Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Miluji dva muže
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
16.4.11 11:12
Miluji dva muže
Ahoj všem. Po asi měsíčním googlování - kdy jsem nenašla odpověď na můj problém - jsem se odhodlala přihlásit sem. Doufám, že mi třeba pomůžou obdobné zážitky jiných…
Žiju tři roky s přítelem, kterého velmi miluji (klasický začátek). Máme společné téměř vše, od koníčků, kamarádů, vkusu na hudbu/filmy,… Je velmi vtipný, směju se s ním každý den, umí mi naslouchat, umí porozumět mým problémům, zvládá mojí občasnou náladovost. Je to krásný chlap, někdy nevěřím, že si vybral mě… Velmi mám ráda jeho rodinu. Asi by se dalo napsat ještě milión dalších plus, včetně krásného sexu s ním.
Je to necelý rok, co jsem nastoupila do nové práce. A - ano - kolega. Poznám průser předem - to když se s někým nedokážu uvolněně bavit. Jsem komunikativní a pokud mám někde u chalpů bariéru, znamená to , že se mi dotyčný líbí (samička zaregistrovala samce a umlkne). Na vánočním večírku jsem mu to po pár panácích řekla s tím, že jsem věděla, že je zadaný a říkala si „tak mi s úsměvěm řekne, že má tu svojí, navrhne přátelství a bude klid“. No, nestalo se tak, kolega mi přiznal, že je na tom stejně. Ale ok, jsme zadaní, tak prostě nic.
Jenže kolega se rozešel. Prý ne kvůli mě, ale už to delší čas neklapalo. Výsledkem byla noc strávená v hotelu (celá promilovaná - naprosto nádherně!). A pak peklo v mé hlavě. Nejen na základě milování (opakovalo se to ještě dvakrát) jsem teď rozpolcená. S kolegou se mi dobře povídá o všem, mám ho v hlavě ve snech, ráno, v poledne, večer. Nemáme však mnoho společného (kromě turistiky a povídání o celospolečenských problémech;).
Můj přítel byl teď měsíc v zahraničí a přivezl zásnubní prstýnek. Bez přemýšlení jsem ho přijala - vím, že s ním chci být celý zbytek života! Ale kolegu z hlavy vymazat nedokážu. Ač se snažím. Nevím, jestli nedělám chybu v přístupu k oboum, jestli bych neměla skončit vše a s čistou hlavou nějak začít znovu, či co… Vím, že na základě tohodle textu nejde přesně říct, co dělat, ale snad poradíte alespoň něco…? Byla bych moc ráda za jakýkoliv názor… Prosím, sprostá slova si nechte, říkám si jich sama dost…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
16.4.11 11:24
Stát se to mě,tak se na kolegu vykašlu(je to jen pobláznění,úlet) a změním práci,abych ho neměla pořád na očích.Je to strašná situace,mě by svědomí nedalo spát.Určitě bych se na tvém místě přestala s kolegou stýkat.Máš hodného přítele,který si to asi nezaslouží.Myslím,že udržovat dva vztahy je nesmysl,jednou by se ti to vymstilo.Hodně štěstí a držím palce ať to dopadne co nejlépe a nikomu není ublíženo.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.4.11 11:28
Ahoj 
Obvykle do podobnych diskuzi nepisu…ale tohle mi nedalo. Netusim, co mas delat. Ja bych zustala rozhodne s prvnim. Takovych chlapu zas tolik neni, abyste si sedli ve vsem. S druhym je to ted sice fajn, ale az zamilovanost vyprcha, jakoze vyprcha, moc vam toho spolecnyho nezbyde. Je to teda prusvih, no…stane se. Musis si to srovnat sama v sobe, na co mas.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.4.11 11:31
Pokud tvůj nynější přítel není tvůj první, tak určitě víš co je zamilovanost, jak dlouho trvá, jak se projevuje a že jednou odezní..
Víc netřeba říkat..
ps.. brala bych prvního všema deseti..o tom žádná..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.4.11 11:37
Skaaro…aby se Ti nestalo, že přijdeš o oba 
Jednou to praskne a myslím, že děláš velkou chybu a nevážíš si toho co máš doma- nic Ti nechybí…že by jsi se nudila? Ale to tak bývá spíš u chlapů, že mají „roupy“. Jinak se to u Tebe nazvat totiž nedá. Vykašli se na kolegu, ze dne na den a nelituj se, že si nemůžeš pomoct. Vymaž ho z hlavy a to vědomě, ne že to „nejde“. Dokud se neobjevil byla jsi šťastná s přítelem? Byla. Za pár týdnů by jsi tady totiž mohla řešit, že čekáš dítě a nevíš, čí je, jestli přítele nebo kolegy… Už tu taky pár příběhů bylo a to je teprve šlamastika. Ještě dotaz- kolik je Ti let? A proč Ti imponuje kolega? Přítel naslouchá, rozumí Ti, je to krásný chlap, sex je super…samé superlativy, pak teda nerozumím… není to třeba tím, že je pravý opak Tvého přítele povahově? Třeba „dobrodruh“ nebo tak něco? Nebo k nevěře došlo, když byl přítel na služebce?-to by vysvětlovalo vše…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.4.11 11:40
Všechny říkáte to, co si myslím také (rozumem), ale prostě ten vnitřek říká něco jiného. Můj přítel je můj první tak dlouhý vztah (předtím jsem prožila několik maximálně půlročních).
Problém vidím v tom, že já si nakrásně něco řeknu a slíbím a pak se s kolegou vidím a bum, je to zas zpět. Už se snažíme spolu vycházet jen jako kolegové, ale dotyky mimoděk, narážky, pohledy, pořád se to vrací. Asi je tedy jediná možnost změnit práci, ale to si opravdu nedokážu představit, byla bych nešťastná. Znovu řeším, zda bych byla nešťastná víc, než kdybych už neměla vidět mého přítele - a nevím. Je to tak strašně nerozhodnutelné. Prstýnek mi pořád připomíná, jak jsem se rozumem rozhodla, ale v citech si jistá nejsem.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
16.4.11 11:41
Ahoj,
pokusím se odpovědět anomymně, jen pro klid a abych mohla odpovědět tak jak to cítím a jak jsem to zažila i já.
Ano, stalo se mi to samé a ještě to neskončilo,ale vím, že to řešit nebudu. Nemá to smysl, vím, že je to jen chvilková záležitost a že to přejde, protože i já jsem v současném dlouholetém vztahu spokojená a vím, že manžel je ten pravý a jediný s kým budu celý život štastná.
Prostě si myslím, že jsi mladá a že jsi se v současném vztahu začala tak trošku nudit, protože máš tak skvělého přítele, a tak nemusíš řešit problémy, které by ti zaměstnaly hlavu.
Navíc píšeš, že s kolegou nemáš zase tak moc společného jako s přítelem. Věř tomu, že sex v začátku vztahu je vždycky neskutečně krásný, vzrušující a jedinečný a …no prostě máš pocit, že se dostáváš do uplně jiné dimenze. Ale věř tomu, že čím více toho sexu bude tak se ti to trošku okouká a přejí.
Prostě si zkus jednoduše sednout a představit si život s kolegou i po letech. Představuj si ho v daných situacích, které běžně prožíváš s přítelem v průběhu dne a zeptej se sama sebe jestli by to bylo minimálně stejné nebo snad lepší s kolegou.....
Vím, asi jsem ti moc neporadila,ale to ani nejde. Musíš se rozhodnout sama, je to jen a jen tvůj život a tvoje rozhodnutí za které si možná jednou poděkuješ a nebo budeš muset nést následky.
Tak ať se rozhodneš správně.
- Citovat
- Upravit
16.4.11 11:46
birma
Roupama to není. Ani nechci popisovat, jak jsme s kolegou řešili, co udělat, co nedělat, proč to nedělat.
Je mi 26, puberťačka taky nejsem. Něco za sebou mám a umím si vážit toho, co mám - proto s kolegou nespím. Nemám na to žaludek a trápí mě to, co jsem udělala, ale uvědomuju si, že mě to netrápí až tak kvůli mému příteli, ale kvůli povaze věci.
Mám v hlavě, že si musím vážit toho, co mám, že to druhé časem přejde, ale už uplynulo skoro půlroku a nic nepřechází a pořád si jen rozumem opakuji, že si mám vážit toho, co mám - je to správný stav?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.4.11 11:51
anonymní
To jsem už udělala milionkrát. A bohužel si to umím představit dost dobře. Můj přítel i kolega mají mnoho společného, až se obávám, že jsem prostě jen neuvěřitelně narazila na dva „Ty pravý“.
Že může jít u kolegy o pobláznění? Že nemáme mnoho společného? Tak se to může jevit v souvislosti s tím, jak dlouho se známe a jakou jsme měli příležitost se poznat. Kdybychom měli ten stejný čas na poznávání se, jako mám já s přítelem, možná bychom došly ke stejně „ideálnímu“ stavu, jaký mám doma teď…
Bylo mi taky porazeno, ať neřeším a „ono se to samo“. Jenže to prostě nejde. Nejde to neřešit, protože to zaměstnává 99 procent mého mozku a to nejen ve dne…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.4.11 11:57
Ahoj,jenom jeden poznatek co mám z této diskuze.
Zakladatelko, myslím, že máš jasno, jen si to nechceš přiznat a to je to, že chceš být s kolegou. Jen se snažíš si to nějak obhájit, odargumentovat, přesvědčit sebe sama, že to vám to vydrží…
S mým současným manželem jsem se seznámila v momentě, kdy jsem byla ve vztahu s jiným mužem, nebylo to tak ideální jako v tvém případě (ale na budoucnost jsem s tímto mužem přemýšlela) a já se současným manželem nic neměla, jen jsem z něho byla „mimo“ a on ze mě a přesně takhle jsem reagovala jako ty. .
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.4.11 11:58
Skaaro, správný stav…jen Ty sama musíš vědět, co chceš. A ptala jsi se sama sebe, proč s Tebou spal kolega? Nebylo to třeba proto, že se rozešel a neměl ženu „na sex“? Vím, že to bude znít hnusně a nepřipustíš tuhle možnost. Ale u chlapů je to „jinak“ a jak jsi napsala, Ty sama jsi mu řekla jako první, co cítíš…No a tohle se mu pak mohlo hodit do „krámu“…težko soudit, ale někteří chlapi jsou takoví, že říkají to, co chce ženská slyšet…ale jejich realita je jinde.
Najdi si něco, čím zaměstnáš hlavu…třeba přestavbu bytu nebo hledání nového místa…Jak můžeš už te´d přemýšlet nad tím, že by jsi byla „nešťastná“, když by jsi se s kolegou neviděla? Vždyť píšeš, že se snažíte vycházet už jen jako kolegové, smazat co bylo…
A ještě dotaz…v Tvých minulých „krátkodobých“ vztazích, podvedl Tě některý z těch mužů?..... 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.4.11 12:02
medulinkax
Kdyby to bylo tak snadné…
Moje srdce mi doteď neporadilo. Tak to zkouším přes rozum, takže se snažím dát na hromadu pro a proti. Ani tam to ale nejde jednoznačně říct, právě z toho důvodu, že jednoho znám zkrátka déle a lépe a u druhého zase může jít „jen“ o zamilovanost. Děkuji ti ale za názor (zkušenost). Vyplývá mi z ní, že jsi odvážná, ale dnes nemusíš lidovat nějakého „kompromisu“. To je správný přístup, určitě. Zkusím na to pohlédnout také tak…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.4.11 12:05
Kdyby jsi mela o jednoho z nich prijit(jedno jak)uz nikdy ho nevidet,ktery by ti vic chybel?A nerikej ze oba 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.4.11 12:10
birma
O tom, co cítí můj kolega, vím. Nic si nevysnívám. Není to nějaký můj pocit, jsou to jeho slova (která říká i své kamarádce a ke kterým jsem se omylem dostala - na skypu si překlikl okýnko). Nechce mě na sex, chce se mnou sdílet život. Ale je velmi fér a netlačí mě do ničeho. Je to prostě o mém rozhodnutí…
Vím, jak se cítím, když je kolega např. na služební cestě. Je to docela děsné. A z jeho slov vím, že ho moje nepřítomnost taky trápí. Při představě, že bych šla úplně pryč - neumím si to představit. Bavili jsme se o tom, že chceme být přátelé, abychom se vídat mohli, ale měli nějaké hranice, kam už to nepustíme. Jenže to absolutně nefunguje. Je to opravdu tak, že lidé, co se milují (?) přátelé být násilím prostě nemůžou.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
