Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Katastrofické scénáře
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
7.3.13 09:34
Katastrofické scénáře
Ahoj všem,
chtěla bych poprosit o názor někoho, kdo to má „v hlavě“ podobně, případně o radu, tip co s tím, jak se s tím naučit žít…
Je mi 26, mám čtyřletou dceru, jsem rozvedená a mám už třetím rokem skvělého přítele. Od patnácti mám psychické problémy, začalo to anorexií, pokračovalo záchvatovitým přejídáním, sebepoškozováním, depresemi… zázrak, že jsem s tímhle excelentně odmaturovala, otěhotněla (i když vztah nedopadl dobře), porodila zdravé dítě a dokončila vysokou. Když to vezmu zpětně a „objektivně“… mám proč na sebe být hrdá, stíhám hrozně moc věcí, jsem hezká, štíhlá, mladá, inteligentí, s rodinným zázemím, báječným chlapem, zdravým dítětem… bojujeme s běžnými věci - není školka - není plnohodnotná práce - nejsou peníze atd., ale zvládáme, nic strašného se neděje. Za těch 11 let jsem ušla obrovský kus cesty, strašně na sobě zamakala, z hystewrického uzlíčku výčitek, se kterým nikdo nemohl vyjít, jsem se předělala na fakt skvělou ženskou 
Ne vážně, vlastně bych měla být úplně spokojená.
Jediné, co mi z mých problémů (vycházejících z nulového sebevědomí, nedůvěry v sebe a vlastně neznalosti sebe samé) zůstalo a dost mi to otravuje život, jsou neustálé pochybnosti. Pořád mi hlava jede naplno a podráží mi nohy… něco hezkého se stane, ale během minuty už mi zase v hlavě bliká majáček „tohle nevydrží, něco to zas pokazí“…trochu jsem se naučila zpracovat pochybnosti ohledně práce, financí, dcery…
Zůstává láska partnera. Nikdy mi neublížil, nepodvedl..nebo to nevím 
Mám doma trošičku pana Greye, kdo jste četl 50 odstínů… trochu temná minulost, má toho za sebou hodně, psychika rozbouraná, trvalo to skoro rok, než se odvážil si přiznat, že mě k sobě začíná pomalu pouštet… první měsíce „vztahu“ do mě hustil, že pořád miluje bývalku, že už nikdy nebude mít oficiálně přítelkyni, neumí mít nikoho rád… v podstatě jsme spolu jen spali a bylo nám spolu fajn… já se rozváděla, on se plácal v minulosti, moc vázat jsme se nechtěli ani jeden. Pak se to nějak pročistilo… a už dlouho k sobě patříme, už hodněkrát mi řekl, že jsem pro něj nejvíc… on mě má vážně rád a já vím, že přiznat si to pro něj bylo strašlivě těžký… nikdy mi neřekl nic ošlivého, chová se ke mně hrozně láskyplně, fakt nevím, v čem vidím problém… všichni moji bývalí mě nepokrytě zbožňovali, naháněli, naprosto nehrozilo, že by se podívali na jinou ženskou…a najednou mám doma chlapa, který sice ve slabých chvilkách přiznává strašnou záplavu citů ke mně, na druhou stranu nemá problém si do mě rýpnout, když vidí nevímkde fotku nějaké photoshopové dokonalosti (ale nemyslí to vůči mně zle), nemá potřebu mít mě 24/7 na krku, odmítá chodit na veřejnosti za ruku, moje neustálé objímání ho trochu otravuje (nemá moc rád, když se na něj sahá), když nemá náladu, neodepíše mi na sms několik hodit (zatímco já sedím napružená u telefonu a chci si useknout prsty, abych mu nepsala nonstop), prostě mě má normálně doopravdy rád, ale nesednul si ze mě na zadek, a mě to i po třech letech pořád nutí se mu „vnucovat“, vím, že je to špatně a snažím se v maximální možné míře tyhle svoje výlevy vynechávat, jenže když se udržím a od rána mu nenapíšu, on se ozve třeba v pět večer a já naprosto nevím, jak zareagovat, aby to neznělo uraženě…
Zní to strašně pubertáně, co? Já vím
Chtěla bych, aby mě zbožňoval, a on to odmítá dělat. Na druhou stranu jsem si nikdy chlapa, co na mně visel, nevážila…
On se chová úplně normálně, potřebuje svůj chlapský prostor, ale já mám v myšlenkách pořád to, co mi říkal na začátku, i když už to dávno neplatí…
Zdá se mi o jeho bývalce, hnusný emocionální sny o tom, že mě odkopl a já zůstala sama… nechci to s ním řešit, protože se to vždycky zvrhne k výčitkám z mé strany a snaze vydupat si ujištění, že mě miluje, což k ničemu nevede…tak držím pusu a užírám se, já se děsím léta, až třeba bude chtít jet s kámošema na víkend na Živohošť pařit a mě nebude chtít s sebou…tyjo vždyť tam bude plno holek… já nemůžu říct, že mu nevěřím, vážně nevím, kde je problém… mám tendence ho dusit a zavalovat svojí láskou, ale vím, že nemůžu, tak to nedělám, ale je to ve mně… šíleně žárlím a nemám na co, přítel má restauraci, když s ním nejsem a on se neozývá, vidím na baru milion sexy kočiček a…
A nesmějte se mi, já si naprosto uvědomuju, jak iracionální to je, vypadá to jako problém s mým sebevědomím, přitom já ale fakt vím, že jsem sama docela sexy ženská, věřím si docela hodně…
Možná, že je to poprvé, co mám někoho doopravdy ráda a děsí mě možnost, že ho ztratím? Proč? Vždyť nemám jediný důvod?
Prosím nerýpat, sama bych si nafackovala… i když zezačátku jsem byla milionkrát horší, teď už jsem víc vyklidněná a on to ustál i tehdy…
Potřebovala bych náš vztah obrátit, setřepat ze sebe tu citovou závislost a dát mu prostor pro to, abych mu taky chyběla..ale mně to nejde, chci být jenom s ním a „nechápu“, že on ne… beru to strašně osobně a…v čem je, sakra, problém?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
G12
7.3.13 09:44
@Fireangel píše:
Ahoj všem,
chtěla bych poprosit o názor někoho, kdo to má „v hlavě“ podobně, případně o radu, tip co s tím, jak se s tím naučit žít…
Je mi 26, mám čtyřletou dceru, jsem rozvedená a mám už třetím rokem skvělého přítele. Od patnácti mám psychické problémy, začalo to anorexií, pokračovalo záchvatovitým přejídáním, sebepoškozováním, depresemi… zázrak, že jsem s tímhle excelentně odmaturovala, otěhotněla (i když vztah nedopadl dobře), porodila zdravé dítě a dokončila vysokou. Když to vezmu zpětně a „objektivně“… mám proč na sebe být hrdá, stíhám hrozně moc věcí, jsem hezká, štíhlá, mladá, inteligentí, s rodinným zázemím, báječným chlapem, zdravým dítětem… bojujeme s běžnými věci - není školka - není plnohodnotná práce - nejsou peníze atd., ale zvládáme, nic strašného se neděje. Za těch 11 let jsem ušla obrovský kus cesty, strašně na sobě zamakala, z hystewrického uzlíčku výčitek, se kterým nikdo nemohl vyjít, jsem se předělala na fakt skvělou ženskou
Jediné, co mi z mých problémů (vycházejících z nulového sebevědomí, nedůvěry v sebe a vlastně neznalosti sebe samé) zůstalo a dost mi to otravuje život, jsou neustálé pochybnosti. Pořád mi hlava jede naplno a podráží mi nohy… něco hezkého se stane, ale během minuty už mi zase v hlavě bliká majáček „tohle nevydrží, něco to zas pokazí“…trochu jsem se naučila zpracovat pochybnosti ohledně práce, financí, dcery…
Zůstává láska partnera. Nikdy mi neublížil, nepodvedl..nebo to nevím
Mám doma trošičku pana Greye, kdo jste četl 50 odstínů… trochu temná minulost, má toho za sebou hodně, psychika rozbouraná, trvalo to skoro rok, než se odvážil si přiznat, že mě k sobě začíná pomalu pouštet… první měsíce „vztahu“ do mě hustil, že pořád miluje bývalku, že už nikdy nebude mít oficiálně přítelkyni, neumí mít nikoho rád… v podstatě jsme spolu jen spali a bylo nám spolu fajn… já se rozváděla, on se plácal v minulosti, moc vázat jsme se nechtěli ani jeden. Pak se to nějak pročistilo… a už dlouho k sobě patříme, už hodněkrát mi řekl, že jsem pro něj nejvíc… on mě má vážně rád a já vím, že přiznat si to pro něj bylo strašlivě těžký… nikdy mi neřekl nic ošlivého, chová se ke mně hrozně láskyplně, fakt nevím, v čem vidím problém… všichni moji bývalí mě nepokrytě zbožňovali, naháněli, naprosto nehrozilo, že by se podívali na jinou ženskou…a najednou mám doma chlapa, který sice ve slabých chvilkách přiznává strašnou záplavu citů ke mně, na druhou stranu nemá problém si do mě rýpnout, když vidí nevímkde fotku nějaké photoshopové dokonalosti (ale nemyslí to vůči mně zle), nemá potřebu mít mě 24/7 na krku, odmítá chodit na veřejnosti za ruku, moje neustálé objímání ho trochu otravuje (nemá moc rád, když se na něj sahá), když nemá náladu, neodepíše mi na sms několik hodit (zatímco já sedím napružená u telefonu a chci si useknout prsty, abych mu nepsala nonstop), prostě mě má normálně doopravdy rád, ale nesednul si ze mě na zadek, a mě to i po třech letech pořád nutí se mu „vnucovat“, vím, že je to špatně a snažím se v maximální možné míře tyhle svoje výlevy vynechávat, jenže když se udržím a od rána mu nenapíšu, on se ozve třeba v pět večer a já naprosto nevím, jak zareagovat, aby to neznělo uraženě…
Zní to strašně pubertáně, co? Já vím
Chtěla bych, aby mě zbožňoval, a on to odmítá dělat. Na druhou stranu jsem si nikdy chlapa, co na mně visel, nevážila…
On se chová úplně normálně, potřebuje svůj chlapský prostor, ale já mám v myšlenkách pořád to, co mi říkal na začátku, i když už to dávno neplatí…
Zdá se mi o jeho bývalce, hnusný emocionální sny o tom, že mě odkopl a já zůstala sama… nechci to s ním řešit, protože se to vždycky zvrhne k výčitkám z mé strany a snaze vydupat si ujištění, že mě miluje, což k ničemu nevede…tak držím pusu a užírám se, já se děsím léta, až třeba bude chtít jet s kámošema na víkend na Živohošť pařit a mě nebude chtít s sebou…tyjo vždyť tam bude plno holek… já nemůžu říct, že mu nevěřím, vážně nevím, kde je problém… mám tendence ho dusit a zavalovat svojí láskou, ale vím, že nemůžu, tak to nedělám, ale je to ve mně… šíleně žárlím a nemám na co, přítel má restauraci, když s ním nejsem a on se neozývá, vidím na baru milion sexy kočiček a…
A nesmějte se mi, já si naprosto uvědomuju, jak iracionální to je, vypadá to jako problém s mým sebevědomím, přitom já ale fakt vím, že jsem sama docela sexy ženská, věřím si docela hodně…
Možná, že je to poprvé, co mám někoho doopravdy ráda a děsí mě možnost, že ho ztratím? Proč? Vždyť nemám jediný důvod?
Prosím nerýpat, sama bych si nafackovala… i když zezačátku jsem byla milionkrát horší, teď už jsem víc vyklidněná
Potřebovala bych náš vztah obrátit, setřepat ze sebe tu citovou závislost a dát mu prostor pro to, abych mu taky chyběla..ale mně to nejde, chci být jenom s ním a „nechápu“, že on ne… beru to strašně osobně a…v čem je, sakra, problém?
Vzhlkedem k tvé minulosti bych to viděla na psychologa.
- Citovat
- Upravit
7.3.13 09:50
@G12 píše:
Vzhlkedem k tvé minulosti bych to viděla na psychologa.
Nikdy nepomohl, nenarazila jsem na psychologa ani psychiatra, který by se mnou hnul, všechno, přes co jsem se přenesla, jsem si musela v hlavě srovnat sama - fakt si se mnou nikdo nevěděl rady, nějak už nevím, kam se obrátit, jsem z toho unavená, vadí mi to, sama sobě jsem za tyhle myšlenky protivná.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
7.3.13 09:54
Muzu byt uplne uprimna? Ja si nemyslim, ze je to o tom, ze mas nizke sebevedomi a nebo nejakou minulost. Z toho, jak pises, jsi v soucasnosti se svou minulosti reativne vyrovnana a sebevedomi mas taky ok - clovek s malym sebevedomim o sobe nenapise, ze je sexy. To nerikam, ze je spatne! Jen konstatuji, ze v sebevedomi to nebude.
Ja vidim problem ve tvem chlapovi. ON ti nedokaze dat dostatek klidu a jistoty, kterou ty ve vztahu ocividne potrebujes. A ta potreba premiry jistoty mozna prameni z nejakeho nedostatku v minulosti, ale to neni to podstatne. Ty proste potrebujes chlapa, ktery v tobe dokaze vyvolat klid.
Vztah, kde resis, jestli mu muzes napsat sms, nebo ze jemu se nechce odepisovat… uz vubec nemluvim o tom, ze se on nechce drzet za ruku, vadi mu doteky… Spatne je on, ne ty, a otazka je, zda se vic trapis, nebo jsi vic stastna. Pokud je to o neustalem stresu, kdy se ti ozve, neni to vhodny partner pro tvou povahu.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
7.3.13 09:56
Asi se pridávám k názoru výše, zkus na tohle vyhledat odborníka. Jinak na tom nevidím nic špatnýho, stejně jako ty. Jen ta psychika potřebuje trochu urovnat asi
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
7.3.13 09:59
@petulatko píše:
Muzu byt uplne uprimna? Ja si nemyslim, ze je to o tom, ze mas nizke sebevedomi a nebo nejakou minulost. Z toho, jak pises, jsi v soucasnosti se svou minulosti reativne vyrovnana a sebevedomi mas taky ok - clovek s malym sebevedomim o sobe nenapise, ze je sexy. To nerikam, ze je spatne! Jen konstatuji, ze v sebevedomi to nebude.
Ja vidim problem ve tvem chlapovi. ON ti nedokaze dat dostatek klidu a jistoty, kterou ty ve vztahu ocividne potrebujes. A ta potreba premiry jistoty mozna prameni z nejakeho nedostatku v minulosti, ale to neni to podstatne. Ty proste potrebujes chlapa, ktery v tobe dokaze vyvolat klid.
Vztah, kde resis, jestli mu muzes napsat sms, nebo ze jemu se nechce odepisovat… uz vubec nemluvim o tom, ze se on nechce drzet za ruku, vadi mu doteky… Spatne je on, ne ty, a otazka je, zda se vic trapis, nebo jsi vic stastna. Pokud je to o neustalem stresu, kdy se ti ozve, neni to vhodny partner pro tvou povahu.
Ale vždyť psala, že když měla chlapa zcela z ní posr,,, tak to nebylo taky ono, jakoby si ho dostatečně nevážila.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
7.3.13 10:00
@Fireangel já to mívám podobné, jako bych četla o mém muži, nechce se objímat atd. na veřejnosti, prý je na to starý:o) neříká mi že mě miluje, málokdy slyším že mi něco sluší, když přijde domů sedne si ke stolu a jen tak sedí, když ho jdu obejmout nebo si řeknu o pusu tak mi jen řekne že už mi dnes pusu dal, někdy mě to neskutečně vytáčí a mám pocit že už pro něj nejsem přitažlivá že už mě nemá rád. Přišla jsem na to že on je prostě takový a to že mě a děti miluje dává najevo tím že se stará ne tím že by nás pusinkoval a tisíkrát denně nám volal. U mého muže je to prostředím ve ketrém vyrůstal, resp. vychvával ho otec maminka brzo zemřela a táta si jinou ženu nenašel, potom také brzy zemřel, můj muž to jako dítě prostě neměl od koho okoukat a teď už to nezměním. Rada co s tím asi žádná, my jsme spolu 7 let, je pravda jak píšeš ty časem se to zlepšuje, ale nezmizí to úplně, jak říká můj muž jednou za čas jakoby mi přeplo a začnu šílet. Snaž se to brát s nadhledem, jak si sama psala:
mám už třetím rokem skvělého přítele.
- Citovat
- Upravit
G12
7.3.13 10:00
@petulatko píše:
Muzu byt uplne uprimna? Ja si nemyslim, ze je to o tom, ze mas nizke sebevedomi a nebo nejakou minulost. Z toho, jak pises, jsi v soucasnosti se svou minulosti reativne vyrovnana a sebevedomi mas taky ok - clovek s malym sebevedomim o sobe nenapise, ze je sexy. To nerikam, ze je spatne! Jen konstatuji, ze v sebevedomi to nebude.
Ja vidim problem ve tvem chlapovi. ON ti nedokaze dat dostatek klidu a jistoty, kterou ty ve vztahu ocividne potrebujes. A ta potreba premiry jistoty mozna prameni z nejakeho nedostatku v minulosti, ale to neni to podstatne. Ty proste potrebujes chlapa, ktery v tobe dokaze vyvolat klid.
Vztah, kde resis, jestli mu muzes napsat sms, nebo ze jemu se nechce odepisovat… uz vubec nemluvim o tom, ze se on nechce drzet za ruku, vadi mu doteky… Spatne je on, ne ty, a otazka je, zda se vic trapis, nebo jsi vic stastna. Pokud je to o neustalem stresu, kdy se ti ozve, neni to vhodny partner pro tvou povahu.
Promiň, ale nemyslím si, že je chlap špatný proto, že se nechce nechat udusit láskou a pozorností. A většina chlapů potřebuje mít svůj prostor, takže je dost velké riziko, že se situace bude opakovat i s dalšími partnery.
- Citovat
- Upravit
7.3.13 10:06
@Seizdra Podle me je rozdil mezi chlapem, ktery je z ni po… a chlapem, ktery ji da jistotu.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
7.3.13 10:07
@petulatko píše:
Muzu byt uplne uprimna? Ja si nemyslim, ze je to o tom, ze mas nizke sebevedomi a nebo nejakou minulost. Z toho, jak pises, jsi v soucasnosti se svou minulosti reativne vyrovnana a sebevedomi mas taky ok - clovek s malym sebevedomim o sobe nenapise, ze je sexy. To nerikam, ze je spatne! Jen konstatuji, ze v sebevedomi to nebude.
Ja vidim problem ve tvem chlapovi. ON ti nedokaze dat dostatek klidu a jistoty, kterou ty ve vztahu ocividne potrebujes. A ta potreba premiry jistoty mozna prameni z nejakeho nedostatku v minulosti, ale to neni to podstatne. Ty proste potrebujes chlapa, ktery v tobe dokaze vyvolat klid.
Vztah, kde resis, jestli mu muzes napsat sms, nebo ze jemu se nechce odepisovat… uz vubec nemluvim o tom, ze se on nechce drzet za ruku, vadi mu doteky… Spatne je on, ne ty, a otazka je, zda se vic trapis, nebo jsi vic stastna. Pokud je to o neustalem stresu, kdy se ti ozve, neni to vhodny partner pro tvou povahu.
Jasněže můžeš být úplně upřímná… já jaksi ztrácím nezaujatost O tomhle to určitě hodně je… ve mně strašlivě hlodá to, co mi pořád opakoval, když jsme se poznali, že má problém se sebou, ok, upřímně, bral drogy a psychiku má dost rozhozenou, i když je to pořád lepší a vím, že už je dlouho „čistý“.. jenže to on nechápe, proč řeším něco, co už dávno není aktuální, pustil mě k sobě a chce se mnou být… já neřeším, jestli mu mám napsat jednu sms, jenže já jsem schopná na něj vypálit deset zpráv za hodinu a on ani nestíhá odpovídat, občas má taky práci, že… stejně jako já se snažím ho moc „neotravovat“, on se naopak snaží kvůli mně ve spoustě věcí „ustoupit“, pusu na přivítanou mi dá sám od sebe klidně před kýmkoliv, kolem pasu mě ve frontě před kinem taky vezme, není to zase tak strašný, jak to vnímám a podávám - já bych po něm jinak fakt lezla naprosto nekorigovaně… přitom mám pocit, že to nedělám proto, že bych ho tak nepokrytě zbožňovala, ale spíš proto, že si potřebuju něco dokázat, nebo nevím, neumím tu myšlenku zachytit… máme problém oba, je to v něm, ale myslím, že spíš ve mně…jinak..jsem víc šťastná… on je taky otrávenej ze své situace, podniká, nejde to, taktak vychází finančně, není teď moc prostor to změnit… já z něj všechno tahám, nutím ho mluvit o problému, který si myslím, že má, když je zahloubaný do sebe… v podstatě se chovám jako „normální“ ženská a on jako „normální“ chlap… ty genderové postoje tam jsou jasné
Hrozně mi pomohla kineziologie - půl roku jsem byla vysmátá a vyrovnaná a nehodili jsme po sobě jediný otrávený pohled…ale teď se to začíná vracet, na další sezení nemám peníze a po všech těch pádech na dno a opětovném zvednutí se se toho už bojím… nechci zase šílet a hroutit se z ničeho…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
7.3.13 10:08
@G12 píše:
Promiň, ale nemyslím si, že je chlap špatný proto, že se nechce nechat udusit láskou a pozorností. A většina chlapů potřebuje mít svůj prostor, takže je dost velké riziko, že se situace bude opakovat i s dalšími partnery.
Netvrdim, ze ten chlap je spatny. Tvrdim, ze je spatny pro ni. Jsou zeny, kterym vyhovuje volnejsi vztah a jsou zemy, kterym vyhovuje byt s partnerem neustale v kontaktu. A k tomu potrebuji odpovidajici protejsek.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
7.3.13 10:10
@G12 píše:
Promiň, ale nemyslím si, že je chlap špatný proto, že se nechce nechat udusit láskou a pozorností. A většina chlapů potřebuje mít svůj prostor, takže je dost velké riziko, že se situace bude opakovat i s dalšími partnery.
Není špatný… problémy z minulosti máme oba, oba jsme tak trochu „nestandartní“, ale oba se vzájemně kvůli tomu druhému snažíme, já to na něm fakt vidím… ta nejsitota pramení vážně spíš ze mě, jako je jasné, že po třech letech nebude slintat pokaždé, když mě uvidí, ale já mám fakt tendence tu lásku přehánět a skoro se i ponižovat sama před sebou - já nechci další partnery Vím, že potřebuje svůj prostor, ale je pro mě skoro nadlidské úsilí to ustát…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
G12
7.3.13 10:12
@petulatko píše:
Netvrdim, ze ten chlap je spatny. Tvrdim, ze je spatny pro ni. Jsou zeny, kterym vyhovuje volnejsi vztah a jsou zemy, kterym vyhovuje byt s partnerem neustale v kontaktu. A k tomu potrebuji odpovidajici protejsek.
To špatný patřilo do uvozovek.Ale i tak se domnívám, že to není přirozené pro žádného chlapa, ten neustálý kontakt. A že by si to měla zakladatelka vyřešit v sobě, např. ten strach, že o partnera přijde.
- Citovat
- Upravit
7.3.13 10:12
@petulatko píše:
@Sei zdra Podle me je rozdil mezi chlapem, ktery je z ni po… a chlapem, ktery ji da jistotu.
Já v jejím příspěvku nenašla nic, v čem by on jí jistotu nějak podkopaval 
akorát se nechová jak zamilovanej pubertál. Můj je to stejný. Na objímání a další ‚zbytečný‘ projevy lásky není, ale to neznamená, že v něm nemám tu jistotu, vím, že se o něj můžu opřít
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
G12
7.3.13 10:12
@petulatko píše:
Netvrdim, ze ten chlap je spatny. Tvrdim, ze je spatny pro ni. Jsou zeny, kterym vyhovuje volnejsi vztah a jsou zemy, kterym vyhovuje byt s partnerem neustale v kontaktu. A k tomu potrebuji odpovidajici protejsek.
To špatný patřilo do uvozovek.Ale i tak se domnívám, že to není přirozené pro žádného chlapa, ten neustálý kontakt. A že by si to měla zakladatelka vyřešit v sobě, např. ten strach, že o partnera přijde.
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
