Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
S tím nezapojováním se do kolektivu a her máme v rodině takovou zkušenost, že synovec se také vůbec nezapojoval a změnilo se to až tehdy, když ho sestra dala do školky tzv. na plný úvazek, do té doby nic, ani tam nechtěl chodit, když se nad tím tak člověk zamyslí, tak mi to připadá docela přirozené
@Anonymní píše:
Tak vidím, že se to stočilo trošku jinam. Mně šlo zejména o to, zda vám připadá toto chování normální, být stranou od ostatních, nezúčastňovat se společných aktivit a mít v sobě tu agresi k menším dětem. Ano, vadí mi to, nechtěla jsem sice mít dítě ze škatulky a kopii dobrého chování, ale unavuje mě ta jeho,,jinakost".Mám pocit, že všude vyčuhujem, všude na sebe hned upozorníme tím jeho chováním. Do jeho roka a půl bylo vše v pořádku, byl ukázněný, vše se změnilo jakmile jsem otěhotněla a táhne se to pořád s tím rozdílem, že teď už to jeho požďuchování není roztomilé to batolecí, co tehdy, ale už to spíš vypadá, že máme doma spratka bez řádu. Přitom ho vychováváme úplně běžně, jsme harmonická rodina, nebijeme ho, ale důrazně ho upozorňujeme že jeho chování je špatné-bez efektu, má nás úplně na háku, ségra mu evidentně vadí a menší děti jsou pro něj fackovací panáci. Dokonce ani čerta se nebojí, prostě jak kdyby byl citově otupělý či co, já nevím, třeba mu křivdím, ale co když…Vlastně od malička ho nezajímaly běžné věci, knížečky, kostky, leporela, u ničeho nevydržel, zatímco jiné děti si pěkně stavěly hrad z kostek on jim ho buď zboural nebo se hned začal jinak předvádět, šťourat se v zásuvkách, stahovat věci, motat se do kabelů, no asi tak. Už jsem i přemýšlela jestli nemá nějakou poruchu soustředění třeba
Přečti si ty „Sourozence bez rivality“, je to fakt výborná knížka.
@Lucie_Sx nebo @Adelka951 nebudete tuto knihu náhodou prodávat? děkuji