Poradna gynekologa
MUDr. Jiří Škultéty
Ahoj holky
Po 5 letech snažení s partnerem jsem v 10 týdnu těhotenství na poslední kontrole před týdnem bylo vše v pořádku, jenže místo toho abych se radovala, že je vše tak jak má být jsem se začala bezdůvodně lekat všeho i běžných věcí, leknu se i když partner vedle sedí a trošku sebou nečekaně pohne. Jenže to není obyčejné leknutí mám vždy v sobě takovy neprijemny pocit který mnou projde jako kdyby mnou prošel slaby elektrický proud a kolikrát se to stane přímo v podbřišku. A tak začínám docela dost panikarit že to ublíží miminku mám po 3 potratech ze začátku jsem byla ve velkém stresu hlavně 2dny před kontrolou gyndy aby bylo vše v pořádku navíc jsem před pár lety prodělala panickou poruchu ataky už nemám a prášky neberu. Stane se mě to i ve spánku ze kterého se vždy probudím. Myslíte že to může narušit vývoj miminka?
@Eliska1994 Ahoj, jsem ráda, že o tom taky ještě někdo mluví, už jsem si připadala jako blázen. Já jsem v 16.týdnu a mám to uplně stejné-s tím, že v prvním trimestru to bylo o dost horší.
Stačila mi naprostá hloupost, abych se vydesila uplně ochromujícím způsobem. Třeba muž vedle mně cinknul skleničkou..nečekaně na mně promluví dítě, potkám se s někym za rohem…Leknutí, že sebou celá křečovitě cuknu, rozbuší se mi srdce, vyjeknu. Hodněkrát jsem upustila co jsem držela v ruce, a párkrát jsem se i rozbrečela. Fakt se cítím jak nějaká polní myš. Musím ale říct, že je to už lepší než na začátku. Občas jsem si připadala jak magor.
Sice jsem to takhle v prvním těhotenství neměla, ale říkám si, že to je normální. Prostě příroda, jeden ze způsobů jak ten nový život chránit ![]()
Určitě to neznamená, že blázníš a miminku to taky určitě neublíží ![]()
Doufám, že se to u tebe taky brzo zmírní, je to opravdu bizár, já vím ![]()
Těhotenské hormony zesilují citlivost vůči úzkosti.
Je to základní evoluční mechanismus, vyděšená pramatka spíše zajistí přežití pradítěte. Až na to, že to teď nepotřebujeme, protože rizika života v kmeni na stepi v pravěku byla výrazně jinde, než dnes. Ale síla instiktnu zůstala.
V kombinaci s traumatickými prožitky z potratů se to může přehoupnout přes snesitelnou hranici a pak to ještě rozjet kolečko paniky, že tím dítěti ublížíš.
Nejrozumnější by bylo najít si nějakého psychoterapeutka/ku a úzkosti a obavy řešit v terapii.