Manžel chce dítě, já ještě ne

Napsat příspěvek
Velikost písma:
59587
1.9.17 13:12

@Freeandwild no takových diskuzí tady bylo už dost ale opačně ;). Ten 1 rok už víš že byla blbost. Sama si fakt řekni jak to vidíš Ty, chceš děti? nebo kdy nejdříve, ve 30 nebo déle a pak po pravdě to řekni manželovi. Je blbost udržovat někoho v naději další dobu. Stejné jako kdyby bylo něco co fakt moc chceš, manžel by Tě vysvětlil že ted to nejde ale za rok se dočkáš a ty se s tím srovnala, přece rok se dá vydržet a pak by jsi za ním celá natěšená přišla že už ten rok uplynul a on řekl že ještě ne a kdo ví kdy to bude. Není vůbec špatně pokud dítě nechceš, je blbost se do toho nutit ale je férové toho druhého nedržet v naději ale říct jak to je at i ten druhý má možnost se rozhodnout ;) Pokud jde jen to o něco posunout tak se domluvte na začátek roku 2018, nikde není psané že otěhotníš hned a i když ano tak těhotenství trvá dost měsíců ale pokud tak nějak cítíš že po dětech ani netoužíš řekni to i s tím že bude konec. Stejně by jste se trápili a jemu neber tu možnost být tátou ;)

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
4785
1.9.17 13:12

@LAlezane nevím, jestli to tady mám rozepisovat, ale tušíš trochu správně - můj manžel je velmi chytrý a schopný chlap, ale po mamince trochu generál a má maličko tendence manipulovat. Já se moc nenechám :) a pravda je, že koníčky provozuju naopak spíš nadstandardně a dávám do nich opravdu dost času i peněz. Manžel si občas postěžuje, když jsem příliš málo doma, ale jinak se mnou i jezdí po akcích, pomáhá, odřídí, když je delší cesta atd.. a ve všem, co pro mě bylo opravdu důležité, mě vždy podpořil. Už jsme to zkrátka vychytali a i když při výměně názorů se lecky mele svou a dělá ublíženého, rozleží se mu to pak v hlavě a snaží se opravdu měnit věci k mojí spokojenosti. Většinou je to prostě ok, v těch důležitých věcech :) ale někdy příslovečně zahlédnu takový „stín“ a mám třeba pocit, že cíleně zkouší, kam až může zajít a co si od něj nechám líbit. Takže větší závislosti na něm v těhotenství a s malým dítětem se opravdu trochu obávám, i v tomhle směru.
Jinak jsem rozhodnutá, že při nějakých zásadních problémech s plodností dítě mít prostě nebudu… Pravděpodobně by to teda znamenalo, že by mě dřív nebo později opustil. Asi. Ale to už by se vidělo pak.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
1805
1.9.17 13:23

@Freeandwild
Moc dobře ti rozumím. Nějaké věci (hlavně finance) byste si měli ještě včas vyjasnit a taky je pravda, že i když v teorii hezky zní že starat se mají oba tak to většinou visí pak hlavně na mámě. Kojení, tam tě nezastoupí nikdo. Taky nejsou všechny děti úplně pohodové aby se nechaly zabavit či uspat kýmkoliv, včetně táty. Prostě je třeba počítat s tím že se tvůj život rapidně změní a pokud to teď cítíš takto tak to možná bude drsný střet s realitou, pro tebe víc než pro nej.

Dala bych tomu ještě čas než se na to budeš cítit připravená.. půjčte si občas synovce na hlídání, jeho máma si odpočine, tvůj muž si užije dítě a oba budete mít trochu představu o tom, jaké to je.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
5468
1.9.17 13:46

@Freeandwild My se s manželem snažíme už rok a 4 měsíce - zatím marně. Kdybych mohla něco vrátit, bylo by to hlavně mateřství. Šla bych do toho už dříve, ale nebyl vhodný partner. Takže nejvíc chápu tvého manžela - nebýt v situaci, v jaké jsem, chápala bych i tebe.Ale všechno je to o komunikaci.Co takhle si s manželem sednout, sdělit mu všechny svoje obavy, jako jsi sdělila tady nám? Třeba nakonec najdete kompromis, kdy budete mít dítě a ty se brzy vrátíš ke svým koníčkům a manžel ti bude pomáhat, jak jen to půjde. Řekni mu i to, že by ses sportu chtěla věnovat jako doteď a bojíš se, že bys to musela kvůli financím omezit. Třeba nakonec zjistíš, že tě mateřství naplňuje a vzdáš se, nebo minimálně omezíš, svoje aktivity dobrovolně a třeba taky ne a nějak to všecno zkloubíte.
Uvažuj o tom, než o manžela přijdeš - já bych život bez dítěte taky nechtěla a reagovala bych stejně, jako tvůj manžel. Držím palce, ať se rozhodneš správně!

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
3379
1.9.17 13:47

Tak chlapovi je 31 let a přijde mi přirozené že v tomhle věku chce dítě a chce se někam posunout. jste spolu dlouho a pozor na přechozený vztah, aby chlap kvůli nenaplnění nevzal kramle, což je při takových střetech zájmů běžný stav. Takže bych to ještě řádně promyslela, jelikož chlap Ti nebude čekat do nekonečna, to se na to radši vykašle a najde si někoho kde to má nějaký posun o krok dál.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
25897
1.9.17 13:51

Zakladatelko a víš určitě, že děti nebo dítě chceš?

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
3823
1.9.17 15:25

Me je 36 a mam ted prvni dite. Driv jsem to mela jako ty, milovala jsem sve psy, vic nez lidi, bala jsem se materstvi a ztraty svobody a odsunula dite na nejvzdalenejsi moznou dobu. Ted je pro me syn vsim, ta laska se neda popsat, a ano, ztratis toho hodne, svobodu, moznost delat co chces, nebudes moct rozhodovat jen za sebe a porad se budes o toho tvorecka bat, ale na druhou stranu ziskas strasne moc. Neda se to popsat. Nicmene si myslim, ze ve 26ti mas jeste spoustu casu minimalne do 30ti, takze se treba zkus domluvit s manzelem abyste treba 2 nebo 3 roky pockali, pokud se na to ted necitis.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
Kobliha51
1.9.17 15:30
@Freeandwild píše:
Děkuju za podporu :) Já bych dítě do budoucna ráda měla, úplně proti zakládání rodiny určitě nejsem, i když bych si život dokázala představit asi i bez toho, kdybych třeba měla partnera, co by děti vůbec nechtěl.
Ono to loňské stanovení termínu nebylo nijak striktní, spíš takové „nahození“ a manžel se konkrétné k tomuhle ani neodkazoval, spíš teď prostě vidí hlavně toho synovce a nějak se to v něm probudilo. Ale je pravda, že úplně konkrétně jsme to ještě neřešili a je to možná opravdu i důvod, proč mám z toho takové obavy - protože je to takové nevyjasněné. S manželem máme myslím dobrý vztah, ale z práce se dost často před 6. hodinou večer nedostane a pak je třeba už unavený, protivný a nic s ním prostě není. Takže mám strach, že bych byla s hlídáním fakt hodně odkázaná na svoje, případně teda i jeho rodiče. Plus jsou trochu problém i finance -nemáme společný účet, já disponuju jen tím, co mám já a jemu posílám příspěvek na domácnost.. Teď je to celkem jedno, ale s mateřskou celkem nic moc. Prostě máme asi ještě rezervy ve věcech, o kterých si předtím pořádně promluvit.
Právě si říkám, že chlapovi se to mluví, když se pro něj v podstatě tolik nezmění - prostě bude dál chodit do práce, dělat si to svoje… je to nespravedlnost :)

Jste spolubydlící s výhodami i když jste manželé. Pokud nevyřešíte peníze tak, abys byla spokojená, do dítěte se určitě nepouštěj.

  • Citovat
  • Upravit
19988
1.9.17 16:03

@Šarlota4 nemáte nejmenší tušení o mé diagnóze. Ano, nedaří se nám, tedy zadaří ale nevyjde to. Nicméně diagnózu beze změny mám od 20, kdy jsem podstoupila první operaci a od té doby jsem byla v léčbě. Která nemoc pozastavila. Po vysazení se zadařilo za pár měsíců. Takže pokud o někom něco víte jen tak letmo, nebo v tomto případě ani to ne, doporučuji zdržet se komentáře!!!

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
13955
1.9.17 16:05

@lachtanice86 je to diskuze. Reaguji na to, ze radis zdrzenlivost prave pri sve diagnoze. Nic urazliveho jsem si nemyslela ani nenapsala.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
19988
1.9.17 16:11

@Šarlota4 urážlivý je fakt, že píšete, že je to daň za čekání, aniž by jste o tom něco věděla. Znala mou lékařskou složku u lékaře, či se mnou chodila každé dva měsíce na vyšetření… A ano i přes mou diagnózu radím zdrženlivost pokud se na to necítí. Proč by se měla nutit do něčeho co nechce? Tím tuto debatu s vámi končím. :mavam:

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
13955
1.9.17 16:18

@lachtanice86 Souhlasím, že by se neměla do ničeho nutit, ale může to mít následky. Tvoje diagnoza je mi celkem buřt, reagovala jsem pouze na to co jsi sama uvedla.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
1.9.17 18:25

Mela jsem stejne. Do toho jeste aby to nebylo malo, tak v praci platonickeho milence:), konicky, fajn praci, plany na cesty, sama takova pozitiva, takze do ditete se mi FAKT mega nechtelo. Nicmene byli jsme taky tak dohodnuti a ja se nejak hecla, nebo nevim, proste ze dotoho tedy pujdu, jelioz vim, ze kdybych to mela resit, nebudu dite chtit nikdy. Prvni pulrok trochu depka, jelikoz zmena to tedy byla velika. Ale rozhodne s odstupem casu nelituju, prcek to vynahradi a je dulezite se zcela nepodrizovat diteti, napr. vzdat se cestovani, ale prizpusobit zivot sice tomu, ze dite je s nami, ale rozhodne se nevzdat konicku!! Proste ze se prizpusobi prcek. Tak jsem to ja udelala, mam holcicku cestovatelku, naprosto prizpusobiva cemukoliv, takze s ni cokoliv muzu podnikat a vlastne po tom, co jsem prezila to batole, mam ted super partacku, takze nelituji, jsem rada!
Omluvte anonym z duvodu toho platonickeho milence, pro jistotu:)

  • Citovat
  • Upravit
Anonymní
1.9.17 21:35

Myslela jsem, že děti nemůžu mít, a tak jsem je raděj nechtěla. Navíc jsem byla díkyrodičům a „fajn“dětství přesvědčená, že mít dítě je přítěž, stres, nervy, naštvanost a měla jsem i strach, že bych ho týrala jako rodiče mě…, :?

Pak jsem otěhotněla, naprosto nečekaně, neplánovaně. A miluju ho nejvíc na světě :) snažím se být skvělá máma a prcek má šťastné dětství. Za pár měsíců se narodí brácha, tak se moc a moc těšíme.

Mě osobně dítě neskutečně moc dalo a změnilo mě. Miluju i své psy a přírodu, hold jsem se v tomhle musela kvůli hlídání uskromnit. Ale i tak jsem vše nepodřídila dítěti, hold syn vyrůstá hlavně venku a les zná jak své boty :) když mám vyjímečně hlídání, vyrážím se psy na výlet.

  • Citovat
  • Upravit
4785
18.1.18 14:58

Ahoj. Tak jsem tu po pár měsících. S manželem jsme se nakonec dohodli, že se začneme o dítě snažit. Netrvalo ale ani dva měsíce a přišel s tím, že má pocit, že jsem souhlasila jen kvůli němu a ve skutečnosti to tak nechci. Z toho vyplývající pocity, že se náš vztah nemá kam posunout atd… zkrátím to, tenhle příspěvek už píšu z bytu rodičů, kam jsem od něj odešla. Rozhodnutí odejít bylo sice moje, ale jiná možnost na výběr stejně prakticky nebyla…
Bohužel moje snaha o vyjasnění, jak to všechno s miminkem bude, nepadla na úrodnou půdu - manžel se o tom odmítal a odmítá bavit a vždy to bral tak, že mu předhazuju důvody, proč dítě nemít.
Takže některé z vás jste tu se svými předpověďmi měly pravdu - jak to jednou vyslovil nahlas, už to šlo ráz na ráz a naše manželství asi už nemá šanci skončit happyendem :( Je mi z toho moc smutno, že po osmi letech už ze dne na den prostě žádoucí já jako člověk.. připadám si jako taková nádoba na dítě, co se nedá využít, tak šup jí vyměnit. Bohužel svoje vnitřní touhy a přání asi člověk nemůže ovlivnit a i když jsem opravdu došla do fáze, kdy bych miminko s manželem ráda měla, on mi to (asi) na základě předchozího prostě neuvěřil a takhle to končí.
Díky všem tady za rady i varování.. a držte mi palce na další cestě životem.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další témata z kategorie

Užitečné odkazy

Mohlo by vás zajímat

Zkušenosti a hodnocení

1.2 Spray Max mop box

  • (4.8) + 25 recenzí

Victoria

  • (4.4) + 20 recenzí

Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky

Ikona - Lucie Machová

Mgr. Lucie Machová