Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
A co zkusit ji vytahnout samotnou nekam ven a vysvetlit'. Radne probrat.
A s tvymi rodiči se stykate kdy? V ty zbylé víkendy? Fungujete vůbec někdy sami? Krom provozních věci? Me by teda vadilo být furt s někým z rodičů. Připadala bych si nedospělá jak někde přes týden na intru a víkendu s rodiči…
@areca píše:
A s tvymi rodiči se stykate kdy? V ty zbylé víkendy? Fungujete vůbec někdy sami? Krom provozních věci? Me by teda vadilo být furt s někým z rodičů. Připadala bych si nedospělá jak někde přes týden na intru a víkendu s rodiči…
Nasi bydli ve stejnem meste jak my, takze ti chodi obcas na kratke navstevy, spis jen mama. V tom zadnou pravidelnost nemame. Ty zbyle vikendy travime sami, nebo s prateli. Manzel nekdy pracuje i z domova, takze se navzajem uzijem, v tom problem nevidim.
Podle me je tahle situace ukazkovy pripad toho, proc to v mnoha pripadech neklape mezi snachami a tchynemi. Tchyne se z pozice starsi a zkusenejsi montuje do vychovy a vedeni domacnosti snachy a vnucuje ji sve nevyzadane rady. Neuvedomuje si ze uz i snacha je matka se svymi nazory a ze chce stejne tak, jako kdysi ona, delat vse dle SVEHO nejlepsiho presvedceni. Neakceptuje snachu a syna jako svepravne rodice a ma pocit, ze je musi neustale vychovavat, aby vnouce prezilo. Mysli to samozrejme v dobrem, jenze to vetsinou dobre nekonci. Bud se ty dve rozumne dohodnou, udelaji obe kompromis a jsou vsichni spokojeni, nebo se snacha neda a pak vznikaji mensi ci vetsi rozepre v rodine, nebo drzi snacha hubu a krok. To jsou pak vsichni taky spokojeni, az na tu snachu, ktera to v sobe dusi a tchyni ve finale stejne nesnese. Ja mam doma tu druhou situaci, bohuzel a taky nic moc…a pritom by stacilo tak malo k zachovani dobrych vztahu- respektovat pravo na jiny nazor a ne*rat se s prominutim do toho, do ceho mi nic neni. Drzim palce, at to dopadne tak, aby sis zachovala svoji cest a zaroven dobre vztahy v rodine. ![]()
@Camael píše:
@loja
Potřebovala bych nutně poradit s tou částí „něžně vysvětlit manželovi“ a pak jak jsi zařídila, aby tě vytrvale poslouchal. U nás se to vždycky nějak zvrtne..
No, napíšu to blbě možná, ale jde o to zjistit na co manžel slyší. U nás to není jako vyřešené, on se mámy stejně zastane, ale už není primárně na její straně, ale na té mojí.
Já jsem velice samostatná a emancipovaná žena (možná až moc). No, a po zlým to nešlo nikdy. Něžným vysvětlováním to nešlo též, protože mě neposlouchá. Pomohlo to, že jsem prostě mu to podala tak, že potřebuju pomoct, že už jsem z toho fakt v p.deli, že poslouchat celý víkend, že dělám vše špatně, už nedávám (jakoby jsem ustoupila z emancipovanosti a dělám chudáka, co potřebuje, aby mě můj muž zachránil, na což slyší, protože tohle ode mě ještě neslyšel).
Když tchýně říká, že něco dělám špatně a manžel si to taky myslí, tak večer mu vysvětlím proč to tak dělám a druhý den v poledne má na mailu podklady
Chlapy mají fakta prostě radši. To se mně osobně osvědčilo asi nejvíc.
Manžel rád podniká různé akce, takže pořád se snažím vymýšlet program na víkend takový, aby to bavilo jeho i mrně. Jako je to někdy až nadlidský úkol, ale nějak z toho vždy vybruslím. Tchýně je naštvaná a předhazuje, že zas nepřijedeme, což manžel nenese dobře, ale pořád mu vysvětluju, že nejsme děti, co jezdí z intru domu, ale máme vlastní domácnost a rodinu a musíme se postarat o to, aby fungovala. A jeho začíná štvát s tím, že mu kecá do živoat.
Taky jsem mu vysvětlila, že jako rodiče v interakci nás vidí málo, protože celý týden je muž v práci a o víkendu velí babička, takže mrně vlastně nevidí jak se k sobě chovají rodiče a že to není dobře.
Navíc teď začala tchýně vypruzovat i tchána, na což taky poukazuju, že děda je teď z ní na tom špatně a že kecá do života i jemu a on teda psychicky je fakt rozsekanej. A manžel si najednou začíná všímat toho, co dřív neviděl.
Taky říkám, že nemám nic proti jeho mámě, ale že poslouchat celý víkend, že nic neumím a vše je špatně, to nedávám od nikoho.
Fakt jde o to, podat jim to tak, jak to potřebujou slyšet, což je ale občas nadlidský úkol. Vyvarovat se křiku, hádek a prostě tak nějak postupně a nenásilně začít otáčet kormidlem tam, kam je potřeba.
Já nevím, je to trochu srozumitelný, já po porodu nejsem schopná vyplodit souvislou větu, aby dávala smysl. ![]()
@loja píše:
No, napíšu to blbě možná, ale jde o to zjistit na co manžel slyší. U nás to není jako vyřešené, on se mámy stejně zastane, ale už není primárně na její straně, ale na té mojí.
Já jsem velice samostatná a emancipovaná žena (možná až moc). No, a po zlým to nešlo nikdy. Něžným vysvětlováním to nešlo též, protože mě neposlouchá. Pomohlo to, že jsem prostě mu to podala tak, že potřebuju pomoct, že už jsem z toho fakt v p.deli, že poslouchat celý víkend, že dělám vše špatně, už nedávám (jakoby jsem ustoupila z emancipovanosti a dělám chudáka, co potřebuje, aby mě můj muž zachránil, na což slyší, protože tohle ode mě ještě neslyšel).
Když tchýně říká, že něco dělám špatně a manžel si to taky myslí, tak večer mu vysvětlím proč to tak dělám a druhý den v poledne má na mailu podkladyChlapy mají fakta prostě radši. To se mně osobně osvědčilo asi nejvíc.
Manžel rád podniká různé akce, takže pořád se snažím vymýšlet program na víkend takový, aby to bavilo jeho i mrně. Jako je to někdy až nadlidský úkol, ale nějak z toho vždy vybruslím. Tchýně je naštvaná a předhazuje, že zas nepřijedeme, což manžel nenese dobře, ale pořád mu vysvětluju, že nejsme děti, co jezdí z intru domu, ale máme vlastní domácnost a rodinu a musíme se postarat o to, aby fungovala. A jeho začíná štvát s tím, že mu kecá do živoat.
Taky jsem mu vysvětlila, že jako rodiče v interakci nás vidí málo, protože celý týden je muž v práci a o víkendu velí babička, takže mrně vlastně nevidí jak se k sobě chovají rodiče a že to není dobře.
Navíc teď začala tchýně vypruzovat i tchána, na což taky poukazuju, že děda je teď z ní na tom špatně a že kecá do života i jemu a on teda psychicky je fakt rozsekanej. A manžel si najednou začíná všímat toho, co dřív neviděl.
Taky říkám, že nemám nic proti jeho mámě, ale že poslouchat celý víkend, že nic neumím a vše je špatně, to nedávám od nikoho.
Fakt jde o to, podat jim to tak, jak to potřebujou slyšet, což je ale občas nadlidský úkol. Vyvarovat se křiku, hádek a prostě tak nějak postupně a nenásilně začít otáčet kormidlem tam, kam je potřeba.
Já nevím, je to trochu srozumitelný, já po porodu nejsem schopná vyplodit souvislou větu, aby dávala smysl.
napsalas to velmi srozumitelně ![]()
@loja
Díky, naprosto srozumitelný a dokonalý.
jsem asi typ jako ty, takže je mi tenhle přístup blízký, vyzkouším. ![]()
@Camael Tak pak dej vědět, jestli se to zlepšilo. Moc ti držím pěsti.
Jsou to prostě mamiňáci, ale je třeba, aby se dokázali taky postavit za svojí novou rodinu a ne jen za tu primární. Nebo jim půjde manželství i otcovství do pr.ele.
@Camael @loja ono je i dobrý jim nějakým diplomatickým způsobem říct, at si uvědomí s kým chtějí žít. Jestli s ženou a dětmi nebo s rodiči. Jestli chtějí žít vlastní zivot nebo žít zivot svých rodičů… toto třeba zabírá na mého. A samozřejmě další řeči okolo…
@areca
Tak tohle říct já, už z principu by byl v opozici, protože by to bral jako vydírání. Navíc moje tchýně je neuvěřitelná manipulátorka a já z toho pokaždý vyjdu jako pako, který vidí problémy tam, kde nejsou.
@loja
To je totiž ono. Oni mají v primární rodině neskutečně silný vazby, v podstatě kdo se tam jen přižení, nebo přivdá, je pořád cizí. To se týká i druhý švagrový, nebo tety manžela. Jako já se mezi ně cpát nechci, jen mě nebaví s nima pořád něco řešit.
@Camael píše:
@areca
Tak tohle říct já, už z principu by byl v opozici, protože by to bral jako vydírání. Navíc moje tchýně je neuvěřitelná manipulátorka a já z toho pokaždý vyjdu jako pako, který vidí problémy tam, kde nejsou.
Jo, tak to je jak pres kopirak nase situace. Staci se jen slovem otrit o maminku a je ohen na strese. Prave nam odpadla vikendova navsteva z duvndu manzelovi nemoci a ja jsem, tak hrozna, ze jsem i rada
Ze stejneho duvodu jsem jese ani na manzela"nezne nezatlacila" protoze, jak ma rymicku, umira a neni snim vubec rec
Zakladatelka.
Můžu se zeptat na jedno, proč chlap, který naslouchá své matce, je automaticky mamánek? Mamánek je podle mého chlap, který využívá mamahotel a maminka mu nosí do postele kakao, ne chlap, který bydlí přes celou republiku. Prostě mu to maminka řekla, tak to přetlumočil. Nakonec je to úplně stejné, jako když vy tady radíte - řekni chlapovi, at jí to řekne on, je to její syn. A stejně tak ona asi říká - řekni jí to Ty, nakonec je to Tvoje žena, třeba na tebe dá. Protože ona si myslí, že navrhuje správnou věc. Znovu říkám - ona to milované vnouče jistě nechce zabít ani otrávit ani týrat. A na druhou stranu - taky by vás to tak vytáčelo, kdyby tyhle věci řekla vaše kamarádka?
Na místě zakladatelky bych se na tyhle drobnosti vykašlala. Pokud není dítě alergik a ona do něj necpe alergeny, pokud se ho nesnaží učit chodit v době, kdy se dítě samo ani neposadí, tak bych to asi neřešila. Ten víkend to děcko přežije.
Spíš bych se snažila ty vztahy udržet takové, jaké jsou, než je nějak vyhrocovat. Berte to tak, pořád je to matka vašeho manžela, a když proti ní budete moc popichovat, nakonec se to stejně obrátí proti vám. Asi takhle když vy řeknete o svém školákovi, že je trdlo, že mu to čtení nejde a nejde, že se snad číst nenaučí, je to v pořádku. Ale běda, když to řekne třeba i váš sourozenec - to už v pořádku není. A stejně tak - jestliže váš muž řekne o své matce, že se do všeho montuje, je to jiné, než když to řeknete vy. Takže na to pozor. Taky by se vám asi nelíbilo, kdyby váš muž řekl o vaší mámě - ona je strašná, furt se do nás montuje, řekni jí, at tak často nejezdí. Klika je v tom, že chlapi prostě nevedou tyhle žabomyší války.
@inkakřivák No, jenže ono je něco jiného přetlumočit ženě, co tchýně říká a druhá věc je trvat na něčem, protože to tchýně řekla. Můj můž absolutně nezapínal mozek a protože to řekla jeho máma, tak jsem to tak měla dělat. A argumentoval přesně tím, co říkáš, ono se nic nestane, máma jí ublížit nechce.
Já věřím tomu, že tchýně se mi nesnaží zlikvidovat dítě, svoje vnouče miluje nadevše. Ona se snaží jen zlikvidovat moje pojetí mateřství, protože s mými názory nesouhlasí (ona trvá na: nechat dítě vyřvat, v půl roce ládovat omáčkama, nenosit aby si nezvyklo, dát co nejdřív do jeslí, tělesné tresty za každou pitomost). Můj muž chtěl, abych dělala vše dle toho, co říká jeho máma a to já odmítám, protože to není v souladu s tím, co já cítím jako správné.
Pokud mi šéfová v práci nakazovala, abych dělala něco, co ne protizákonné a zároveň se to neslučovalo s mými názory, dala jsem výpověď a nekomplikovala jsem si život. Bohužel tchýni asi výpověď nedám ![]()
A ano, pokud mi jedna „kamarádka“ (žena našeho dobrého kamaráda spíše, bezdětná) začala vykládat jak to nezvládáme a vše děláme podle ní špatně a jak ona to bude dělat jinak, tak jsem jí taky řekla, že se svými dětmi má samozřejmě nejvyšší právo dělat si, jak ona uzná za vhodné. Od toho je jejich máma. Když do mě klavírovala dál, tak jsem jí poprosila, aby tuhle možnost nechala i mě, že já jsem máma a chci to dělat tak, jak se mi zdá správné. Urazila se a už se s náma nebaví.
A moje máma nám klavírovala do výchovy též, manžel o ní řekl, že je strašná. Řekla jsem mu, že má pravdu, že to máma přehání. Ale já jsem si s mámou několikrát promluvila a už to chápe (i když občas ujede též, ale je to fakt minimálně a většinou si to nechá vysvětlit). Kdežto on není schopen to stejné udělat to s tou svou.
Nejde o žabomyší války, ty jsou opravdu zbytečné. Jde spíš o netolerantnost ze strany tchýní, která v některých případech hraničí až s hrubostí.