Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Manžel nefunguje...
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
Lena F.
10.3.11 10:14
Anonymní píše:
Zdá se mi, že manžel nefunguje tak, jak by měl…
Vidím to na reklamaci 
- Citovat
- Upravit
10.3.11 10:16
Co poradit nevím, ale asi bych opravdu začala u zlepšení komunikace. V případě že bych partnera požádala, aby něco nedělal a on to přesto udělal, asi bych se nad tím hodně zamyslela. Nemůže to od něj být vzdor? Musí přeci cítit, že v tvých očích dělá všechno špatně. Že ho bereš jako další dítě. Vadilo by mi, kdyby mi furt někdo okřikoval a dával najevo, že všechno dělá líp. Taky bych se asi bouřila. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.3.11 10:16
Lena F. píše:Anonymní píše:Vidím to na reklamaci
Zdá se mi, že manžel nefunguje tak, jak by měl…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.3.11 10:18
Mame to s pritelem skoro stejne jako ty 
Ja uz jsem prisla na techniku…co si zkazi, to si napravi
Takze priste bych mu nakrasno nechala celou postel vycistit… nosi deti do loznice a je tam napr. svincik? Tak si ho uklidi…
U nas to docela zabira no, ale asi tim nejde resit vse. A taky je to o povaze toho druheho, jestli by ti matraci treba nehodil na hlavu
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.3.11 10:25
BaraDolezal píše:
Mame to s pritelem skoro stejne jako ty
Ja uz jsem prisla na techniku…co si zkazi, to si napravi
Takze priste bych mu nakrasno nechala celou postel vycistit… nosi deti do loznice a je tam napr. svincik? Tak si ho uklidi…
U nas to docela zabira no, ale asi tim nejde resit vse. A taky je to o povaze toho druheho, jestli by ti matraci treba nehodil na hlavu
myslím,že tohle je poměrně spolehlivá cesta
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.3.11 10:26
Tak mu furt neříkej, jak má co dělat, je snad svéprávný, ne?
Myslím, že do pozice jeho „matky“ ses postavila tak trochu sama 
„když mi děti skáčou po posteli“ - je to ale i jeho postel…
Jako neříkám že od je chudáček svatoušek a ty fúrie, ten kurz je určitě dobrý nápad, jen to dovést do praxe… Zkus pohledat ještě autogenní trénink, a pak místo ječení jen dýchat a až po vydýchání říct nutné věci normálně.
Takový ten pocit, že všechno ON dělá špatně, mám taky někdy, myslím, že to souvisí s tím, že jsem už tak dlouho doma (čtvrtý rok vlastně), že až budu zas chodit do práce, nebudu mít tolik času a sil řešit, jestli umyl vanu modrým nebo žlutým kartáčem /žlutým myju zvířatům klece=))/, hlavně že bude umytá…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.3.11 10:30
BaraDolezal píše:
Mame to s pritelem skoro stejne jako ty
Ja uz jsem prisla na techniku…co si zkazi, to si napravi
Takze priste bych mu nakrasno nechala celou postel vycistit… nosi deti do loznice a je tam napr. svincik? Tak si ho uklidi…
U nas to docela zabira no, ale asi tim nejde resit vse. A taky je to o povaze toho druheho, jestli by ti matraci treba nehodil na hlavu
to je dobrý nápad,ale potom bych to musela vzít přez čistírnu… 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
10.3.11 10:36
Když někdy slyším, nebo hodně často čtu podobné výlevy, že táta se nestará tak jak by měl, pak z toho může mít jeden pocit, že obecně jsou chlapi neschopní tátové.
Takže já bych si k tomu dovolila postavit se takhle. Onehdy mi jedno dítě spadlo z gauče. Prostě jsem ho neuhlídala. Druhý počmáralo zdi, vyčůralo se do peřin a venku spapalo hlínu. Prostě jsem ho neuhlídala. Atd. Pro toho staršího čertíka už jsem volala záchranku. Spadl. Ne, neuhlídala jsem ho, prootže jsem seděla u toho druhýho a krmila ho a lídala, aby mi nevylezl z jídelní židličky. Víš, a když pak přijde tatínek a dovolí si připomínky toho typu, že samozřejmě ho nemůžu uhlídat, když celej den vysedávám u počítače, popřípadě se vykecávám na telefonu s kamarádkama … a co jsem všechno nezajistila a měla zajistit ..... ano, mám pak pocit, že nemám doma manžela a partnera, ale svého otce, který mi donekonečna vysvětluje, co se mi všechno může stát, když nebudu hodná holčička (která bude nejlépe sedět doma). Mám pak asi stejnej pocit, jako tvůj muž … ať dělám co dělám, stejně je to blbě, stejně k tomu proslovu dojde … místo normálního vyslechnutí mně, bez keců, maximálně tase závěrem, jsou to děti, ty padaj furt, ještě že se nestalo nic horšího než ta boule na čele!!! Takže výsledkem je, že prostě ty „neviditelné“ věci (a těmi nejsou odrbaný nábytek, ale většinou ty pády a rvačky) prostě zamlčuji.
Já jen - to chceš taky, abys dotlačila svého muže do pozice dítěte, které bude radši lhát, protože už předem ví, že dostane držkovou???
A omlouvám se za anonym. Nedje o to, že bych se za své názory styděla. Ale píšu o svém manželovi … a nechci ho identifikovat.
- Citovat
- Upravit
10.3.11 10:40
mám doma ,,dvojčátko"zakladatelky.. je to supr chlap,hodnej,má rád děti,ale uklidit bych mu opravdu nic nedala.. já už jsem to vzdala a dá se říct,že jsem se přispůsobila..nemám ráda hádky(asi stárnu )..prostě ho beru jaký je,už ho nepředělám…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.3.11 10:58
Mam to tak z jedne tretiny stejne, za 7 let vztahu jsem muze naucila aspon mluvit!! a rict co chce a potrebuje .
Ale takove naschvaly nastest nedela 
.
Vcera rano mu pripominam ze ma jet autem do prace,odpo zajedem spolu neco vyridit,jeho odpoved jo.. bere kos a odchazi, u tech popelnic asi zapomel co jsem mu pred minutkou rikala , úrotoze jak jsem byla na prochazce s detmi tak jdu kolem parkoviste a co nevidim nase auto 
. Pisi mu do prace „tys nejel autem?“ odpoved: sakra… Takze asi tak u nas,oni to maj nak jinak nastaveny ti chlapi… Ja treba vim ze pulku veci co mu rikam,vubec neposloucha a pak si mi jeste troufa tvrdit,to jsi nerikala,i kdyz jsme to den pred tim pul hodiny probirali
Neporadim,jen chci aby jsi vedela ze v tom nejsi sama 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.3.11 11:02
a já si tu mojí polovičku po 13 letech beru.....jsem normální??? hezký den ženský
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.3.11 11:13
joanee píše:
Vcera rano mu pripominam ze ma jet autem do prace,odpo zajedem spolu neco vyridit,jeho odpoved jo.. bere kos a odchazi, u tech popelnic asi zapomel co jsem mu pred minutkou rikala
Neporadim,jen chci aby jsi vedela ze v tom nejsi sama
Ty brďo, Joanee, to je jako bys psala o mým maželovi. A mně spadl kámen ze srdce, že to není jen ten můj. On je vlastně „normální“. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.3.11 11:16
Pipet píše:
Tak mu furt neříkej, jak má co dělat, je snad svéprávný, ne?
Myslím, že do pozice jeho „matky“ ses postavila tak trochu sama„když mi děti skáčou po posteli“ - je to ale i jeho postel…
Jako neříkám že od je chudáček svatoušek a ty fúrie, ten kurz je určitě dobrý nápad, jen to dovést do praxe… Zkus pohledat ještě autogenní trénink, a pak místo ječení jen dýchat a až po vydýchání říct nutné věci normálně.
Takový ten pocit, že všechno ON dělá špatně, mám taky někdy, myslím, že to souvisí s tím, že jsem už tak dlouho doma (čtvrtý rok vlastně), že až budu zas chodit do práce, nebudu mít tolik času a sil řešit, jestli umyl vanu modrým nebo žlutým kartáčem /žlutým myju zvířatům klece=))/, hlavně že bude umytá…
líp bych to nenapsala
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Snažení a nezdary
- 22.05.26
- Anonymní
Sex ve vztahu
- 29.05.26
- Anonymní
Výchova
- 01.06.26
- Dadinkamaminka
Operace a přechod.
- 30.07.26
- Anonymní
Zdá se mi, že manžel nefunguje tak, jak by měl a když už něco udělá, tak je to špatně. Každou chvíli nějaká katastrofa. Včera dal dceři (3r) k posteli (na spaní) šťávu a ona ji dávala pít mladšímu (11m) a vylila ji… takže ráno mi hlásil - vylilo se pití… jenže se vylilo do postele a byla to borůvková šťáva s vodou, takže teď celé dopoledne budu prát komplet celou postel i s peřinou. Aby to nebylo málo, tak mě sprdnul, že jsem šla v noci pozdě spát… ale už nedodal, že si chtěl povídat, nebo se tulit. On prostě NEKOMUNIKUJE a když tak blbě. Všechno dělá opačně než já. Stále mu říkám, že musí dávat na batole a vůbec na oba pořád pozor. O víkendu hlídal malého a přišla jsem domů a měl monokl, protože mu spadl z postele. Hlavně že jsem mu říkala, ať na ni malého nedává, že už je mrštný… sice u něj ležel, ale nestihl to. Nebo pořád nechápe, že naše ložnice není na hraní dětí. Mě prostě vadí,když mi děti skáčou po posteli a navíc je to nebezpečné, mohly by se zranit. Jenže můj muž každé ráno - vstává k dětem a pak mi je přinese do postele, můžu mu říkat, že si to nepřeju horem dolem a on to stejně dělá. Fakt už nevím kudy kam. On mě neposlouchá, rady pouští druhým uchem ven a zdá se ani nerespektuje, když mu říkám, nedělej to, stane se to a to, tak nad tím mávne rukou a až teprve když dojde k úrazu tak mu to dojde. Připadám si jak jeho matka, která se ho asi taky takhle snažila vychovávat a nešlo to, dělá mi to samý, postavil mě do pozice, že jsem manželka-matka. Nevím jak se z toho vymanit, je to vyčerpávající, navíc mi připadá, že on „všechno dělá špatně“, už si ho asi ani nevážím. Mám ho ráda, občas to zajiskří, ale nevím jak z toho kolotoče manželka-matka ven, nechci mít tři děti místo dvou a manžela. Začala jsem chodit na kurz Respektovat a být respektován, abych se naučila jednat příjemněji pro druhé a aby mě i pochopili. Vůbec mi to nejde, poruším to denně asi padesátkrát.. ale to je asi jiné téma. Zkrátka snažím se na sobě pracovat, ale už jsem tak zahnaná do kouta, že často jen ječím na všechny a hádám se a vyčítám, což stejně nefunguje a vím, že to ničí vztah. Omlouvám se za román, pokud máte nějaké rady jak z toho ven, tak sem s nimi. Dík!