Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
Ahoj holky,
vím, že to tu bylo už několikrát probíráno, ale jdu si pro radu. Máme doma skoro 9-ti měsíčního lenocha. Je to strašně hodný dítě, i když někdy mi ukáže „zač je toho loket“. Problém je v tom, že se moc nesnaží o něco nového, konkrétně o lezení nebo o to, aby se dostal na kolena. Krásně sedí, ale to ho musím po:,–(it. Když ho chci po:,–(it, tak se mi teď zase staví a udrží se krásně i sám ve stoje s oporou. Jenže to všechno nedělá sám a ani u něj nenacházím žádné pokusy o to, aby to sám zvládl
Protože se narodil ve 35. tt, tak chodíme na neurologii a rehabilitaci, takže klidná jsem v tom, že jsme v pohodě a na rehabilitaci nás učí i spoustu triků, jak mu pomoct, ukázat, jak na to…Jemu je to ale buřt
No ale když se pak skulí a je na bříšku, tak se mu to nelíbí a chce se mu sedět, tak si to „vyřve“. Máte nebo měla jste někdo doma podobnýho pohodáře?
Děkuju za odpovědi. Petra
Já měla to samé,ale cviky z rehábky zabraly tak,že do týdne lezl i se sám, po:,–(il,bylo mu 8.5,přřed tím ani snaha.Taky sem si říkala,že je lenoch. A teď co se to naučil,pořád někde šmejdí. Tak ti asi moc neporadím. věrka
Ahoj Petro,
naše Lucinka byla taky celkem pohodářka, ale všechno začala sama a snažila se. Samozřejmě jsem jí ukázala jak se co dělá, ale nechala jsem ji ať se snaží.
Samozřejmě do toho nevidím, ale možná nemá moc velkou motivaci, když všechno uděláš za něj. Po:,–(íš, postavíš ....... Nemá proč se snažit.
Ale jednou na to přijde a pak za ním budeš běhat jako fretka. ![]()
Ahoj, tak my máme doma něco podobného. Jiříček se taky narodil dřív (37 tt). Vůbec se neobracel na bříško (ne že by to neuměl, ale prostě se mu nechtělo a nelíbilo se mu na bříšku). V 7 měs. seděl, ale neviděl potřebu se plazit. Takže se vůbec neplazil, až někdy v 11 měs. se mu povedlo náhodou nějak odrazit nohou, takže v sobotu se začal plazit, v neděli lezl už po čtyřech, v úterý stál u nábytku, ve čtvrtek obcházel nábytek a další sobotu se odrazil od zdi a ušel prvních 6 kroků (ne první krok, prostě se odrazil a od té doby už se na kolena nespustil)
A tak to je se vším… vůbec se nesnažil třeba nějak žvatlat jako jiné děti… na dvou letech mi řekl jen pár slov. A dneska mi z ničeho nic povídá - Mami, to je automatický! - čuměla jsem jako vejr, na to, že kráva je stále jen „Bú“ mě to slovo automatický trošku zarazilo
Prostě jsou děti, který nepotřebujou nic zkoušet, prostě jednoho dne se odrazí a všechno doženou
NIkdy jsme na žádné rehabce nebyli a minulý týden u psychologa (nějaký problémy s hysterickým vztekem) mi bylo řečeno, že je Jířa neobvykle inteligentní dítě… Takže nepropadej panice, každý se vyvíjí svým tempem a způsobem ![]()
Ahoj,tohle znám,první syn začal běhat v 10ti měsících,něco podobného jsem očekávala i po druhý,ale ani náhodou.Kuba začal lézt přesně v roce,chodit v 16ti měsících. Už mu jsou dva,je to úžasnej pohodář a smíšek,vůbec se nenech znervoznit,začne až přijde jeho čas není kam spěchat. Syn kamarádky začal chodit ve dvou a čtvrt a taky mu nic neuteklo. Tak si to teď užívej,ještě se za ním naběháš.. ![]()
Ahojky,
taky se přidávám do klubu lenošivých prcíků.
Můžu Tě uklidnit,naše Niki do roka pouze seděla/sama od 8m/,o plazení či lezení ani náznak.Lézt začala ve 13,5m,pak hned chodit za ručičky a sama od 16m.Podle dr byla a je v naprostým pořádku,jen potřebovala ke všemu tu správou jistotu.
Jen to okolí…ty věčný dotazy JEŠTĚ NECHODÍ JO?.Začala jsem to ignorovat a fakt to přišlo úplně samo a až v ten správný čas.
Zas ale od roka krásně a srozumitelně povídá a je to šikulka,takže zase platí,že každé dítě je na něco jiného více šikovné,ale naučí se všechny dříve nebo později všechno.
P.S. užívej si klidu,já na to už jen vzpomínám.
Naďa
Ahoj.
na tohle téma jsem tady před nedávnem taky prosila o radu.
Dcerce je 10 měsíců a jen se plazí, a to velmi neochotně. Na 10ti měsíční prohlídce ji doktor zkusil dát kolínka pod sebe - udržela se v pohodě, zkusil ji postavit - stála. Podle něj je motoricky v pořádku, jen pomalejší. Víceméně jen na naši žádost nám vypsal žádanku na neurologii s tím, že podle něj má malá ještě čas. Tak jsem klidná, když se mi to přestane líbit, zavolám na neurologii, jinak ji zatím nechám být.
Máme prý hodně motivovat k pohybu (což se snadněji řekne než vykoná
)- dávat jí oblíbené hračky těsně za hranici jejího dosahu, neposazovat, nestavět - z výšky mají větší přehled o okolí a nemají potřebu se někam dostat.
Pravda je, že mě taky poměrně hodně štvou věčné dotazy okolí: "To už leze, že jo? Neleze, ale to by měla, ne? " To mám chuť střílet
.
K.
Ahojte,
Taky mam lenocha lenosnyho.
Mame 6 mesicu a neotaci se na brisko. Uz zacinam mit trosicku nervy. Sice se narosil v 35. tydnu, ale uz by mohl neco zacit podnikat. Mam kamosku a jeji maly je jen o 10 dni starsi nez muj Filda a ten jeji uz zacina lezt. No je to na masli. rikam si nesrovnavej, ale nejde tooo.
Jenom u Vasich komentaru se vzdycky trosku uklidnim.
Jasmine + Filda 6 m
Ahoj, děkuju za všechny odpovědi. U nás nezabírá posouvání hraček mimo dosah, Kuba si prostě najde jinou, byť je ta mimo nejatraktivnější
A to používám zbraně nejtěžšího kalibru jako můj mobil nebo dálkový ovladač
No, naše sestřička na rehabilitaci je moc hodná a říká, že s ním můžeme cvičit do alelůjá
a on se rozleze až bude chtít…Takže přejeme všem lenůškům pohodový den a hodně úspěchů do dalších výkonů…
Kubulko - naše malá je úplně stejná, jediné, za čím je ochotná se plazit, je můj zvonící mobilní telefon nebo televizní ovladač, pokud je puštěná televize na zrnění (ale jinak jsme normální rodina
). To vše v omezené míře, dejme tomu cca 4-5 pokusů/den. Nic jiného.
Tak to je taky téma pro nás.
Náš malej má 7 měsíců a stále se nechce sám otáčet na bříško a zpět. Zkoušela jsem ho motivovat tak, že jsem vedle něj válela sudy a nic. Jen se smál, líbilo se mu to. Ale sám nic nezkusil. Když mu pomůžu někdy mu to jde převalit se na břicho, ale někdy se brání a brzdí rukama. Asi budeme mít toto období delší. Jinak mi utíká z náruče a staví se na nohy, jakoby chtěl chodit. Akorát, že to ještě nedokáže.
Ségřin kluk je jen o 6 dní starší a je hbitej jak dráček. Včera jsem byla u ní a kluci si spolu hráli na rozložené pohovce. Ségra musela synka téměř chytat na všech koncích gauče, protože on byl schopen se během půl minuty dostat na druhý konec, tj. přes 2 metry, když se dvakrát převalil. Náš Mareček byl z něho asi frustrovanej, protože kdykoliv sáhnul po hračce Jindra mu jí stihnul rychle sebrat před nosem. A tak ten náš jen ležel na břiše a nevěřícně koukal a nestíhal sledovat hbitě se přemísťujícího bratránka. Je třeba ale dodat, že ségra s bratránkem cvičí. Takže možná proto má náskok před námi.
Ach jo, tak já jdu válet sudy…
Marki