Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Takže máš taky zažité předsudky a sociální tendence. Když ti nevyhovuje, nikdo tě násilím nedrží. Dej mu prostor jít a sobě prostor plnit si své touhy a sny…
@Martha03 to už jsem mu navrhla, nepřišlo mi fér, že mě miluje víc než já jeho, nabídla jsem mu, že může odejít. Vyposlechl si mě a od té doby dělá jako by ten rozhovor neproběhl.
@zoidberg má momentálně finanční problémy, spojené s jeho postojem k penězům a ani ho nenapadlo odejít z práce, kde vydělává svému šéfovi desetitisíce denně a on mu vždy jen hodí zbytky, má ho rad a partu co tam má a neřeší, že se k němu nechávají fér.
Takze si to shrneme - ty studujes, prijem nemas, tvuj pritel vydelava sefovi tisice, ale sam sebe neuzivi a musi ho zivit tvoje rodina, nema zuby a sex stoji taky za starou belu.
Prosim te jsi mlada a naivni, rozejdi se s nim a bud radeji sama nez s bezzubym prizivnikem na krku! Se divim, ze ho tvi rodice uz nevypakovali davno.
Doufam, ze beres antikoncepci, aby si te pritel jako budouci penezenku neuvazal spolecnym mimiskem… ![]()
Jak píše Hanka - jsi mladá.
Studuješ VŠ a pravděpodobně tak máš nějaké ambice. Čekáš od života něco víc než, že budeš doma vařit muži oběd, nosit mu pivo a vychovávat děti? Tak v tom případě bych řekla, že tohle nebude partner pro tebe.
Něco takového musíš samozřejmě rozhodnout sama, ale asi cítíš, že bys ho opustit chtěla, když tu píšeš tuhle diskuzi. Jen hledáš nějaký nakopávač.
Pokusila bych se s ním rozejít v dobrém, ale tací kamarádi už asi nikdy nebudete. Jestliže tě má opravdu rád, nejspíš se tě bude stranit, aby se vyhl tomu nepříjemnému pocitu a alespoň trochu na tebe pozapomněl. A ty mu to musíš dovolit. Alespoň na to má právo.
Jinak bych s ním ale dál nezůstávala. Už jen proto, že to není tvůj typ… Ve svých letech můžeš najít ještě chlapů… Tak nezůstávej s někým celý život jen proto, že tě miluje, když ty jeho tolik ne. Pak jednou přijde někdo, kdo ti podlomí kolena a budeš mít na krku i nevěru. ![]()
@Anonymní píše:
Dobrý den, doufám, že zde získám radu. Jsem studentka, přítel pracuje. Sme spolu dva roky. Náš vztah začal tak, že mě v podstatě utěšoval po ošklivém rozchodu. Bylo mi s ním tak dobře, dokázal mě uklidnit, dnes už vím, že byl lepší přítel než partner. Vůbec není můj typ, to se také projevilo na našem sexuálním životě. Ze začátku se to dalo, ale dnes spolu už prakticky nespíme. Vím, že mě velmi miluje. Ale moje okolí a vlastně i on sám mi dává najevo, že patří do trochu jiné sociální skupiny. Je velmi pracovitý ale vzdělání má špatné, přestože je inteligentní. Nedostatečná výchova v něm zabila jakékoliv ambice a zakořenila předsudky a určité sociální tendence, nepečuje si o zuby a má je v mladém věku velmi špatné. I kdybych to vše dal ignorovala, mám pocit, že kromě společného sledování televize nemáme nic společného. Nedokážu s nim být produktivní. Zároveň je momentálně finančně závislý na moji rodině. Je pro mě velmi důležitý a záleží mi na tom aby byl šťastný, ale nemiluju ho tolik jako on mě. Moje největší obavy vyvolává že kdybych s ním zůstala, je dost možné, že pokud dostuduji VŠ, zůstanu s nim zahrabaná v malém bytě s dětmi, které on nedokáže dostatečně zajistit. Vím, že by je miloval a udělal pro ně vše, ale stačí to k tomu abych v sobě pohřbila všechny touhy a sny? Už jsem zoufalá. Nechci mu ublížit, nechci o něj přijít ale zároveň chci myslet i na svůj život. Poraďte![]()
Zaujalo mě, že je Tvůj přítel finančně závislý na Tvé rodině. A co Ty, kolik přinášíš do rozpočtu? Pracuješ při VŠ?
Myslím, že sama víš, co máš dělat a zde hledáš jen ujištění a popostrčení. Vaše životy jsou velmi rozdílné a není tam potenciál najít určitý „průřez“. I člověk s „menší výbavou“ může být tvárný a poté, co získá vedle sebe parťáka s „vyšší výbavou“, který ho třeba ba začátku hodně táhne, se může díky své práci na své osobě změnit a dosáhnout stejné úrovně jako ten parťák s „vyšší výbavou“. Musí to v něm ale být a sám to chtít, jinak se to nikdy nestane a ty budeš pouze ta, co tomu partnerovi zvyšuje životní komfort, který by bez tebe jinak neměl, a ty si ho naopak budeš snižovat a nikdy nedosáhneš toho, k čemu máš potenciál, ať už bys byla sama nebo s partnerem s „vyšší výbavou“. A nejde o to, jestli jeden má VŠ a druhý by měl jen třeba učňák…osobně třeba takový pár i znám a sama mám VŠ a vždy jsem měla přítele max. se SŠ. Já osobně nehodnotím lidi dle vzdělání, ale dle toho, co v životě dělají, jestli mají nějaké plány a ambice, které plní, jestli jsou podobně nastavení jako já, atd. Jde tedy o nějaké obecně stejné hodnoty, které by lidé v páru měli mít. I ta holka s VŠ může totiž klidně mít zájem primárně o rodinný život, než o nějakou kariéru, pro kterou si tu VŠ dělá, a proto by měla hledat někoho, kdo má podobný prorodinný pohled, než nějakého mega ambiciozního managera či podnikatele, který prostě nebude mít čas na rodinu.
Z tvého popisu to na mě působí tak, že přítel byl/je jen tzv. převozník z původně špatného vztahu, byť se z toho vyklubal další několikaletý vztah…a i když je ti ho líto, že je hodný atd., tak nejdůležitější na světě jsi přece ty sama. Evidentně jsi i mladá a nestojíš tak před zásadním rozhodnutím, jestli opustit např. manžela s dětmi a rozbíjet rodinu nebo ne. Přece nebudeš celý život s někým z lítosti, ne? A upřímně, neříkám to teď v tom zlém duchu, že by to tvůj přítel dělal úmyslně, ale působí trochu jako parazit, který se na tebe a tvou rodinu nalepil a pouze „sosá“ výhody, ale nepřináší tobě ani tvé rodině žádné významné protiplnění…Otázkou je, abyste ještě neudělali nějakou hloupost a nepůjčili mu třeba větší obnos peněz…což se klidně může stát, když na Vás působí „hodně a spolehlivě“ a on by přišel s tím, že potřebuje „pomoc“, že někde dluží…Vždyť tě nemůže vzít ani na dovolenou nebo tak něco, bys mu to musela nakonec platit ty nebo tvoji rodiče…Opravdu takový vztah z mého pohledá nemá smysl…obzvlášť, pokud v tom hraje další roli i to, že tě přítel nepřitahuje a nemáte prakticky intimní život…podle mě to není z tvé strany ani láska, ale spíš lítost nad tím, co by s ním po rozchodu bylo + vděčnost za to, že ti pomohl v době, kdy ti bylo nejhůř. Ber to tak, že jsi mu to už vrátila, prožil s tebou hezký čas, ty jsi mu to i říkala, jak to máš, přesto neodešel, po celou dobu měl díky tobě vyšší životní komfort a podporu ze strany tvé rodiny, tak mu nic nedlužíš. A pokud mu i tak chceš pomoc, tak mu můžeš nabídnout např. pomoc při hledání bydlení, třeba i jiné lepší práce, apod.
@Anonymní píše:
@Martha03 to už jsem mu navrhla, nepřišlo mi fér, že mě miluje víc než já jeho, nabídla jsem mu, že může odejít. Vyposlechl si mě a od té doby dělá jako by ten rozhovor neproběhl.
Jak jako nabídla nebo navrhla. Nebo-li necháváš rozhodnutí o vašem vztahu na něm. A to i přesto, jak sama píšeš on tě miluje a neřeší toze máte nějaký problém… Takže ty tvoje informace bere pouze jako informační šum nebo plané výhrůžky. Když jsem s někým, koho nemiluju, chci jít za svými sny, vadí mi, že se nedokáže sám o sebe postarat, je to trouba a má v prde.li zuby, tak přijdu a řeknu, je konec. Ne že nabízím a navrhuji. Tak se zachovej jako dospělá a rozsekni to sama. Nesnaž se chovat jako ta co je vlastně chudinka a chce ho nechat jít a on nechce…
Dobrý den, doufám, že zde získám radu. Jsem studentka, přítel pracuje. Sme spolu dva roky. Náš vztah začal tak, že mě v podstatě utěšoval po ošklivém rozchodu. Bylo mi s ním tak dobře, dokázal mě uklidnit, dnes už vím, že byl lepší přítel než partner. Vůbec není můj typ, to se také projevilo na našem sexuálním životě. Ze začátku se to dalo, ale dnes spolu už prakticky nespíme. Vím, že mě velmi miluje. Ale moje okolí a vlastně i on sám mi dává najevo, že patří do trochu jiné sociální skupiny. Je velmi pracovitý ale vzdělání má špatné, přestože je inteligentní. Nedostatečná výchova v něm zabila jakékoliv ambice a zakořenila předsudky a určité sociální tendence, nepečuje si o zuby a má je v mladém věku velmi špatné. I kdybych to vše dal ignorovala, mám pocit, že kromě společného sledování televize nemáme nic společného. Nedokážu s nim být produktivní. Zároveň je momentálně finančně závislý na moji rodině. Je pro mě velmi důležitý a záleží mi na tom aby byl šťastný, ale nemiluju ho tolik jako on mě. Moje největší obavy vyvolává že kdybych s ním zůstala, je dost možné, že pokud dostuduji VŠ, zůstanu s nim zahrabaná v malém bytě s dětmi, které on nedokáže dostatečně zajistit. Vím, že by je miloval a udělal pro ně vše, ale stačí to k tomu abych v sobě pohřbila všechny touhy a sny? Už jsem zoufalá. Nechci mu ublížit, nechci o něj přijít ale zároveň chci myslet i na svůj život. Poraďte
