct, ne zrušit kafe a napsat jako cizí člověk jen drž se. Vůbec se jí nedivím že s tebou nemluví, zklamala jsi jí. A ještě jí dorazíš tím, že jdeš na kafe s jinou kamarádkou.
Když mi umřel blízký člověk, tak mi taky napsali nejbližší kamarádi upřímnou soustrast, drž se. Já nevím že se píše něco více, samozřejmě potom klidně nabídnout pomoc, podporu ale v ten den člověk zpracovává smutek.
@Anonymous355 píše: Více
Kazdy to proste zpracovava jinak. To ze ti tady hodne lidi pise ze by to udelali (nebo ocekavali) jinak, to vubec nic neznamena.
Kdyz mi umrel blizky clovek, taky mi kamaradi psali jen at se drzim, kdyby mi volali nebo navrhovali nejake setkani hned ten den, tak bych na to nemela vubec naladu a nenapadlo by me vycitat nekomu, ze se sesel s jinyma kamaradkama.
Kamaradka nema pritele/manzela?
Jo vlastně kvůli tomu že jsem nešla s ní protože se neozvala a viděla jsem že je s rodinou, tak jsem to brala že se necítí nesmím teď vídat s nikým jiným ani na spontánní kafe s kámoškou.
Jinak mě se běžně stava, že se předběžně domluvíme že si napíšeme a pak tu domluvu nedotáhneme tak to padne. Třeba taky jsem se měla s někým sejít a psala jsem pak jestli to teda platí a ten člověk mi napíše že jsem se neozvala dříve tak že už ne, že si myslel že už to neplatí a má jiný plán.
@Anonymous355 píše: Více
Tak za ní normálně zajdi a vyříkejte si to ![]()
@hani28 @bublifucekk @Karinkas, to všechno, co píšete, se ještě dá pochopit… že někdo špatně odhadne situaci a nezeptá se resp. nenabídne to setkání, protože „co kdyby ji to otravovalo“. Byť je hloupost posuzovat druhé podle sebe a jednoduchým opatrným zeptáním se ještě nikomu pusa neupadla, tak dejme tomu… ![]()
Jenomže druhý den přišla tak kyselá a ironická reakce, že už muselo být i tomu největšímu emočnímu balvanovi evidentní, že se netrefil, že ta kámoška o setkání stála a že je jí to líto. V tu chvíli měla přijít okamžitá reakce a snaha o nápravu („promiň, Jani, mne fakt vůbec nenapadlo, že bys včera měla chuť a čas… napravíme to dneska?“) - ne další dělání mrtvého brouka a kafíčko s další kamarádkou ![]()
A jak vy víte kdy ta reakce byla? Že nebyla až po tom kafíčku? A že na její reakci jsem pak hned nereagovala omluvou? Taky nejsem úplně totálně bezcitná kráva co jí na nikom nezáleží.
@hani28 píše: Více
Ja teda nevim, ale vycitka ohledne kafe s jinou kamaradkou je podle me spis dedukce zakladatelky. Psala jen, ze ironicka zprava „diky, ze jsme se sesly“ prisla jeste pred tim kafem, pak uz nereagovala… pokud jsem to tedy spravne pochopila. Spis bych to videla tak, z kamaradka ma ted delat co sama se sebou nez jeste resit kdo kde s kym byl, ale v zakladatelce se tak nejak ozyva spatne svedomi, nebo jak to napsat.
Edit: Pardon, docitam. No tak to kafe s jinou kamoskou uz ji asi dorazilo, nebo nevim. ![]()
@Anonymous355 píše: Více
Jezis bud v klidu, nikdo ti tu nic takoveho nepise.
Obcas nejaky ten preslap udelame kazdy, kor tady v diskusi vidis, ze neni jednoduche vedet, jak nejlepe zareagovat v takove situaci. Uz se v tom nepitvej, zbytecne nestresuj sebe a miminko. Jestli jste tak dobre kamosky, tak bude prostor si vse vysvetlit, az emoce trochu opadnou. ![]()