Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Manželská krize v těhotenství
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
12.10.11 23:25
Manzelska krize
Predem se omlouvam za roman a chyby.
S manzelem jsme spolu 11 let. Po 5 letech chozeni se rozesel on se mnou. Vydrzelo nam to 3 mesice a dali jsme to znovu dohromady. Melo to pozitivum, protoze jsme udelali spolecny krok. Odstehovali jsme se od rodicu a zacali spolu zit. Bohuzel to vydrzelo jen 2 roky. Tentokrat jsem se definitivne rozesla ja s nim. On podnikal, prijmy mu nestacily ani na najem. Ja platila vetsinu veci (snazila jsem se ho podporovat protoze jsem verila ze je sikovny a rozjede se mu to. A jednou preci bude zivit on mne az zalozime rodinu…) vsemozne ho podporovala. Bohuzel jsem nedostavala nic na oplatku. Mela jsem doma jen protivneho chlapa. Tentokrat to melo byt definitivni, jenze po 9 mesicich jsme se shodli na tom ze mame byt spolu. On se mezitim zmenil. Podnikani ukoncil, nechal se zamestnat. Zjistil ze pece o domacnost stoji nejakou tu energii, ze to neni jen tak. Ja jsem si uzila. Vyradila jsem se, proste jsem delala to co do te doby ne.
Behem obou rozchodu jsem se nechovala uplne 100% fer. To priznavam.
Jenze kdyz jsme se pak dali znovu dohromady, citila jsem ze on je ten pravy. On je ten se kterym chci zestarnout. Po chvili mne pozadal o ruku a vzali jsme se. To jsme se znali 8 let. Dohodli jsme se ze vysadim antikoncepci. Ze zacatku si budeme davat pozor. Asi po roce jsme si pozor prestali davat a dali volny prubeh udalostem. Asi za 4 mesice jsem otehotnela. Byla jsem stastna. Tesila se na miminko. Jedine co mi kazilo radost bylA castecna odtazitost manzela. Brala jsem to tak, ze city proste moc neventiluje. Pomahal mi s pripravou pokojicku, nakupem veci. Rekl ze u porodu bude kdyz budi chtit kdyz ne tak nebude. Smirila jsem se s tim, ze se od nej nedozvim zda-li tam byt chce nebo ne. A tak sel. V roce 2010 se na jeho 33. narozeniny (bez 3 mesicu po 10 letech od prvniho rande) narodil nas syn. Otocil se nam zivot vzhuru nohama. Ja od te doby ziji jen rodinou. Oba dva jsou pro mne stred vesmiru. Narozeni naseho syna mi dalo smysl zivota. Jakoby mi vse doslo.
Jenze po porodu nam to nejak neklapalo v posteli. Manzel se mnou nechtel spat. Porad se na neco vymlouval a ja uz se pak prestala snazit. Antikoncepci jsem nebrala (proc, ze?) domluvili jsme se na tom po porodu. Jenze 9 mesicu po porodu nam bylo dobre a z jednoho nedani si pozor jsem v ocekavani.
Pro vsechny sok. Jsem vlastne jedina kdo to tehotenstvi proziva, na malou se nesmirne tesi. Jenze je to tak tezky. Tohle tehotenstvi nejsem psychicky v pohode. Je to sice krasne ale hrozne narocne. Mit tu maleho caparta, v brisku novy prirustek. Vim ze jsem byla neprijemna protivna rekla veci ktere jsem rikat nemusela. Jenze manzel se stahnul a zjistil ze neni stastny.
Uz to resime asi 2 tydny. Na rovinu mi rekl ze neni stastny. Ze si nerozumime. Ze to muze skoncit rozvodem. Ze nevi jak obnovit city. Jak na vztahu zacit pracovat. Pry kdybychom nemeli deti uz by probihala vazna debata na tema rozvod. Jenze ted je tu ta zodpovednost za 2'deti a tak rozvod zatim nechce.
Ma mne pry rad (to ale podle mne nestaci). Pry jsem za tech 11 let udelala spoustu chyb ktere si on proste pamatuje a ktere mu zabili ty city ke mne.
Jenze jsme se domluvili ze to co se stalo pred svatbou zapomeneme. Nezapomina se. Jsme spolu od mych 17 let, jeho 23. Takze jsem byla mala blba holka. Vedle neho jsem dospela. Stala jsem se zenou, manzelkou, matkou. Vzdy jsem se snazila splnit mu kazde jeho prani. Byl mym bohem. Vzdy jsem ho milovala a miluji. Oba mame sve klady a zapory. Ja ale verim ze to ze jsmemse 2× k sobe vratili, vzali se a mame deti, ze to tak melo a ma byt. Brala jsem si ho s tim ze je to navzdy. Ze uz nebudu delat veci ktere by nicili nas vztah.
Jenze asi nejsem dokonala. Ja se vymlouvam na tehotenske hormony, takze jsem pqrkrat rekla neco co jsem nemela, vzdy jsem zarlila, ted behem tohoto tehotenstvi extremne.
Ale kdo by nezarlil. Kdyz se mne ani nedotkne. Neobejme mne. Jediny projev citu ktery dostavam je pusa pri odchodu do prace, prichodu z prace a na dobrou noc. Zadny polibek, zadne objeti.
Ja vubec nevim co mam delat. Jak se k nemu chovat. Jak se mam dal snazit udrzovat teplo domova kdyz vim ze mne nemiluje a je se mnou jen ze zodpovednosti kvuli detem.
Uvedomuje si ze bych musela do podnajmu, zila jen z rodicaku a jeho alimentu. Navic by v podstate prisel o deti. Nenarozenou dceru mi sice dava za vinu (ze jsem neupozornila na to ze mam ovulaci - kdo by to sledoval, kdyz nebyl sex cca 1 rok)… Ale syna zboznuje.
Ja fakt nevim co dal. Chtela jsem to rozseknout. Vedet na cem jsem. On nechce. Tvrdi ze je to ta nejmene vhodna doba k delani takovych radikalnich rozhodnuti.
Ja bych si tak prala aby nasel cestu zpet. Aby mne zase miloval a byl s nami stastny.
Udelala bych cokoliv abych tomu pomohla ale nevim co.
Tezko se mi zije a bude zit s pocitem ze je vedle mne chlap, ktery jednoho dne odejde. Myslim ze to tak musi dopadnout. Vzhledem k tomu ze nevidi cestu zpet, nevi jak obnovit city. Proste jednoho dne potka ji a pujde za ni…
A ja budu jen cekat na ten den a do te doby si uzivat financniho pohodli… ?
Tohle ale preci neni zivot. Zvlast ted. Kdyz bychom meli prozivat to nejkrasnejsi obdobi. Radovat se spolecne z uzasneho zdraveho synka a tesit se na prichod dcery.
Omlouvam se, musela jsem to ze sebe dostat. Dobrou noc!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
Anonymní
12.10.11 23:44
Mno, řešíme teď něco podobného, ovšem problém je z mé strany.manžel mě prostě už nepřitahuje, mám ho ráda, ale nemiluju 
Někam se to celé vytratilo…Byla jsem za psychologem, aby mi poradil, jak vrátit lásku, vášeň, touhu, řekl mi, že to nejde.Nevím, jestli to byl na prd psycholog, každopádně jsem podvědomě tušila, že se něco takového dozvím.
Řeknu ti jen, že ač mám manžela ráda, v jiných oblastech než v sexu si rozumíme, hádáme se minimálně, tak už vím, že s ním nezestárnu.Prostě to takhle fungovat nemůže donekonečna, žít jako bratr a sestra.jenže já už prostě nemám chuť ho ani pohladit, dát mu pusu.Řekla bych, že jsem ve stejné situaci jako tvůj manžel.Rozvod zatím též nehrozí, oddělila bych kluky (manžela a syna) od sebe a to nechci, zbožňujou se.Cítím to co tvůj manžel - nejsem šťastná.
Radu nemám, píšu ti to jen proto, abys to viděla z té druhé strany.Je mi líto 
- Citovat
- Upravit
Anonymní
13.10.11 00:06
Mysli prosím teď hlavně na svou holčičku, která se brzy narodí. Hlavně, ať je vše v pořádku a má pokud možno vyrovnanou maminku, která ji v pohodě porodí a pak jí dá péči, kojení atd. S chlapama je potíž a málokterá z nás má ideálního (asi žádná..). Nějak bylo, nějak bude. I když byste se časem rozvedli, tak nebudete první ani poslední. Vše, i to co zpočátku vypadá zle, Tě někam posune, zpravidla k lepšímu.. 
Držím palce.
- Citovat
- Upravit
13.10.11 03:49
Ahoj! Nevím, jestli existuje rada, jak vám pomoci, obávám se, že ne 
Jediné, co ti můžu nabídnout, je povzbuzení a dodání síly, že tato situace jde zvládnout, i kdybyste s manželem nezůstali.
Měla jsem doma tu samou situaci před několika měsíci, jen naše manželství trvá (zatím) teprve 4 roky a můj manžel se odhodlal sdělit mi, že se mnou není šťastný, až když JI v práci potkal To jsem měla 2 měsíce před porodem syna (první miminko se nám nenarodilo). Nyní bydlím se synem sama, manžel se odstěhoval, ale podporuje nás finančně a syna má moc rád.
Peru se s tím pořád, chodím k psycholožce a čím dál víc mi dochází, že se asi musím naučit být spokojená jen sama se sebou. Manžela mám pořád ráda, a přeju mu, aby byl šťastný. Nějak jsem se ale zatím nesmířila s tím, že dal přednost svému štěstí před synem… Jak to tak sleduju, tak u jiných je to podobné. Jsem ráda, že jsem odchode manžela přišla „jen“ o partnera. Když se to stane naopak jako u Anonymní, tak s partnerem odejdou i děti:-(
Situace je to hrozně stresující. Přemýšlela jsem pořád dokola a někdy stále ještě přemýšlím, jak všechno zvládnu, když s námi manžel nebude, jak všechno utáhnu finančně i prakticky… Nakonec to zatím zvládáme. A i kdyby bylo hůř, tak se nějak protlučeme.
Zkus nechat věcem volný průběh, netlačit teď na manžela, a třeba zjistí, že mu ty a děti stojíte za víc než jen formální partnerství. Zaměř se na to, že za chvíli k vám přibude další človíček, který na tobě bude závislý a budeš moci znovu prožívat jedinečné spojení maminky s miminkem. Bez milujícího partnera to není jednoduché, ale dá se to zvládnout. Omlouvám se za román, posílám hodně síly a hlavně přeju, abyste s malou zvládly porod a vzájemné sžívání se 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5misa6
13.10.11 07:41
No,ono jak čtu takové krizové články,tak si nedokážu představit,že bych já byla v takové situaci.Já žádnou radu nemám protože jsem to nezažila a nechci rozumovat.Akorád si v duchu říkám,že až se miminko (naše) narodí tak manžel bude ke mě přistupovat tak jako doteď.Držím palce,at vše zvládneš:-)
- Citovat
- Upravit
13.10.11 07:48
Nevim, zda to napíšu srozumitelně…přestaň to teď řešit a věnuj se dětem a sobě. Odejít teď nechce, tak to prostě neřeš. Nech věcem volný průběh, i když je to těžké…těžší, než honem teď hned něco rozhodnout a mít pro ten okamžik „jasno“… a pak třeba někdy litovat. Chápu, že nezájem z jeho strany je těžké zvládnout, ale na vše jsou potřeba dva (oba mají podíl na situaci) a pokud jsi opravdu dospěla, dokážeš to překonat a udělat se spokojenou jinak (dej mu dítě a choď na cvičení pro těhule, pravidelně dělej sama něco, co tě těší, prostě pečuj o svoje já sama, nečekej, až to bude dělat někdo jiný) Držím pěsti a manželského psychologa klidně navštiv, vypovídáš se a možná dostaneš radu nebo tip jak překonávat konkrétní aktuální „body plánu“ a jak s manželem komunikovat efektivněji 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
eMaminka
13.10.11 08:00
zakladatelko asi tě svým názorem moc nepotěším ale nejsem zastáncem těchto vztahů od -nácti … ve valné většině případů právě okolo třiceti let přichází procitnutí… ochlazení…
myslím, že tvému manželovi došlo, že je s tebou pěknou řádku let a že místo naplnění a lásky by rád někoho s kým neprožil tolik ošklivého… je to bohužel tak ale v těchto chvílích si těžko člověk rozpomene, že ho žena na začátku podporovala …
a ty? Ty zůstáváš také kvůli dětem… prakticky oba.. a za mě teda udržovat vztah z tohoto důvodu je nesmysl… dítka máš malá a vážně si zastáncem toho, že dokážeš čestně žít ve vztahu kde je sex jen sporadicky, žádný projev lásky a pod. dalších cca 15 let? To je sebevražda, na to bych se vykašlala… zabijete si život.. rozvod přežila spousta dětí naprosto ve zdraví…
věřím, že dítě vycítí velmi záhy, že mezi váma není vše v pořádku a to je pro ten vývoj horší… hold si myslím, že je lepší jít teď každý svou cestou a myslím, že není valný rozdíl v tom když ti bude dávat nějakou korunu doma na chod domácnosti nebo když ti je dá formou alimentů, pokud se s ním dá aspon na tomto domluvit, pokud syna tolik miluje pak mu řekni ať ti dává víc dokud nenastoupíš do práce ať jeho děti nestrádají…
hodně štěstí 
- Citovat
- Upravit
Anonymní
13.10.11 08:13
Ahoj, bohužel i já stojím na druhé straně a řeším to s manželem. Nevím, ale prostě se z mé strany vytratila ta touha. Taky vedle sebe žijeme jako sestra a bratr. Vím, že nejsem šťastná . Řekla jsem mu to, ale nic… myslím, že když vidí, že nehrozím odchodem, nic se neděje . Prostě mrtvo, jede se dál… S tím sexem - to vás asi pobavím. Když jsem čekala kluka, tak během těhu 2× - po narození sem tam… asi 10× za rok, pak skoro rok pauza - jednou bez ochrany - opět těhu a doteď nic 
. Je to rok a já nemám na něj chuť - co mám dělat. Už jsme po narození kluka řešili, že já si sex představuju jinak. Nechci chlapa, co snad ani nedýchá - taky jsem měla pocit, že mě během milování přestane vnímat a dělá si to po svém 
.
No a teď máme tři děti
Já jsem jak v začarovaném kruhu a jsem z toho zničená. Vím, že mlj manžel je strašně hodný, milý a pozorný - co by za to jiné ženy daly, ale já jsem vyhaslá a nevím, co dělat…
- Citovat
- Upravit
13.10.11 08:21
bohužel nevím, jak bych ti poradila, protože nemám s tímhle žádnou zkušenost, ale: to, jak ti dává za vinu otěhotnění s dcerou - mi přijde trošku ubohý. Jednak jste na to byli dva, tak se předpokládá, že sama ses asi neoplodnila a navíc - žena nemusí otěhotnět jen přesně během ovulace a proč tys měla být jediná, kdo dával pozor? 
je mi líto, co teď prožíváš, ještě během těhotenství, ale věřím, že to nějak vyřešíte, prostě další krize - jen z toho tvého vyprávění nějak mám pocit, že ten, kdo vztahy slepuje jsi ty a on už nechce
hodně sil posílám
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
eMaminka
13.10.11 08:26
Anonymní píše:
Ahoj, bohužel i já stojím na druhé straně a řeším to s manželem. Nevím, ale prostě se z mé strany vytratila ta touha. Taky vedle sebe žijeme jako sestra a bratr. Vím, že nejsem šťastná
No a teď máme tři děti
Já jsem jak v začarovaném kruhu a jsem z toho zničená. Vím, že mlj manžel je strašně hodný, milý a pozorný - co by za to jiné ženy daly, ale já jsem vyhaslá a nevím, co dělat…
najít si milence buď zjistíš, že svého miluješ a udělala si obrovskou chybua nebo tě to utvrdí v tom, že žiješ s bráchou a že potřebuješ něco víc..
- Citovat
- Upravit
13.10.11 09:03
Zakladatelko, takže si to shrneme: Máš muže, vyvedeného z míry nečekaným přírustkem do rodiny (jasně, je spolupachatel, ale vykolejený snad být může, ne? taky bude muset zajistit obživu dalšího krku a tak), žárlíš, děláš mu scény, vymlouváš se na těhotenské hormony (což pro něj může znamenat, že se tak asi budeš bez zábran chovat zbytek těhotenství, tj. kolik? dalšího půl roku?) a do toho si přeješ, aby on obnovil své city. No, já nevím, není to na něj trošku velká nálož? Uvědom si, že chlapi jsou slabší pohlaví
Obávám se, že čím víc budeš tlačit na rozseknutí, tím spíš se to celé podělá. Co třeba zkusit ovládnout těhotenské hormony mozkem a snažit se chovat tak, aby chlap pochopil, jak skvělou ženskou vedle sebe vlastně má?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.10.11 09:45
Zakladatelko, jestli to vydržíš, tak zkus udělat přesně to, co píšou holky.
Neřešit, nepátrat, nenadávat, nestresovat. Zkus se ovládat, být milá a usměvavá manželka, která nic nevyčítá, nic nechce řešit a dbá o sebe aby se chlapovi líbila. Z vlastní zkušenosti vím, že je to hrozně těžké a že je k tomu třeba hodně sebezapření (já to nedokázala, ale nebyli v tom děti). Nejvíc ze všeho chlapi nenávidí když něco musí řešit.
Pokud o toho chlapa stojíš (což ano), tak zkus zabojovat, ať víš, že jsi pro záchranu vztahu udělala maximum.
Bohužel si myslím, že láska se nedá vyčarovat, nebo obnovit
Ale třeba u tvého manžela ta láska ještě úplně nevyhasla a povede se mít zase hezký vztah. Držím palce
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.10.11 09:56
Nedalo mi to a musím napsat taky svůj názor. S manželem se známe 7 let a svojí jsme 4 roky. Za tu dobu byly u nás velké krize, způsobené tím, že manžel má nervy, protože sám rekonstruuje domeček a bydlíme ve dvou místnostech u tchánovců. Hádky to byly opravdu vražedné. Už asi 3× mi řekl, že jsem se změnila, že jsem se před svatbou přetvařovala a tak podobně. Hodně mě to mrzelo, kontaktovala jsem i poradnu, kde mi sdělili, že se musíme objednat. Než k tomu došlo urovnalo se to mezi námi. Já vím, že on je čas od času přetažený a snažím se mu v tu chvíli dávat za pravdu a zbytečně se s ním nehádat.Stejně to většinou končilo stejně-já probrečený noci a on naštvaný a rozvod ve vzduchu.Jenže, a co je pravda, můj manžel říká, že i kdyby si našel jinou jako jeho kamarád co se rozvedl, tak na ní mu zase po čase bude vadit něco jiného, protože nikdo nejsme dokonalí a je třeba tu krizi překonat než ukvapeně hledat někoho nového s jinými chybami. Nevím, co přesně jsi prováděla a nebo manželovi řekla, ale myslím si, že manžel je taky trochu vyděšenej, že takhle (ty tvoje nálady) by to mělo být už do konce života a že bude „uvázanej“ u tebe a dětí a vlastně si nic neužil. Ale myslím si, že být spolu bez sexu je vražedný, to je podle mě lepší, jít od sebe, aby on bydlel někde jinde a zkusil si jinej život a ty taky. Kamarádka to má tak, že se sice rozvedli, ale manžel jí dál platí hypošku dokud ona bude na rodičovské a ona platí jen na malou a na sebe a manža teda ještě alimenty. A s dětma se přeci může vídat jak často bude chtít. Ty budeš mít aspoň nějaký čas pro sebe, trošku se realizovat a tak. Mně hodně pomohlo když Terezka nastoupila do školky, zjistila jsem, že můžu mít i svoje záležitosti jako je masáž, kosmetika nebo tak a ne že dostanu volno jen když jdu ke kadeřnici. Hlavně buď v pohodě ať mají děti vyrovnanou a šťastnou maminku a jsou i ony v pohodě. 
Držím palce ať to nějak zvládnete.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.10.11 10:49
eMaminka píše:Anonymní píše:najít si milence
Ahoj, bohužel i já stojím na druhé straně a řeším to s manželem. Nevím, ale prostě se z mé strany vytratila ta touha. Taky vedle sebe žijeme jako sestra a bratr. Vím, že nejsem šťastná
No a teď máme tři děti
Já jsem jak v začarovaném kruhu a jsem z toho zničená. Vím, že mlj manžel je strašně hodný, milý a pozorný - co by za to jiné ženy daly, ale já jsem vyhaslá a nevím, co dělat…
tady z této rovnice mi vychází, že kdyby si zakladatelčin manžel opatřil milenku, rozseklo by se to…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
eMaminka
13.10.11 10:53
michaela1808 píše:eMaminka píše:tady z této rovnice mi vychází, že kdyby si zakladatelčin manžel opatřil milenku, rozseklo by se to…Anonymní píše:najít si milence
Ahoj, bohužel i já stojím na druhé straně a řeším to s manželem. Nevím, ale prostě se z mé strany vytratila ta touha. Taky vedle sebe žijeme jako sestra a bratr. Vím, že nejsem šťastná
No a teď máme tři děti
Já jsem jak v začarovaném kruhu a jsem z toho zničená. Vím, že mlj manžel je strašně hodný, milý a pozorný - co by za to jiné ženy daly, ale já jsem vyhaslá a nevím, co dělat…
TO JDE TĚŽKO SOUDIT POKUD NEVÍME NÁHLED TOHO CHLAPA… TŘEBA UŽ MILENKU MÁ A PROTO SE TAK CHOVÁ, MI NEŘÍKEJTE, ŽE ZDRAVEJ CHLAP VYDRŽÍ TAKHLE DLOUHO BEZ SEXU… 
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Snažení a nezdary
- 22.05.26
- Anonymní
Sex ve vztahu
- 29.05.26
- Anonymní
Výchova
- 01.06.26
- Dadinkamaminka
Operace a přechod.
- 30.07.26
- Anonymní
