Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Máma mě v podstatě nenávidí
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
12.12.15 15:57
Řeknu něco drsnýho: neznič život sebe a svých dětí, „nekonečnou záchranou“ matky. Je dospělá, má svůj život. Ona si nese zodpovědnost za svůj a ty za svůj (a svých dětí). Jestli vztah skřípe tak, že tě vidí jak důvod sebevraždy tvého bratra (ostatní je ve srovnání s tím dost nepodstatné), rozejděte se pokud možno v dobrém a udržujte pouze formální vztahy. Jinak to bouchne naplno a vztahy nebudou žádný.
Z obou stran již teď funguje přetvářka. S jejímy názory a pohledem na věc nemáš nejmenší šanci nic udělat, nepřesvědčíš jí, smiř se s tím.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.12.15 16:03
Opilecky vylevy dokazou nekdy pekne zabolet, nejhorsi avsak je to, ze clovek to co rika si mysli i normalne, akorat za strizliva to neni schopen dotycnemu rict..,znam to i z vlastni zkusenosti…muselo to byt pro tebe hrozny, ale opilost cloveka neomlouva..,s mamou bych si urcite sedla, rekla ji co vyvadela a zeptala se ji jaky je na to jeji cely nazor a pokud si to opravdu mysli..nad odstehovanim se da taky uvazovat…ale neznicilo by to vas vztah uplne??? ze pracuke a ne zas tolik…je ji 50 a pokud neni nejak nemocna, tak by se snad mela byt schopna postavit na vlastni nohy ne??
lidi co maji dve tvare…ty uplne miluju, pred znamyma tutu nunu a doma peklo 
a co malyho dat do skolky?? pokud jste tri a neplanujete dalsi mimo tak neni potreba velky byt…
jinak ti preji hodne stesti a at se vse v dobre obrati 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.12.15 16:04
Asi vím, kdo jsi…a myslím, že jen potřebuješ dozrát k tomu rozhodnutí se ještě jednou stěhovat a půjde to ráz naráz. Dojde ti velice brzy, že vám takhle zničí rodinu a tebe fakt dostane do blázince vyžranou jak buřt. Za to ti to hlídání opravdu nestojí, dá se to i jinak. Nemá absolutně právo na tebe blít takovým stylem své frustrace za zpackaný život.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.12.15 16:09
Tvá matka je zlá, zapšklá, životem zklamaná ženská. Najděte si s přítelem nové bydlení, než zničí tebe i tvoji rodinu. Neodpustila bych jí to, co řekla.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.12.15 16:10
Chudaku. Tohle se dozvedet od vlastni mamy.Ale opilci umi byt nekdy opravdu zli a reknou i to, co by NIKDY za normalnich okolnosti nevypustili. Ta kritika, tu si ale vubec neber k srdci. Svedci o mstcinych frustracich. Ztratila syna a hleda vinika.Sama citi vinu, ze jako matka selhala, je nastvana na cely svet i na nej, ale jemu uz vynadat nemuze. Takze neres nic prejidanim, proc by sis mela ublizovat jeste vic.Ty naopak potrebujes byt ted zahrnuta laskou. Popros manzela, at te ted casto mazli, to je ten nejlepsi lek. A mama, pockala bych, jestli se sama omluvi a pokud by se tak do tydne nestalo, rekla bych ji, ze byla nespravedliva a chovala se nevhodne, tak ze by se mela priste lip kontrolovat. Proplesknout ji bohuzel nemuzes, i kdyz se chovala jak petilety smrad.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.12.15 16:12
Na konci sis odpověděla sama, vis co mas delat. Nechapu, kde se v matkách bere ta nenavist k vlastnímu diteti. Opravdu chces s nekym takovym byt a nicit si život? Mluvila bych s ni uz pouze o tom, za jak dlouho si ma najit vlastní bydleni, jak ho zaplati není tva starost. A vy proste pujdete do mensiho. Radsi se uskromnit a zit v klidu. A bud si jista, ze to dite tu atmosféru citi a bude to vnimat vic a vic.Drz se 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.12.15 16:16
Vidim to podobne, jako @AlphaOmega .
Je fakt, ze rodice si nevybirame, je fajt, ze kazdy ma nejake trapeni a je fakt, ze nikdo nema pravo vylevat si to na druhem.
Stavy a pocity, jake ti zpusobuje uz jen svou pritomnosti, nejsou dobre a zakonite povedou k zdravotnim problemum fyzickym.
Udelala bych posledni snirlivy krok takovy, ze bych ji dala moznost se vyjadrit. Uprimne. Zeptala bych se ji, co ji vadi. A pokud by se nechtela bavit nebo by to bagatelizovala, potom bych se ji zeptala, ze jestli ji vadi to, ze bydli u vas, jestli by ji nebylo lepe ve svem podnajmu.
Mozna si neuvedomuje nebo nechce uvedomit, ze ji take pomahate.
Kazdopadne nemyslim, ze jsi ji necim povinna a opravdu nemusis trpet jeji problemy. Drz se, jsi mama a pro syna nenahraditelna.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
12.12.15 16:18
On je třeba týden klid, kdy je to fakt pohoda a vše jde… a pak udělá nebo řekne něco, z čeho jsem na mrtvici. Jsem extrovert i vcelku nad věcí, ale u ní jdu prostě do vrtule. A já se nebráním. Nechám se spláchnout, koukám a mlčím. Nic prostě. Nechávám se válcovat.
Ze začátku bylo dobrý i to bydlení, ale čim dýl jsme spolu, tim víc vim, že to byl totální omyl. A vrací se mi to, proč jsem tenkrát po škole hned od ní zdrhla k babičce.
Bydlíme spolu 10 měsíců a ona ani jednou neumyla záchod nebo koupelnu, ani nevytřela. Vše dělám já. Asi i mi to leze na mozek, protože jsem doma se synem a do tý práce potřebuju. Měla jsem jít na podzim, ale začla se vymlouvat a v podstatě mi nakonec odmítla syna hlídat. Takže jsem doma, ale do práce každopádně musím, končí mi pak rodičák. Přítel je víc pryč než doma, takže mu to ani nepřijde, ale občas se kvůli tomu všemu hádáme.
Syna mi do školky nevzali, chodí jen jeden den v týdnu do soukromky, ale to už mě měsíčně vyjde skoro na litr a denní docházku si nemohu dovolit.
Prostě začarovanej kruh ze kterýho šílim a jsem posera. 
- Citovat
- Upravit
12.12.15 16:26
@MartinaIrena píše:
Chudaku. Tohle se dozvedet od vlastni mamy.Ale opilci umi byt nekdy opravdu zli a reknou i to, co by NIKDY za normalnich okolnosti nevypustili. Ta kritika, tu si ale vubec neber k srdci. Svedci o mstcinych frustracich. Ztratila syna a hleda vinika.Sama citi vinu, ze jako matka selhala, je nastvana na cely svet i na nej, ale jemu uz vynadat nemuze. Takze neres nic prejidanim, proc by sis mela ublizovat jeste vic.Ty naopak potrebujes byt ted zahrnuta laskou. Popros manzela, at te ted casto mazli, to je ten nejlepsi lek. A mama, pockala bych, jestli se sama omluvi a pokud by se tak do tydne nestalo, rekla bych ji, ze byla nespravedliva a chovala se nevhodne, tak ze by se mela priste lip kontrolovat. Proplesknout ji bohuzel nemuzes, i kdyz se chovala jak petilety smrad.
Souhlasím s tebou, já to nějak taky tak vidím. Akorát myslím, že bych s ní asi dále bydlet nemohla. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.12.15 16:33
A kde bereš jistotu, že ti pohlídá po skončení rodičáku? Můžeš s ní počítat a ona ti těsně před řekne ne? Tak určitě bych si udělala na hlídání nějakou zálohu, protože asi na ní spoléhat nemůžeš na 100%.
Nevím, no. Taky mám zkušenosti, kdy jsem se babrala s člověkem ve víře, že se změní, nechala si líbit možné i nemožné a nakonec udělala rázný konec a je mi volně. Opravdu nikdo nestojí za zničené zdraví.
A možná když jí ukážeš, že máš i ty své hranice, svou důstojnost, tak pochopí, že nemůže do tebe pořád kopat a šlapat po tvé sebedůvěře. Možná si tě vybrala jako snadný cíl, když vidí, že se nezmůžeš na odpor. Tak jí ukaž, že i ty máš své hranice..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.12.15 16:36
@AlphaOmega píše: Řeknu něco drsnýho: neznič život sebe a svých dětí, „nekonečnou záchranou“ matky.
Jenže ona ji i potřebuje…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.12.15 16:45
Myslím, že hlídání odmítne i na jaře. A pak bych tedy bez milosti přistoupila k radikálnímu řezu. Vím kdo jsi a moc ti držím palce. Ale nejsi zodpovědná za její život. A taky myslím, že Vás tohle brzo zničí. Držím palce.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.12.15 16:46
@boball píše:
Souhlasím s tebou, já to nějak taky tak vidím. Akorát myslím, že bych s ní asi dále bydlet nemohla.
To asi nikdo.Ja bych v prvni rade zacala hledat 1. levnejsi a klidne o dost skromnejsi bydleni 2.takovou praci, abych mohla zaplatit soukromou skolku nebo s takovou pracovni dobou, aby ta skolka stala co nejmin i za cenu, ze bych treba makala i o vikendu, kdy muze hlidat partner
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.12.15 16:46
Myslím, že se smrtí dítěte se nelze smířit nikdy, tvoje máma asi pořád cítí strašnou bolest a někdy, když cítíš strašnou bolest, chceš někomu moc ublížit, aby ji cítil taky 
To není omluva, ničemu to nepomůže, jí se krátkodobě (v řádech minut) uleví a pak je vám oběma hůř. 
Pokud jsi ta, která myslím, tak vím, že brácha měl kupu problémů. Možná ho máma nedokáže vinit, idealizuje si ho, a někdo za to přeci může a když ne on, tak kdo… Ty? Blbost.
Musíš vzít mámu k doktorovi a tohle v sobě zpracovat, ta tragédie je jak rakovina, bude vás ničit dál a bude si chtít vzít další životy, když ji nezastavíte.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Snažení a nezdary
- 22.05.26
- Anonymní
Sex ve vztahu
- 29.05.26
- Anonymní
Výchova
- 01.06.26
- Dadinkamaminka
Operace a přechod.
- 30.07.26
- Anonymní
Ahoj holky… mám to v sobě a potřebuju to někde ventilovat a asi to bude dlouhý
Včera jsme měli oslavu máminých 50. narozenin. Ona vlastně 3 roky, protože jí to nedělá dobře. Ale tyhle narozky by se měly zapít. Jenže ona se opila až moc. Nejdřív plakala a řešila sebevraždu mýho bráchy, která se stala před 3 lety. Ale pak si ještě přihla a začla být zlá. Vše otočila na mě. Vlastně mi vyčetla sebevraždu bráchy, že jsem za to mohla já, protože jsem se nechala nabouchat a tím jsem strhla pozornost na sebe a on měl pocit, že už o něj nestojíme (vždycky to tak bylo, vše se točilo kolem bráchy). Že jsem spíš měla zhebnout já a ne on. Že lituje dne, kdy jsem se narodila, že se na mě nemůže ani koukat, protože jsem celej fotr a připomínám jí všechny ty omyly (jsem podobou opravdu po tátovi). Že všechno dělám špatně. Jsem špatná matka, špatná dcera… vlastně všechno, všechno špatně. Že bydlí s námi, jen proto, že já potřebuju aby nás dotovala (přitom to bylo tak, že ona neměla kam jít a tak jsem sehnala větší byt a poskytla jí útočiště, nájem platíme tak, že my dáváme 10 tisíc, ona 4 a přispívá na net). Prostě mě totálně rozebrala. Už dávno mám v sobě pocit, že to bydlení byl omyl, ale já jí prostě nemohla poslat do háje, první rok co jsme měli syna nám hodně pomáhala a teď jsem jí to chtěla vrátit. Ale strašně mě to ničí. I jsem začla zas nabírat a jsem jak jitrnice, protože mám z ní nerva a zažírám to.
Když jsem byla dítě, tak mi hodně ubližovala a hodně mě bila. Ale když jsem se odstěhovala a tak nějak dospěla, tak jsme si vše vyříkali a hodně se to zlepšilo.
Já prostě vím, že to nebyly jen opilecký kecy, že to v sobě dusí a že mě má plný zuby. Jsem vždycky věděla, že mě v podstatě nenávidí, ale že až tak moc… to jsem netušila.
Nejlepší je, že všichni okolo jsou vlastně blbý, jen ona má pravdu.
Ráno jsem s ní o tom chtěla mluvit, ale řekla mi, že si nic nepamatuje a že je jí blbě a nechce nic teď řešit. Zalezla, zamkla a do teď jsem jí neviděla.
Nejhorší je, že i když je mi 28 a jsem dospělá, tak v momentě kdy na mě spustí, tak já nejsem schopná jí nic říct. Vrátím se zpět do toho dětství, kdy mi ubližovala, udělá se mi knedlík v krku a já jen koukám a nemůžu se bránit. V hlavě mi jede 1000 vět co bych jí chtěla říct, ale hlasivky mi to prostě nedovolí. Tenhle blok mám už z dětsví a jen u ní. Jinak mám vyřídilku k nezastavení, ale u ní mi to prostě nejde.
Teď tu sedím a přemýšlím jak z tohodle ven. Ona nemá kam jít, nemáme žádné příbuzenstvo a ona sice pracuje, ale zas ne tolik, aby si dovolila sama si platit byt. A já v podstatě taky nikoho nemám - jen syna, přítele a babičku z tátový strany. Když jí vyhodím (nájemní smlouva je jen na mě), tak zas sami tak velký byt neutáhnem a budem se muset stěhovat. Což by byl 4. byt za poslední 3 roky. V každém jsme byli rok. Hlavně ona mi mamka má od jara hlídat syna, protože musím do práce a když se s ní rozhádám, tak budu mít po srandě, protože syna mi nikdo jiný nemá jak hlídat a přítel dělá každý den 12hodinové směny. Takže jen spí nebo pracuje. Je cizinec a je to složitější. Jsem z toho unavená, vyřízená, i s přítelem se kvůli ní hádáme. Syn jí má rád, ale ona se chová vlastně hezky jen k němu. Asi si synem nahrazuje bráchu, což je taky na prd.
Nejlepší je, že na okolí je cukr, všichni mi řikaj, že mám super mámu a říct tohle nějaké mé kamarádce, tak mi řekne, že mám syndrom Barona Prášila. Sama si někdy řikám, jestli si to jen nenamlouvám a nezveličuju to. Ale včera se projevila i před jejími přáteli a ti to brali jako opilecký výlev a mě mezi dveřma řekli, že se máma z toho vyspí a bude to dobrý. Ale mě je strašně.
Horší je, že já jí už třeba slyším a začnu bejt nervozní (koušu si i nehty) a někdy jen jí vidím, tak je mi blbě. Tohle je opravdu cesta pomalu do blázince.
Ona je na to vlastně jednoduchá odpověď. Vyhodit jí, najít se menší byt (což bychom holt nějak přežili) a mít klid. A na hlídání si někoho sehnat a nebo si sehnat práci kde to budu moct prostě nějak splácat. Ale najít k tomu tu odvahu. Já se spíš bojím toho, že mi vypoví nervy a já opravdu skončím v těch Bohnicích.
Jinak asi ani poradit nechci, jen jsem to potřebovala ze sebe vyblít a trochu si popovídat.
Mějte se hezky holky a krásné Vánoce