Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Neprijde mi to normalni, ale ani mi neprijde normalni nevyresit si financni situaci pred svatbou nebo pred pocetim ditete.
@Anonymní píše:
Omlouvám se za anonymitu, ale je to osobní.
Chci se zeptat na vaše názory týkající se společného rozpočtu. Jsem vdaná máme malé dítě, jsem na rodičovské a manžel mi na dítě nedává žádné peníze (vyjma stravenek, které ale pokryjí tak 3 větší nákupy). Takže de facto žiju s rodičáku a občas musím sáhnout i do úspor. O společném účtu nechce manžel ani slyšet. Občas udělá nějaký nákup, ale i při tom se snaží šetřit, že nekoupí nic moc navíc, nebo koupí něco navíc sobě - pivo, mlsání.Dost mě to štve, i když vím, že muž má průměrný výdělek a nemá na rozhazování, ale je pravda, že když chce, tak si peníze najde - na cigarety (ač mi slíbil, že už nebude kouřit, ale dělá to tajně), na výdaje pro svůj koníček atd. Synovi žádné hračky nekupuje, prý to neuznává, tak jsem je vždy koupila jen já. Boty pro syna jsme kupovali z peněz, které jsme dostali k synovým narozeninám od jeho otce, jinak bačkůrky jsem musela kupovat taky já. Dala jsem tam pak manželovi účet a on ho úplně ignoroval, ani mi nenabídl, že přispěje. Zpočátku jsem platila i plavání pro syna, ale pak jsem mu narovinu řekla, že si myslím, že bychom se aspoň mohli rozdělit a mohl by mi půlku přispět. Tak sice neochotně, ale půlku mi dal. Dost mě to mrzí, že je takový. Navíc ho strašně štve, že já jsem si před svatbou a těhotenstvím našetřila nějaké peníze na spořící účet. Dost ho to žere a někdy mi i vlepí, že mám přece peněz dost a že on si taky chce něco našetřit. Jenže já si to našetřila pro výjimečné výdaje, kdyby se něco stalo, nechci na ty peníze jinak sahat.
Nejsem rozhazovačná, ale zase chci, aby měl syn hezké dětství. Už takhle má vše zděděné - po dětech manželovy sestřenice (za což jsem vděčná), taky často chodíme na jídlo nebo nám jídlo posílá jeho matka, což taky pomáhá ušetřit nějakou tu korunu, ale stejně. Manžel to bere tak, že tímto přispěl do rodinného rozpočtu, já to tak rozhodně neberu. Navíc synovi je teprve rok a on už mě pořád ponouká, abych šla do práceŘešili jste někdo podobný problém? Já pokaždé, když to téma nadnesu, tak mi pak manžel dává najevo, jak jsem na peníze. Ale přijde vám vážně normální, aby mi na syna nic nedával ze své výplaty?
Bohužel to znám! s ex, naštěstí jsem s ním měla jedno dítě. Pak jsem vzala roha, takhle nešlo žít.
Ci ti na to říct? Je mi to odporný, jen to čtu.
Od ročního dítěte bych do práce šla pouze v situací, kdybych neměla jinou možnost.
Takže bych do práce šla, ale rovnou bych se rozvedla, odstěhovala zanechala si platit alimenty.
Mozna by se probral.
Teď mi řekni, proč sis někoho takového brala? Pro jeho osobnostní kvality těžko.
Na syna nemusí přímo dávat nic, ale měl by platit ostatní věci. Manžel dceři platí měsíčně UM a pleny, jinak „nic“, kdybych si ale řekla, problém není. Platí bydlení, hypo, splátku auta, jeden velký nákup a pošle peníze na společný účet, z kterého se platí jídlo a a drobné výdaje, Já tam posílám 2/3 alimentů na první dítě. A k práci, první dítě v 10m na brigádu, teď půjdu po 1. narozeninách. Pro svou duševní očistu a ráda utrácím = vydělám si na to. ![]()
Mám takovou kamarádku, nakonec se rozvedli, nedával ženě nic, mají 2 děti, ale sám si pořídil co chtěl. Nakonec jsem zjistila že staré chleby a rohlíky co chtěla donést že to dá slepicím tak jí sama s dětma, protože z rodičáku nevycházela. Když jsem to zjistila tak jsem jí vypomáhala alespoň jídlem a mezitím už se rozvedla odstěhovala a samotné je jim bez něj líp. Když třeba chtěla aby spolu zajeli do obchodu na nákup, tak jí řekl že nikam nepojede kdo by mu prý zaplatil opotřebování auta, opotřebování gum a tak dále ![]()
Ahoj,
chápu mrzutost, kterou situace v Tobě vyvolává, ale jiné rady, než že si bych na tvém místě třeba měsíc sepisoval, co vše se na dítě platí a kolik z toho dáváš ty a kolik muž a pak si s ním zkusil promluvit, že dítě je obou, a je potřeba najít nějaký model financování společného žití, který bude vyhovovat oběma.
Peníze na koníček, ani ty cigára bych mužovi nebral, každý má mít možnost utratit nějakou část peněz za své potěchy či neřesti.
Pokud má průměrný výdělek platí hypo/nájem auto třeba tak ono mu opravdu nemusí moc zůstat. Já když mám tak dám ale taky to nebyla vždycky hitparáda..
Víš kolik bere odečti co musí platit a dle toho budeš vědět zda může přispívat nebu mu zůstanou 2 tisíce na obědy.
My taky máme každý svůj účet, Partner platí nájem, energie, pojistky na auta, telefony… ono když se to sečte tak toho platí prostě dost a co zbude dává na spořící účet, já platím jídlo, drogerii, oblečení a menší výdaje a zbytek si dávám zase na svůj spořící účet. Partner si šetří na motorku, já na koně. Nemá tvůj manžel třeba nějaký sen na který si šetří? Nedáváš mu najevo, že se chceš rozejít? Klape vám to? Třeba chce mít rezervu na kauci kdyby náhodou… těch možností je spousta a je pravda, že pokud by partner měl nasysleno (jako máš ty) tak bych chtěla mít taky svoji rezervu.
Sedni si s ním v klidu večer s vínem, nemá cenu něco řešit s chlapem pokud je naštvanej, řekni mu, co tě trápí spočítejte si výdaje kolik kdo platí, kolik komu zbude a udělejte kompromis. Držím pěsti ![]()
Je to jednoduchý. Peníze jsou vaše společné. Takže bych spočítala měsíční výdaje za celou rodinu a procenentuálně bych podle výše příjmů určila kolik kdo z vás bude do rozpočtu přispívat. A polzd by s tím měl problém, tak bych mu hodila na stůl rozvodový papíry, protože s něčím takovým bych odmítala sdílet život. Jak jste to řešili před dítětem? To jsi neměla žádný signál, že to bude průšvih?
Omlouvám se za anonymitu, ale je to osobní.
Chci se zeptat na vaše názory týkající se společného rozpočtu. Jsem vdaná máme malé dítě, jsem na rodičovské a manžel mi na dítě nedává žádné peníze (vyjma stravenek, které ale pokryjí tak 3 větší nákupy). Takže de facto žiju s rodičáku a občas musím sáhnout i do úspor. O společném účtu nechce manžel ani slyšet. Občas udělá nějaký nákup, ale i při tom se snaží šetřit, že nekoupí nic moc navíc, nebo koupí něco navíc sobě - pivo, mlsání.
Dost mě to štve, i když vím, že muž má průměrný výdělek a nemá na rozhazování, ale je pravda, že když chce, tak si peníze najde - na cigarety (ač mi slíbil, že už nebude kouřit, ale dělá to tajně), na výdaje pro svůj koníček atd. Synovi žádné hračky nekupuje, prý to neuznává, tak jsem je vždy koupila jen já. Boty pro syna jsme kupovali z peněz, které jsme dostali k synovým narozeninám od jeho otce, jinak bačkůrky jsem musela kupovat taky já. Dala jsem tam pak manželovi účet a on ho úplně ignoroval, ani mi nenabídl, že přispěje. Zpočátku jsem platila i plavání pro syna, ale pak jsem mu narovinu řekla, že si myslím, že bychom se aspoň mohli rozdělit a mohl by mi půlku přispět. Tak sice neochotně, ale půlku mi dal. Dost mě to mrzí, že je takový. Navíc ho strašně štve, že já jsem si před svatbou a těhotenstvím našetřila nějaké peníze na spořící účet. Hodně ho to žere a někdy mi i vlepí, že mám přece peněz dost a že on si taky chce něco našetřit. Jenže já si to našetřila pro výjimečné výdaje, kdyby se něco stalo, nechci na ty peníze jinak sahat.
Nejsem rozhazovačná, ale zase chci, aby měl syn hezké dětství. Už takhle má vše zděděné - po dětech manželovy sestřenice (za což jsem vděčná), taky často chodíme na jídlo k jeho rodičům, kteří to taky dělají, abychom ušetřili, nebo nám jídlo jeho matka posílá. Manžel to bere tak, že tímto přispívá do rodinného rozpočtu, já to tak rozhodně neberu. Navíc synovi je teprve rok a on už mě pořád ponouká, abych šla do práce
Řešili jste někdo podobný problém? Já pokaždé, když to téma nadnesu, tak mi pak manžel dává najevo, jak jsem na peníze. Ale přijde vám vážně normální, aby mi na syna nic nedával ze své výplaty?
Příspěvek upraven 07.05.20 v 08:45