Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Ahoj, je mi 33 let a pomalu si začínám uvědomovat, že ať dělám, co dělám, tak pomalu přicházím o své přátele a nějaký nový člověk se celkem těžko zase objeví. Mám různé koníčky (kolo, fitko, tenis, …), ale z těch lidí, které potkávám, se nikdy pořádní kámoši nestali. Tím, že dojíždím 50km do práce (z Prahy pryč), tak kolegové jsou taky pasé.
Máte to někdy podobně? Jak to (ne)řešíte?
Díku dík, dík a čau
Mám jednu nejlepší kamarádku přes 10 let. Vídáme se jednou do roka, ale často jsme v kontaktu přes Facebook.
Ostatní, i když některé mám ráda víc, tak jsou spíš vzdálenější kamarádky a známé.
Nijak mě to netrápí. ![]()
Já mám dvě kamarádky už cca 16 let. Občas si napíšeme, když se koná nějaká akce, jestli ta druhá půjde (1-2× za rok). Jednu z nich chodíme se synem zmlátit na Velikonoce
Druhá je dost uzavřená, sama od sebe neřekne nic. Že má nového chlapa se člověk dozví tak, že ji s ním vidí na ulici. Ale zase se ozve, když chce, abych s ní někam zašla. Za studentských let jsme spolu chodily na houby, procházky… Ale co máme rodiny, už je to spíš jen na dálku. V práci mám 5 kolegů, které už bych mohla nazvat spíše přáteli. Nijak mi to nevadí. Jenže já nejsem typ, který potřebuje kolem sebe mraky lidí a kámošky, kterým bych se potřebovala se vším svěřovat a chodit s nima na kafe. Jsem samorost.
Jakým způsobem přicházíš o staré přátele?