Kámoška - nebere mě s sebou
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Reakce:
Jsi divná ty, jestli chceš chodit na zumbu tak choď. Nevím proč by ti to musela nabízet, když se ti o tom už tolikrát zmínila.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Anonymní píše:
Zajímal by mě váš názor. Jsem sama se dvěma dětmi a seznámila jsem se před třemi lety u nás ve městě s jinou maminkou. Začali jsme se scházet, jezdit s dětmi na výlety. Postupně jsme se sbližovaly více, takže jsme začly řešit i důvěrnější věci… no prostě kámošky. Já jsem taková, že když si někoho oblíbím, přiroste mi k srdci, tak s ním samozřejmě ráda trávím volný čas. Samozřejmě máme každá ještě i jiné kamarádky, známé, ale myslela jsem, že k sobě máme tak nějak blíž.
Ale poslední dobou se stává, že nezavolá, když se domluví s jinou kamarádkou, že třeba jedou někam na výlet. Což já bych jí nabídla vždycky, jestli se nepřidá. Začala chodit na zumbu se sousedkou a ikdyž o tom mluvila, jak je to super odreagování, tak nenabídne, jestli se nechci přidat. Přijde mi to zvláštní, nebo jsem zvláštní já??? ????Když se zeptám, jestli bych taky mohla s nimi chodit cvičit, tak řekne že jo, ale mně už to přijde, že se vnucuji.
Přitom pak si spolu píšeme nebo voláme a je v pohodě. Hodně mě to mrzí, pak nad tím přemýšlím. Také kvůli dětem, protože třeba zrovna nemáme nic v plánu a takto bychom mohli mít zábavu společně.
Tak třeba ona má jinou nejlepší kámošku (jak jsme si říkaly na základce) a tebe bere jako další v pořadí. Pocit, že se vnucuješ, máš třeba jen ty 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Za mě - zkus jí to někdy u kafe normálně říct…ocitla jsem se nevědomky ve stejné pozici jako ta tvoje kamarádka a ta moje se tím rok trápila, dokonce uvažovala, že se mnou úplně utne všechny kontakty a já jsem to absolutně netušila, a když to na mě pak všechno vybalila, koukala jsem jak spadlá z višně. 
Takže je docela dobře možné, že ani tu tvou kámošku vůbec nenapadlo, že tě něco takového mrzí…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
To by bylo špatné, kdyby nemohla jít na výlet nebo kamkoliv jinam s jinou kamarádkou a bez tebe. Mám více kamarádek, s každou to máme nastaveno trošku jinak, s každou řešíme jiné věci. A teda nedovedu si představit, že bych jednu z nich (ač je to skvělá holka a vídám se s ní ze všech nejvíc) tahala všude s sebou. Někdy si prostě chci užít i chvíle s jiným člověkem. Ale to neznamená, že ty ostatní nemám ráda a že jindy zase nepodniknu něco jen s nimi.
EDIT: A někdy ráda něco podniknu i sama, třeba nákupy
Příspěvek upraven 04.06.18 v 09:47
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Anonymní píše:
Zajímal by mě váš názor. Jsem sama se dvěma dětmi a seznámila jsem se před třemi lety u nás ve městě s jinou maminkou. Začali jsme se scházet, jezdit s dětmi na výlety. Postupně jsme se sbližovaly více, takže jsme začly řešit i důvěrnější věci… no prostě kámošky. Já jsem taková, že když si někoho oblíbím, přiroste mi k srdci, tak s ním samozřejmě ráda trávím volný čas. Samozřejmě máme každá ještě i jiné kamarádky, známé, ale myslela jsem, že k sobě máme tak nějak blíž.
Ale poslední dobou se stává, že nezavolá, když se domluví s jinou kamarádkou, že třeba jedou někam na výlet. Což já bych jí nabídla vždycky, jestli se nepřidá. Začala chodit na zumbu se sousedkou a ikdyž o tom mluvila, jak je to super odreagování, tak nenabídne, jestli se nechci přidat. Přijde mi to zvláštní, nebo jsem zvláštní já??? ????Když se zeptám, jestli bych taky mohla s nimi chodit cvičit, tak řekne že jo, ale mně už to přijde, že se vnucuji.
Přitom pak si spolu píšeme nebo voláme a je v pohodě. Hodně mě to mrzí, pak nad tím přemýšlím. Také kvůli dětem, protože třeba zrovna nemáme nic v plánu a takto bychom mohli mít zábavu společně.
Ahoj, jsem asi stejná povaha, co ty. Taky si tyhle věci beru osobně. Dřív teda asi víc, teď už se pomalu učím nebýt tak vztahovačná.
Ale přesně chápu, o čem píšeš. Prostě ber to tak, že to, co ty bereš jako samozřejmost, pro jiné samozřejmost být nemusí - což ale neznamená, že je to špatně nebo že je to nějak proti tobě!
Asi taky je důležité si uvědomit, že každá událost má nějaké pozadí, do kterýho nevidíš. Na výlet se mohly domluvit spontánně a prostě už neřešily říkat dalším lidem, ať se přidají.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Mě tohle zamrzí u letitých kamarádek. Ty nověji získané už jsou spíš lepší známé. Právě proto, že už ty dobré kamarádky máme. Neřeš to, bez na tu zumbu s nimi. Nesmíš se tolik upínat na lidi. Zábava se s malým sama. Když fakt nechceš být sama, tak jí zavolej. Nechceš zabalit chlapa, je to jen známá. Nereozebirej to tolik
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Anonymní píše:
Zajímal by mě váš názor. Jsem sama se dvěma dětmi a seznámila jsem se před třemi lety u nás ve městě s jinou maminkou. Začali jsme se scházet, jezdit s dětmi na výlety. Postupně jsme se sbližovaly více, takže jsme začly řešit i důvěrnější věci… no prostě kámošky. Já jsem taková, že když si někoho oblíbím, přiroste mi k srdci, tak s ním samozřejmě ráda trávím volný čas. Samozřejmě máme každá ještě i jiné kamarádky, známé, ale myslela jsem, že k sobě máme tak nějak blíž.
Ale poslední dobou se stává, že nezavolá, když se domluví s jinou kamarádkou, že třeba jedou někam na výlet. Což já bych jí nabídla vždycky, jestli se nepřidá. Začala chodit na zumbu se sousedkou a ikdyž o tom mluvila, jak je to super odreagování, tak nenabídne, jestli se nechci přidat. Přijde mi to zvláštní, nebo jsem zvláštní já??? ????Když se zeptám, jestli bych taky mohla s nimi chodit cvičit, tak řekne že jo, ale mně už to přijde, že se vnucuji.
Přitom pak si spolu píšeme nebo voláme a je v pohodě. Hodně mě to mrzí, pak nad tím přemýšlím. Také kvůli dětem, protože třeba zrovna nemáme nic v plánu a takto bychom mohli mít zábavu společně.
Opravdu k ni cejtis jen kamarádství? Me tak trochu prijde, ze zarlis
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
A ona nemůže chtít jet na výlet bez tebe? 
Já mám teda blízké přátelé, které mám moc ráda a ráda s nimi trávím čas, ale nepotřebuji ocásek, který musí být všude se mnou.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Možná potřebuje oddych
Já mám nejlepší kamarádku už snad dvacet let.
A je to možná pět let zpátky (? přesně nevím), co sem najednou měla pocit, že je toho prostě nějak moc, jakoby mi začla lézt na nervy 
Na čas sem se stáhla, vídaly sme se míň.
A teď zase pohoda 
Vídáme se několikrát do týdne, naše děti jsou jak sourozenci, jezdíme spolu na dovolené, na festivaly, známe svá nejniternější tajemství, prostě bysme za sebe dýchaly 
Tuhle sme na to téma narazily a ona mi řekla, že si toho ani nevšimla, kdy to jako mělo být 
Prostě každý má na vztahy jiný náhled a to co ty považuješ za „něco se děje“ pro ní možná jen znamená, že s tebou nechce chodit na zumbu, protože chce místo vykecávání fakt cvičit. Nic víc nic míň.
Pokud tě to fakt trápí, řekni jí to, ale jinak to nech plynout. Pokud má zůstat ve tvém životě, tak zůstane 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Mě by teda otravovalo být s kteroukoli kamarádkou pořád všude. Takže bych tě taky na akce s jinými kamarádkami nezvala.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Když to vezmu z druhé strany, tak kdybych na akce se známými, nebo třeba s méně dobrými kamarádkami tahala tu svou něj, bylo by mi to trapné vůči těm ostatním. Ono třeba ta zumba přišla jako nápad od sousedky, tak by té tvé kamarádce bylo trapné říct, že tam půjdeš i ty a určitě jí to ani nenapadlo, vždyť to by nebylo normální. Jestli je pro tebe důležité zjistit, jak vaše přátelství bere, tak se spíš zaměř na to, komu volá, když se jí něco přihodí, nebo s kým tráví nejvíc času. Tak jako tak to je zvláštní, takhle jsem to měla na základce. Asi jsi jiná povaha a víc si to bereš, ostatní to ale mají třeba jinak. Kdyby mi kámoška řekla to, cos tu napsala, tak by mě to spíš vyděsilo. Ale nic ve zlém 
- Citovat
- Upravit
@Dojcanis Tak i mezi kamarádkami se může žárlit…a nemusí do ní být hned zabouchlá..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Mně to hlavně připadá, že zakladatelka má jen jednu kamarádku, která má ale i jiné kamarádky (usuzuji ze zmínky, že BY ji pozvala, kdyby měla výlet s jinou kamarádkou). Já když mám výlet s kamarádkou, nemám žádný pocit povinnosti vůči ostatním kamarádkám, že bych jim jako měla říkat.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Tak především bys měla respektovat to, že chce trávit čas i s jinými kamarádkami. To ale neznamená, že Tě přestane mít ráda.
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Zajímal by mě váš názor. Jsem sama se dvěma dětmi a seznámila jsem se před třemi lety u nás ve městě s jinou maminkou. Začali jsme se scházet, jezdit s dětmi na výlety. Postupně jsme se sbližovaly více, takže jsme začly řešit i důvěrnější věci… no prostě kámošky. Já jsem taková, že když si někoho oblíbím, přiroste mi k srdci, tak s ním samozřejmě ráda trávím volný čas. Samozřejmě máme každá ještě i jiné kamarádky, známé, ale myslela jsem, že k sobě máme tak nějak blíž.
Ale poslední dobou se stává, že nezavolá, když se domluví s jinou kamarádkou, že třeba jedou někam na výlet. Což já bych jí nabídla vždycky, jestli se nepřidá. Začala chodit na zumbu se sousedkou a ikdyž o tom mluvila, jak je to super odreagování, tak nenabídne, jestli se nechci přidat. Přijde mi to zvláštní, nebo jsem zvláštní já??? ????Když se zeptám, jestli bych taky mohla s nimi chodit cvičit, tak řekne že jo, ale mně už to přijde, že se vnucuji.
Přitom pak si spolu píšeme nebo voláme a je v pohodě. Hodně mě to mrzí, pak nad tím přemýšlím. Také kvůli dětem, protože třeba zrovna nemáme nic v plánu a takto bychom mohli mít zábavu společně.