Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Tak ve Vasem pripade bych si ja myslela, ze hadka byla kvuli manzelovi a muj manzel by si myslel, ze jsem hadku zpusobila ja, protoze jako otci mu neduveruju a nemela jsem predpokladat, ze budou zpatky za hodinu, kdyz presne neurcil cas. ![]()
Takze ve finale bych sla, a ackoliv bych o tom nebyla presvedcena, omluvila bych se a zase by vse bylo jako driv.
![]()
Příspěvek upraven 22.08.12 v 15:35
Žádná z nás tam s Vámi nebyla, takže ti asi žádná z nás neporadíme. ![]()
Za mě - nech to chvíli vyhnít a pak hoďte řeč. ![]()
Myslím, že tohle se musí řešit dopředu - pokud někdo někam vezme děti, tak bude na příjmu, tak by zněla cca dohoda.
Nebo v jednotlivých situacích se domluvit, přijdeme tehdy a tehdy. Takže ty jsi mu vynadala za něco, co nebylo nijak ošetřené domluvou.
Ale vylítla bych taky, navíc můj manžel to dělal/dělá, ale u něj v tom většinou vězí i něco jiného, takže se to těžko srovnává.
Já už jsem si zvykla, že on není schopen to nějak rozumně odhadnout a snažím se to neřešit.
My se také občas poštěkáme kvůli nějaké takové hlouposti, většinou jsou to situace, jakou jsi popsala, ale obvykle neřešíme, kdo se má komu omluvit, prostě je hodinu dvě ticho a za chvíli se rozběhne komunikace a už se tomu smějeme ![]()
A vy jste se predem nedomluvili, kdy se vrati?
Z popisu situace mi pripada, ze nejste partneri, ale souperi, takze by to chtelo zapracovat na tom, aby jste byli partnery, hadate se kvuli kravinam, kdyz se jde jednoduse domluvit na nejakych pravidlech, vubec nejde o to, kdo vyvolal hadku, ale o to, aby jste spolu zacali spolupracovat
@mmonica bohužel prostě vzal děti jen prohodil že jdou kouknout jestli jsou trhy a byli fuč. Hádáme se opravdu minimálně, ale když už tak je manžel fakt děsnej
Tentokrát neustoupím, chci aby si uvědomil, že se nesmí chovat tak hnusně.
Já nějak moc nechápu důvod hádky
No jo, s mobilem je to jako s ohněm - dobrý služebník, ale zlý pán. Uhánět chlapa jenom proto, že je tři hodinky s dětmi venku, když to navíc vzhledem k oznámenému programu není nijak extra doba, tak to mi nepřijde jako zrovna šťastné. Jinak já když jsem venku s dětmi, tak taky mnohdy mobil ani nezvedám, protože ho v ruchu ulice prostě neslyším, věnuji se dětem a co mi zvoní nebo nezvoní v kabelce či batohu jde tak nějak mimo mne. A kolikrát ho s sebou ani úmyslně nemám, když vím, že ho stejně nezvedám. Dělat kvůli tomu doma dusno, hádat se a vést tichou domácnost - proč?
@Les2311 protože za ten strach jsem si vyslechla od debilů po nevím co ![]()
Me prijde ten popis jasnej - hadku jsi vyvolala ty - takze ses mela proste omluvit hned. Ale lepsi pozde nez nikdy, takze to zkus aspon ted. Potom, co se omluvis mu muzes zkusit teprv nadhodit, ze ses zachovala spatne, ale ze nemusel reagovat tak moc akcne.
To je jak u nás. Chlap mi řekne, že se jede podívat jak mu jede vlak, tudíž předpokládám, že bude nejpozději za hodinku doma a on se vrátí o půlnoci s tím, že si udělal výlet
Tel. nebral, vědět mi taky nedal a mě to prostě přijde nezodpovědný ![]()
Myslím si, že každý nese malou vinu. Také by mě urazilo, kdybych byla venku s malou a on mi neustále volal (nebo chtěl) aby se přesvědčil, že je v pořádku. Snad se dokážu postarat - ne? Stejně tak bych asi nebyla nadšená, kdyby zapomněl doma mobil, ale to se snad stát může.
Trošku víc by mě ale štvala situace, kdyby mi chtěl volat, aby se přesvědčoval.
Bohuzel chyba je ve vasi vzajemny komunikaci. Kdyz budes na manzela jecet, tak necekej, ze se ti bude omlouvat jak blbec. Naopak se zabedni. Ja jsem zastancem nejeceni a nevycitani a svete div se, ono to funguje.
A hlavne mi to prijde ponizujici. Copak ty svemu manzelovi neveris, ze se dokaze postarat o deti. Musi ti vsechno hlasit jak generalovi?
Kdyby na me manzel zacal rvat, kde jsem jako byla 3 hodiny s detma, tak taky na nej zacnu rvat. Proste bych si to nenechala libit. Kdyz mi naopak rekne: Milacku, kde jste byli tak dlouho, uz jsem mel strach. A tak hlavne, ze jste si to uzili… Tak pak se jeste sama omluvim, ze jsem mela zavolat.
Neječela jsem
prostě jsem řekla, že jsem už měla strach. Tak už jsem neměla možnost mluvit a ani chuť.
Těžko říct, kdo je na vině, resp. téměř vždy jsou vinní oba. Já u vás moc nechápu důvod hádky, přijde mi to přehnané vzhledem k důvodu. Tebe chápu, žes měla obavy, taky záleží, jakým stylem si to řekla, třeba to bylo pro něj urážlivým způsobem, aniž ty to tak cítíš. Jeho zas chápu, že ho třeba urazila tvá nedůvěra v to, postarat se o děti, 3 hodiny někde, kde je na co koukat, mi nepřijde moc a neslyšet či zapomenout na telefon taky dokážu pochopit, taky se mi to stává.
Druhá věc, nechci mluvit za chlapy, ale myslím, že jestli něco absolutně nesnášejí, tak je to „tichá domácnost“, já na to byla specialistka (jsem bohužel dost urážlivá
) a musím říct, že si na to dávám bacha od té doby, co jsem si uraženým mnohadenním nemluvením (max. odštěknutím) málem zrušila letitý vztah.
Mám dilema. Máme dá se říct moc pěkné manželství, ale jeden velký problém. Nehádáme se často, ale jednou za čas nám prdne v bedně (nevím kdo je na vině -já myslím, že manžel a on tvrdí, že já )
V pátek vzal děti ven, řekl, že jdou na trhy tak jsem čekala, že hodku budou zpět. Vrátili se za víc jak tři hodiny a manžel nebral telefon (prý ho nechal doma). Když tedy přišli naštvaně jsem řekla, že jsem měla strach. Následoval výbuch co si myslím, že je táta, co by se jako mělo stát, že mu nevěřím…
Následoval hororový víkend jak jsem mu zničila život, jak jsem hrozná, jak vyvolávám hádky. (podotýkám celý víkend jsem neřekla ani jedno slovo a to doslova)
V pondělí jsem tedy napsala mail, že takto žít nebudu, a doufala jsem, že mu dojde, že takhle se chovat nemůže. Ale co bych čekala… myslí si že je v právu a celou hádku jsem způsobila já.
Takže vyvolala jsem jí já nebo jsem v právu?
Mám se omluvit?