Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Mám slabou chvilku
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
Anonymní
7.2.23 23:18
Sice ne při dětech, ale studovala jsem rok doplňujícího studia na VŠ při práci. Jsem učitelka a měla jsem víc než celý úvazek nacpaný do čtyř dní, k tomu jsem učila prvním rokem a ještě předměty, které jsem ani nestudovala. Přípravy jsem musela dělat opravdu náročné. Do toho mi dali rovnou i třídnictví a kroužky. Do zaměstnání jsem dojížděla, což mi vzalo další 2 hodiny denně. Každý pátek jsem jezdila přes půl republiky na cely den do školy, víkendy jsem trávila dohanenim práce i školy. Bylo to šílený, ale teď jsem za to ráda. Zaprvé se mi to vyplatilo po pracovní stránce, zadruhé mi to hodně dalo.
- Citovat
- Upravit
8.2.23 03:51
Já mám teď podobné období. Včera to na mě taky zase padlo. Jediný, co mi pomáhá, je, se zastavit a říct si, že všechno to o co se dneska snažím a je tak úmorné, jednoho dne skončí a posune mě to ke klidu.
Vám se podaří dokončit dům, dodělat kurz a děti, jakmile se dostanou školního věku, nejlépe doby, kdy budou umět sami dojet do školy a ze školy, přijde ohromná úleva.
Já jsem tu úlevu hrozně pocítila, když na mně přestala byt dcera závislá s dopravou do školy a ze školy, zvládla být třeba hodinku, dvě sama doma. To začalo být vesměs jako bych zase začala být “svobodný´ člověk, neskákající od značky ke značce. 
Btw: Svobodný člověk pro mě znamená, zajít si v klidu s kamaradkou na kafe nebo se zdrzet v práci, aniž bych hlídala čas, kdy zavírá školka. Party girl jsem nebyla nikdy. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.2.23 06:36
Jo, dělala jsem obtížnou VŠ při dítěti a dvou brigádách. Takže obstarávat domácnost, dítě, učit se a ještě vydělávat. Je fakt, že babičky pomáhaly, ale nemohly pomáhat materiálně, do práce jsem musela. Přišlo mi to naprosto nereálné, škola mi moc nešla a všechno tam bylo opravdu vydřené. Měsíc jsem se učila na to, na co ostatní třeba týden/14 dnů. Učení a bakalářskou práci jsem si brala už v podstatě všude, i do dětských koutků a na hřiště. Nakonec jsem to dala, ale teda, vzpamatovávala jsem se z toho pár měsíců. Držím palce!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Zdravím, asi mám jen potřebu se vypsat.
Abych nějak začala, mám pocit, že na mě vše padá. Vím, že je to asi jen chvilková slabost, která za pár dní zase odezní, jen je toho teď nějak moc.
Jsem na rodičáku s dvojčaty, doděláváme dům, začala jsem studovat kurz, abych mohla vykovávat z domů nějakou práci. A nějak to na mě vše padá.
Do normální práce jsem měla nastoupit až po skončení rodičáku, ale s aktuálními cenami všeho okolo jsem byla tak trošku nucena se rozhodnout jestli teď nebo nikdy. Je to má poslední možnost rozjet živnost za rodičáku na takové úrovni, aby mi to v době nástupu dětí do školky dalo aspoň minimální mzdu. Jenže mám vnitřní pocit, že selhávám. Půlce věcí pořádně nerozumím, vše mám na trojnásobný čas, než je samotný kurz (i když s tím jsem samozřejmě počítala). Nad vodou mě drží jen to, že až to zvládnu, tak si časem můžu přijít na pěkné peníze.
Můj den vypadá tak, že vstanu o půl sedmé, starám se o děti, řeším věci kolem domu, dám děti spát, sednu si nad učení. Odpoledne až do večera zase děti. Manžel přijde hodinku před koupáním, někdy i později, má až do konce února „nařízené“ přesčasy. Zatímco si s dětmi pohraje, tak já rychle dodělám většinu věcí v domácnosti. Pak uspavam, on mezitím uklidí např. Kuchyň. Pak já sedám k učení, on jde většinou už spát, sedím u toho do jedenácti, do postele se dostanu okolo půlnoci, někdy i později a vše nanovo.
Měli jste taky někdy pocit, že není šance něco zvládnout a nakonec byste řekli, že to bylo dobré rozhodnutí?