Poradna gynekologa
MUDr. Jiří Škultéty
@eva valoi Osvojení, nebo svěření do péče. Podstatné je, že na mateřskou babička nemůže jen tak, že si vzpomene, ale musí si ho tedy soudně nechat svěřit do péče.
@blobfish Díky za poučení, prostě soud svěřil dítě do péče babičky, ta se o něj starala od mimča.
@boball píše:
@blobfish Díky za poučení, prostě soud svěřil dítě do péče babičky, ta se o něj starala od mimča.
Jasný
To nemělo být poučení, hodila jsem to sem proto, že mi to přišlo zajímavé.
Dcera jedné známé otěhotněla na učňáku. Doma to neřekla, různě to maskovala, až jí jednou přivedla učitelka z učňáku domů, pak se šlo na gyndu, zjistili, že je v 5. měsíci a to už nešlo nic dělat. Holčina porodila v 16. Malýho v péči měla babička (která to tak chtěla a byla ráda, že bude mít dřív nárok na důchod, protože vychovala 3 děti a ne dvě).Nakonec to dopadlo tak, že syn říkal mamince mami a babičce babi ale vztahově ta babička mu byla jako maminka. Známá se na důchod těšila, ale nedožila se ho, umřela když jí bylo 52 a klukovi 15.Nesl to hrozně těžce, nedodělal učňák, chytl se party a mámu bere jako svojí starší sestru…Někdy to prostě nedopadne, jak bychom chtěli…
@Malaga Ale spoustu věcí nedopadne tak, jak bychom chtěli. Spoustu dětí se chytne party, některé nedodělají školu, některé si najdou špatného partnera, stejně jako dospělí - přijdou o práci, po autonehodě skončí ochrnutí, onemocní rakovinou, rozvedou se…
A přesto stojí za to v životě a o život bojovat.
Já jsem tu někde psala, že většinou v mladistvém věku těhotní holky ze sociálně znevýhodněného prostředí, u nichž předpoklad, že to nedopadne ideálně, je relativně velký i bez dítěte…
Kdybych měla uvést příklad ze svého života, měla jsem dítě brzy, rodiče mi pomohli, ale musela jsem sama také hodně máknout, nakonec jsem se osamostatnila v 19 (těsně po maturitě), přesto jsme s rodiči měli nadále dobrý vztah. Pak mého tátu zabil při cestě z práce domů kamión a syn byl de fakto jediné vnouče, které si stihl tak nějak trochu užít. Děti mé sestry nepoznal vůbec, dcerku mého bratra viděl asi dvakrát (stalo se to, když jí byly necelé tři měsíce).
Já prostě nechápu, proč lidé berou příchod dítěte, jakou takovou tragédii, byť třeba nepřichází zrovna v ideální chvíli, ale ono to hodně záleží i na úhlu pohledu.
Tak jsem se podívala na ten dokument, na který tu už někdo odkazoval (http://www.ceskatelevize.cz/…o-deti-deti/), už jsem ho kdysi viděla a opět mě rozsekal výrok jednoho z otců „postavil jsem se k tomu zodpovědně, tak jsem přestal se školou.“ Uf.
@eva valoi nejspíš cítí zodpovědnost, ze je to navždy. Asi by chtěli si dite pořídit v době, kdy je to dobrovolne, kdy jsou zajištěny, kdy tvoří rodinu atd. Prichod ditete neni tragédie-naopak, pokud se narodí harmonickému páru, kdy maji vyřešené bydlení, zaměstnáni, studia atd, tak je to znacka ideál. Pokud se ovsem ma narodit 15lete školačce na ZŠ, do rodiny bez otce, tak uz to takova hitparáda proste pro někoho neni. Kazdy neni ochotný porodit za kazdou cenu.
@blobfish Asi by se školou přestal i tak, takto měl aspoň nějaký důvod.) Učila jsem na učňáku, pořád tam někdo propadá, končí, začíná atd., a to se učitelé opravdu snaží pomáhat. Dítě tam měla ve třeťáku jedna a ta chodila. Musím se zeptat, jestli absolvovala.
Nečetla jsem celou diskusi a vím, že zakladatelka už nepřispívá, jen nakukuje
ale za mě tedy – věta – nebyli jsme jiní – to tedy byli!!! Rozhodně jsem, na základní škole, ani v 1.ročníku na střední nechodila na mejdany, kde bych souložila s,,kamarádem,,
kdyby s tímto došla moje dcera, tak jí snad přizabiju (nadsázka), rozhodně bych to nezvládla tak v klidu jako zakladatelka a pokud by si to rozhodla nechat, tak chodím kanálama
nicméně, až bych vychladla, tak bych jí řekla, že jí budu podporovat, do potratu bych jí nenutila, ALE velmi bych jí zdůraznila o co všechno se v životě připraví, prostě vyzdvihla bych negativa VELICE, pozitivního na tom nevidím nic
@eva valoi píše:
@blobfish Asi by se školou přestal i tak, takto měl aspoň nějaký důvod.) Učila jsem na učňáku, pořád tam někdo propadá, končí, začíná atd., a to se učitelé opravdu snaží pomáhat. Dítě tam měla ve třeťáku jedna a ta chodila. Musím se zeptat, jestli absolvovala.
To nezpochybňuju, koneckonců znám dost lidí, kteří se na střední vykašlali, aniž by měli dítě. Jen mi to spojení vět přišlo tak absurdní, proto jsem se nad tím pozastavila.
@blobfish Tak absurdní se to zdá nám, ale to je to, co říkám, že většinou se v těchto případech jedná o lidi ze soc. zn. prostředí. Pro ty je dítě důvodem k tomu, aby se na školu vyprdli, stejně by se na ni vyprdli. Pro mě bylo dítě důvod se zakousnout a dodělat to za každou cenu - učila jsem se v parku, na lavičce na pískovišti atd.)
@blobfish @eva valoi @boball a čistě teoreticky, až se vyhrabou z nejhoršího, dítěti bude třeba 5, mamince „už“ 20 a bude ho chtít do péče sama, tak se ho její matka zas u soudu vzdá nebo jak se to pak řeší? Předpokládám že takhle to většina rodin když tak řeší jen provizorně, těžko by chtěli natrvalo držet dítě v bludu, že maminka je sestra a babička je mamka.
@elanaa Dítě v bludu nikdo nedrží. Když má babička svěřené dítě do péče, tak to neznamená, že jí dítě říká mami. V 18 si může požádat o svěření do vlastní péče z důvodu dosažení plnoletosti. Může o to požádat i později. Pokud je rodina normální, tak vše proběhne naprosto v pořádku.