Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Asi tě palí dobré bydlo. Moc jista partnerem? Třeba až zjistíš, že pozornost dává někomu jinému, tak se tvuj postoj změní.
Jak dlouho máš po porodu? Bylo by ti lépe jako samoživitelce? Myslíš, že s dítětem poznáš někoho lepšího?
Měla bys začít pěstovat partnerský vztah, ne jen mateřský. Můžeš jednoho dne zjistit, ze už je pozdě. On i chlap vycítí, ze není chteny. Dejte, pokud je možnost, aspon jednou měsíčně malou na víkend k babičce a buďte spolu, podnikejte spolu nějaké zážitky. A taky si utovnej vztah k dceři. Není to dobře ani pro ni.
Najdi si odbornou pomoc psychologa. Jako matce samoživitele Ti určitě lip nebude a Tvé dceři taky ne.
Si na najlepšej ceste, kedy to parter vycíti a začne mu to vadiť a pre nežnosť si jde niekam inam. Zrazu sa nájde žena, ktorá sa mu bude viac venovať, dá mu viac nežnosti… kto chce kam, pomôžme mu tam. To že si dobrá matka je fajn, ale prečo sa nechováš aj ako dobrá manželka… kým budeš čakať kým sa niečo v tebe zmení a sama pre to niečo nespravíš…je možné že časom už bude neskoro
@Dlouhá punčoška píše:
Najdi si odbornou pomoc psychologa. Jako matce samoživitele Ti určitě lip nebude a Tvé dceři taky ne.
To jsou kecy. Taky se mi chlap zprotivil a nikdy odchodu nebudu litovat. Dítě má vyrůstat v lásce, dej si šanci poznat partnera, kterého budeš milovat a nebudeš si umět ani představit, být bez něj. Hodně štěstí ![]()
Z popisu to vypadá, že začínáš mít na muže alergii. Co ti pomůže? Uvědomit si, že z vaší vzájemné lásky vzniklo vaše dítě, takže je to produkt vaší lásky a tu lásku bys měla hýčkat. Uvědom si, co tě na tvém muži zajímalo, čím ti zaimponoval, proč ses do něj zamilovala. Zažehni v sobě znovu lásku k němu, jinak ho ztratíš.
Rozhodně se do sexu nenuť. Spíš víc vnímej, jak ti dává najevo, že tě má rád a nalaď se na něj.
@Katy 7 asi máš pravdu, já tomu říkám ponorková nemoc, v hloubi duše ho miluji, protože když třeba se dlouho nevrací z práce, tak mě napadají myšlenky, zda náhodou neboural a tak. Nikdy ne, že by mi zahýbal, žádný krasavec to také není
líbí se mi na něm třeba to, že naší dceru miluje, on se v ní vidí a ani nechci tohle všechno zbourat.
@Anonymní píše:
@Katy 7 asi máš pravdu, já tomu říkám ponorková nemoc, v hloubi duše ho miluji, protože když třeba se dlouho nevrací z práce, tak mě napadají myšlenky, zda náhodou neboural a tak. Nikdy ne, že by mi zahýbal, žádný krasavec to také nenílíbí se mi na něm třeba to, že naší dceru miluje, on se v ní vidí a ani nechci tohle všechno zbourat.
Děláš jak by zahýbali jenom krasavci. ![]()
Nemáš třeba problém s tím, že kvůli dítěti se k muži cítíš víc připoutaná? A nevím, proč bys nemohla večer ven… plác do čela
@Tina69 píše:
Si na najlepšej ceste, kedy to parter vycíti a začne mu to vadiť a pre nežnosť si jde niekam inam. Zrazu sa nájde žena, ktorá sa mu bude viac venovať, dá mu viac nežnosti… kto chce kam, pomôžme mu tam. To že si dobrá matka je fajn, ale prečo sa nechováš aj ako dobrá manželka… kým budeš čakať kým sa niečo v tebe zmení a sama pre to niečo nespravíš…je možné že časom už bude neskoro
zajímavé, a když to tuhle vadilo ženě všichni ji s něžnostmi a nevěrou poslali někam.
Já myslím, že přemáhat se člověk nemůže, kde nic není ![]()
@Anonymní píše:
@růžový achát tak když to vidíte takhle… Sama byste toto neudělala
Souhlas s achátem. Při tomto stavu bych taky hledal milenku. Měli byste si sednout u sklenky vína, bez dítěte, a pokusit se zrestartovat Váš vztah. Momentálně jde do kopru…
@lilithlilith
V partnerském vztahu, kde je malé dite by se mělo udělat vsechno proto, aby se vztah rodičů urovnat. Až když vsechno selže nebo jeden z partnerů už nemá zájem narovnávat, tak teprve rozchod.
Jsem 30.let vdaná, vím o čem mluvím.
Teď dobrý, ale byla to dřina. A jsem ráda, ze jsme období krize překonali.
Ahoj holky, předem se omlouvám za anonym, ale jistě pochopíte. Mám takový problém. S přítelem zanedlouho budeme 4 roky.
Máme dceru dva roky.
Měli jsme celkem pěkný vztah, ale po narození malé se to změnilo. Z jeho strany ne, ale z mojí. Měla jsem těžký porod a jsem strašně upnutá na dceru a ona na mně.
Prostě od té doby co se nám narodila malá, tak se hádáme o blbostech, ale teď to graduje.
Když se mě dotkne, tak se odtahuji, vadí mi, když srká kafe, někdy mi vadí, že mluví, někdy ho ani neposlouchám, nechci s ním sex, ale aby nebyl naštvaný, tak se teda přemůžu. Pořád by se mě dotýkal, ale já se odtahuji jak kdybych se ho štítila. Jeho matku upřímně nenávidím, ale toleruji jí, je to jeho matka.
Nemůžu jít večer s kamarádkou ven, nechce abych chodila někde po nocích. S malou mi moc nepomáhá, ale zase když potřebuji si zajet do města na nákup bez malé, tak on pohlídá, stará se o nás a jsem vděčná, ale pořád nechápu, proč se to z mé strany tak změnilo??
Zní to divně a sama to nechápu..
Měla to některá podobně? Co si o tom myslíte? Srovná se to časem z mé strany?