Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Syn nechce chodit, co s ním?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
5.10.25 18:09
Obavám se, že už ví, že stačí chvíli řvát a dosáhne svého 
A zkoušela jsi ho tam jakoby nechat a dělat, že jdeš pryč? I tak zůstane na tom místě a nehne se?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
5.10.25 18:13
@izabe píše: Více
Ano zkousela. Kdyz na zahrade proste neco potrebuji udelat, tak vzdy dojde a rve pritom. Pak se zase sape a zkousi to. A rve furt a furt
- Citovat
- Upravit
Anonymní
5.10.25 18:13
Jak to zvladate vy ostatni? Nebo vám to deti nedelaly? Ja na to proste nemam nervy.
- Citovat
- Upravit
5.10.25 18:18
@Anonymní píše: Více
Tak vidíš, že to zkouší a umí si dojít, když potřebuje. Prostě když vidí, že ho pak vezmeš tak mu to za to rvaní stojí.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.10.25 18:30
Na zahradě? To by mě ani nehlo, ať si řve. Já myslela, že potřebuješ, a ušel třeba kus do obchodu. Na procházce buď golfac nebo ať šlape.
Tatínkovi to taky dělá? Nebo babičce, dědovi. A doma?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.10.25 18:37
Tak mě vždy děti v tomto věku krásně chodily, tedy ty, které už chodily, protože některé teprv začínaly, ale teda jen kam chtěly, jakmile měly dojít nějak mým směrem, tak to byl velký problém, nehledě, že je po cestě zaměstnal každý kamínek a já nevím co vše, prostě se tak nedalo spolehlivě nikam dojít v únosném čase, některě děti jsou tedy ukázněnější než jiné (nebo se nechají míň rozptýlit okolím), ale není vůbec nic neobvyklého, když to tak je, že prostě nejde podle našich představ a člověk si musí říci, že když už se dítko vzpírá tak jako tak, tak si to prostě nebudu komplikovat a co nejvíc si to usnadním (tedy alespoň já si vždy vybrala tuto variantu), ale funguje to tak, že s čím jsme my v pohodě a víme, proč to a to tak děláme, tak to dítě vycítí a pak to funguje…Mě tedy vyhovovalo děti vozit, nosit, protože často potřebuji chodit v tempu, ale nebylo to tak, že bych se kvůli tomu někdy nedostala s dětmi do křížku.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.10.25 18:43
Párkrát člověk ustoupí, aby byl klid. Stane se z toho pravidlo. Dítě ví, že si to, co chce, nakonec vybrečí. Pokud to chceš změnit, musíš to přestat dělat. Je ti asi jasný, že sis to udělala sama. A že čím déle jsi to dělala, tím těžší to bude. Je to jako se vším. Jak se něco zaběhne, stane se to pravidlem. Než dítěti samo dojde, že to děláte jinak, může mít ve školce odchozeno pár měsíců. To budeš ztahaná opravdu jako kůň, za další rok a půl. A víš, jak to bude vypadat? Až sebou práskne při odchodu a ty ho budeš muset vzít na ruku, a rychle opustit šatnu? A není to dobře ani pro něj. On běhat potřebuje. Je to v jeho zájmu. Takže ti nezbyde, než se obrnit trpělivostí a vrátit to zpátky do standardní situace. Matka nemůže poslouchat své dítě. Dítě má poslouchat mámu. Ukaž mu nějaký dokument. Jak mláďátka chodí za maminkou. Ony si hlídají ji. Protože za chybu se platí. Zatímco lidská matka běhá za potomkem, aby se jí neztratil. Protože ví, že mu je to fuk, kam vletí a že ví, že ona si ho musí ohlídat. Nebude to snadný. Třeba pro začátek mu ukaž, že se vrátíš a nikam se nejde. Na druhou stranu, rok a půl, to je fakt mimino. Nemůže ujít delší nákup a zpátky. Nelze na něj být moc náročná. Netlačí ho boty? Nechybí mu železo? Není unavený? Může v tom být nikoli vztek, ale nějaký jiný problém. A pochval ho za posun. Rozuměl by, kdybys mu řekla, že tě bolí ruce?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.10.25 18:45
A že chce ještě hodně kontaktu mi taky přijde normální, v tomto věku je to dost in, protože probíhají separační úzkosti, že by člověk dítko někam odloži, ono se hezky samo zabavilo a maminka si dělala svou práci? To jde, ale po chvilkách nebo se dítko musí něčím zbavit a to se ne vždy podaří, klasicky je nejvíc podezřelé, když se dítko naopak neozývá, to přišlo na nějakou extra zábavu, která nás zrovna nepotěší 
, ale bude líp, opravdu, je to náročné, ale fakt se to postupem času samo od sebe lepší.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.10.25 18:45
@Anonymní píše: Více
Nejen, že bych ho nechala řvát. Ale ještě bych mu dala na zadek. Aby k tomu řevu měl důvod. 
Určitě bych ho nenechala, aby se mnou takto cvičil.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
5.10.25 18:56
Jediné co, tak má teď dost silnou separačku. Nemuzu odejit ani na wc, ani po schodech nahoru atd.. hysteraky jak kdyz ho nechci zrovna vzit a o spani a uspavani ani nemluvim
- Citovat
- Upravit
5.10.25 20:35
Nenutila bych ho chodit, ale nosit bych ho nechtěla. Kdybych potřebovala někam dojít, přivázala bych ho do kočáru a jela bych s řevem. Jednou to přejde. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.10.25 20:45
@Anonymní píše: Více
Potřebuje se podle mě nabažit citového pouta s matkou. A čím víc ho budeš odpoutávat, tím delší bude to období. Dítě se musí citovým poutem nabažit, jinak nebude nikdy samostatné, resp. bude labilní a nejisté. Mě prostě napadá, jestli ses ho nesnažila příliš brzy osamostatnit. Pokud ano, tak teď bude odmítat vše a vyžadovat tvou náruč. Až se jí dostatečně nasytí, bude schopné se víc odpoutat. Samozřejmě se mohu mýlit, neznám situaci, ale toto mě hned napadlo.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.10.25 20:46
@Platanka píše: Více
Ano přejde, vzdá to, rezignuje, ale to není zdravá reakce a do života nic pozitivního nepřinese. Třeba děti v kojeňáku nechávali běžně vyřvat. Ležely pak jako apatická placka.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Syn hodně vodí za ruku
- 16.09.26
- Anonymní
Dítě se bojí jít ven
- 08.09.26
- Kris308
strach z otce
- 23.08.26
- babča1950
Děti a otec bez zájmu o ně
- 07.06.26
- Anonymní
Ahoj,
Synovi je 18 měsíců. Chodil už před prvními narozeninami. Takže už je hodně šikovný… teď jsem ale už opravdu na nervy. Když jdeme ven, na zahradu kolem domu kamkoliv… nechce chodit ale jen furt nosit!!! Když ho nevezmu. Řve jako kráva, jak si nikdo asi neumí představit. Slyší ho celá ves. Houkačky sanit a hasičů hadr…. Dělá scény, válí se po zemi kdekoliv … i když jsme někde v centru, i v lese, u cesty, na zahradě…. Vydrží dlouhé minuty, prostě řve a řve a moje trpělivost je u konce. Jsem už ztahaná jak hovado a začíná mě s tím strašně …… nevím jak na to. Nevím fskt ne…. Manžel říká, nech ho řvát… ale já to nedávám. Protože on opravdu nepřestane, on je schopnej řvat hodinu vkuse a my se nikam nehnem. Kočárek nechce. Odrážedlo taky ne. Nosítko taky ne