Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
@Anonymní píše:
@Amelie30 Učitelkam vadí, že když mají pracovat ve skupině syn si sedne a odmítá spolupracovat, tak mu dají nějakou samostatnou práci. Když se ho učitelka zeptá kde byl na prázdninách tak nic neříká, on ve škole mluví jen když jde přímo o učivo. Když ho učitelka zkouší tak normálně odpoví, když se ho ale zepta jak se má tak nic neřekne. V tělocviku je podle jeho učitelky hrozný, syn neumí udělat kotrmelec nebo přeskočit kozu, když se hraje basket tak syn pořád stojí na místě, i když ho učitelka upozorní tak stejně pořád jen tak stojí. Když běhá, tak podle učitelky neumí ani to.
U tohoto možná tuším, kde by mohl být problém. Je to ale jen můj názor. Tvůj syn je introvert. Já to třeba mám tak, že když mám k někomu nedůvěru, necítím se s ním dobře, tak mám problém bavit se i o tom, jak se mám. Jako samozřejmě v práci jsem se přemohla, ale stojí mě to dost úsilí a převařování. Mám prostě pocit, že když ten člověk proti mě něco má, tak mu není absolutně nic do mého života. Takže ani jak se mám ho opravdu nemusí zajímat. Prostě vím, že to z jeho strany není upřímný zájem. Možná jsem teda podle tebe taky exot. ![]()
@Anonymní píše:
@Alriga Byla jsem tam nespocetněkrát. Ve skole, ucitelky i reditel, za detma. Pry nemaji páky… porad dokola. Akorát se mu deti vysmáli, že maminka. Odkyvali vse, ale nic z toho. I otec byl nekolikrat. Jenze jeho starsi sestra je rázná, nebála se chytit ho a být proste hrubá. Dali pokoj, ale je to asi v nem. Ja jako matka jsem si nemohla dovolit. Od malicka se snazime, to zase klid. Ale mimo nas dosah se s nim nebaví. Doma ho utvrzujeme, ze ho mame rádi. Zase me neobvinujte
Zakazala bych mu počítač… „šikanozní nerdi bývají často PC kluci“…
Možná ho vést spíš k něčemu, kde bude vynikat…
U PC her je to jednoduché, dáš si lehčí uroven nebo hraješ víc než ostatní a hle, v něčem vyniká.. je to ale virtuální svět… K čemu mu to je?
Vést ho k něčemu pořádnému… k nečemu co ho chytne…
Třebas at s manželem opravuje auta.. Dělá chlapackou věc,…
Nějaký sport… Je jedno jakým způsobem běží, pokud mu to jde…
Šachy, cyklistika, střelba na střelnici, lukostřelba,,, Prostě něco…
At má zájmy, jinde myšlenky… A má se čím pak holkám pochlubit ![]()
PC hry jsou závislost… Asi se nebaví s ostatními, protože chce hrát a něco mu „uniká“..
V tom vidím problém já…
My měli souseda, co denně hrál. Je mu 30let a nechodil a doted nechodi do práce.
Denně vyřvával sprostá slova od rána do večera i přes noc, když ho „bili v gameskách“..
My tak veseli nebyli. Dítě v pokoji spalo a ten kus cipa nedal pokoj… Manžel tam na něj několikrát klepal, at je zticha, že nám budí dítě… Že je ráno… Volal policajty.. Jeho rodiče se ho zastávali… A to jsme slyšeli v paneláku, jak hnusně se i on k nim choval… No nikdo nic nedělal. Nakonec ten kluk šel asi na léčení.. Měsíc klid… A ted už žádné řvaní… Nevěřila bych tomu… ale vážně je klid. 5 let řvaní… Každý den… Dokonce i hystericky brečel když ho někdo sejmul…
@Anonymní píše:
@Amelie30 Učitelkam vadí, že když mají pracovat ve skupině syn si sedne a odmítá spolupracovat, tak mu dají nějakou samostatnou práci. Když se ho učitelka zeptá kde byl na prázdninách tak nic neříká, on ve škole mluví jen když jde přímo o učivo. Když ho učitelka zkouší tak normálně odpoví, když se ho ale zepta jak se má tak nic neřekne. V tělocviku je podle jeho učitelky hrozný, syn neumí udělat kotrmelec nebo přeskočit kozu, když se hraje basket tak syn pořád stojí na místě, i když ho učitelka upozorní tak stejně pořád jen tak stojí. Když běhá, tak podle učitelky neumí ani to.
Hele ja vim, ze uz asi budu s tim aspergrem uz trapna, ale zkus se prosim mrknout na netu na aspergeruv syndrom…je to dost podobne tomu prvnímu pribehu…
Tebe to sice trapi a snazis se, ale mam z tebe pocit, ze nejvic te trapi, co si o tom kdo myslí…
Myslím, ze at je to, jak je to, syn potrebuje pomoc a vy se v tom dost placate, zkuste dobreho klinickeho psychologa, ten kluk si to zaslouží, je potreba s nim zachazet dle jeho potreb, at ho nepoškodite…
@Bremerhaven píše:
Zakazala bych mu počítač… „šikanozní nerdi bývají často PC kluci“…
Možná ho vést spíš k něčemu, kde bude vynikat…
U PC her je to jednoduché, dáš si lehčí uroven nebo hraješ víc než ostatní a hle, v něčem vyniká.. je to ale virtuální svět… K čemu mu to je?Vést ho k něčemu pořádnému… k nečemu co ho chytne…
Třebas at s manželem opravuje auta.. Dělá chlapackou věc,…
Nějaký sport… Je jedno jakým způsobem běží, pokud mu to jde…Šachy, cyklistika, střelba na střelnici, lukostřelba,,, Prostě něco…
At má zájmy, jinde myšlenky… A má se čím pak holkám pochlubitPC hry jsou závislost… Asi se nebaví s ostatními, protože chce hrát a něco mu „uniká“..
My měli souseda, co denně hrál. Je mu 30let a nechodil a doted nechodi do práce.
V tom vidím problém já…
Denně vyřvával sprostá slova od rána do večera i přes noc, když ho „bili v gameskách“..
My tak veseli nebyli. Dítě v pokoji spalo a ten kus cipa nedal pokoj… Manžel tam na něj několikrát klepal, at je zticha, že nám budí dítě… Že je ráno… Volal policajty.. Jeho rodiče se ho zastávali… A to jsme slyšeli v paneláku, jak hnusně se i on k nim choval… No nikdo nic nedělal. Nakonec ten kluk šel asi na léčení.. Měsíc klid… A ted už žádné řvaní… Nevěřila bych tomu… ale vážně je klid. 5 let řvaní… Každý den… Dokonce i hystericky brečel když ho někdo sejmul…
@Bremerhaven úplně jako bys psala o našem kolegovi v práci. Výkřiky a nadávky z ničeho nic. Taky byl na léčení (má potvrzenou schizofrenii) a když bere prášky je ok, ale když nevezme, tak to hned poznáme. Má také svůj svět, s lidmi se baví jen když se ho někdo na něco zeptá. Pracuje v oblasti IT podpory pro naší firmu, tak si člověk říká, že ajťáci jsou trošku mimo, ale tohle je moc. Moc nejí je post a kůže, jen kouří, pije kafe (třeba i 12 šálků silné kávy denně!) a jediným jeho koníčkem jsou hry na pc. U těch tráví veškerý volný čas po práci.
Musím se přiznat, že tohle lidé mě trošku děsí. Nejvíc jsem se ho bála, když mluvil s imaginárním člověkem ve výtahu a začal se s ním hádat, bylo to jako z hororu ![]()
@Anonymní píše:
@Amelie30 Učitelkam vadí, že když mají pracovat ve skupině syn si sedne a odmítá spolupracovat, tak mu dají nějakou samostatnou práci. Když se ho učitelka zeptá kde byl na prázdninách tak nic neříká, on ve škole mluví jen když jde přímo o učivo. Když ho učitelka zkouší tak normálně odpoví, když se ho ale zepta jak se má tak nic neřekne. V tělocviku je podle jeho učitelky hrozný, syn neumí udělat kotrmelec nebo přeskočit kozu, když se hraje basket tak syn pořád stojí na místě, i když ho učitelka upozorní tak stejně pořád jen tak stojí. Když běhá, tak podle učitelky neumí ani to.
Ten nebude oblíbený nikde a spolužáci mu to dají jasně najevo.
A na jinou skolu jsem ho nedala protoze nechtel.
Nechce nove lidi a zmeny a nejspis ma i strach, ze to bude na novo. Ted ma relativne klid, teda rika ze uz v pohode, co propadl ten kluk.
A na nikoho nic nesvadim, ale ucitelka neustale, ze je nesoustredeni a sama ho schazuje, pritom jsme o tomhle s nimi tisikrat mluvili. Ne ona musi prede vsemi.
@Ginella Introvent je a velký. Já chápu, že mu ve škole není nejlépe. Ale myslím, že komunikovat by měl lépe, mě taky nejsou všechny lidí se kterými jsem v kontaktu úplně sympatičtí, ale přece sními kvůli tomu nebudu mluvit. Já se snažím syna brát takového jaký je, ale jsou věci které musí změnit jinak nevím jak bude fungovat. A přece, se nemůžu spoléhat že se to v dospělosti samo od sebe změní.
@Klara178 Byla jsem sním u dvou psychologu, kteří tvrdí že je syn v pohodě. Tak jsem na doporučení učitelky, zkusila psychiatra který tvrdí to samé co psychologové. Je to uznávaný psychiatr, má spoustu dobrých rezenci. Tak myslím, že ten by to určitě poznal.
Zakladatelko, chápu tvého syna, já jsem taky celý život mimoň. Mám svůj bohatý vnitřní svět, moc se nebavím s lidmi, nejezdím mhd, jsem nepraktická a všechno popletu. Nejraději si jen tak sním nebo tvořím. Jsem nenormální, ale ten svůj nenormální život si docela užívám
psychologa to určitě chce, pomáhá zorientovat se v tom normálním světě, který nás často dost stresuje.
@Anonymní píše:
@Klara178 Byla jsem sním u dvou psychologu, kteří tvrdí že je syn v pohodě. Tak jsem na doporučení učitelky, zkusila psychiatra který tvrdí to samé co psychologové. Je to uznávaný psychiatr, má spoustu dobrých rezenci. Tak myslím, že ten by to určitě poznal.
Jasny, chapu, tak to je dobre!
@Anonymní píše:
Spis bych si promluvila se synem a durazne mu rekla, ze to takhle fakt dal nejde. ucitelka ma pravdu, nemuze byt duchem porad mimo. Az Ti jednou zavolaj z nemocnice ze je lip jen po srazce s autem a hur, ze je v marnici tak budes delat co? Kluk si musi uvdomit, ze doma si muze byt mimo klidne celej den podvecer / veccer kdyz si splni svoje povinnosti. Ale jestli nebude davat pozor pri vyucovani nebo nekde venku tak proste musi pocitat s nasledky a treba i sikana od ostatnich je proste nasledek toho, ze je mimo.
To je rada nad zlato, fakt.
Jsi mimo, buď jinej!
A když už budeš v tom, nelíbí se nám barva tvých očí, změn ji.
To je jak rozhovor mezi mnou a synem. „Líbilo?“ „Jo.“
Ani jeden nemáme důvod to rozebírat. Někdo není na tlachání.
Aktuálně ho baví vlaky, tak mi někdy něco řekne a já mám radost.
Jo a máma taky měla strach, že zůstanu sama. Když jsem si přivedla prvního kluka, co byl typově podobný, tak byla tak nešťastná, že mi domluvila rande se vsemi nezadanymi syny kamarádek. Stejně jsem si chlapa našla sama a vdala jsem se už ve 24. Ale manžela jsem poznala až po 20 a vzájemně jsme svůj jediný vztah.
@kacz někdo je opravdu nepoužitelný. Máma se tak hrozně moc snažila, abych byla použitelná, že jsem málem měla dvojku z chování za zapomínání. A čím víc jsem zapomínala, tím víc jsem byla ve stresu a víc zapomínala. Pak mi párkrát ujel spoj na SŠ, takže mě zacala budit, protože mi spoj jel v 7 ráno a v jedenáct dopoledne… Nakonec jsem málem vylitla z VŠ, protože jsem si nezvládala zapsat předměty, zajistit, co mám a nemám a podobné věci, já s tím začala, něco mě vykolejilo a konec.
Dodnes to, co jinde dělají ženské, u nás dělá muž.