Karma a minulé životy?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
Reakce:
@Monchichik píše:
Ne, nevěřím…
A věříš v něco po smrti? Nebo myslíš, že je po smrti konec všeho?
- Citovat
- Upravit
Na karmu svym zpusobem verim, na minule zivoty ne, ale mama ma odmala strach z velkych nozu, mela i blok jen treba omyt velky kuchynsky ostry nuz, jednou ji zatahly nejake kamaradky k nejake „vedme“ a ta ji rekla, ze v minulosti byla hadi zenou co se zprotivila sultanovi a ten ji nechal pomalu ubodat vojakama 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Anonymní píše:
A věříš v něco po smrti? Nebo myslíš, že je po smrti konec všeho?
Myslím, že je konec všeho…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Peggy54 píše:
Na karmu svym zpusobem verim, na minule zivoty ne, ale mama ma odmala strach z velkych nozu, mela i blok jen treba omyt velky kuchynsky ostry nuz, jednou ji zatahly nejake kamaradky k nejake „vedme“ a ta ji rekla, ze v minulosti byla hadi zenou co se zprotivila sultanovi a ten ji nechal pomalu ubodat vojakama
Zrovna vědmám, co to dělají za peníze bych nevěřila… Podle mě si k tomu člověk musí najít cestu sám, mít opravdový důvod proč to vědět.
Avšak já si nedokáži vysvětlit, jak jsem se jako malá holka, která nikdy k těmto tématům neprahla dokázala “vcítit” do takové situace natolik silně, že mám ten okamžik stále před očima. Navíc v tu chvíli si pamatuji, že jsem i cítila takovou tu vůni staroby z kostelů a chrámů…
- Citovat
- Upravit
Věřím. Věřím, jak na minulé životy, na karmu, věřím, že si rodiče vybíráme, věřím, že život je nějak předurčený (ačkoli máme svobodnou volbu, je to nějak dané),,… 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Věřím v nějakou vyšší moc. Ale na karmu, minulé životy, či boha nevěřím. Je tam strašně moc KDYBY, které by se neměly stávat, jenže se ty KDYBY dějí, proto ta nedůvěra. Věřím hlavně v sebe sama. A věřím nejen v dobro, ale i zlo. Bohužel dobré se stává samozřejmostí a zlo si dělají lidi mezi sebou sami. Existuje hodně proměnných, které ne vždy leze ovlivnit, přestože moc chceš. Věřím v nahodilé situace, věřím své intuici, věřím svému 6.smyslu. Věřím v sílu okamžiku nějakého konkrétního místa, či situaci. Bohužel velmi málo věřím lidem a skutečně se spoléhám hodně na sebe a na blízké lidi, kteří mě nikdy nenechali v úzkých.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Ano, verim v tom, že duše někam odchází a pak se znovu vrací v jiném těle.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Moje kamarádka byla s dcerou u nějakého pána, co se zaměřoval na minulé životy..její dcera měla ekzém v záhybech na rukou a také pod krkem a na nohou v záhybech..a ten jí řekl, že její dcera byla v minulém životě upálena a ten ekzém si nese sebou..neb tam byla připoutána ke kůlu
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Věřím, že si tvoje tělo velmi dobře pamatuje bolest opuštěného dítěte. To trauma je v těle pevně vepsané. A za příhodných podmínek jej nepochybně dokáže promítnout do nějaké vhodné scény - podobným způsobem, jako se naše pocity překládají do snů. I sny, i imaginace mohou být velmi živé a působivé…
Myslím, že jsi v symbolické podobě jen potkala zážitky z nejranějšího dětství. Není to zajímavější, než ezoteorie o životě před staletími?
- Citovat
- Upravit
Neverim ve smyslu, jak to byva prezentovano. Taky jsem mela v puberte ruzne stavy, precitlivelost na urcite veci a teorii, ze to souvisi s minulym zivotem, dnes si myslim ze zo spis souviselo s dozravanim nervove soustavy A na karmu a podobne veci ve smyslu prenaseni nejake „meritelne“ energie taky neverim, ale verim, ze kdyz se lide chovaji lepe k druhym, je to pro ne motivace se taky chovat lepe (v globalu, vypocitave sv*ne se najdou). A tak podobne. Paradoxne (nebo mozna ne), dnesni neuroveda dokaze vysvetlit veci, ktere jsou soucasti mnohych filosofii…ja to beru tqk, ze lidstvo tisice let neco pozorovalo, ale neumelo to vysvetlit, tak to lide povazovali za proudeni energie, kosmicke sily, nabozenstvi, duse a kdovi co, pritom je to o drahach, co buduji nase neurony v mozku. Ale je to hodne fascinujici…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@elibro píše:
Věřím, že si tvoje tělo velmi dobře pamatuje bolest opuštěného dítěte. To trauma je v těle pevně vepsané. A za příhodných podmínek jej nepochybně dokáže promítnout do nějaké vhodné scény - podobným způsobem, jako se naše pocity překládají do snů. I sny, i imaginace mohou být velmi živé a působivé…Myslím, že jsi v symbolické podobě jen potkala zážitky z nejranějšího dětství. Není to zajímavější, než ezoteorie o životě před staletími?
Jo, taky bych to tak videla.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@beruska9 píše:
Neverim ve smyslu, jak to byva prezentovano. Taky jsem mela v puberte ruzne stavy, precitlivelost na urcite veci a teorii, ze to souvisi s minulym zivotem, dnes si myslim ze zo spis souviselo s dozravanim nervove soustavy
Vidím to hodně podobně. Téměř všechny vědy vycházejí z Filozofie a filozofovat je lidstvu blízké a přirozené. Ale úplně bych do toho nezahrnovala náboženství, to bych řekla, že je ještě jiný vesmír.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Věříte na ně?
Já jsem kdysi dávno byla na konstelacích, kdy se mi přihodilo něco velice silného, dodnes ten pocit nedokáži popsat. Byla jsem v té době 18ti letá holka a dostala jsem se do role čerstvé matky - ve středověku, raném novověku, těžko říct. Byla jsem svobodná, dítě nemělo otce a já čekala a modlila se v kostele, přesně jsem věděla co přijde… Jako 18ti letá bych tohle sama jen tak nedokázala prožít, dodnes si pamatuji to světlo, které šlo přes okna, svítilo sluníčko, já hrozně plakala, byla to moc silná bolest. Mám pocit, jestli se mi nějak nemohl promítnout minulý život, neb mě samotné se matka vzdala jako malé. Nevím, každopádně bych se o tom ráda dozvěděla více… Uvítám každého s názorem