Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@Ronja92 píše:
No, v mém vesmíru se tak nějak máme všichni rádi, tak to trochu nechápu, promiň
Když nechápeš, tak nechápeš.
![]()
Pokud chceš tvrdit, že svět se točí jenom tak, jak Ty ve své omezené bublině jsi schopna postřehnout, tak není co dodat. ![]()
Rozhodně je svět pestřejší, než se tady teatrálně snažíš nechápat.
@Cimada píše:
Není na tom vůbec nic sobeckého. Jednou je jasné, že zvíře mám, tak se musí ten druhý rozhodnout, jestli do toho půjde nebo ne. A potom případně vydrzet důsledky svého rozhodnutí.
Protože se zvířetem a dítětem nelze udělat žádný „krok z obou stran“.
Když budeš mít dítě a chlapovi to začne vadit, tak jako uděláš co? Dáš děcko babičce?
V těch případech prostě není možné to vyřešit jinak, než že ten partner, který zvíře nebo dítě akceptovat nechce, holt musí ten vztah oželet.
A může ten pes mít nějaké hranice (co smí a co už ne) nebo se musí tolerovat úplně všechno, co si ten pes usmyslí?
@opulus píše:
A může ten pes mít nějaké hranice (co smí a co už ne) nebo se musí tolerovat úplně všechno, co si ten pes usmyslí?
To záleží na čem se domluví a co je realizovatelné
@opulus píše:
A může ten pes mít nějaké hranice (co smí a co už ne) nebo se musí tolerovat úplně všechno, co si ten pes usmyslí?
Máme psa a třeba neakceptujeme olizování v obličeji. I ta nejmladší, která s tím psem doslova vyrostla ví, že se olizovat na puse nemá nechat. Protože přeci jen je to pes, ten olizuje kdeco.
Neměla. Pořizovala ho v době, kdy spolu začínali randit, jak sama píše potom dál. Takže už tam se stala asi chyba…předpokládám, že se miláčkovi svěřila, že hledá pejska, a on jí řekl, že psy nemusí… takže tohle měla rozčísnout dřív, buďto hnedka na tom začátku, nebo před dítětem…teď už bude pes vadit navždy.
@Cimada píše:
Ty jsi nepochopil podstatu zakladatelčina problému? Měla psa dřív než toho chlapa. A chlap se naplno projevil, až ji měl jistou. Takže typický manipulátor.
@opulus píše:
A může ten pes mít nějaké hranice (co smí a co už ne) nebo se musí tolerovat úplně všechno, co si ten pes usmyslí?
Náš pes třeba není mazlicí plemeno. Rodinu má rád, ale nepřehání to, cizích si nevšímá. Přes den je venku a doma má svoje místo + má rád balkón, ale jinak ani moc nikam nejde v rámci bytu. Že stolu nedostává, takze ho neřeší. Gauč, postele nesmí. Ale u nás je to kombinace povahy + výchovy.
A tady je možné, že došlo k překračování hranic od psa směrem k dítěti, které jemu vadí, ale zakladatelce nevadí. U sebe si své hranice vůči psovi prosadí, ale u dítěte je to bez shody mezi rodiči problém.
@opulus píše:
A tady je možné, že došlo k překračování hranic od psa směrem k dítěti, které jemu vadí, ale zakladatelce nevadí. U sebe si své hranice vůči psovi prosadí, ale u dítěte je to bez shody mezi rodiči problém.
Pořád za to nemůže ten pes a ani není tím problémem, pokud se dva neumí domluvit na určitých hranicích a pravidlech pro psa, tak by mě jako zajímalo, jak budou vychovávat dítě
.
@Anonymní píše:
Ahoj, jsem neskutečně vytočena!![]()
Ten můj manžel, chce dát pryč našeho pejska. Jako důvod uvádí to že máme mimčo a pejsek na něj žárlí, prý se věnují víc psovi což je blbost. Když jednou přišel z práce, tak viděl jak si hraju s pejskem a když viděl že miminko je v postýlce a nespí, tak měl blbé kecy. Bohužel nikdy psa neměl rád a chtěl si najít důvod, aby se ho zbavil. Já jsem mu řekla, že psa v žádném případě nedám. Ale nepochopil to a tak má furt blbé kecy, najednou mu vadí že kupují drahé granule a drahé jídlo pro psa. Už to začal řešit i s naší rodinou, klasika moje rodina se zastala mě a jeho rodina do mě teď taky hučí ať se psa zbavím. Vztah s manželem stojí celkově za ho.no Tak vlastně nevím jestli to chci zachránit, nebo podat rovnou žádost na rozvod.
Zbav se ho.
Toho manžela.
Pokud chlap žárlí na dítě nebo na psa, tak je to chcipak. Smrkáč, co potřebuje zabavit a péči jako dítě. Fuj.
Podívej jestli se nechceš rozvádět tak si s manželem ujasni, ze se neshodnete prakticky v ničem a než to řešit rozvodem, tak budete nějakou dobu fungovat jako ve stridavce…ty nakojis on se po práci muze 2-3 hodiny klidně každý druhy den do večera starat o dítě a ty si se psem pujdes ven a za kamoskou. Varit můžete obden jeden a druhy prát to samé..pokud se mu nelíbí takto domácnost co máte teď tak se nastaví nová pravidla jakoby po rozvodu ať si zkusí celovečerní peci po práci ze se hadate ale rozvádět se nechceš..a psa rozhodne pryč nedáš tak můžeš bydlet klidně u rodičů.. když tě vyplatí z bytu dítě budete mít stanovené tak ať se k tomu nějak vyjádří a uvidíš
@opulus píše:
A může ten pes mít nějaké hranice (co smí a co už ne) nebo se musí tolerovat úplně všechno, co si ten pes usmyslí?
To už je samozřejmě na domluvě zúčastněných (aby nevznikla mýlka - nehájím domácí sodomu-gomoru), ale problém je např. v tom, že člověk, který psy moc nemusí, nemá tušení, co pro psa znamená třeba to kritizované olizování. Co tím ten pes naprosto v souladu se svou přirozenou podstatou dává najevo.
Prostě - dva lidé s opačným názorem na psa spolu nejspíš v klidu žít nemůžou. Jinak to nutně znamená omezování toho druhého.
S tím nic nenaděláš. To se tady rozčiluj, jak chceš. ![]()
@opulus píše:
A tady je možné, že došlo k překračování hranic od psa směrem k dítěti, které jemu vadí, ale zakladatelce nevadí. U sebe si své hranice vůči psovi prosadí, ale u dítěte je to bez shody mezi rodiči problém.
To už jenom spekuluješ. ![]()
Já to třeba vidím tak, že chlápek po narození dítěte, kdy se ženská pochopitelně věnuje hlavně miminu (a pak taky zvířeti, protože to prostě nejde odložit) nedokáže vstřebat, že u ní není na 1. místě. Tak, jak to většina těch nevyrovnaných, zakomplexovaných a rozmazlených týpků obvykle vnímá. Tak začal vysí. rat směrem k nejslabšímu článku rodiny, bezbrannému psovi.
Ale taky je to jen moje domněnka.
Příspěvek upraven 26.04.23 v 22:57
@Maria37 píše:
Náš pes třeba není mazlicí plemeno. Rodinu má rád, ale nepřehání to, cizích si nevšímá. Přes den je venku a doma má svoje místo + má rád balkón, ale jinak ani moc nikam nejde v rámci bytu. Že stolu nedostává, takze ho neřeší. Gauč, postele nesmí. Ale u nás je to kombinace povahy + výchovy.
A u nás všechna naše zvířata právě leží se mnou.
My je rozmazlujeme a vyloženě v tomhle se (na rozdíl od mnoha dalších věcí)
vzácně shodujeme. Do zvířat investujeme hodně peněz a času a naším cílem je, aby se u nás zvířata měla dobře. Protože to dělá dobře nám.
A je úplně fuk, co si o tom myslí někdo jiný, podstatné je, aby se shodovali ti dva. Osobně nejsem schopná uznávat chlapa, který se na zvířata dívá s opovržením. S jedním jsem pár let vydržela ty jeho kecy proti všemu, co se zvířat týkalo, a pak jsem ho jednou prostě ze svého bytu vypakovala, nemohla jsem si té jeho sobeckosti a bezcitnosti vážit.
@Cimada píše:
To už jenom spekuluješ.
Já to třeba vidím tak, že chlápek po narození dítěte, kdy se ženská pochopitelně věnuje hlavně miminu (a pak taky zvířeti, protože to prostě nejde odložit) nedokáže vstřebat, že u ní není na 1. místě. Tak, jak to většina těch nevyrovnaných, zakomplexovaných a rozmazlených týpků obvykle vnímá. Tak začal vysí. rat směrem k nejslabšímu článku rodiny, bezbrannému psovi.
Ale taky je to jen moje domněnka.Příspěvek upraven 26.04.23 v 22:57
Jistěže spekuluju, jako každej v téhle diskusi. Pokud na ty pocit partnera reaguješ, jak jsou ti jeho pocity lhostejné, tak to je něco, co se s partnerstvím neslučuje.
V takovém případě mu buď pomůže zakladatelka získat tu vnitřní jistotu partnera zpět, nebo se v tom budou utápět.
To, co stojí za velkými krizemi po narození dítěte je, když se z partnertky stane už jen matka a přestane být partnerka.