Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Manžel má deprese
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
elenkazed
2.12.12 16:31
Zažila a zvládli jsme to. Ta nechuť na sex není jeho „výmysl“ patří k depresi, může se stát že i kdyby s tebou chtěl spát tak by mu to „nešlo“. Jinak my ty depky zvládli, vyhrabali jsme se z nich jen sme se nedávno dostali do mánií.
- Citovat
- Upravit
elenkazed
2.12.12 16:32
Každopádně chce to pomoc psychiatra! A pevný nervy a hodně síly..hlavně i ty!
- Citovat
- Upravit
2.12.12 16:37
Máš můj obdiv, jelikož za lháře a chlapa, co se mnou nespí bych nebojovala.
Rozhodla jsi se bojovat za manželství, ale mám obavy, že z manželského páru jsi jediná. Nakonec Tě to vycucá jako citron, ztratíš čas v životě a pak ve finále zjistíš, že o Tvůj boj druhá strana ani nestojí (což už se ostatně děje teď, jak píšeš).
Vztah ve lžích, bez sexu, bez důvěry, to máš vážně můj obdiv. 
Spíše se zeptej sama sebe, „stojí mi manželství s takovým chlapem za to?“
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Petr84
2.12.12 16:39
@Yvonne píše:
Máš můj obdiv, jelikož za lháře a chlapa, co se mnou nespí bych nebojovala.
Rozhodla jsi se bojovat za manželství, ale mám obavy, že z manželského páru jsi jediná. Nakonec Tě to vycucá jako citron, ztratíš čas v životě a pak ve finále zjistíš, že o Tvůj boj druhá strana ani nestojí (což už se ostatně děje teď, jak píšeš).
Vztah ve lžích, bez sexu, bez důvěry, to máš vážně můj obdiv.
Spíše se zeptej sama sebe, „stojí mi manželství s takovým chlapem za to?“
A ty vůbec máš nějakého chlapa nebo ti každý uteče? Tipuji to druhé
- Citovat
- Upravit
elenkazed
2.12.12 16:39
@Yvonne S tím sexem, sám za to nemůže…v depresi prostě nějaká sexuální potřeba skoro neni a i když je chuť tak se chlapovi ani „nepostaví“!.. Nemůžeš to takhle brát že s tebou nespí a basta.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
2.12.12 17:10
Nevím, jestli můžu psát, nejsem ta, co má partnera s depresí, ale já sama depresivní stavy mívám, takže se s tím musí vypořádat můj partner.
Máme tyto stavy dědičné v rodině, v podstatě tím trpěl můj praděda, můj děda se toho už asi nezbaví(ale měl to „štěstí“, že mu to odstartovala vážná nemoc až v 75 letech).
Já tím trpím zhruba od puberty a vyvolá to jakýkoli větší stres, větší množství alkoholu, větší citové vypětí, málo spánku, dokonce i zábava s přáteli(když se bavím, tak najednou přijde takový sešup do zoufalství, nevím, jak to jinak vyvsvětlit).
Vyhýbáním se těmto situacím, jsem si v podstatě vypěstovala sociální fobii, i když ne v nějaké extrémní míře-zatím.
Když mám přímo atak deprese, cítím se přímo příšerně, to se snad ani nedá popsat, je to totální beznaděj, přidá se nespavost, neschopnost čehokoli.
V mezidobí nejsem nijak extra činorodá, protože by to vedlo k větší únavě a tím k nějakému ataku toho nejhoršího stavu.
Už jsem byla i dlouho na neschopence, protože jsem nebyla zrovna úspěšná při hledání práce a ten druhý stav nastával velmi často, přestávala jsem komunikovat i s vlastní rodinou, z ničeho nic jsem začala brečet.
Po nalezení práce to bylo chvíli lepší, ale není to zrovna práce dle představ, takže cítím, že začíná být opět trošku hůř.
S psycholožkou a manželem jsme se shodli na tom, že bych potřebovala stálou slušnou práci se stálou pracovní dobou, která bude určitým způsobem nenáročná na stres.
Což je v dnešní době skoro neexistující místo.
Uvažovali jsme i o tom, že bych zůstala doma jako žena v domácnosti, ale u mě vyvolává deprese i ta nečinnost, takže zatím tápeme, jak to řešit.
Nemusím říkat, že když nemám stres, tak na sex mám chuť i 4krát do týdne. Když ten stres mám, tak maximálně 2krát do měsíce.
Co tím chci říct, ta diagnóza může být u určitého typu lidí neléčitelná, jen zvládnutelná. S věkem se to ale spíše zhoršuje, já jsem připravená, že na to v podstatě umřu.
Manžel zatím bojuje se mnou, ale mezi námi nikdy nebyli drogy a lži a nějaké zamlčování finanční situace.
Jsem si naprosto vědoma, že kdybych si se svojí diagnozou čuchla ke drogám, je to hrozný průšvih.
Musíš být připravená na celoživotní boj a možná ho nevyhraješ.
Můj děda už má ataku několik let bez zlepšení a ničí to všechny okolo něj, i když za to nemůže…
Anonymně, protože je to pro mě dost nepříjemné.
S
- Citovat
- Upravit
2.12.12 17:26
No něco jiného je deprese a z toho třeba nechuť k sexu a něco jiného je záměrné lhaní. Proč lže? Ptala ses ho?
Otázkou je, zda chce svůj stav změnit, protože kdo nechce, toho těžko předěláš… A hlavně to lhaní a deprese spolu nemusí mít nic společného…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
2.12.12 18:31
Orávěže sama jsem měla deprese, tak vím, co to obnáší. Ted jsem už 2 měsíce bez AD..
@honeymoney jsou to lži ze strachu a studu, souvisí s jeho životem, když bral drogy, a ty finance jsou toho taky součástí. Nevím, asi si myslel, že minulost, je minulost.. ale ta se vrací…
- Citovat
- Upravit
2.12.12 18:48
@Petr84 píše
A ty vůbec máš nějakého chlapa nebo ti každý uteče? Tipuji to druhé
Tipuješ špatně 
Mmch piš příště k tématu, popř. k osobním dotazům použij „soukromou zprávu“
Děkuji
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.12.12 18:50
No právě záleží, jestli je minulost minulostí, jestli ten člověk, který fetoval a k tomu možná prováděl nějaký s tím spojený nedobrý věci, jestli ten člověk tady náhodou pořád ještě není. A vzala bysis feťáka? Dost tvrdě řečeno, ale tak mi to běží hlavou…
Když jste manželé, tak je určitě třeba s tím něco udělat. Ty chápeš deprese a jsi ochotná mu pomáhat s tím bojovat, ale zase na oplátku musíš vědět, že i on je na dobré cestě, že tě nemíní obelhávat a dělat z tebe blbce. Však jste manželé!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
2.12.12 21:59
Vím, co jsou to deprese, měla jsem je taky.
Mám dotaz: co třeba změnit medikaci, resp. psychiatra? Asi nikdy dobrou medikaci neměl, kdyby měl, neupadl by do drog. Když je depresivní, rozhodně nemá náladu na sex, neber si to osobně. Mohl i lhát, když byl subdepresivní, tj. skorodepresivní, měl obavy, že Ti bude vadit finanční situace aj. další popsané věci.
Bych mu vše odpustila, protože kdo nezažil, nepochopí.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
3.12.12 11:49
@Anonymní píše:
Nevím, jestli můžu psát, nejsem ta, co má partnera s depresí, ale já sama depresivní stavy mívám, takže se s tím musí vypořádat můj partner.
Máme tyto stavy dědičné v rodině, v podstatě tím trpěl můj praděda, můj děda se toho už asi nezbaví(ale měl to „štěstí“, že mu to odstartovala vážná nemoc až v 75 letech).
Já tím trpím zhruba od puberty a vyvolá to jakýkoli větší stres, větší množství alkoholu, větší citové vypětí, málo spánku, dokonce i zábava s přáteli(když se bavím, tak najednou přijde takový sešup do zoufalství, nevím, jak to jinak vyvsvětlit).
Vyhýbáním se těmto situacím, jsem si v podstatě vypěstovala sociální fobii, i když ne v nějaké extrémní míře-zatím.
Když mám přímo atak deprese, cítím se přímo příšerně, to se snad ani nedá popsat, je to totální beznaděj, přidá se nespavost, neschopnost čehokoli.
V mezidobí nejsem nijak extra činorodá, protože by to vedlo k větší únavě a tím k nějakému ataku toho nejhoršího stavu.
Už jsem byla i dlouho na neschopence, protože jsem nebyla zrovna úspěšná při hledání práce a ten druhý stav nastával velmi často, přestávala jsem komunikovat i s vlastní rodinou, z ničeho nic jsem začala brečet.
Po nalezení práce to bylo chvíli lepší, ale není to zrovna práce dle představ, takže cítím, že začíná být opět trošku hůř.
S psycholožkou a manželem jsme se shodli na tom, že bych potřebovala stálou slušnou práci se stálou pracovní dobou, která bude určitým způsobem nenáročná na stres.
Což je v dnešní době skoro neexistující místo.
Uvažovali jsme i o tom, že bych zůstala doma jako žena v domácnosti, ale u mě vyvolává deprese i ta nečinnost, takže zatím tápeme, jak to řešit.
Nemusím říkat, že když nemám stres, tak na sex mám chuť i 4krát do týdne. Když ten stres mám, tak maximálně 2krát do měsíce.
Co tím chci říct, ta diagnóza může být u určitého typu lidí neléčitelná, jen zvládnutelná. S věkem se to ale spíše zhoršuje, já jsem připravená, že na to v podstatě umřu.
Manžel zatím bojuje se mnou, ale mezi námi nikdy nebyli drogy a lži a nějaké zamlčování finanční situace.
Jsem si naprosto vědoma, že kdybych si se svojí diagnozou čuchla ke drogám, je to hrozný průšvih.
Musíš být připravená na celoživotní boj a možná ho nevyhraješ.
Můj děda už má ataku několik let bez zlepšení a ničí to všechny okolo něj, i když za to nemůže…
Anonymně, protože je to pro mě dost nepříjemné.
S
ahoj, i když ti nepřeju, aby jsi to zažívala, tak jsem svým způsobem ráda, protože je tvůj příběh téměř stejný jako ten můj. jen manžel asi neví, jak se s tím vypořádat, protože mi zrovna moc nepomáhá. spíš vydí moje psych. kolapsy jako prostředek k jeho vydírání 
což rozhodně není to, co dělám. jeho pomoc vypadá tak, že mi řekne „a když budeš hysterčit, čemu si myslíš že to pomůže“. prostě není schopen to vidět jako nemoc, ale vidí to jako něco, co dělám cíleně, abych s ním manipulovala. bohužel je to pozůstatek jeho předchozích vztahů, kdy to jeho ex tak dělaly, tak nedokáže věřit tomu, že zrovna já jsem jiná. nevím co dělat, ale už se odhodlávám zajít k psychiatrovi, jen se soc. fobií to není jednoduchý, zajít k cizímu člověku a ješt ěmu vykládat o svých problémech 
- Citovat
- Upravit
Anonymní
3.12.12 12:30
@Anonymní píše:
Vím, co jsou to deprese, měla jsem je taky.Mám dotaz: co třeba změnit medikaci, resp. psychiatra? Asi nikdy dobrou medikaci neměl, kdyby měl, neupadl by do drog. Když je depresivní, rozhodně nemá náladu na sex, neber si to osobně. Mohl i lhát, když byl subdepresivní, tj. skorodepresivní, měl obavy, že Ti bude vadit finanční situace aj. další popsané věci.
Bych mu vše odpustila, protože kdo nezažil, nepochopí.
Jeho psychiatr se zabývá léčbou závislých a také dodatečnou léčbou abstinujících. Manžel ted podstupuju substituční léčbu, která trvá zhruba rok, a lékař mu žádná AD na zvládnutí depresí nedoporučuje vzhledem k tomu, že se na té substituční léčbě.
A původ v jeho braní drog není v depresích. S těmi se začal potýkat, až když bral, měl abstinenční příznaky, odvykal.
Odpustit mu chci, hrozně moc, ale nějak se nedokážu přenést před ty lži.. nevím, jestli to, co mi říká je pravda, polopravda nebo úplná lež, nevím, jestli výmluvami neustále něco skrývá, nebo jestli to jsou opravdu výmluvy.
Včera jsme měli debatu/hádku o jeho lžích a polovpravdách, o tom, jak to všechno pokazil. A dorazila mě věta: Já se divím a obdivuju tě, že se mnou ještě jsi, že jsi mě už neopustila…
- Citovat
- Upravit
Anonymní
5.12.12 20:38
Tak aby toho nebylo málo, tak mi manžel řekl, že už půl roku hraje automaty, nastrkal tak přes 100 000,–, dluží víc, než jsem si myslela. Přiznal si, že je gambler. A já jsem teď totálně na dně… nevím, co mám dělat…
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Snažení a nezdary
- 22.05.26
- Anonymní
Sex ve vztahu
- 29.05.26
- Anonymní
Výchova
- 01.06.26
- Dadinkamaminka
Operace a přechod.
- 30.07.26
- Anonymní
Zdravím,
a aby toho nebylo málo, tak se mnou už 3/4 roku skoro nespí. Za celou tu dobu jsme spolu spali asi 10 krát. Potřebuju sex, dožadovala jsem se ho, prosila se, snažila se, ale nic. Dostalo se mi jen odpovědí typu: Bolí mě hlava. Nemám chuť. Není mi dobře. Promiň. Omlouvám se. Dneska ne. 
Mluvíme o tom vše, ale mám pocit, že to vůbec nepomáhá. Moje důvěra k němu je, řekla bych, mizivá a nevím, jak dál.
Můj muž má deprese. Léčí se u psychiatra.. Ale je tu velké ALE, nejsou partné skoro žádná zlepšení. V mládí byl závislí na drogách, tvrdých drogách a teď zažívá fleshbacky. Jsme spolu necelé dva roky a z toho necelé 4 měsíce jsme manželé. Mě je 21 a jemu 33. Na začátku vztahu mi řekl, čím si prošel a já to akceptovala, byl už 6 let „čistý“.
Já jsem na začátku roku také trpěla depresivně-úzkostlivou poruchou, tak jsem si zpočátku myslela, že u něj to také bude jen přechodná fáze, nic, co bychom nezvládli. Jenže už to trvá skoro rok a mám pocit, že já už to nezvládnu. Po svatbě jsem zjistila, že mi ve všem neříkal až tak pravdu, lhal mi s tím, že navštěvuje psychologa, ke kterému docházím a kterého jsem mu sama domluvila. Lhal mi, že chodí na skupinové terapie, lhal mi o naší finanční situaci. Moje vzpomínka na svatbu je momentálně taková, že svatbní slib byla jedna lež
Je tu někdo, kdo má podobnou zkušenost? Je tu někdo, kdo zažil deprese u svého muže?
Manželství je pro mě velice důležité, neberu to jen jako papír, ale jako slib, za který budu chtít bojovat, dokud na to budu mít sílu. Zvažuji všechny možnosti, jak se s tím vypořádat, jak mu pomoci, jak pomoci sobě. Přemýšlela jsem o odborné pomoci - něco na způsob manželské terapie, poradny, psychologa. Máte s tím dobrou zkušenost? Nebo je to jen ztráta čas a peněz?
Předem moc děkuji za jakoukoli radu, připomínku nebo názor.