Poradna gynekologa
MUDr. Jiří Škultéty
Já byla na interupci po zamlklém, no a od partnera kupodivu nic…
Snad jste u toho byli oba.
@Tichošlápek píše:
Bolestné za potrat? No to si snad děláš srandu ne
Tak aspoň že jen od partnera ![]()
Příspěvek upraven 28.12.16 v 10:00
A čo dostane partner? On to snáď prežíva tiež
Jako chápem, že ti asi nie je do skoku, ale je to tvoje slobodné rozhodnutie a asi sa s tým budeš musieť naučiť žiť, ak sa nechceš zblázniť. Po kyretáži po zamlklom potrate ma doma čakal manžel starajúci sa o syna a objatie. Nič viac som ani nečakala a trúfam si povedať, že to bola psychicky rovnako náročná situácia.
@Lekninka91 píše:
Ty vole.. Přijde to jen mně jako blbej vtip?
Bojím se, že to vtip není. Zakladatelka má uvažování na ![]()
Tak bolestné mi přijde poněkud přitažené za vlasy. Nicméně, pokud máte čtyři děti a další nechcete, máš v plánu si nechat rovnou „podvázat vaječníky“, ať máte pokoj?
Pokud ne, tak jediné bolestné, které bych očekávala je příspěvek na antikoncepci.
Jinak chápu, že někdy ženská musí toto podstoupit, i když se s tím vnitřně špatně smiřuje, takže se drž, v případě, že tě to bude fakt trápit, tak se nebát jít si pokecat s odborníkem, ať tě to nesežere.
Ty fole, děláš si srandu? Ležíš připravená na potrat a klidně založíš diskuzi, že očekáváš bolestné, protože si to zasloužíš? Tak z tohohle bych zvracela a zvracela.
@Tichošlápek píše:
Bolestné za potrat? No to si snad děláš srandu ne
Tvl, taky cumim jak blazen. Kam se to svet riti ![]()
Mam za sebou nekolik SP a jedine co mi po pomohlo bylo, kdyz jsem se mohli opet zacit snazit, dite doma mam, ale bolest to nezmirnilo.
Tvoji diskuzi jsem cetla a preji, at to ustojis a nema to dopad na vztah.
Příspěvek upraven 27.12.16 v 10:03
Tolik naděje a zůstal jen smutek?
Sdílejte své pocity, vypište se z trápení nebo načerpejte útěchu v deníčkách s podobnou zkušeností.
Ahoj, mám po příjmu a čekám jak prase na porážku. Důvody psát nebudu, už jsem toho psala dost v jiné diskuzi, z níž mě některé možná poznají.
Smirena s tím nejsem, už jsem si dnes pobrecela, ale rozum zvítězil a tak to má být.
Jsem na sebe zvědavá, jak to zvládnu dál, potom. Ještě že máme doma dohromady 4 děti a snad nebudu moct tolik přemýšlet.
Hlavou se mi honí myšlenky, jaký to bude mít dopad na náš vztah. Partner mě k upt nenutil, hledali jsme řešení spolu. Ale stejně se toho bojim.
Ač nejsem zlatokopka ani hamizna, očekávám nějaké bolestné, to jsem mu i rekla. Že si to zaslouzim. Jak jste to mely vy v podobné situaci? Dal vam partner něco? Prostě očekávám něco, čím mi dá najevo, že mou bolest chápe, že je se mnou. Slova a pohlazení mi nechybí, ale…