Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Krize v manželství
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymni
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
6.1.08 00:34
Ahoj Ali.. precetla jsem si tvou zpravu a musim teda rict ze mi je te strasne lito. Nic mene ti tohle v tve situaci vubec nepomuze. Osobne si myslim ze nemas na co cekat. Pokud ti jednou takhle nadava, tak uz nikdy neprestane. Pokud te jednou kopl, tak se jen obavam aby priste neudelal vice. Muze slibovat co chce. Ale pokud to jednou v nem je, tak to horko tezko z nej nekdo dostane. A ty nikdy nebudes vedet kdy to na nej prijde. V zadnem pripade nedelam z tveho muze nejakeho nasilnika. Jen cerpam ze sve zkusenosti. Exmanzel byl velice hodny, ale jak mi zacal jednou nadavat tak uz nikdy neprestal. A kdyz mi dal prvni facku.. nebyla posledni..idkyz to sliboval.. par noci jsem stravila na pohotovosti (zlomeny prst, rozseknuty ret atd. nic hrozneho).. V te dobe mel syn dva roky. Byl svedkem nekolika hadek a rvacek. A ikdyz jsem si myslela ze udelam vse pro svou rodinu abych ji udrzela. Myslim ze jsem udelala nejlepsi vec kterou jsem mohla a po roce se rozvedla. Pise se mi to dobre je to uz 10let. S exmanzelem jsme pratele. A ja pochopila ze se tehdy trapil. Zivot mu nevychazel tak jak on si predstavoval. Malo penez, prace nijak poradna, doma zena ktera vzdorovala a nespala s nim kdy on zrovna chtel. Byl slaby a na me si dokazoval, ze jeste kousek sily v sobe ma. Presne tak jak se rika „cas vse zahoji“ a ja po deseti letech mu to snad ani nemam za zle.. Snad bych mu jeste mohla podekovat. Ze jsem stastne vdana a po osmi lete znamosti mame krasnou holcicku. Dokonce ji exmanzel koupil darek pod stromecek (vim tohle uz je extrem).
Muzi jsou bohuzel takovi. Pokud je neco trapi neumi s tim vyjit na povrch a rozumne si o tom promluvit. A tak pak slabnou a delaji veci, ktere za normalnich situaci nedelali. Nechci ti radit ani ti vnucovat sve nazory. Ale ja osobne bych se s nim pokusila promluvit. A pokud by to neslo uz bych na nic necekala. Muj nazor je ten, ze se deti trapi kdyz jsou rodice od sebe. Ale daleko vic je poznamena kdyz jsou spolu a nemaji se radi. Nevim kolik ti je.. Ale vim ze zivot utika jako voda. A tak si ho nenech protest mezi prsty jako pisek ale poradne si ho drz a uzij si ho naplno.
Ali moc ti preji aby to dopadlo dobre. Kazdy je strujcem sveho stesti a pokud budes stastna at uz s manzelem nebo bez nej, tak ver ze i tve deti budou stastni.. a o to si myslim ze jde.. Drzim ti palecky at ti to dopadne podle tvych predstav a prani.
Martina
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.1.08 09:00
Ahoj Aleno,
do diskuzí podobných témat většinou nepřispívám, protože si myslím, že takové věci si stejně každý nakonec vyřeší sám podle toho, jak to cítí on… Ale tentokrát mi to nedá… Taky jsme v manželství řešili asi 2× krizi, měla jsem pocit, že jsem na všechno sama, že na nás manžel kašle a žije si stále jako za svobodna (jsme spolu téměř 10let, z toho 6let manželství), ale NIKDY v tom nebylo to, že by na mě byl manžel hrubý, urážel mě, nadával mi, nebo mi snad fyzicky ublížil! Kdybych tehdy měla kam, asi se sbalím a odejdu. Takže si troufám říct (i když člověk nikdy neví, dokud situaci neřeší sám na vlastní kůži), že v tvé situaci bych od manžela odešla. Samozřejmě, vydržíš hodně, ale nejde jen chránit děti, zachovávat jim prostředí idylické rodiny, musíš mít i sebeúctu! Vždyť ty jsi ta, která vychovává a stará se o dvě děti a to je sakra práce!!! A že někdy nestihneš uklidit, uvařit, atd.? Chtěla bych vidět tvého manžela, jak by to všechno zvládat třeba jen týden… Navíc si myslím, že pokud tvá dcera už vše vnímá, tak, jak píšeš, není na co čekat! Děti přejímají rodinné vzory a přece nechceš, aby si tvá dcera udělala obrázek, že všichni muži se chovají stejně jako tvůj manžel! Neříkám, že my si s manželem někdy nevyměňujeme názory, ale pokud ano, tak bez přítomnosti dětí. Opravdu si myslím, že je to hodně ovlivňuje do budoucna. Zrovna nedávno jsem si říkala, jak je fajn, že denně vidí, že manžel chodí na nákup, myje nádobí, dává pračku, myčku…že díky tomu z kluků snad jednou vyrostou „normální“ chlapi, kteří si nebudou myslet, že pomáhat v domácnosti je něco nenormálního…
Držím ti moc palce, ať to vyřešíš tak, aby jste byli ty i děti spokojení! Pan manžel by se nad sebou měl zamyslet 
Možná by mu to všechno docvaklo, kdybys mu nějak ukázala (třeba tím, že se odstěhuješ…ale vím, že to není tak jednoduché), že takovéhle chování opravdu nehodláš dál snášet…
Hodně štěstí.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.1.08 10:29
Alo, zdá se mi, že to všechno už hraničí s domácím násilím! všechno už napsaly holky přede mnou,ale ještě: když by mi chlap vyházel skříň, rouhodně bych jí neuklízela, nechala bych to tam tak dlouho, dokud by jí neuklidil, nejsi žádná služka. a jak říká moje maminka: když ti chlap dá facku, rychle pryč od něj!!!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.1.08 10:49
Je jasný, že to nebudeš mít jednoduchý, ale okamžitě bych od něj odešla! Už ti nadává, týrá tě a začíná bít. Asi v tom bude pokračovat a může se tak chovat i k dětem…
Jasně, pokud máš pocit, že máte ještě šanci, zkus si s ním sednout a říct mu o tom, že pokud se nezmění, odejdeš. Třeba pochopí a třeba taky ne.
Spolupracovnice mojí tety se nechávala dlouhá léta bít od svého muže, dovolovala mu, aby jim kradl a rozprodával jejich rodinný majetek a dělala to všechno kvůli dětem. Že ty má rád a že jim nechce brát tátu. No a jak děti - synové vyrostli, tak začali bít maminku taky, že to má za to, že si to nechávala líbit od táty a že oni to museli vnímat. Bohužel extrém, ale i tak to může dopadnout.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.1.08 12:10
Ahoj, píšeš, že chceš zachovat dětem rodinu, ale jaká rodina to bude? Co si budou děti jednou pamatovat, to jak byl táta zlý a sprostý k mámě? A nevěřím, že se to nebude stupňovat. Když budete od sebe, tak třeba spolu budete schopni vycházet líp a děti přece o tátu nepřijdou, vídat ho budou dál, i když ne každý den. Navíc nemůžeš žít život jen podle dětí, ty jsi taky bytost a máš právo na stejně hezký život, děti ti za 18 let vyletí z hnízda a co ti zbyde? Přeju ti ať se tvoje trápení vyřeší brzy! Hodně štěstí
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.1.08 12:24
Pokus se kontaktovat někerou organizaci, která se zabívá domácím násilím (např. bezplatná DONA linka 2 51 51 13 13). Myslím, že by ti řekli, že takto to začíná.....
Pokud by došlo na lámání chleba a ty se bojíš, že by ti nikdo nevěřil - co si pořídit diktafon a nahrávat si to? Aspoň by se okolí a rodina dozvěděla, co jsi prožívala ty i děti.
Přeji ti hodně síly vše zvládnout a hlavně vyřešit.
Bosorka
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.1.08 16:48
Ahoj Aleno, to co zde popisuješ rozhodně není manželská krize, ale prachsprosté domácí násilí. Na vánoce jsem dostala knížku Evy Hurichové - Řekla jsem NE tyranovi. Věty, které jsi zde napsala se až hrozivě schodují s těmi, které se objevily v knize. Ignorace narozenin, sprosté napadání především před dětmi, fyzické útoky. Moje rada zní, sbal se a okamžitě zmizni. Pokud budeš chtít svou situaci probrat třeba sní, má pro takto týrané ženy založenou evinu schránku, kam můžeš napsat. Určitě ti poradí. Odkaz je zde : http://www.evahurychova.estranky.cz/…aciho-nasili
Držím ti palce. Sati
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.1.08 22:44
Ahoj Alčo. Taky se s manželem občas pohádáme i si něco řekneme, ale to co popisuješ je tedy síla. Mrzí mě, co se ti přihodilo. Holky předemnou to napsaly pěkně (byť popisovaly smutné příběhy)…
Držím ti palce ať vše dopadne podle tvých představ 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymni
11.1.08 13:34
Ahoj Alco,
takze, to, co doma zazivas je domaci nasili.
I kdyz jen psychicke (i kdyz ten kopanec…)
Uz mas byt davno odstehovana.
Chtela bych ti jenom rict, ze tvoje vina nespociva v tom, ze nestihnes nekdy uklidit, ale v tom, ze manzelovi tolerujes, aby se takhle k tobe choval. Muj muz na me jednou vyletel, kdyz jsem ho pozadala, aby po sobe uklidil skorapky od arasidu. Vyletel jako tajfun, prastil tim smetim o zem a na to vysypal cely odpadkovy kos.
„Spokojena?“ zeptal se.
„Jasne, spokojena.“ odpovedela jsem v naprostem klidu.
To smeti za tri dny uklidil.
Kdyby ho neuklidil, lezelo by tam dodneska. A to si myslim, ze jsme oba dva velice poradni.
Nikdy nikomu nedovol, aby te ponizoval.
A pokud budes ustupovat, bude to jenom horsi a horsi. Musis si hlavne vazit sama sebe, aby si te vazil i partner.
Hodne stesti a pevne nervy.
Jana
- Citovat
- Upravit
Anonymni
13.1.08 18:31
Všem Vám děkuji za Vaše příspěvky. Vaše názory mi opravdu moc pomáhají utřídit si myšlenky a co nejdříve se rozhodnout, kterým směrem jít dál. Díky Vám mi připadá, že na to nejsem úplně sama, i když vím, že situaci za mně nikdo jiný nevyřeší. Ještě jednou " díky " . Alena
- Citovat
- Upravit
21.1.08 10:07
Ahoj Alenko,
naprosto souhlasím se vším, co zde již bylo napsáno. Snad čím více nás sem přispěje podobnými řádky, tím snadněji se ti bude rozhodovat správným směrem. Já sama mám vždy spousty rad pro druhé, co se mi svěřují, když mají nějaké problémy, ale když se situace týká přímo mě, dušička chce slyšet spíše od druhých to, co dávno vím sama.
Je mi hrozně líto, že vůbec takové situace, jako zažíváš teď ty, musí někdo ve svém životě okusit. Navíc, jak opět nespravedlivé, ve většině případů jsou týrané právě ženy, které si to nejméně zaslouží. (dovoluji si použít výraz „týrané“, neboť pro chování tvého muže není jiný výraz). Je sice pravda, že jsme neslyšeli verzi tvého muže (i to je důležité pro objektivní hodnocení druhého), nicméně stačí jen část popsaného jeho chování k tomu, abych ho označila za naprosto nepřípustné. Lidé, co dokáží vztahovat ruce na slabší (ať už muži na ženy, nebo ženy na děti), jsou ubožáci, kteří nezaslouží žádného pochopení. Žádná životní zkušenost jim nedovoluje hojit si rány na druhých (a hůř v případě, kdy jde o rodinu, v níž má mít člověk tu největší oporu). Vím, že někdy mohou „ujet“ nervy, když se sejde mnoho starostí najednou, ale výrazem „ujet“ myslím trochu si zanadávat a buď si o tom problému promluvit s druhým (od toho jsme partneři), a nebo si raději zalézt někam do kouta a přečkat „horké“ chvíle o samotě, dokud nepřejde ta nejhorší vlna.
Nevěřím, že se někdo dokáže změnit jen kvůli tomu, že udělám na chvilku bububu. Buď se lidé již se slušností narodí, a nebo se alespoň během dospívání nějaké zdvořilosti naučí. Kdo jednou začne uplatňovat svoji rádoby sílu na druhých, málokdy s tím sám bez pomoci druhých přestane. Spíše je pro tyto slabochy jednodušší dále v tom pokračovat. Vždyť tito si volí právě tu cestu, která není nejlepší pro ty, které miluje, ale zejména pro ně samotné. A to je to největší slabošství, jaké může takový člověk ukázat.
Kéž bys, Alenko, ale také vy ostatní, co máte podobné problémy, nikdy nemuseli okusit takové hořkosti. Kéž by ty malé bytosti, co tak s láskou opečováváte, nemusely zažívat muka, která se tak či onak pomalu vpisují do jejich životů.
Co poradit, když již vše rozumné řekly všechny přede mnou. Snad jen to, že slova umí pohladit, ale jenom vyřešení problému vede k osvobození srdíčka od toho zlého. Vím, že za stávající situace bych pouze nepřihlížela, nepřehlížela, nedělala slepou a nemyslela, že se vše třeba časem spraví. Nic se nespraví samo od sebe. Je potřeba začít jednat, a to čím dřív, tím líp. Věřím, že budeš patřit mezi ty, které jsou schopné sebrat poslední síly a investovat je do vyřešení situace. Přeji ti, Alenko, aby tvá volba byla ta správná … zejména pro tebe a tvé děti. Ohledů na druhé již bylo dost.
Jistě budeme rády, když nám jednou sdělíš, že již žiješ krásný život, tak se nezapomeň s námi podělit.
Hodně štěstí a šťastnou volbu…
Zelvoon
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
15.11.12 14:41
Ahoj jestli tady na strankach emimina jsi napis mi jak jsi situaci vyřešila klidne i do sz jak ted taky o nečem přemýšlím ale jak už to v životě chodí je mi zatěžko se rozhoupat
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
28.1.14 10:14
Ahoj holky, píšu anonymně, protože se stydím.. Jsme s manželem pěl let, máme pětiměsíčního prcka a žije se nám spolu čim dál hůř. Mám pocit, že na nás manžel kašle, pořád jen slyším kamarádi, počítač.. atd.. Dnes v noci třeba hrál do tří do rána na pc.. Samozřejmě byl ráno ospalý, prcek se vzbudil o půl osmé, vstala bych s nim, ale měli jsme doma 18 stupnu, manžel mi řekl, že půjde zatopit za půl hodiny, samozřejmě nešel, tak jsem vstala, zatopila a malý tu celou dobu plakal, protože si ho nikdo nevšímal. Když vstal a řekla jsem mu, že mohl jít, tak mi řekl, že mu je to jedno, že malýmo 18 stupnu stačí. Pořád slyším: „Já chodím do práce..“ ale znamená to, že já tu budu padat na hubu a dělat vše?.. Doma mi s ničím nepomůže, malého hlídá 10 minut a už ho má plné zuby.. Včera jsme spali u mých rodičů a taky spal až do deseti, pak jsem tam šla pro plínu a eřval mě, že tam s tim šustim, vygradovalo to tak, že jsme se poprali, dal mi facku a řekl mi, že jsem zíčená dvka.. Pak odešel, po chvíli se vrátil a dělal, jak ho to strašně mrzí. Vím, že bych od něj měla odejít, ale nedokážu udělat ten krok. Vim, že by to moc zranilo mého tatku, který už má celý život trápení s mámou, která je věčně nafetovaná antidepresivama a nechci mu působit další rány. Vim, že bych mohla k ním, že by nás nevyhodily, ale tak se stydím za to, že na nás manželovi nezáleží. Po předchozích hádkách si připadám jako nejošklivější, nejhorší a největší nula.. porád mě takto ponižuje, jasně, nejsem krasavice, ale jsou na tom lidi hůř.. Myslím, že on si užívá, kdž se ho doprošuju a baví ho koukat, jak nechci připravit jeho syna o tátu.. Jsem na pokraji sil, nedokážu se upřímně smát, nepřipadám si vůbec dobře a vím, že nejvíc trpí malej.. bojim se, že mi ho při rozvodu vezme.. ne proto, že by ho měl rád, ale proto, aby mi ublížil..co byste dělali v mé situaci?.. uvítám jakýkoliv názor, i kritiku, protoože si ji zasloužím.. už jen kůli tomu, že jsem měla dítě s takovým člověkem.. a to ted jen trpí..
- Citovat
- Upravit
karfice
28.1.14 10:22
A píšu do každé diskuze, chlapi nejsou od toho aby se starali o dítě. Ani narození dítětě je nezmění k lepšímu.
Chlapi mají jinak naprogramovaný mozek - kdysi šli na lov, večer se vrátili, sedli k ohni a relaxovali - dnes? Jdou do práce, příjdou domů, zasednou k pc nebo telce. Chlapi se o děti starat nebudou!!!
Ten tvůj se také nezmění. Zvykej si.
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
- Doporučte prosím rozvodového právníka z Prahy
- Manželská poradna / psycholog – hledám v Ostravě
- Poraďte manželskou poradnu nebo psychologa v Ostravě
- zákaz styku dítěte s otcem
- Partner workoholik
Užitečné odkazy
Snažení a nezdary
- 22.05.26
- Anonymní
Sex ve vztahu
- 29.05.26
- Anonymní
Výchova
- 01.06.26
- Dadinkamaminka
Operace a přechod.
- 30.07.26
- Anonymní
Nemám se s kým poradit ,tak píšu na tyto webové stránky. Opravdu už nevím, jak dál. Jsme s manželem osmý rok a máme dvě děti ( 2 a 5 let). Poslední dva roky spolu téměř nekomunikujeme. Doma je 5 dnů v týdnu dusno. Já jsem na mateřské a manžel chodí do práce, vrací se domů až večer, takže děti skoro nevidí. Jen přijde domů, hned spustí, že je doma nepořádek…, už mě ani pořádně nepozdraví. A to nemluvím o tom, že by mi dal sám od sebe třeba pusu. Pořád po mně a po dětech všechno kontroluje, dokonce po mě přerovnává nádobí v myčce,protože to prý nemám narovnané úsporně. Stále na mě hledá chyby. Je naštvaný, že s ním nechci spát tak často, jak by si představoval. Ale já jsem celý den ( v podstatě už 5 let ) v zápřahu, takže večer usínám většinou s dětma. A vlastně ani nechci spát s člověkem, který mi nedávno sdělil, že mě už ani nemá rád, stále povídá, že si najde nějakou jinou. Když mu odpovím, že se tedy rozejdeme, tak ho to rozčílí a třeba mi vyhází veškeré věci ze skříní na hromadu a já pak nedělám celý večer nic jiného než rovnám vše zpátky. Loni mi záměrně ani nepopřál k narozeninám. A to mi bylo opravdu moc líto. Je to asi měsíc, co mě dokonce kopl do zadní části těla. Už ani nepočítám kolikrát mi řekl že jsem „svině“ , „píča“ , „pizda“ omlouvám se, že sem píšu taková slova, já osobně bych je tedy ani vyslovit nedokázala, ani nevíte, jak mi je když mi je říká můj manžel, do kterého jsem kdysi byla zamilovaná a myslela jsem si o něm, že je ten nejhodnější na světě. Já mu nikdy nenadávám a když začne nadávat on mě , tak to většinou vyslechnu a odpovím v klidu. Nejhorší je, že mi nadává i před dětmi. Prosila jsem ho ať mi své názory sděluje, když u toho nejsou děti, vždy slíbí, že ano, ale nedodrží. Dcera mi nedávno řekla, že si nevezme takového manžela jako je tatínek, protože by na ni prý křičel. A toto sdělení mi teda vzalo dech. Kudy chodím tudy přemýšlím, kam se odstěhovat. V létě jsem se na 14 dnů odstěhovala k rodičům, ale kvůli dětem, kterým se stýskalo po pokojíčku a po tatínkovi jsem se vrátila zpět. Chvíli byl manžel jako vyměněný, ale brzy bylo vše ve starých kolejích. Nemůžu to nikomu říct, myslím si , že by mi nikdo neuvěřil, protože manžel je ve společnosti druhých velmi milý, hodný a chápavý. Asi by také hodili vinu na mně a to už bych psychicky neunesla. Vážně nevím jak dál, nechci brát dětem rodinu, to budu raději trpět, ale na druhou stranu vím, že pro děti je důležitá rodinná pohoda, která u nás většinou chybí a je pro ně také důležitá usměvavá a pohodová maminka, což se snažím navenek být, ale uvnitř mě je nesnesitelný chaos....... Teď jsem se vypovídala, tak se mi aspoň na chvíli trochu ulevilo. Alena