Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@opulus píše:
Já jsem nepochopil, PROČ jsi přišla s analogií k hadovi… máš pocit, že psa nevnímám jako zvíře a hada ano?Asi se vratíme k tomu psovi, ne? Partnerka se třeba nechá oblizovat od psa - je to její problém. Mně to vadí, nedělám to. Ale to, že to toleruje partnerka neznamená, že to budu tolerovat i já, nebo, že to budu tolerovat u našeho dítěte. Tohle nelze brát tak, že to co tomu pejskaři nevadí, tak NESMÍ vadit tomu druhému a ten to MUSÍ všechno bezvýhradně tolerovat.
Vlastně tvrdíš, že ten druhý člověk musí tolerovat všechno, co si ten pejskař usmyslí, že ten pes může. Zírám…
Tohle se netýká jen zvířat. To je přirozená existence hladiny tolerance a má ji každý člověk. Vůbec nechápu, jak můžeš něco takového nechápat.
Můžeš si představit jakékoliv jiné zvíře, podstata zůstane stejná. Hada jako příklad jsem použila proto, že já osobně bych je v bytě nechtěla, nelíbí se mi. Tak proto se Ti evidentně marně snažím vysvětlit, že pokud nesnáším nějaké zvíře, tak zaprvé nebudu chodit s člověkem, který ho chová, a za druhé - pokud s tím člověkem přece jen budu chtít být, tak si neumím představit, že bych ho nutila to zvíře dát pryč. Prostě bych si to nedovolila a brala bych to tak, že problém mám já.
Nezlob se, ale jestli nechápeš nekolikeré vysvětlení, další diskuze je opravdu zbytečná.
A zajímalo by mě (a jistě nejen mě), jaké konkrétní řešení navrhuješ. Zatím pořád jen opakuješ, co partner majitelky zvířete nemusí tolerovat.
Příspěvek upraven 21.04.23 v 17:33
@Matt 02 píše:
To zas nemusí být nutně pravda, je plno dětí, které doma žádné zvíře nemají a zvířatům neubližují. Je spoustu rodin, které zvíře z nějakého důvodu nechtějí nebo si ho z nějakého důvodu nemůžou dovolit a jsou to úplně normální lidi. Tohle zas nejde zobecnit. Za mě je zase lepší, když lidé, kteří nemají vztah ke zvířatům nebo nemají podmínky ho mít, třeba z důvodu, že se jejich životní styl se zvířetem neslučuje, tak ho prostě nemají. Naopak dobře, pro všechny, v neposlední řadě pro to zvíře. To je naopak zodpovědné a fajn, takoví lidé jsou mnohdy úplně super. Na rozdíl od těch, co si ho pořídí a pak jim začne překážet.
Samozřejmě nemám na mysli 100 %… To už jsme tu víckrát probrali, že člověk v příspěvku přece nemůže postihnout lautr všecky situace. ![]()
Jinak s Tebou absolutně souhlasím, přesně to si myslim taky.
@Venetia píše:
tak nelezu do vztahu, kde je něco zásadního co mi bude dělat problem…to je ten respekt ne?
To jsi vystihla přesně.
![]()
@Cimada píše:
No to si piš, že určitě. Jen zmínka: naši známí nikdy nechtěli do domu ani křečka. A co jejich kluk dokázal dělat našemu psovi - škrtit ho, tahat ho na vodítku, házet po něm věci, prostě bezcitnost jak vyšitá (a nebyli to žádní asociálové takzvaně na okraji společnosti), neprobíhá tam žádné nabádání rodičů, že ten pes je živý tvor, který jeho chováním trpí. Hrozné.
Takhle jsem to myslela, ne že by nutně znamenalo, že každý, kdo chová zvíře, je vysoce kvalitní člověk.
Ale pokud vůbec není dítě učeno solidnímu jednání ke zvířeti, málo o zvířatech ví atd., nevytvoří si potřebný vztah k nim.
Mé děti taky nebudou mít nikdy u nás doma zvíře, protože ja to odmítám a opravdu se k živým tvorům nechovají ošklivě.
@Cimada píše:
Jen se neboj, oni si o manželkách taky často vyprávějí. A ne úplně v superlativech. Znám takových dost. A ani přitom nesedí u piva.
No, v mém vesmíru se tak nějak máme všichni rádi, tak to trochu nechápu, promiň
@Tessa86
Ale jo, proč ne
mám kamarádku, která kdyby toho svého nedrbala minimálně co týden, tak je nešťastná a vlatně nemá o čem mluvit. Hlavně ať si spokojená a zdraví tobě i děťátku ![]()
@Pidulka1991 píše:
Mé děti taky nebudou mít nikdy u nás doma zvíře, protože ja to odmítám a opravdu se k živým tvorům nechovají ošklivě.
Tak snad se to potká s potřebami dětí. Ve škole ti, co nesměli mít doma ani křečka byly hodně nešťastné, že nesmí mít žádné zvířátko.
@Maria37 píše:
Tak snad se to potká s potřebami dětí. Ve škole ti, co nesměli mít doma ani křečka byly hodně nešťastné, že nesmí mít žádné zvířátko.
No jasně… budeme zase paušalizovat… jsou lidi, co netouží po zvířátku
. Taky nejsem povinna plnit každou potřebu dětí, která by vysloveně vadila a omezovala mě.
@Pidulka1991 píše:
No jasně… budeme zase paušalizovat… jsou lidi, co netouží po zvířátku. Taky nejsem povinna plnit každou potřebu dětí, která by vysloveně vadila a omezovala mě.
Však jo…
Jak to vypadá zakladatelko? Co dělá manžel, pes a Vaše dítě?
Myslím si, že když je tady ticho po pěšině, tak domluva o psu je na mrtvém bodě. Manžel ´cení zuby´, Ty psa nechceš dát a odnáší to hlavně Vaše dítě.
Nebo se pletu?
![]()
Příspěvek upraven 26.04.23 v 09:04
@Maria37 píše:
Tak snad se to potká s potřebami dětí. Ve škole ti, co nesměli mít doma ani křečka byly hodně nešťastné, že nesmí mít žádné zvířátko.
Jenže to máš těžký, když zvířata prostě někdo nemusí, tak by si je neměl pořídit ani kvůli dětem, každý je prostě nějaký. Ono je právě přesně tohle nefér i kvůli těm zvířatům. Přesně v takových rodinách, kde se zvíře pořídí jen kvůli dítěti to dopadá tak, že se pak zvířat zbavují nebo je tam zvíře prostě trpěno a tak trochu na obtíž a neprospívá to nikomu. Ani náhodou si nemyslím, že rodiče, kteří nedovolí dětem zvíře jsou horší. Naopak, pokud k tomu prostě nemají vztah, tak jsou rozumní, že se nedají ukecat. My zvířata máme, ale zase je pro nás třeba velmi nepohodlná představa, že by jsme jeli do hotelu do all inclusive se na týden válet k moři. Pro mě noční můra a prostě by mě tam nikdo nedostal. Jako dobrou dovolenou si představuji něco jiného a taky můžeš říct, že chudák naše dítě, že bude smutné, protože jako jedno z mála na takovou dovolenou nepojede.
@jitka 11 píše:
Jak to vypadá zakladatelko? Co dělá manžel, pes a Vaše dítě?
Myslím si, že když je tady ticho po pěšině, tak domluva o psu je na mrtvém bodě. Manžel ´cení zuby´, Ty psa nechceš dát a odnáší to hlavně Vaše dítě.
Nebo se pletu?![]()
Příspěvek upraven 26.04.23 v 09:04
Tyhle typy slabošských chlapů si vždycky něco najdou. Teď je to pes. Pes půjde z domu, aby byl klid. Pak bude vadit to, že ženuška běhá kolem miminka a nevěnuje se muži dostatečně. Tak se omezí péče o dítě. To se potom bude vadit že partnerka každý týden zavolá rodičům. Pak že se vidí s kamarádkou…
@Anna766 píše:
Tyhle typy slabošských chlapů si vždycky něco najdou. Teď je to pes. Pes půjde z domu, aby byl klid. Pak bude vadit to, že ženuška běhá kolem miminka a nevěnuje se muži dostatečně. Tak se omezí péče o dítě. To se potom bude vadit že partnerka každý týden zavolá rodičům. Pak že se vidí s kamarádkou…
Byla bych ráda, kdyby se zakladatelka vymezila a pokud bude manžel prudit, tak se otočí a odpovídat po desáté nebude.
Ale to je jen ve hvězdách.
Nabízím pohled ještě z jednoho úhlu.
Když se nám mělo narodit mimino, přítel se přestěhoval ke mne do bytu. On sám měl psa víceméně ve stridavce s rodicema a já mám psa který se mnou bydlí v bytě.
Mame malý byt a druhy pes by se nám sem nevešel a hlavně zatímco se svým psem chodím bez vodítka protože poslechne na slovo, tak s jeho psem není domluva a dela si co chce, tak jsme se domluvili ze pes zůstane zatím u jeho rodičů.
Další problém byl ze můj pes proste lidi neolizuje, nechci to a on ani tyhle tendence neměl. Jeho pes naopak olizuje všechno, všechny a porad a nevysvetlis mu to, zkoušela jsem to několikrát.
U mě doma se mnou pes spal v ložnici a občas skočil do postele když chtěl koukat z okna. Tak samozřejmě ze když se přítel nastěhoval, tak proste jsme se domluvili ze pes v noci v ložnici s námi nebude, zvykl si má to úplně normálně…
Mám mnohem vyšší práh tolerance chlupů než přítel, ale holt jsme se dohodli ze se doma bude uklizet častěji…
Ted co se prcek už na zemi batoli, tak pes k němu jde a občas ho nufne cumakem, ale zase jsem tam já a v klidu mu řeknu ať neolizuje…
Je dost sobecký proste dat se dohromady s partnerem a nastavit to rovnou - bydlím se psem a ty se prizpusob, jsou potřeba udělat kroky z obou stran. Na druhou stranu, vždycky jsem jasne říkala ze psa jsem si pořídila já a mám za nej zodpovědnost, takze nepřipadá v úvahu ze by šel pes pryc. Ale souvisí s tím třeba to ze pece o psa je na mě, a veškeré náklady platím v souvislosti se psem taky já… a pokud všechno Dobre půjde, tak jakmile se prestehujeme do domku, tak i priteluv pes bude s námi… ale dva velké psy kdy jeden neni zvyklý na byt a cely život byl jen na zahradě bychom doma fakt nedali…
@Anonymní píše:
Je dost sobecký proste dat se dohromady s partnerem a nastavit to rovnou - bydlím se psem a ty se prizpusob, jsou potřeba udělat kroky z obou stran.
Není na tom vůbec nic sobeckého. Jednou je jasné, že zvíře mám, tak se musí ten druhý rozhodnout, jestli do toho půjde nebo ne. A potom případně vydrzet důsledky svého rozhodnutí.
Protože se zvířetem a dítětem nelze udělat žádný „krok z obou stran“.
Když budeš mít dítě a chlapovi to začne vadit, tak jako uděláš co? Dáš děcko babičce?
V těch případech prostě není možné to vyřešit jinak, než že ten partner, který zvíře nebo dítě akceptovat nechce, holt musí ten vztah oželet.