Manžel chce dát psa pryč

Napsat příspěvek
Velikost písma:
5533
28.4.23 00:41
@Cimada píše:
A Ty, prosím Tě, nejsi schopný pochopit, že žádná dohoda možná není, když Ty máš hranice, za které Ty sám nejsi ochotný jít? Takže vlastně vyžaduješ jen to, aby se majitelka psa prostě podřídila tomu, co Ty vymyslíš.
Vidíme Ti tu až do žaludku. :D Žádné logické argumenty nejsi schopný brát v potaz, diskuze s Tebou je opravdu marná. Meleš jak kafemlehnek, přitom jsi průhledný až na půdu, že si dohodu představuješ prostě po Tvém.
Opakuji, napiš konkrétní příklad, JAK si představuješ dohodu, když Tvoje přítelkyně bude mít psa a Ty ho chtít nebudeš?
To by fakt zajímalo jistě nejenom mě.

Doprčic, poposedni si…proč do toho ZASE zatahuješ to, že jeden nechce psa a druhý jo? A chceš na tom ode mne jakože ukázat kompromis. :roll: Jsem konsternován tvými myšlenkovými pochody.

I kdybych tady tisickrát napsal něco konkrétního, tak vy dva ZASE napíšete referát o tom, jak si někoho někdo hledat nemá. :zed:

Fajn, pojďme k dohodě…
Takže, co je pro tebe „dohoda“? To, že to bude podle toho, komu to nevadí, podle majitelky psa?
Pomůźu si analogií, když pojedeme s partnerkou v autě a pojedeme rychle, ona řekne, že bych měl jet pomaleji, tak podle tvé „dohody“ se na ní vykašlu, protože se přeci nenechám omezovat a prostě to nebude podle ní. Podle mé dohody, zpomalím, protože mi na té rychlosti nezáleží. Takže se pojede podle ní, jak jí to vyhovuje.

A teď obecně.
Zásadní je, že jednomu něco vadí, tedy je to pro něj problém, zatimco ten druhý to nevyžaduje. Je tedy logické, že v takovém případě se to řídí tím, komu to vadí. Snad mi nebudeš tvrdit, že když jednomu vadí olizování dítěte, tak ten druhý to bude vyžadovat…
Tam, kde mají oba nepřekročitelné podminky a jde to, např. krmivo, tak je třeba najit cenový kompromis. Tam, kde to nejde, je třeba ústupek z jedné nebo druhé strany. Pokud to není možné, tak rešení je i rozejít se. Dospělým to bude vyhovovat, psovi to bude jedno a jen dítě to odnese, protože rodiče se nebyli schopni dohodnout na tom, co pes může a co ne.
Ale nejde dělat dohodu s někým, kdo problém nevidí a dohodnout se nechce, protože jemu stav věci vyhovuje a on nic měnit nebude.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
5533
28.4.23 00:57
@Cimada píše:
Strach ať si jde ten slaboch řešit k psychologovi a neobtěžuje tím partnerku. Protože uzurpování partnera omluvitelné fakt není. Za chvíli vymyslíš důvod, proč je možné partnerku bít. Protože strach? Uvědom si, že přehnané projevy žárlivosti v jakékoliv podobě jsou prostě pro druhého otravné.

Tebe lidi hodně obtězuji, že? Tak doufám, že máš šťastné partnerství.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
5533
28.4.23 01:22
@adresa píše:
To můžeš, ale základní představa každého pejskare je, že s ním jeho pes je a bude, ne že když potká nějakého superchlapa, co nerad psy, tak se kvůli němu pes odveze do útulku.Stejně tak „nepejskaři“ mají mnoho variant.
Asi takhle. Kočky mi nevadí a mám je celkem ráda. Manžel a dcera je miluji. Syn to má jako já. Realne to znamená, že se už 14 jež staráme postupně o několik koček, zachranuji je, tahám krmení, jezdím na veterinu, uklizim atd. Ale nejsem z nich tak pryč jak dcera, nespim s nimi atd. Někdo jiný by to co já nedělal, ale pořád by jim neublížil, chtěl by, aby byly v pohodě. A zase někdo jiný by kočku doma ani nesnesl. Ale pokud by se dal dohromady s mojí dcerou, nebo mým manželem, měl by se vyhnout problémům a předem říct, jak to s kočkami má. Protože by se mohlo taky stát, že do útulku by šel on a ne kocour :D a já bych s tím souhlasila, a totéž by bylo se psy. Pro nás všechny, v tom jsme měli navzájem štěstí, je blízké zvíře prostě blízká bytost a patří do rodiny

Manžel a dcera respektují tvé hranice tolerance ohledně koček?
Co by jsi dělala, kdyby je nerespektovali?

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
5533
28.4.23 01:44
@adresa píše:
To můžeš, ale základní představa každého pejskare je, že s ním jeho pes je a bude, ne že když potká nějakého superchlapa, co nerad psy, tak se kvůli němu pes odveze do útulku.Stejně tak „nepejskaři“ mají mnoho variant.
Asi takhle. Kočky mi nevadí a mám je celkem ráda. Manžel a dcera je miluji. Syn to má jako já. Realne to znamená, že se už 14 jež staráme postupně o několik koček, zachranuji je, tahám krmení, jezdím na veterinu, uklizim atd. Ale nejsem z nich tak pryč jak dcera, nespim s nimi atd. Někdo jiný by to co já nedělal, ale pořád by jim neublížil, chtěl by, aby byly v pohodě. A zase někdo jiný by kočku doma ani nesnesl. Ale pokud by se dal dohromady s mojí dcerou, nebo mým manželem, měl by se vyhnout problémům a předem říct, jak to s kočkami má. Protože by se mohlo taky stát, že do útulku by šel on a ne kocour :D a já bych s tím souhlasila, a totéž by bylo se psy. Pro nás všechny, v tom jsme měli navzájem štěstí, je blízké zvíře prostě blízká bytost a patří do rodiny

Tady je problém v tom, že se z „nikdy psy moc nemusel“ stane „nesnaší psy“. Těch x variant „nepejskaře“ jakoby neexistovalo.
Vytvoří si tak nějaký pseudoproblém, jak si někdo, kdo nesnaší psy najde někoho, kdo je miluje, a ten budou dokolečka komentovat.

To „dáme psa pryč“, je podle mého teprve to něco, co zakladatelku probudilo a začala vnímat, že je problém.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
35999
28.4.23 07:17
@Cimada píše:
A já se jim s přibývajícím věkem ani nedivím.

Taky ne

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
35999
28.4.23 07:20
@opulus píše:
Ale s tímhle nemá naprostá většina chlapů žádný problém.
Problém je, když se z toho „trošku“ stane „absolutně“. A nemusí to být měsíce… jsou to i roky. Partnerství se vytratí a zůstane jen rodičovství.

To je samozřejmě špatně

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
35999
28.4.23 07:54
@opulus píše:
Manžel a dcera respektují tvé hranice tolerance ohledně koček?
Co by jsi dělala, kdyby je nerespektovali?

Tak teď nevím, jestli se mi to podaří dobře vysvětlit :) a asi nejsem vhodný příklad pro situaci, kdy někdo rád a někdo nerad zvíře v domě. Tim, že mám obecně ráda zvířata a hlavně psy, tak i ohledně koček se mi jejich vnímání hodně posunulo od neublizovani a krmení toulavych koček po „copak se asi kocourkovi děje, nějak málo ji a není tak veselý jako jindy“. Dřív pro me byly kočky zvířata mezi psem a morcetem, které nekomunikují, nejsou to individalni osobnosti a rozhodně, rozhodně! patří jen ven. Už kvůli venčení :) že je to úplně jinak jsem poznala a pochopila právě díky kočkám doma. Ale protože jsem založením, srdcem pejskar, tak po těch 14 letech jsem koček nasycená a péči o ně. presycena. Takže teď máme 2 starší a já už avizovala, že u nás doziji a pak kočku hodně, velmi dlouho do domu nechci. Bude opět pes. Prostě kočky už nechci. Jako když někdo přijde na chuť brokolici a pak se jí přeji, má ji pořád rád, jen na ni nemá na dlouho chuť.
Zatímco muž a dcera se koček nikdy nepřejí.
A přesně v tomhle momentě se ty hranice potkávají. Manžel úplně nechápe, nevěří tomu, že když se o kočky tak hezky starám, mluvím s nimi, chápu je, rozumím tomu co nám sděluji, že je už nechci. Nezdá se mu to možné. Myslí si, že kdybych je opravdu nechtěla, tak proto, že bych je neměla ráda a tím pádem bych se k nim takhle vůbec nechovala. Takže se mě snaží přesvědčit, že se pletu, že si to jen myslím, že mám koček už dost. A to je přesně to, co mi vadí a už jsem mu sdělila, že nemám pravdu problém s kočkami, ale s tímhle a pokud mi tohle bude pořád podsouvat, že mi ty kočky zprotiví :) ne ty dve co máme, ale potenciální budoucí. Že mě tím jakoby nutí k hraničním emocím, mám ráda nemám ráda a nic mezi tím. Že si myslí, že se neznám a že když na kočky nenadavam, tak je miluju jako on a dcera, tím pádem mi ta péče, práce kolem nich vůbec nevadí. Tak to mě trochu dráždí. Na druhou stranu, manžel velmi toleruje a chápe moje zvláštností… vím, že to zní strašně složitě a nic moc jsem ti tím neobjasnila, no, jak jsem psala, nejsem pro tohle dobrý příklad :lol:

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
7296
28.4.23 11:12
@opulus píše:
Doprčic, poposedni si…proč do toho ZASE zatahuješ to, že jeden nechce psa a druhý jo? A chceš na tom ode mne jakože ukázat kompromis. :roll: Jsem konsternován tvými myšlenkovými pochody.

I kdybych tady tisickrát napsal něco konkrétního, tak vy dva ZASE napíšete referát o tom, jak si někoho někdo hledat nemá. :zed:

Fajn, pojďme k dohodě…
Takže, co je pro tebe „dohoda“? To, že to bude podle toho, komu to nevadí, podle majitelky psa?
Pomůźu si analogií, když pojedeme s partnerkou v autě a pojedeme rychle, ona řekne, že bych měl jet pomaleji, tak podle tvé „dohody“ se na ní vykašlu, protože se přeci nenechám omezovat a prostě to nebude podle ní. Podle mé dohody, zpomalím, protože mi na té rychlosti nezáleží. Takže se pojede podle ní, jak jí to vyhovuje.

A teď obecně.
Zásadní je, že jednomu něco vadí, tedy je to pro něj problém, zatimco ten druhý to nevyžaduje. Je tedy logické, že v takovém případě se to řídí tím, komu to vadí. Snad mi nebudeš tvrdit, že když jednomu vadí olizování dítěte, tak ten druhý to bude vyžadovat…
Tam, kde mají oba nepřekročitelné podminky a jde to, např. krmivo, tak je třeba najit cenový kompromis. Tam, kde to nejde, je třeba ústupek z jedné nebo druhé strany. Pokud to není možné, tak rešení je i rozejít se. Dospělým to bude vyhovovat, psovi to bude jedno a jen dítě to odnese, protože rodiče se nebyli schopni dohodnout na tom, co pes může a co ne.
Ale nejde dělat dohodu s někým, kdo problém nevidí a dohodnout se nechce, protože jemu stav věci vyhovuje a on nic měnit nebude.

Měl si někdy vztah? Podle toho, co píšeš, tak asi těžko nebo jsi zdatný manipulátor. Jasně, že jsou ve vztahu potřeba dohody a kompromisy, ale musí to být vzájemně a musí to mít nějakou míru, nesmí ta dohoda ublížit nikomu v té domácnosti, takže ani dětem ani zvířatům. My jsme taky po společném nastěhování a po narození dítěte nějaké věci v souvislosti se psy změnili. Já manželku poprosil, zda by mohla dodržovat to, že se psům myjí packy po každém venčení, ona byla zvyklá, že psovi packy utírali hadrem, mě to vadí, doma leze dítě po zemi a nechci, aby lezl v nějakém bordelu, co psi donesou z venku. Představa, že pes šlápne do flusance nebo na vajgl, pak se mu packy ošmrdlají hadrem a pak nám po zemi, po které psi chodí leze dítě, které si strká ruce do pusy, no to mi dobře nedělá. Manželka si zas nepřála, aby psi spali nadále s námi v posteli, měla strach, že psi dítě nechtěně kopnou atd. Nejedná se o malé psy. Tak jsme se na těchto věcech vzájemně domluvili a oba s tím souhlasili. Jsou ale věci, se kterými bychom ani jeden nesouhlasili. Příklad, našel bych si ženskou, co by psa neměla a po příchodu dítěte by si začala vynucovat, že pes bude třeba na zahradě nebo v našem případě, kdy bydlíme v bytě, že třeba bude mít zakázán přístup po bytě, bude ho nutit ležet na pelechu a pes bude najednou stranou, místo aby byl součástí rodiny. Nebo, že se bude najednou razantně na psovi šetřit a bude se krmit nekvalitně, bude dusno, kvůli případným veterinárním nákladům atd. To už je věc, která by se razentne dle mého, dotkla toho psa, jeho života a toho na co je zvyklý a to už bych prostě nemohl akceptovat, vadilo by mi to. Vadilo by mi vědomí, že se psovi snížil jeho životní standard, že si dospělý člověk, který věděl, že pes je mou součástí vynucuje něco, co ovlivní život psa v negativním smyslu. To, že se nebude válet v posteli, to když se to prostě trpělivě přeučí, má pelech vedle postele, tak ho to nijak zásadně neovlivní, takže mi to nevadí a s láskou k milovanému člověku jsem ochotný to akceptovat, podílet se na tom a samozřejmě to dodržovat, úplně v klidu. Ale nesmí to přejít za určitou mez, kdy to jeden v tom vztahu není schopný akceptovat, protože mu to hodně vadí. A to je se vším ne jen se psy. Vždycky se musí najít nějaký kompromis, který jsou schopni oba dodržovat a akceptovat. My se co se psů týče shodneme, ale jsou věci, které jsme si také museli vyjasnit a najít nějaký kompromis, akceptovatelný pro oba. Manželka je veganka, absolutně mi to nepřekáží, respektuji to, naučil jsem se několik receptů a s láskou jí je vařím, dokonce sám od té doby, co spolu žijeme, nejím tolik masa, maso jím, opět nikdo mi to nezakazuje a stejně jako já i manželka mi s láskou upeče bůček, ale jim o dost méně masa, než dříve, kdy jsme měli u rodičů maso každý den. Je to moje rozhodnutí, nicméně je jedna věc, s kterou bych nesouhlasil a to je, pokud by manželka nechtěla dávat maso dítěti nebo mu vyprávěla, jak je neetické jíst kuřátka, prasátka a kravičku. Předem jsme se domluvili, že naše dítě bude jíst maso, nebude mu to nikdo hnusit ani odpírat a jednou ať se rozhodne sám. Kdyby teď manželce přeskočilo a odmítala dítěti dávat jídla s masem, tak mi to vadí, protože to už je ta hranice, kterou nemíním akceptovat. Stejně jako psa krmícího šrotem nebo vyšoupnitého na zahradě, případně někde v rohu chodby na pelechu. Je to stejný princip. Kdyby si to teď manželka začala z čista jasna prosazovat, ještě nějakou agresivní formou a dělala na mě nátlak atd, tak mě to hodně mrzí a asi bychom se hádali a náš vztah by tím utrpěl. A důvodem by nebylo její veganství, ale způsob, jak se chová, jak se změnila, co si prosazuje atd. To stejné je s tím psem. Nebo další příklad, abys to už konečně pochopil. Můj velký koníček je parkur, jízda na prkně a prostě celkově miluji adrenalin. Od té doby, co jsme zjistili, že budeme mít dítě jsme řešili manželky strach, chtěla po mně, abych na sebe dával větší pozor, neriskoval tak, logicky, protože už to není o mě, už je to o nás a pokud jsem chtěl dítě, tak se musím chovat zodpovědně, ne si udělat dítě a pak se zabít nebo skončit někde polámaný s hadičkou do žaludku. Já to respektuji, dává mi to smysl a už jsem na sebe mnohem opatrnější, protože mám rodinu a nějaké závazky. Na druhou stranu, je to můj koníček a úplně se toho vzdát nechci a jsem fakt rád, že mě do toho nikdo nenutí, dokonce mě v tom manželka podporuje, k narozeninám mi složitě sháněla dlouho chtěná kolečka na prkno i když tomu sama nerozumí, protože mi chtěla udělat radost. Stejně jako se jí snažím udělat radost já, v životě bych si nedovolil jí zakazovat něco, co jí dělá radost a má to ráda, opět kompromis na obou stranách. Když to tam prostě není, tak je jasný, že pak celkově chladne ten vztah a vznikají dohady, hádky a naschvály. To je stejný, jako když jsem si našel veganku, že bych najednou, potom, co si mě vzala a má se mnou dítě, začal prudit, že si vymýšlí, ať si kouká dát řízek, že je to pracnější a náročnější vymýšlet bezmase pokrmy a zvlášť připravovat pro dítě jídlo s masem. No nebyl bych de.bil, no byl a nemohl bych se divit, kdybychom se tím odcizili. Stejně jako s tím prknem, ano respektuji, že se manželka o mě bojí, chovám se podle toho, ale kdyby se změnila v takové míře, že by mi začala každou projížďku na skatu protivit, hysterčit a zakazovat, opět taky bych čuměl a asi si jí tolik nevážil. Už to chápeš, líp to už fakt neumím.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
153208
28.4.23 11:19
@adresa
@adresa píše:
No. A nebo je to taky tím, že v tom vztahu je zraly, moudrý chlap, který miluje svoji novou rodinku a zároveň je mu jasné, že partnerka se nemůže najednou rozkrajet a že její den má stále 24 hodin jako dřív. Že se stala matkou jejich ditete, které je na ní první měsíce, roky zcela závislé a je úplně normální, že první měsíce mu dává víc pozornosti. A protože chtěl dítě, chce rodinku, miluje je oba, chápe novou situaci, tak nemá problém se trošku upozadit. Ví, že to mrne se narozdil od něj samo neobstara a že potřebuje pro svůj rozvoj i zábavu mámu, zatímco dospělý chlap se zvládne o sebe postarat, aniž by fňukal, že se mu někdo málo věnuje.

Naprosto dokonale popsáno.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
153208
28.4.23 11:28
@opulus píše:
Ale s tímhle nemá naprostá většina chlapů žádný problém.
Problém je, když se z toho „trošku“ stane „absolutně“. A nemusí to být měsíce… jsou to i roky. Partnerství se vytratí a zůstane jen rodičovství.

A víš že se těm ženám ani nedivím? Když si chlap představuje partnerství tak, že si jede dál po své lajně, po práci záliby, je jedno jestli pokec v hospodě s kamarády nebo fitko, on má právo na odpočinek protože „živí rodinu“ (ženská přece nedělá nic), po návratu domů se diví že ženská která po práci má na starost děti, domácnost se mu nevrhá kolem krku mezi dveřmi, večer místo „práci na partnerství“ si chce chvíli odpočinout…protože tak to totiž často je.
Ono totiž takovéto „žena mi nerozumí“ je doopravdy to, že nechal jsem ženskou v tom samotnou, ale divím se jak divizna, že už ke me neplane.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
7296
28.4.23 12:29
@Anna766 píše:
A víš že se těm ženám ani nedivím? Když si chlap představuje partnerství tak, že si jede dál po své lajně, po práci záliby, je jedno jestli pokec v hospodě s kamarády nebo fitko, on má právo na odpočinek protože „živí rodinu“ (ženská přece nedělá nic), po návratu domů se diví že ženská která po práci má na starost děti, domácnost se mu nevrhá kolem krku mezi dveřmi, večer místo „práci na partnerství“ si chce chvíli odpočinout…protože tak to totiž často je.
Ono totiž takovéto „žena mi nerozumí“ je doopravdy to, že nechal jsem ženskou v tom samotnou, ale divím se jak divizna, že už ke me neplane.

To zas nejde zobecňovat. Je plno fajn ženských, které jsou normální, ale určitě se najdou i takové, co s nima není lehké vyjít, všude vidí problém, za všechno viní chlapa atd atd. My se na všem okolo domácnosti a dítěte podílíme plus mínus stejným dílem, máme to tak nastavené a tak nám to vyhovuje. Ale mít ženskou, která mě neustále poučuje, nutí mě dělat vše po jejím a tak, no tak to se pak nedivím, že jim na to ten chlap kašle, ona každá mince má dvě strany. To bych asi nebyl jiný. A většinou ti chlapi, co nadávají na ženské, jsou zoufalci a mají problém, oni sami se sebou, ne ty ženské, na kterých si trapně zvyšují své pošramocené ego. Ale platí to i naopak. Po světě běhá i plno normálních chlapů, kteří si ženských váží, nemají potřebu se nad ně povyšovat a urážet je atd. Ale taky běhá po světě dost ženských, které razí teorii, že vše umí nejlíp, za všechno může chlap a neustále se do chlapů naváží. Oboje je špatně a ukazuje to, že má dotyčný problém sám se sebou. Prostě spousta, snad většina lidí je fajn, bez ohledu na pohlaví, pak jsou jedinci, co mají nějaký vnitřní problém a nevynechají příležitost si kopnout do druhého pohlaví a sorry i když tě rád čtu, ty máš občas tyhle tendence, nevím proč, je to škoda. Protože je to člověk od člověka, nikdy nejsou špatné ženské nebo chlapi.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
5533
28.4.23 12:38
@Matt 02 píše:
Měl si někdy vztah? Podle toho, co píšeš, tak asi těžko nebo jsi zdatný manipulátor. Jasně, že jsou ve vztahu potřeba dohody a kompromisy, ale musí to být vzájemně a musí to mít nějakou míru, nesmí ta dohoda ublížit nikomu v té domácnosti, takže ani dětem ani zvířatům. My jsme taky po společném nastěhování a po narození dítěte nějaké věci v souvislosti se psy změnili. Já manželku poprosil, zda by mohla dodržovat to, že se psům myjí packy po každém venčení, ona byla zvyklá, že psovi packy utírali hadrem, mě to vadí, doma leze dítě po zemi a nechci, aby lezl v nějakém bordelu, co psi donesou z venku. Představa, že pes šlápne do flusance nebo na vajgl, pak se mu packy ošmrdlají hadrem a pak nám po zemi, po které psi chodí leze dítě, které si strká ruce do pusy, no to mi dobře nedělá. Manželka si zas nepřála, aby psi spali nadále s námi v posteli, měla strach, že psi dítě nechtěně kopnou atd. Nejedná se o malé psy. Tak jsme se na těchto věcech vzájemně domluvili a oba s tím souhlasili. Jsou ale věci, se kterými bychom ani jeden nesouhlasili. Příklad, našel bych si ženskou, co by psa neměla a po příchodu dítěte by si začala vynucovat, že pes bude třeba na zahradě nebo v našem případě, kdy bydlíme v bytě, že třeba bude mít zakázán přístup po bytě, bude ho nutit ležet na pelechu a pes bude najednou stranou, místo aby byl součástí rodiny. Nebo, že se bude najednou razantně na psovi šetřit a bude se krmit nekvalitně, bude dusno, kvůli případným veterinárním nákladům atd. To už je věc, která by se razentne dle mého, dotkla toho psa, jeho života a toho na co je zvyklý a to už bych prostě nemohl akceptovat, vadilo by mi to. Vadilo by mi vědomí, že se psovi snížil jeho životní standard, že si dospělý člověk, který věděl, že pes je mou součástí vynucuje něco, co ovlivní život psa v negativním smyslu. To, že se nebude válet v posteli, to když se to prostě trpělivě přeučí, má pelech vedle postele, tak ho to nijak zásadně neovlivní, takže mi to nevadí a s láskou k milovanému člověku jsem ochotný to akceptovat, podílet se na tom a samozřejmě to dodržovat, úplně v klidu. Ale nesmí to přejít za určitou mez, kdy to jeden v tom vztahu není schopný akceptovat, protože mu to hodně vadí. A to je se vším ne jen se psy. Vždycky se musí najít nějaký kompromis, který jsou schopni oba dodržovat a akceptovat. My se co se psů týče shodneme, ale jsou věci, které jsme si také museli vyjasnit a najít nějaký kompromis, akceptovatelný pro oba. Manželka je veganka, absolutně mi to nepřekáží, respektuji to, naučil jsem se několik receptů a s láskou jí je vařím, dokonce sám od té doby, co spolu žijeme, nejím tolik masa, maso jím, opět nikdo mi to nezakazuje a stejně jako já i manželka mi s láskou upeče bůček, ale jim o dost méně masa, než dříve, kdy jsme měli u rodičů maso každý den. Je to moje rozhodnutí, nicméně je jedna věc, s kterou bych nesouhlasil a to je, pokud by manželka nechtěla dávat maso dítěti nebo mu vyprávěla, jak je neetické jíst kuřátka, prasátka a kravičku. Předem jsme se domluvili, že naše dítě bude jíst maso, nebude mu to nikdo hnusit ani odpírat a jednou ať se rozhodne sám. Kdyby teď manželce přeskočilo a odmítala dítěti dávat jídla s masem, tak mi to vadí, protože to už je ta hranice, kterou nemíním akceptovat. Stejně jako psa krmícího šrotem nebo vyšoupnitého na zahradě, případně někde v rohu chodby na pelechu. Je to stejný princip. Kdyby si to teď manželka začala z čista jasna prosazovat, ještě nějakou agresivní formou a dělala na mě nátlak atd, tak mě to hodně mrzí a asi bychom se hádali a náš vztah by tím utrpěl. A důvodem by nebylo její veganství, ale způsob, jak se chová, jak se změnila, co si prosazuje atd. To stejné je s tím psem. Nebo další příklad, abys to už konečně pochopil. Můj velký koníček je parkur, jízda na prkně a prostě celkově miluji adrenalin. Od té doby, co jsme zjistili, že budeme mít dítě jsme řešili manželky strach, chtěla po mně, abych na sebe dával větší pozor, neriskoval tak, logicky, protože už to není o mě, už je to o nás a pokud jsem chtěl dítě, tak se musím chovat zodpovědně, ne si udělat dítě a pak se zabít nebo skončit někde polámaný s hadičkou do žaludku. Já to respektuji, dává mi to smysl a už jsem na sebe mnohem opatrnější, protože mám rodinu a nějaké závazky. Na druhou stranu, je to můj koníček a úplně se toho vzdát nechci a jsem fakt rád, že mě do toho nikdo nenutí, dokonce mě v tom manželka podporuje, k narozeninám mi složitě sháněla dlouho chtěná kolečka na prkno i když tomu sama nerozumí, protože mi chtěla udělat radost. Stejně jako se jí snažím udělat radost já, v životě bych si nedovolil jí zakazovat něco, co jí dělá radost a má to ráda, opět kompromis na obou stranách. Když to tam prostě není, tak je jasný, že pak celkově chladne ten vztah a vznikají dohady, hádky a naschvály. To je stejný, jako když jsem si našel veganku, že bych najednou, potom, co si mě vzala a má se mnou dítě, začal prudit, že si vymýšlí, ať si kouká dát řízek, že je to pracnější a náročnější vymýšlet bezmase pokrmy a zvlášť připravovat pro dítě jídlo s masem. No nebyl bych de.bil, no byl a nemohl bych se divit, kdybychom se tím odcizili. Stejně jako s tím prknem, ano respektuji, že se manželka o mě bojí, chovám se podle toho, ale kdyby se změnila v takové míře, že by mi začala každou projížďku na skatu protivit, hysterčit a zakazovat, opět taky bych čuměl a asi si jí tolik nevážil. Už to chápeš, líp to už fakt neumím.

Na 992 slovech jsi dokázal popsat, že vy jste se s manžekou dokázali dohodnout, akceptovat pohled a obavy toho druhého. Obdivuhodný výkon - myslím ta délka textu.
Má to háček v tom, že u zakladatelky k takovým mikrodohodám nejspíše nedošlo a to postupem času mohlo ten spor vyhrotit.
Nerozumím, na co svými příklady vašich dohod reaguješ. O tom, že se musí dohodnout tu JÁ píšu docela dlouho… ale dohodu neuděláš s někým, kdo tě ignoruje.

Nedochází ti, že třeba to „pruzení“ může vycházet právě z toho, že zakladatelka ignoruje jeho postoje a obavy, co se týče psa (ve spojitosti s tím, že mají dítě)? Vždyť ty sám máš své požadavky. On je mít nesmí. On prostě prudí…

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
153208
28.4.23 12:41

@Matt 02 samozřejmě že na světě běhá plno milých lidí i když s chybami, dokonalí nejsme nikdo a naopak plno debiIů a krav všeho druhu. To by byla jinak nuda, kdyby byli všichni stejní.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
5533
28.4.23 12:59
@Anna766 píše:
A víš že se těm ženám ani nedivím? Když si chlap představuje partnerství tak, že si jede dál po své lajně, po práci záliby, je jedno jestli pokec v hospodě s kamarády nebo fitko, on má právo na odpočinek protože „živí rodinu“ (ženská přece nedělá nic), po návratu domů se diví že ženská která po práci má na starost děti, domácnost se mu nevrhá kolem krku mezi dveřmi, večer místo „práci na partnerství“ si chce chvíli odpočinout…protože tak to totiž často je.
Ono totiž takovéto „žena mi nerozumí“ je doopravdy to, že nechal jsem ženskou v tom samotnou, ale divím se jak divizna, že už ke me neplane.

Hele, a nepomohlo by si prostě najít chlapa, který nemá problém se s ženou podělit o péči o domácnost a děti? Tohle už bude také záležet na tom, jaké má kdo nároky. Někdo musí mít vyluxováno denně, někdo ne. Někdo snese nádobí ve dřezu dva dny, někdo ne.

Ovšem stejně nakonec zjistíš, že ono nijak nepomáhá, jak moc se podílíš na chodu domácnosti, když ten druhý o tebe nemá zájem.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
7296
28.4.23 14:12
@opulus píše:
Na 992 slovech jsi dokázal popsat, že vy jste se s manžekou dokázali dohodnout, akceptovat pohled a obavy toho druhého. Obdivuhodný výkon - myslím ta délka textu.
Má to háček v tom, že u zakladatelky k takovým mikrodohodám nejspíše nedošlo a to postupem času mohlo ten spor vyhrotit.
Nerozumím, na co svými příklady vašich dohod reaguješ. O tom, že se musí dohodnout tu JÁ píšu docela dlouho… ale dohodu neuděláš s někým, kdo tě ignoruje.Nedochází ti, že třeba to „pruzení“ může vycházet právě z toho, že zakladatelka ignoruje jeho postoje a obavy, co se týče psa (ve spojitosti s tím, že mají dítě)? Vždyť ty sám máš své požadavky. On je mít nesmí. On prostě prudí…

Tak nebudu žít s někým kdo mě ignoruje, to radši ať má dítě každého rodiče zvlášť, než aby vyrůstalo v prostředí, kde se rodiče vzájemně ignorují, dělají si naschvály nebo se neumí domluvit. To musí být fajn místo pro dětství teda. Jasně, že každý má nějaké požadavky, ale jde o to, jakým způsobem je vyžaduje, prosazuje, nemělo by to být na úkor dalších členů rodiny. O ničem jiném to není. Požadavky a dohoda je v pořádku, v pořádku už není si to sobecky prosazovat na sílu, stylem já chci a hotovo. O tom partnerství není. Logicky, tak když s někým žiju, tak snad mám toho dotyčného rád a zcela přirozeně se snažím nedělat věci, které by tomu druhému vadily, protože mi na tom člověku záleží, to stejné platí i ve vztahu k dítěti, mít nějaké požadavky, najít řešení, to je fajn, fajn už není nechat dítě vyrůstat v napjatém prostředí, jen proto, že mám nějaké požadavky, na sílu si to prosazuji na tom druhém, vznikají konflikty a chudák dítě pak vyrůstá v neharmonickém prostředí, kde jsou rodiče jak dva kohoutí a netáhnou za jeden provaz. Ne díky, to bych fakt nechtěl a klidný prostředí, ve kterém může dítě v klidu vyrůstat je nadřazené nějakým mým požadavkům, já už přece musím chápat, že se svět netočí jen kolem mě. Naše požadavky jsou jedna věc, každý nějaké máme, ale nemělo by to být nadřazeno nad přáním ostatních členů rodiny, na rodinné pohodě atd. To je totiž stejně nejvíc a za to stojí i občas ustoupit, nesmí to být samozřejmě pořád a jen na jedné straně, musí to být vzájemné a musí to ten člověk chtít sám, ne aby ustupoval jen jeden, to zas vede k frustraci, v tom s Tebou souhlasím. Ale prostě jen si uvědomit, že se svět netočí jen kolem nás a taky si přiznat, že pes ani cokoliv jiného není důvodem těch sporů, jediný důvod je ten, že se buď oba nebo jeden neumí domluvit. Což ty asi nechápeš, s takovým se pak těžko člověk domluví.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další témata z kategorie

Užitečné odkazy

Mohlo by vás zajímat

Zkušenosti a hodnocení

1.2 Spray Max mop box

  • (4.8) + 25 recenzí

Victoria

  • (4.4) + 20 recenzí

Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky

Ikona - Lucie Machová

Mgr. Lucie Machová