Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Nauc se komunikovat. Evidentne ho to vysira a nebavi, ze bouchas. Asi se s tebou neda pak absolutne bavit. Kazdopadne se taky nemusi urazet jak maly decko. Oba mate co zlepsovat.
Toto jsem nikdy neřešila, umíme spolu mluvit a řešit problémy, naučili jsme se: říct co se mi nelíbí, co mi vadí a hledat kompromis.
Doma to nemám, ale kamarádka to má a ten její vydrží nemluvit i několik týdnů. Když se hodně naštve, tak nemluví a nejí její jídlo ![]()
Too se asi dá pochopit, když se řeší takový zásadní věci. Asi jsi udělala dobře, taky bych ho nechala si mlčky urovnat myšlenky. Však ono ho to přejde. A nebo bych říkala takový ty běžný konverzační věty, jako třeba že svačinu na zítra má v lednici a tak
. A klidně bych ho „pozvala“ na společný dívání se na film. ![]()
Já bych na tom byla stejně
dokud probíhá výměna názorů normálně, tak ok.. ale jakmile někdp vybouchne nebo začne vytahovat uzavřené věci, tak odcházím a přestávám kpmunikovat a začnu, až se ted druhý vyklidní.
Takovéhle chování je spíše obvyklé u žen. Radu bohužel nemám.
Tak my se pohadame tak jednou za rok, ale manzel taky dolejza a furt chce urovnavat a me to leze priserne na nervy. Neni mozny, abych po hadce byla za 5 minut ready. Musim to zpracovat, rozmyslet si to. Hadku odpustim v pohode, ale at me necha chvili potom dejchat! A ne, ze hned co mi hne zluci a jeste se mi klepou vnitrnosti se on uz usmiruje. To bych mu dala panvi
Příspěvek upraven 15.01.21 v 20:20
@bigl píše:
Doma to nemám, ale kamarádka to má a ten její vydrží nemluvit i několik týdnů. Když se hodně naštve, tak nemluví a nejí její jídlo
Tak to je dobrej extrém
A proč vlastně pokaždé vybuchuješ, a jak to konkrétněji vypadá, když se tak stane?
Normálně bych ho nechala mlčet. Dolézat za ním by bylo spíš kontraproduktivní. On z té „jeskyně“ nakonec vyleze. ![]()
@Ms.Ragdoll píše:
A proč vlastně pokaždé vybuchuješ, a jak to konkrétněji vypadá, když se tak stane?
No napsala jsem to špatně, bouchnu většinou právě až ve chvíli, kdy on se urazí a už nemluví, protože mě to neskutečně vytáčí to nemluvení… Dneska jsem to neudělala, prostě ho taky ignoruji… No a začne nemluvit vždy, když máme větší hádku, při které ze sebe vysypu všechno, co mě štve… Ale dnes není vina na moji strašně, vlastně ani na jeho. Prostě každý řekl na danou situaci svůj názor, trošku zvýšené hlasy… No a stejně se urazil a já nevím proč
Já bych si to šla normálně vyříkat a chtěla bych se bavit, ale vím, že se klidně podívá na film se mnou, ale atmosféra bude špatná z jeho strany, tak radši nejdu.. na to nemám nervy
on je v obýváku a já v ložnici, hotovo ![]()
Zřejmě se mu nelíbí, že na nej vybouchnes, když něco řešíte. To by se nelíbilo ani mě. Takže bych prvně začala u sebe. A pokud ještě na něj začneš řvát vše ostatní, no ![]()
@Anonymní píše:
No napsala jsem to špatně, bouchnu většinou právě až ve chvíli, kdy on se urazí a už nemluví, protože mě to neskutečně vytáčí to nemluvení… Dneska jsem to neudělala, prostě ho taky ignoruji… No a začne nemluvit vždy, když máme větší hádku, při které ze sebe vysypu všechno, co mě štve… Ale dnes není vina na moji strašně, vlastně ani na jeho. Prostě každý řekl na danou situaci svůj názor, trošku zvýšené hlasy… No a stejně se urazil a já nevím pročJá bych si to šla normálně vyříkat a chtěla bych se bavit, ale vím, že se klidně podívá na film se mnou, ale atmosféra bude špatná z jeho strany, tak radši nejdu.. na to nemám nervy
on je v obýváku a já v ložnici, hotovo
A to děláš často? A co ti konkrétně vadí?
Abys mě pochopila, já kdysi byla chvíli s jedním takovým, co byl něco jako ty, a to se fakt nedalo. Taky jsem většinou vypochodovala pryč, ignorovala ho a dělala si svoje.
Člověk mohl říkat cokoli a sebeklidněji, pokud se vůbec dostal ke slovu, a stejně to byl rapl, kterej vyváděl kvůli sebemenší kravině, protože to prostě potřeboval.
On byl schopnej mi v nesmyslný hádce vyčíst, že jsem před půl rokem zapomněla vynést odpadky.
Vydržela jsem to skoro dva roky, bože, ale byla jsem tehdy fakt mladá a poněkud blbá, no. ![]()
A nějaký jeho následný dolejzání mi bylo víš kde, když na mě chvíli předtím řval naprosto bezdůvodně jak pominutej orangutan. Asi tak. ![]()
Ode mě to nebyl truc, ani nátlak, ale naprostá rezignace a únava. Prostě se mi nechtělo mluvit. On to během svýho monologu (pro něj hádky), zvládal víc než dobře za oba.
![]()
@Anonymní píše:
No napsala jsem to špatně, bouchnu většinou právě až ve chvíli, kdy on se urazí a už nemluví, protože mě to neskutečně vytáčí to nemluvení… Dneska jsem to neudělala, prostě ho taky ignoruji… No a začne nemluvit vždy, když máme větší hádku, při které ze sebe vysypu všechno, co mě štve… Ale dnes není vina na moji strašně, vlastně ani na jeho. Prostě každý řekl na danou situaci svůj názor, trošku zvýšené hlasy… No a stejně se urazil a já nevím pročJá bych si to šla normálně vyříkat a chtěla bych se bavit, ale vím, že se klidně podívá na film se mnou, ale atmosféra bude špatná z jeho strany, tak radši nejdu.. na to nemám nervy
on je v obýváku a já v ložnici, hotovo
Tak to je škoda. Mě to přijde právě jako dobrý kompromis. Film, ale prostě třeba bez komentářů nebo tulení ![]()
Ahoj holky, jak řešíte, když s Vámi chlap nemluví? My když se pohádáme, tak je to většinou kvůli toho, že si vyměňujeme názory a já pak vybuchnu
A chlap v ten moment přestává komunikovat a odchází. Od té doby, když se zeptám, proč se nebaví, tak hnusně odpoví - Bavím se, jsem úplně normální… A pak zase nemluví, obchází mě.. Já jsem typ, že bouchnu, ale za chvíli mě to přeje a chtěla bych si promluvit a urovnat to.. nesnáším, když se mnou nemluví.. vždycky jsem pak dolézala za ním, ponižovala se, aby toho nechal, ale on stejně nic.. většinou to trvá 1-2 dny než se začne bavit.. no zrovna teď nekomunikuje, tak jsem zvolila novou taktiku
zalezla jsem si do ložnice a dělám jakože je mi to jedno (i když se tady užírám a strašně ráda bych se šla usmířit), ale nepůjdu!!!
jak to tedy řešíte vy a co nejvíce zabírá na ty Vaše?.. jinak máme krásný vztah, neděje se to často, ale momentálně řešíme nové bydlení a hypotéku a občas je to dost stresující, tak někdy se pohádáme, protože ne vždy jde vše podle plánu 