Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Ahoj holky,nadpis mluví za vše.Není to tak,že by lhal,kam jede nebo kdo mu volá atd.je to spíš o tom,že už rok mě měl vzít na véču,pak sme měli jet na koně,taky do kina.A on furt:nemáme teď peníze,a jiné výmluvy.no spíš se vymlouvá,ale mě to nepřijde normální,co bude na to říkat malá,až ji naslibuje a pak nic.Jinak je mezi nami vše v pořádku.Zajímalo by mě,co byste dělali vy na mém místě.
Nespolehlivý,asi já nevím..proto je lepší když se dva první déle a víc poznají,než si pořídí malé,pak už je to při dítěti větší průšvih.
To není žádné „lhaní“… Zřejmě je spíš takový ten typ člověka, co má plnou pusu řečiček a nic z toho, to je bohužel docela častý povahový rys.
Co bych dělala? No, asi bych se domlouvala přesně a jednoznačně - „půjdeme na véču? Jasně, takže v pondělí“… „na koně vyrazíme zítra - přijde děda na hlídání malé a ve čtyři jdeme“… a tak. To už by pak musel být hodně zásadní důvod, aby se to zrušilo, ne jen tak nějaká výmluva „nemáme peníze“… (odpověď, „ale máme, včera jsme se dohodli a od té doby se nic nezměnilo“).
Myslím, že s lidmi tohoto typu se jinak jednat nedá - konkrétně, jednoznačně a důsledně. Nespoléhat se jen na jejich plané řečičky…
@mamaterka píše:
Ahoj holky,nadpis mluví za vše.Není to tak,že by lhal,kam jede nebo kdo mu volá atd.je to spíš o tom,že už rok mě měl vzít na véču,pak sme měli jet na koně,taky do kina.A on furt:nemáme teď peníze,a jiné výmluvy.no spíš se vymlouvá,ale mě to nepřijde normální,co bude na to říkat malá,až ji naslibuje a pak nic.Jinak je mezi nami vše v pořádku.Zajímalo by mě,co byste dělali vy na mém místě.
a máte peníze? Nemá prostě obavy ,že pak nevyjdete?
tak to zkus zaridit ty
kdyz nekam chces jit,tak si to obvolej,zaplat a pak prijd s hotovou veci,tohoto a tohoto jdeme tam a tam,uz je to zarizene.Jinak nevim, jako lhani neni to,ze nemate prachy a on neni schopny vas nekam vzit.
Tak to mi něco připomíná ![]()
Ten můj mi už 7let slibuje jak mě vezve na Matějskou ![]()
@mamaterka No a jak jste na tom finančně? Máte peníze nebo ne? Jestli žijete od výplaty k výplatě nebo jedete tak tak, tak se mu nedivím, že se bojí, že nevyjdete… jestli ovšem peníze máte a není to problém (jít na večeři do normální restaurace není žádný likvidační výdaj), tak spíš jen slibuje a slibuje, ale už se mu nechce do plnění slibů… pak by mohla nastoupit strategie, že on slíbí, že někam půjdete a ty to zařídíš… takže nečekej, až tě „někam vyveze“, ale když řekne, že tě pozve na večeři, tak zamluv stůl tam, kde se ti líbí a postav ho před hotovou věc (případně domluv hlídání dětí, aby se neměl na co vymlouvat)…
Zažila jsem, že nejvíc exmanžel mluvil o tom, že nemáme peníze, když jsme jich paradoxně měli dost (tedy on měl, já ze svého táhla celou domácnost a jídlo a děti) a on byl neskutečný sobec… ale o tohle se u vás snad nejedná…
Taky mě napadlo,že bych prostě sprostě vyrazila sama.on je trošku žárlivej,třeba by pak zvedl zadek a ani nemrk ![]()
Myslím, že si to ani neuvědomuje, že prostě jen plácne „jo půjdeme…“ a nevěnuje tomu pozornost.
Nechci ho omlouvat, ale možná ani neví, že je to pro tebe důležité.
Prostě chceš-li někam jít, tak zatlač a zorganizuj to
(jak píše BohunkaP)
Tak to bych asi nebrala jako lhaní… U nás to je taky tak, že si vzájemně slibujem, že někam zajdem, ale prostě to pak nevyjde…
To neberu tak, že by lhal…
Když něco slíbí prckovi (prcků), snaží se to dodržet, pokud to jen trošku jde… Ale tak já jsem snad dospělá a pochopím, že něco prostě „nevyšlo“ ![]()
Můj ex byl to samý a platilo na něj to, že když na můj třetí dotaz ohledně například návštěvy divadla odpověděl „joooo prosim tě“, tedy nic určitýho, šla jsem s někým jiným, třeba s kámoškou, bráchou… a to to pak najednou šlo - hned mi vyčítal, jak to měl naplánovaný na středu, mělo to být překvapení… hahahahaha ![]()
Hlavně že já jsem si své přání splnila ![]()
Obyčejná slibotechna. Takovej byl můj expřítel. Nenadělala jsem s tím za sedm let nic. Přeju hodně štěstí a pevné nervy, snad se nějak domluvíte.
mě to dělá taky a když si vydupu termín kdy a nebo se teda i bez nátlaku domluvíme, tak ho obvykle buď bolí hlava nebo je utahanej a to přece nemohl vědět dopředu… moc mě to mrzí. ale u něj je to prostě chorobný odkládání. a řešení v nedohlednu, to taky bude „někdy“. pokaždý to moc zabolí, i když už jsem si (poměrně rychle) zvykla od něj nic nečekat. a tak si te´d zařizuju život po svým - stejně všecko fungovalo i když tu nebyl, tak proč by to nemohlo fungovat dál? nechce se mi s ním být věčně rozhádaná. a tatínkem bude (podle všech prozatímních náznaků) výborným, tak opouštět ho rovnou nechci
kdybyste měli někdo radu i na tohle, ráda si ji poslechnu