Manipulace přítele jeho matkou

Ahoj, tvůj přítel vypadá že je pečující a starostlivý, ale jeho rodinná situace je fakt zvláštní. Evidentně jeho matka na něj hází výchovu sestry a to že ji nevadí, že mu jeho sestra říká tati je divný. Vůbec se ti nedivím, že se o jeho sestru odmítáš starat, taky bych to nedělala. Jednou za čas proč ne ale jinak rozhodně ne. Být tebou tak bych s přítelem ještě promluvila, vysvětlila mu jak to vidíš a co by jsi chtěla, aby se změnilo a pokud by to nepomohlo tak bych se s ním rozešla.

Tohle nemá cenu. Pošli ho do oběhu. Celý život budeš mít jeho rodinu na krku. Pomáhat se má ale tady je toho až nad hlavu.

@Vaja123 píše:
Dobrý den, je mi 21 let a mám přítel 22 let. Přítel má neúplnou rodinu, jeho matka si jeho otce nenechala napsat do rodného listu skrz to, že v mládí měl problém s alkoholem. Přítel má i o 15 let mladší sestru která svého otce také nemá napsaného v rodném listě, otec je Bulhar. Matka je tedy samoživitelka a přijde mi, že svého syna postavila do role otce své mladší sestry. Minulé léto se se mnou rozešel skrz dálku a druhým argumentem bylo, že já studuji vysokou školu, mám vyšší cíle a on mi je nemůže poskytnout. Já to ve vztahu před rozchodem nijak razantně nevnímala ani jsem na něho nekladla žádné velké nároky. Byla jsem tak nějak ráda za to co mám a zaslepená s růžovými brýlemi. Vztah před rozchodem probíhal tak, že jsem vždy byla jeho poslední prioritou. Hlavní bylo hlídání jeho mladší sestry protože matka není doma, pracuje jako servírka v restauraci a má krátké a dlouhé týdny. Na přítelovi bylo/je chystání sestry do školy, svačiny, úkoly, vyzvedávání ze školy, chození na hřiště, chystání jídla a vytváření programu pro dítě. Já to tolerovala a s jeho sestrou jsem si hrála a pomáhala mu. Po rozchodu jsem si probírala v sobě plusy a minusy vztahu a už nezaslepená bez růžových brýlí jsem přišla na to, že tam bylo více negativních věcí než těch pozitivních a že jsem byla lehce ovlivňovatelná. Po rozchodu mě asi za týden znovu kontaktoval, že to co se stalo, že ho to mrzí a chce to vrátit zpět. Byla jsem s rodinou na dovolené, napsala jsem že chci čas pro sebe teď a že až budu v ČR, tak to můžeme probrat osobně. Začali jsme tedy spolu znovu chodit, na jedu stranu mi ho bylo líto, na druhou stranu jsem ho měla stále ráda a věřila, že se to změní k lepšímu. Nastolila jsem si ale hranice, které teď dodržuji. To znamená, že nejsem dále ochotná, když se spolu jednou za týden vidíme, hlídat jeho mladší sestru, hrát si s ní a starat se o ni a vymýšlet ji program aby neseděla chudák doma, nejsem přece její rodič. Až budu mít své děti, tak klidně, to je něco jiného. To se nelíbí jeho matce protože místo toho, aby hlídal přítel, musí vyřešit na 1 den v týdnu hlídání u babičky. Ve vztahu je logické, teda aspoň z mojí strany, že chceme mít s přítelem čas sami na sebe a být jen spolu. Nastala situace, že jsme chtěli jít na vánoční trhy sami 2, jeho matka byla nemocná a jeho 7 letá sestra byla také doma s matkou. Přítel matce oznámil, že jdeme na trhy. Matka mu řekla, že místo toho, aby byl doma nebo aby jsme jeho sestru vzali s sebou aby si mohla odpočinout, tak že se věnuje mně a odsouvá rodinu na druhou kolej a že ať si klidně jdeme my 2 sami. Šli jsme. Celý zbytek dne se mnou jeho matka nepromluvila. Neřešila jsem to s přešla jsem to. Další situace nastala tehdy, když přítelova sestra na něho promluvila a nazvala ho slovem tati. Přítel ji řekl, že není její otec, ať mu tak prosím neříká. Jeho sestra se rozbrečela a řekla to matce. Matka si zavolala přítele do kuchyně a zeptala se ho, co mu na tom tak vadí, že mu občas řekne tati. Přítel se ji omluvil a koupil ji čokoládu. Další situace nastala tehdy, když jsme byla s přítelem na večeři a jeho matka byla s jeho sestrou doma. Přišli jsme kolem 21:00 domů, přítel šel do kuchyně a do pokoje za mnou přišla jeho sestra, že má hlad, jestli bych jí nemohla udělat večeři. Měla doma přece rodiče, který by se o to měl postarat. Šla jsem tedy s jeho sestrou do kuchyně a s přítelem jsme ji připravili večeři. Toto už já absolutně neřeším a odmítla jsem jim doma dělat chůvu. Starání o jeho sestru tedy nechávám pouze na něm a musí si to vyřešit sám. Nejhorší ale je, že mě vytočí už jen maličkost. Minulý týden, kdy byla jeho sestra nemocná a zvracela, její matka si vesele s kamarádkou jela na celý den na nějaký motofest a dítě měl opět na starost můj přítel. Plus mě neskutečně štve, kdy jeho matka mu furt dává nějaké rady a názory a nejhorší je, že on se tím řídí a nepřijde mi, že má svůj názor, to co řekne matka je svaté. Přítel je hodný, všímavý, ochotný, podporující a tak dále. Ale nejsem si jistá, jestli se přes jeho matku dostanu. Přítel chtěl jít před rokem do práce, jeho matka mu furt cpala názor, ať jde studovat, že s titulem je to vše jednodušší a že se v životě ještě nadře. Ano, něco na tom je, ale maje domněnka je taková, že potřebuje přítele udržet co nejdéle doma aby měla někoho, kdo se o jeho mladší sestru postará. Nicméně k dnešnímu datu se školou seknul a hledá si práci. Matka mu řekla, že bude žít od výplaty k výplatě ale že ať si dělá co chce, že je to jeho rozhodnutí. Přijde mi, že s ním docela slušně manipuluje a nelíbí se ji, že se snažím přítele táhnout nahoru. Bojím se, že v budoucnu ve mně přeroste nechuť se s jeho matkou bavit a když on bude v situaci, kdy si bude muset dupnout nebo vybrat, tak si vždy vybere matku. Na druhou stranu taky nejsem schopná říci, zda stále budu zvládat jeho popohánění nahoru a matku mu rozhodně dělat nechci. Možná už mám na muže jiné požadavky a chtěla bych mít vztah, kde se nebudu muset řídit podle jeho matky, podle toho kdo kdy má čas, kdo kdy hlídá a nehlídá. Ráda bych slyšela váš názor, je to něco, co mě momentálně vnitřně trápí. Děkuji.

Jediná možnost je se odstěhovat a ať si matka řeší péči o dceru jinak. Není otec, neni povinný se o sestru starat. Pokud odmítá něco změnit, ve vztahu s ním bych teda nebyla. Je dospělý, až bude samostatný a bude sám vydělávat, nebude povinen žít s matkou, která by ho dotovala 

Už dlouho víš, že mínusy převažují nad plusy, tak na co takový elaborát? A sorry, ale u podobných příspěvků si vždycky vybavím Hanzlíka v Létu s kovbojem - skrz co jste tady vy? Fakt by mě zajímalo, jakou VŠ studuješ, s takovým písemným projevem 

Jsi v postaveni milenky a nextky.

1 den v tydnu je nic. To mate spis vztah-nevztah.

@Vaja123 píše:
Dobrý den, je mi 21 let a mám přítel 22 let. Přítel má neúplnou rodinu, jeho matka si jeho otce nenechala napsat do rodného listu skrz to, že v mládí měl problém s alkoholem. Přítel má i o 15 let mladší sestru která svého otce také nemá napsaného v rodném listě, otec je Bulhar. Matka je tedy samoživitelka a přijde mi, že svého syna postavila do role otce své mladší sestry. Minulé léto se se mnou rozešel skrz dálku a druhým argumentem bylo, že já studuji vysokou školu, mám vyšší cíle a on mi je nemůže poskytnout. Já to ve vztahu před rozchodem nijak razantně nevnímala ani jsem na něho nekladla žádné velké nároky. Byla jsem tak nějak ráda za to co mám a zaslepená s růžovými brýlemi. Vztah před rozchodem probíhal tak, že jsem vždy byla jeho poslední prioritou. Hlavní bylo hlídání jeho mladší sestry protože matka není doma, pracuje jako servírka v restauraci a má krátké a dlouhé týdny. Na přítelovi bylo/je chystání sestry do školy, svačiny, úkoly, vyzvedávání ze školy, chození na hřiště, chystání jídla a vytváření programu pro dítě. Já to tolerovala a s jeho sestrou jsem si hrála a pomáhala mu. Po rozchodu jsem si probírala v sobě plusy a minusy vztahu a už nezaslepená bez růžových brýlí jsem přišla na to, že tam bylo více negativních věcí než těch pozitivních a že jsem byla lehce ovlivňovatelná. Po rozchodu mě asi za týden znovu kontaktoval, že to co se stalo, že ho to mrzí a chce to vrátit zpět. Byla jsem s rodinou na dovolené, napsala jsem že chci čas pro sebe teď a že až budu v ČR, tak to můžeme probrat osobně. Začali jsme tedy spolu znovu chodit, na jedu stranu mi ho bylo líto, na druhou stranu jsem ho měla stále ráda a věřila, že se to změní k lepšímu. Nastolila jsem si ale hranice, které teď dodržuji. To znamená, že nejsem dále ochotná, když se spolu jednou za týden vidíme, hlídat jeho mladší sestru, hrát si s ní a starat se o ni a vymýšlet ji program aby neseděla chudák doma, nejsem přece její rodič. Až budu mít své děti, tak klidně, to je něco jiného. To se nelíbí jeho matce protože místo toho, aby hlídal přítel, musí vyřešit na 1 den v týdnu hlídání u babičky. Ve vztahu je logické, teda aspoň z mojí strany, že chceme mít s přítelem čas sami na sebe a být jen spolu. Nastala situace, že jsme chtěli jít na vánoční trhy sami 2, jeho matka byla nemocná a jeho 7 letá sestra byla také doma s matkou. Přítel matce oznámil, že jdeme na trhy. Matka mu řekla, že místo toho, aby byl doma nebo aby jsme jeho sestru vzali s sebou aby si mohla odpočinout, tak že se věnuje mně a odsouvá rodinu na druhou kolej a že ať si klidně jdeme my 2 sami. Šli jsme. Celý zbytek dne se mnou jeho matka nepromluvila. Neřešila jsem to s přešla jsem to. Další situace nastala tehdy, když přítelova sestra na něho promluvila a nazvala ho slovem tati. Přítel ji řekl, že není její otec, ať mu tak prosím neříká. Jeho sestra se rozbrečela a řekla to matce. Matka si zavolala přítele do kuchyně a zeptala se ho, co mu na tom tak vadí, že mu občas řekne tati. Přítel se ji omluvil a koupil ji čokoládu. Další situace nastala tehdy, když jsme byla s přítelem na večeři a jeho matka byla s jeho sestrou doma. Přišli jsme kolem 21:00 domů, přítel šel do kuchyně a do pokoje za mnou přišla jeho sestra, že má hlad, jestli bych jí nemohla udělat večeři. Měla doma přece rodiče, který by se o to měl postarat. Šla jsem tedy s jeho sestrou do kuchyně a s přítelem jsme ji připravili večeři. Toto už já absolutně neřeším a odmítla jsem jim doma dělat chůvu. Starání o jeho sestru tedy nechávám pouze na něm a musí si to vyřešit sám. Nejhorší ale je, že mě vytočí už jen maličkost. Minulý týden, kdy byla jeho sestra nemocná a zvracela, její matka si vesele s kamarádkou jela na celý den na nějaký motofest a dítě měl opět na starost můj přítel. Plus mě neskutečně štve, kdy jeho matka mu furt dává nějaké rady a názory a nejhorší je, že on se tím řídí a nepřijde mi, že má svůj názor, to co řekne matka je svaté. Přítel je hodný, všímavý, ochotný, podporující a tak dále. Ale nejsem si jistá, jestli se přes jeho matku dostanu. Přítel chtěl jít před rokem do práce, jeho matka mu furt cpala názor, ať jde studovat, že s titulem je to vše jednodušší a že se v životě ještě nadře. Ano, něco na tom je, ale maje domněnka je taková, že potřebuje přítele udržet co nejdéle doma aby měla někoho, kdo se o jeho mladší sestru postará. Nicméně k dnešnímu datu se školou seknul a hledá si práci. Matka mu řekla, že bude žít od výplaty k výplatě ale že ať si dělá co chce, že je to jeho rozhodnutí. Přijde mi, že s ním docela slušně manipuluje a nelíbí se ji, že se snažím přítele táhnout nahoru. Bojím se, že v budoucnu ve mně přeroste nechuť se s jeho matkou bavit a když on bude v situaci, kdy si bude muset dupnout nebo vybrat, tak si vždy vybere matku. Na druhou stranu taky nejsem schopná říci, zda stále budu zvládat jeho popohánění nahoru a matku mu rozhodně dělat nechci. Možná už mám na muže jiné požadavky a chtěla bych mít vztah, kde se nebudu muset řídit podle jeho matky, podle toho kdo kdy má čas, kdo kdy hlídá a nehlídá. Ráda bych slyšela váš názor, je to něco, co mě momentálně vnitřně trápí. Děkuji.

Strašně dlouhý, ani sem to nedočetla. Jdi od toho, tohle se jen tak nezmění. Možná za pár let, až sestra vyroste. Matka to dost přehání. Že jí syn se sestrou pomůže, je ok, ale ne takhle, že na něj přehodí zodpovědnost. To už je moc.