Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
No asi to chce mít nějaký plán a mít i nějakou sebekázeň. Já dělám na směny, když mám volno, tak si ho taky většinou plánuju. Jinak bych skončila jako ty otrávená na gauči neschopná něco vůbec dělat. Přitom se toho dá za den stihnout fakt hodně, když se člověk hecne.
no, mám to podobně. Nic se mi nechce, nikam se mi nechce a když jo něco začnu hledat zjistím že: je to daleko, nedá se tam parkovat, vlakem busem vy to bylo na celý den, dítě náhodou usne, popřípadě se mi nechce nic platit. Takže čumím do stropu
A jo plánuju si co všechno udělám a pak z toho udělám zlomek.
No jo, holky, ja nejsem nejakej extra aktiv, kdyz nemusim. Ale nekdy me chytne takovy psychicky rozpolozeni, skoda mluvit
@Pajjjina píše: Více
Urcite mas pravdu, ale ja nekdy brzdim sama sebe, asi.
U mě to souvisí s dětma. Vždycky si říkám, co bych dělala, kdyby nebyly doma, kolik bych stihla práce nebo bych si třeba četla, šila, malovala…A pak když najednou opravdu jednou za čas odjedou, je doma tak divnej klid a mě začne být divně, snad i teskno, a nakonec se plácám od ničeho k ničemu a málokdy ten čas fakt efektivně využiju…
Já to mám taky stejně a doteď jsem nepřišla na to, co s tím. Já si i něco naplánuju, ale stejně se mi pak nic nechce. ![]()
@Anonymní píše: Více
Moc dobře to znám. Mám to jen někdy, ale obecně mám lepší výkon, když jsem pod tlakem. Jakmile mám dost času, víc se flákám. Třeba tenhle týden je manžel pryč a dvě děti ze tří na táboře. Nejstarší dítě už je naprosto samostatné. Takže ideální doba dodělat resty v práci a udělat si i něco navíc, abych měla potom volno, až se mladší děti a manžel vrátí, abychom mohli něco podniknout.
No a dneska? Udělala jsem jenom to naprosto nejnutnější minimum, co už po mě kolegové a klienti vyžadovali. A teď si tady sedím na emiminu a prokrastinuju a děsně se mi nechce… Ještě dnes musím jeden pracovní úkol dokončit. ![]()
Dnes jsem aspoň udělala docela dost věcí v domácnosti a pár takových zařizovacích, do kterých se mi už delší dobu nechtělo, tak aspoň nejsem sama ze sebe tolik otrávená. Ale ta práce už mě dohání… ![]()
@Anonymní píše: Více
Tak možná je „mám málo času“ jen výmluva nebo omluvenka pro lenost. Nebo ti třeba chybí motivace. Další možností je, že když ten čas máš a přitom nic neděláš, tak ve skutečnosti odpočíváš, protože jsi unavená.
@Anonymní píše: Více
Taky to tak mám. U mě to končí hlavně proto, že nemám energii. Většinu času jedu nadoraz. Takže pak když vypadnu z kola jsem KO. A nemám na nic náladu ![]()
Je to o tom, že si sama před sebou vytváříš alibi, proč nic neděláš. Blbá nálada, nečekaná návštěva, povinnost navíc – to nejsou objektivní překážky, to jsou jen ospravedlnění pro vlastní neakci. Kdyby to, co si představuješ, mělo pro tebe skutečnou váhu, tak by sis na to čas urvala. Ale evidentně to není dost důležité. ![]()
Tvoje psychické rozpoložení není něco, co tě přepadne jako chřipka. Je to výsledek toho, že nemáš jasný směr, žádnou disciplínu a žádné návyky, které by tě automaticky zvedly z gauče i bez nadšení. Čekáš na motivaci, ale ta se neobjeví sama od sebe.Kdo čeká, až se mu bude chtít, ten neudělá nikdy nic. ![]()
Já taky občas lehnnu na gauč, ale ne většinu času. A když už, tak si u toho pustím dokument, přečtu si něco hodnotnýho. Někdy jdu ven na delší procházku se psem, jdu si zaběhat i kdyby jen na 3 km. Ne proto, že bych měla náladu a hromadu času, ale protože vím, že se po tom cítím líp. A hlavně vím, že si tak tvořím vlastni režim, který bude pro mě následně přirozený ![]()
Představuju si, co budu dělat, až ho budu mít více. Když ho mám konečně více, nedělám nic, nic zajímavýho, nic užitečnýho. Na něčem to vždy ztroskotá, např. mám blbou náladu a nic nemá smysl, myslím si nebo někdo či něco mi to překazí, nějaká nečekaná povinnost navíc, návštěva apod.
Jsem jen já takový exot? Prosím o anonym