Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Co ho více zapojit do péče o vnoučka, třeba mu to pomůže najít smysl žití…
Nikdy nepomůžeš nikomu, kdo o pomoc nestojí. Také jsem si prošla tátovou krizí, a ten to vyřešil mladou milenkou a následně dítětem. Tobě zbývá jediné, být oporou pro maminku. Tátu nechte žít svým životem, nikam ho netlačte, nenuťte… cokoli jiného jen přihodí polínko do ohně. Třeba ho ta nálada/deprese přejde nebo se to naopak vyhrotí. Nemá náhodou žensou?
Nemůže mit zenskou? Tobe to urcite prijde nepravdepodobny, ale vzhledem k tomu, ze mne je 43 (tudíž jsem starsi nez Tvoje maminka
hrůza) a memu manzelovi bude v lete 50, tak ja si to predstvit docela umim. V 50ti není clovek dneska zadny starec.
Takove to posilani manželky, ze se muze sbalit a jit by tomu napovídalo.
Taky mě napadla ta milenka nebo nějaká krize v práci?
Ta změna v jeho chování přišla ze dne na den? Něco ho štve, možná trpí nějakou depresí. Jestli nemá rád vánoce, nemůže to být i tím? ![]()
Pomoct si musí sám. Bohužel.
Může mít depresi z nadcházejícího stáří a nebo, jak tu někdo psal, i tu ženskou. Těžko říct ![]()
Jako těžko říct, může mít problémy v práci, být nemocný, mít ženskou nebo opravdu krizi středního věku. Jsem přesvědčena, že můj otec jí měl, sice trochu dřív, kolem těch 46 let, trvalo to tak rok, byl totálně nesnesitelný, nic mu nebylo vhod, vše špatně, kvůli dárku k Vánocům se tak urazil, že s námi nemluvil snad týden (to bylo poprvé a naposled, dokonce ho pak za to chování seřvala i vlastní matka - taky poprvé a naposled). Moje matka, která je jinak generál a s ničím se nepáře pak už kolem něj chodila taky po špičkách, protože byl výbuch po snad každém slovu. A rada prostě to zkusit přežít (jako období vzdoru nebo pubertu), jestli je to krize stř. věku tak to přejde, snažit se žít normálně a co nejvíc ty výlevy ignorovat.
Mě teda okamžitě při čtení příspěvku napadlo, jestli se nedozvěděl od doktorů nějakou hodně nepříjemnou informaci - nemoc. Nechce vám o tom třeba říct.
Napíšu svoji zkušenost. Můj manžel má pár let přes 50. Když se mu blížila padesátka, prožíval to jako kdyby to byla neléčitelná zhoubná nemoc. Napřed o tom pořád mluvil, měl neustále velmi špatnou náladu a to bylo skoro rok před 50. narozeninama. Čím víc se narozeniny blížily, tím to bylo horší, mluvil méně a méně, a pak už byl téměř nesnesitelný. Pořád nabručený, otrávený, nic mu nebylo po chuti, všichni ho jenom otravovali, nic po nikom nechtěl, neustále seděl naštvaně před TV a přepínal programy. A pokud promluvil, bylo to něco v tom smyslu, že už patří do starého železa apod. Tento stav přetrvával ještě asi rok po narozeninách. Pak si asi začal zvykat a pomalinku se to lepšilo. Teď má 53 let, a kromě občasné poznámky že už mám doma staříka (mimochodem mě už je taky 50) je to dobré. Takže mě napadlo, jestli tvůj otec taky nemá tento problém. Tehdy jsem to dost prožívala a hledala informace všude možně, a zjistila, že je dost chlapů, kteří tu padesátku prostě nemůžou rozdýchat.
Píšeš o krizi středního věku, ale z tvého příspěvku mi vyplývá, že pěkný morous už je odjakživa
Tak jaká krize středního věku?
Myslím, že ted v 50 už ho nezměníte ![]()
Zatim teprv docitam ale doplnuji ze jina zenska je naprosto vyloucena. Ma pevnou pracovni dobu v prodejne kde ho s malym docela casto navstevujeme a vime presne do kdy maji otevreno (na prodejne je sam). A po praci jezdi hned domu a je tam porad.. Kdyz jde mama s kamaradkou na vino tak je kvuli tomu jeste nastvanejsi nez jindy.
@krtek7489 Morous je odjakziva ale zname ho a mame ho radi i tak. Nechalo se s nim rozumne mluvit kdyz mel normalni naladu ale ted je to neunosne a dobrou naladu nemel od konce leta..
Ono tezko rict jak to prislo. Vzdy byl takovy ze se urazel a byl chvili nastvany a ted proste to nastvani zustako ani uz nevim proc ![]()
Mistři světa zestárnou a můžou se z toho zbláznit. A někdy bohužel i jejich okolí.
No to může byt chlapský přechod (pokles testosteronu) http://tema.apatykar.info/clanek-116/
Rodiče by si měli vyřešit problém s vlastnictvím nemovitosti, po 24 letech fakt už nemůže manželka jen tak odejít. Mám několik známých, kde se otázka vlastnictví otevírá, ale je to jen v legraci, u vás je to zřejmě vážné.
@blecha72 No vážné.. Táta si uvědomuje, že máma tam celé ty roky investuje a vše je společné (když se s ním dá/dalo zrovna mluvit tak s tím byl srozuměn) ale rád používá tahle silná slova. Už odjakživa si pamatuju, že říkal, že je všechno jeho.. Pořád mám pocit, že to v něm utvrzuje jeho matka, která tam má samostatnou domácnost a věcné břemeno a soustavně poštvává tátu proti mámě..
Ahoj,
nejprve se omlouvám za anonym ale nerada bych aby to četla rodina.. Děkuji za pochopení.
A teď k jádru pudla. Mám tatínka, kterému bude na jaře 50 let a poslední měsíce je zkrátka nesnesitelný!! Jediný s kým je ochotný z nejbližší rodiny mluvit je jeho matka (80) a můj malý syn (2). Jinak je na všechny protivný, odsekává, vyčítá, všechno mu vadí,.. Mamka e z toho už docela nešťastná jelikož jejich běžný den vypadá tak, že si táta sedne po příchodu z práce na gauč a přepíná mezi programy na televizi. Večer si dá skleničku vína, neřekne ani slovo a až přijde čas tak jde spát. Jinak nepromluví, maximálně někomu za něco vynadá.
Teď o víkendu jsme tam byli s malým na návštěvě a jako vždy sem se snažila alespoň trochu konverzovat a jediné co jsme se dozvěděla bylo, že mu hlavně nemáme kupovat nic k Vánocům, on nám taky nic nedá jelikož žádné Vánoce prostě letos nejsou a nebudou. Nutno podotknout, že nikdy nebyl slavící typ - Vánoce jsme drželi jen, když jsme se sourozenci byli malí pak už je většinou bojkotoval - nerozbaloval dárky apod..
Když se s ním mamka (41) snaží o problému promluvit tak se dozví jedině to, že jestli se jí něco nelíbí tak se může sbalit a vypadnout. Obecně ji nemá problém říct, že jí doma nic nepatří a barák je jeho (jsou spolu 24 let v tom domě, který táta dostal jako ruinu a spolu ho celý opravili).. Nejspíš to tak ani nemyslí ale pro taková slova daleko nejde.
Určitě tomu nepomůže ani jeho matka, která je už od začátku vysazena na moji mámu a doteď ji to nepřešlo. Už od dob co jsme byli malí mámu všude pomlouvala, donášela tátovi i vyložené lži jakože mámu navštěvují přes den chlapi (kupříkladu mámin bratr ale to jaksi zapomínala dodat).. No a teď je ona jediná s kým se táta baví a ta jeho nenávist a protivnost jen přiživuje..
No to je letmý popis problému, určitě jsem na něco zapomněla tak budu případně doplňovat.. A teď prosím o rady jak tátovi pomoct? Návštěva psychologa nejspíš nepřipadá v úvahu, tuším, že táta se svými vesnickými předsudky..

Moc díky za případné odpovědi a rady..