Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@Anonymni píše:
S manželem jsme se vzali před rokem, on měl ve svém majetku nemovitost, kde nyní žijeme. Před časem se rozhodnul koupit k bydlení jiný a v podstatě jednou tak drahý dům se zahradou a jinými výhodami, hlavně kvůli dětem. Dnes mi sdělil, že chce sepsat manželskou smlouvu a nový dům napsat pouze na sebe, protože část nového domu se má financovat z prodeje současného ( tedy jeho ) bydlení a zbytek hypotékou, kterou bude splácet on. Já jsem nyní na mateřské dovolené a tedy v podstatě bez příjmu… Nevím, jak to vyřešit, protože takto pro mě nevýhodnou smlouvu podepsat nechci, ale pokud smlouvu nepodepíšu, bude asi konec pohodových dnů.
Nebyl jste někdo v podobné situaci ???? Děkuji za příspěvky
Trvaj na svojom. My s priateľom tiež kupujeme dom, situácia podobná, ibaže nie sme zobratí, zatiaľ. Základ mu dá jeho otec, zvyšok hypotéka, z ktorej som ja ale nedobrovoľne vylúčená pretože som „cudzinka“
Nakoniec sme sa dohodli, že chceme bábo, takže s mojim príjmom sa počítať nedá, takže splácať bude hlavne on, zvyšok si nejak podelíme
Ale kúpnu zmluvu sme podpísali obaja - za prvé nevidím dovod prečo nie a za druhé i keď do toho domu nedáš toľko financií ako on, dávaš doň mnoho iného. On kúpi dom, ale ty z neho vytváraš domov. A navyše konkrétne u nás sa priateľ nemusí báť, že o niečo príde. Darované nepodlieha JSM (u nás teda budúcemu). Takže jeho podiel bude vždy jeho a ja on ani záujem nemám.
Ale dohodli sme sa viac-menej bez námietok. Trochu nechápem jednanie tvojho manžela…chápem opatrnosť, ale toto mi príde skor ako vypočítavosť ![]()
Fér by mi přišlo vyjmout tu novou nemovitost ze společného jmění a vlastnit ji v poměru 3/4 manžel, 1/4 ty. Je to logické - pokud bude polovina financovaná z prodeje nemovitosti, kterou měl ve výlučném vlastnictví už pře svatbou, tak ta polovinu bude jeho, druhá polovina bude financovaná vašimi společnými penězi (je úplně jedno, že momentálně nevyděláváš, protože jsi na mateřské, všechny vaše příjmy jsou vaším společným majetkem), takže by měla být rozdělená půl na půl mezi vás. Pokud nepřistoupí ani na to, chtěla byc vědět, proč. Proč tak trvá na tom, aby dům, ve kterém bude žít jeho rodina, o který se i ty budeš starat a podílet se na jeho údržbě jak finančně tak prací, bude výlučně jeho. A rozhodně bych na to nepřistoupila.
My máme taky dům v podílovém spoluvlastnictví, ná 1/3, manžel 2/3, protože nám finančním darem přispívali jeho rodiče, tak ta třetina, kterou zaplatili, je manželova, zbytek máme napůl na hypotéku. To mi připadá jako spravedlivé uspořádání. Ale abych někde bydlela „na dobré slovo“ a s tím, že až manžela přestanu bavit, může mě kdykoliv vyhodit s holým zadkem na ulici, na to bych teda nepřistoupila.
Ahoj, ještě mě napadlo - nemáš třeba v rodině někoho, kdo by byl zadlužený? Třeba můj partner má v rodině jednoho člena, který je bohužel zadlužen na několik let, možná i desítku, a to poměrně vysoko (svojí vlastní blbostí). A já třeba budu trvat na tom, abychom koupili nemovitost a vzali si hypotéku ještě před manželstvím a vše bylo napsané na mne, jak enmovitost, tak hypotéka. Chci tento majetek nabít ještě před svazkem z prostého důvodu. Nechci malovat čerta na zeď, ale kdyby se po svazku něco stalo mému manželovi, tak bych dědila nejen já, ale i jeho rodina (děti nemáme). A tak by se mohlo stát, že po rozdělení dědictví by tento zadlužený příbuzný dostal část nemovitosti, a já bych tam mohla mít druhý den exekutora…protože momentálně tento příbuzný není schopen dostát svých závazků. A já sebe rozhodně nechci existenčně ohrozit. Ovšem hypotéku budeme platit spolu, protože když v té nemovitosti spolu bydlíme, tak ji i platíme.
Tak jen tolik k tomu, proč tvůj manžel navrhuje smlouvu. Ovšem, můžu se mýlit.
Co se Tebe týče, tak utíkej k právníkovi, aby Ti se smlouvou poradil.
Já osobně bych ale nejspíš utíkala k rozvodovému právníkovi. Tohle by na mě partner zkusil jednou a naposledy. Co je v manželství, to se počítá pro oba. Osobně by to pro mě byla ztráta důvěry a vím, že by se mi partner objevil ve světle, ve kterém bych si ho přestala vážit. A já nemůžu žít s někým, koho si nevážím. Ale mluvím za sebe, Ty se rozhodni podle sebe. Držím palce, a´t to dopadne ke spokojenosti osbou stran ![]()
@Samantha_cz já teda tomu až zas tak nerozumím ale měla jsem za to že když jste manželé tak dědí jen manželka a případně děti. Jo kdyby byla nějaká závěť tak bych věřila že bude dědit i někdo z příbuznách ale jinak? To leda že by jsi ty dědictví nepřijala. TAk pak nastupujou rodiče a příbuzní.
Přítel má taky zadlužené oba sourozence a nebojím se toho že by jsem díky tomu přišla o dědictví. My teda budeme mít taky všechem majetek napsaný na mě z jiných důvodů ale chci to mít opatřený v předmanželský smlouve že kdyby jsme se rozvedli tak se obou majetek rozdělí spravedlivě.
Dědí dědic v tzv. nejbližší linii (existuje první, druhá a třetí linie…) a musí být pamatováno na tzv. neopominutelné dědice. A teď je potřeba si vyjasnit (nejlíp s právníkem
), kdo z vaší rodiny splňuje jakou definici…
Samanto, myslím, že pokud si tvůj nastávající nenapíše závěť, tak jsou tvoje obavy zbytečné. Jako manželka si dědicem v první linii, jak tady bylo zmíněno. Spadají do ní také děti, když teda budou. Až pokud by toto nebylo vykonatelné, nastupuje linie druhá atd (rodiče, sourozenci…).
My jsme s přítelem kdysi pořizovali domek s tím, že hypotéka i kupní smlouva byla psaná na něj, a jak to pak půjde, přepíše dům na mě (z důvodů, které tady nechci zmiňovat, aby jste mě někteří neodsoudili). Samozřejmě splnit to nemusí, ale já zas nebudu investovat žádné peníze na rekonstrukci, protože pokud bychom se i vzali tak tím, že vše pořídíl před svatbou je v jeho výlučném vlastnictví.
Samozřejmě případné účtenky a faktury můžu mít na své jméno a tím prokážu vložení svých investic (při případném rozchodu),ale těžko by mi to mohl splatit rychle. A pokud by se mu nedejbože něco stalo, odejdu jen s igelitkou.
Nečetl jsem to detailně vše, ale existuje několik řešení:
Splácení hypotéky z peněz manžela je splácení ze společného jmění manželů, nemůže si na tyto peníze dělat nárok.
Přepsat část domu na děti velmi nedoporučuji, je to zdroj budoucích konfliktů, měl by do toho vstoupit opatrovník, hrozí riziko kolizí při případném prodeji nemovitosti a pod. Rovněž při případném rozchodu je to průšvih.
Natrefil jsem na tuto diskusi až tento víkend a jsem rád, že pár mých spolupracovníků je určitě z Marsu nebo tak něco…
Manželství by mělo být o vzájemné důvěře. Pořádek dělá přátele.
Byli jednou dva, on makal přesčasy, mají tři děti, on kupuje byt, ona civí na net, on kupuje vybavení, oblečení, boty, jídlo, platí a splácí. Ona civí na net. Doma binec, prach, děti nemají úkoly, jídlo si chystají samy, ona civí na net.
On si dovolil na netu dát historii v domnění, že ona hledala práci a kuk - samý hezký chlap - četování, mejly… No prostě odhalil její soukromé věci. Takže by se jí měl omluvit, zaplatit za psycholožku, chůvu, uklízečku, kuchařku......
No, udělal to velkoryse, dostala půlku z bytu, děti mu nechala a do roka stačila skoro vše utratit…
Takže smlouvu ano nebo ne?!?
Ad.ll
Kámoš žil s přítelkyní 30 let. Vychovali spolu tři děti, platil jim školy, opravil grunt a koupili si na stáří chatu. Makal po stavbách, přesčasy, soboty, dvě půjčky na půl mega… Všecko rodince a domečku. Pak se vrátil dříve a na gauči cizí chlap v papučích.
No a teď má z gruntu houby, bydlí na chatě a ona - asi právem nebo co - chce po onom půlku z chaty. Taky bez smlouvy, co Vy na to?
![]()
Ad.lll.
Já jsem býval v práci až 250, někdy i 300 hodin měsíčně, aby jsme koupili baráček. Manželka občas v práci, občas na podpoře, sociálce, bez příjmu, gauč, net, tv…Jako uklízečka by dostala padáka na hodinu, jako chůva taky a jako psycholožka žalobu. Ostatní je jak kdy. Ale děťátka - dcera studuje VŠ, závodí, stojí to mraky peněz. Synáček nechodil včas ani na SŠ, přesto mu to dali, vláčel nás po psychologických poradnách, pokud možno soukromých, dvakrát vyletěl z VŠ, kdy se zašíval a lhal, že tam chodí, pak 5 x dělal prvák na jiné VŠ…Ale my jsme povinni ho živit, mu se nevyplatí nám pomáhat už od 12 let, nedaří se mu, protože má ku a haj a deb rodiče, podvádí a lže…No a manželka mu to komplet sponzoruje, na domácnost nedává nic.
Tak napsat barák na dítě? Nebo na ni? Všechno je společné, nemůžu mu ani zakázat vstup i když mě slibuje, že mne upálí i s domem a podobné konce mého žití.
A teď Dámy ( zlatokopky neexistují, to je výmysl znuděných chlapů) , prosím raďte!
@Tatanadne To je mi lito, ze ti to tak dopadlo. Tady je videt, jak je dulzity se divat nejen na to, jak zenska vypada - ale i na to, co umi.
Helel, prachy se vydelaj, horsi je vliv genu obou rodicu, s tim nic nenadlas. Mel jsem podobny stesti a budu dekovat Bohu, kdyz dcera bude mit aspon maturitu. Ale je aspon hodna, to jo… Nastesti jsem z toho vybruslil zavcasu a ted to vypada, ze by dalsi deti mohly bejt chytry i po mamince…
Takze synacka radim vydedit (urcite by to pravne proslo), resp. vse odkazat dceri - a na synacka se vyflaknout.
@Tatanadne K tvému nepovedenému synovi, nejsi povinen jej donekonečna živit, prostě přestaň a je to. Maximálně tě dá k soudu, ale i soudci už znají termín věčný student a v takových případech rozhodují ve prospěch rodičů. Četl jsem i o případu, kdy taková povedená dcerunka musela rodičům doplatit za ubytování a stravu. A k tématu manželská smlouva, tam je to jasné, chytrý člověk se manželství vyhne, ten chytřejší do manželství vstoupí s manželskou smlouvou ![]()
@Tatanadne chce to dobre vybrat na začátku a pak netřeba řešit smlouvu apod. Ono 250-300h v práci - upřímně mě by za to domeček nestal…
@Tatanadne je kouzelné, jak tyhle příběhy mají společného jmenovatele:
Chlap - 1) on makal přesčasy, 2) Makal po stavbách, přesčasy, soboty, 3) býval v práci až 250, někdy i 300 hodin měsíčně, aby jsme koupili baráček.
Ženská - Ona civí na net, občas v práci, občas na podpoře, sociálce, bez příjmu, gauč, net, tv…
Tedy PONAUČENÍ PRO MUŽE!!!
Pokud už jste to ovšem udělali… no asi nezbyde než odepsat zmařené investice a rozmyslet si minimalizaci dalších škod…
@Hroznej puberťák To jsou sice krásná pravidla, ale nezapomeň, že lidé se mění. A ženy obzvlášť. Tedy můžeš vybírat jak chceš, ale budoucnost ovlivníš jen pramálo. Takže lepší než odepisovat zmařené investice je do takovéto investice vůbec nejít, případně se pojistit zmiňovanou smlouvou. A ta by měla být ze zákona povinná.
My měli s manželkou zezačátku poněkud rozdílné představy o úklidu a podobných věcech. Poté, co se ke mne nastěhovala jsem debaty na toto téma utnul tím, že pokud se jí něco nelíbí, tak ať si po domě uklízí jak chce, co chce a kdy chce, ale ať mi to nepředhazuje, neb já se jí o nic neprosil ani po ní nic nechtěl
Toliko asi k té starosti o domácnost, ono to tak totiž dost často je. Nutno dodat, že jsme se v tomto poměrně rychle sladili a máme to víceméně férově rozdělené 