Může mít láska více podob?

Fotoalbum tématu (0) Sledovat e-mailem Přidat k oblíbeným Zapnout podpisy Hledání v tématu
První příspěvek v tématu
Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 05.02.18 19:29
Muže mít láska více podob?

Ahoj holky,

trochu si se sebou nevím rady. Je mi 29, vztahu jsem měla od 15 let radu (několik víceletých) ale evidentne v tom pořad dost litam. Před půl rokem jsem se rozešla po 2 letech s mužem o kterém jsem si myslelal ze je ten poslední. Byla jsem zamilovaná jak nikdy. Nedopadlo to. Mne se ulevilo, jelikož jsme se dost hádali a časem mi bylo jasný, ze bych se s nim víc trápila než radovala.

Před časem jsem poznala jiného muže (a takovým trochu osudovym způsobem). Byla jsem z nej nadšena. Předtim jsem randila s par muži ale žádný me neoslovil. Dneska jsme spolu měsíc a půl takže opravdu čerstvý vztah a já v sobě řeším dilema: je super a jsem s nim moc rada, rozumíme si, máme stejný humor i zájmy, je na me strašně hodný a celkové je to hrozne fajn. Ale po ty 2 lety emocionální smrští s mužem viz první odstavec je to jiné. A já nevim jestli to je dobre nebo ne. Kdyby mi ten nynější napsal ze se uz neuvidíme, bude mi to líto ale nebudu brecet. U toho prvního jsem se první měsíce klepala strachy aby me nenechal.

Jak začala vaše (úspěšná) manželství? Muže to vše byt takový poklidný a nebýt na toho člověka až tak fixovany? Bojím se ze nejsem zamilovaná ale můj nejhezčí vztah začal z přátelství a dodnes na to vzpomínám, jak hezky to byl vztah. Mam strach jestli nepřijde časem někdo do koho se zase poblaznim a třeba uz bude pozdě. Jenže nevim zda to je dobre se poblaznit ;)))

Rozumíte mi? Vim ze to asi nedává smysl ale budu rada za nějaké názory.

Stránka:  1 2 3 4 Další »
Reakce:
Petruna21
Echt Kelišová 9865 příspěvků 05.02.18 19:34

Já si osobně myslím že láska více podob mít může každý to má jinak :) Někde je zamilovaný až po uši a někdo třeba ne ale nedokáže bez toho člověka být z nám oba pařípady a proto si myslím že více podob mít může :)

Karleon
Kelišová 5379 příspěvků 05.02.18 19:40

Můj vztah s mužem se utvářel během prvního roku, jak jsme se poznávali, trávili spolu čas, byli na první dovolené (vlakem na Slovensku pod stanem, žádné all incl.). Tvar se mění s věkem vás dvou, prožitky, s radostí i trápením. Musíš to cítit uvnitř, jednoznačný návod neexistuje.

KristynaStej
Stálice 93 příspěvků 05.02.18 19:45

Se svým přítelem jsme byli taky kamarádi, bala jsem se jake to bude, ale nakonec jsem to riskla. Ze začátku jsem taky nebyla tolik zamilovana, ale ted už nevím co bych bez něj dělala.. u někoho to zamilování muže přijít později :)

histep
Závislačka 3689 příspěvků 05.02.18 20:07

Urcite ano. Ja se svych chlapem jsme byli puvodne jen kamaradi, vlastne jsem do nej nikdy nebyla zamilovana takovym tim stylem „motylci v zaludku“. To kamaradstvi nejak samo od sebe prerostlo v lasku, hodne hluboky cit, jaky jsem nikdy predtim nepoznala. A miluju ho cim dal tim vic, jak spolu postupne prochazime hezkym i zlym…

slavuska1
Vesmírná mluvilka 31657 příspěvků 05.02.18 20:12

Rozhodně bych tomu dala šanci.

kavulenka
Ukecaná baba ;) 1317 příspěvků 05.02.18 20:38

@histep mám to úplně stejně, nedokazu si představit randit, být s někým jiným už vůbec ne… Nejsme zamilovaní jak pubertaci i když se hádame nikdy by mě nenapadlo že Budem někdy bez sebe… Jak řekl teď o vikendu:máme se pořád stejně rádi, jen nám přibyly starosti.jsme spolu od 18,oba jsme se za tu dobu změnili, v něčem dozrali, v něčem ne, ale i tak srdce by mi puklo kdybychom rozbili někdy naší malou 4clenou rodinu

Anny2148
Kecalka 210 příspěvků 05.02.18 21:44

Tak u nás to bylo taky takové jiné. Po první schůzce jsem si myslela že manžela už ani nechci vidět, jenže mě pozval na víkend na chatu a hrozně mě přemlouval ať jedu. Tak jsem s ním jela, vikend byl fajn, ale rozhodně žádní motýli atd. Dokonce jsem si i říkala že už bych jela domu. A pak jsem v neděli večer seděla doma a najednou jsem si uvědomila že mi chybí, že se mi po něm stýská. Ale i tak to nebylo jako předchozí vztahy, kdy jsem se mohla přerazit a stejně to vždy po max dvou letech skončilo. Tenhle vztah byl od začátku v klidu a trvá už skoro 8 let.

Heivka
Závislačka 3252 příspěvků 05.02.18 21:47

Do manžela jsem nebyla bezhlavě zamilovaná, na prvním rande se mi líbil, ale kolena se mi nepodlamovala. Zamilovala, takovou tou láskou, která trvá asi až po půl roce. Jsme spolu 12 let a 5 let jsme manželé máme 2,5 letého chlapečka a druhé miminko na cestě. A každý prožitý rok spolu si ho čím dál víc vážím a obdivuji jaký člověk je a že i tak dokáže růst. Vím že je pro mě ten pravý a i když máme problémy (ty prostě život přinese vždy) můžu se spolehnout, že je budeme řešit. Kdybych mu tenkrát nedala šanci, protože to „nejiskřilo“ okradla bych se o život, který jsem ani nedoufala že budu mít.

Na druhou stranu moje švagrová hledá tu „jiskru“ a zatím je rozvedená matka s opakovaně lámaným srdcem.

stankaSR
Kecalka 453 příspěvků 05.02.18 21:57

Presne aj ja som to mala tak s manželom, žiadne pobláznenie, ale postupne sa vyvíjajúca láska, ktorá trvá. Tie vzťahy so šialenou zamilovanosťou na začiatku nikdy nedopadli dobre.

Tunrida
Hvězda diskuse 48039 příspěvků 05.02.18 21:59

Před svým manželem jsem měla sedmiletý vztah, který byl hrozný. Takový to - nemůžeme být spolu, ani bez sebe. Já byla mladá, hodně jsem si nechala líbit, on mě několikrát podvedl, nechoval se ke mně nijak extra dobře. Já permanentně na odchodu, zároveň jsem se vracela. Nervy v háji, furt jsem něco řešila… Pak jsme se dali dohromady s manželem a já v sobě jak mávnutím proutku našla klid. Neřešila jsem absolutně nic. Měla jsem v něm hned od začátku důvěru, neměla jsem z ničeho strach. Prostě absolutní pohoda. Teda až na nějaké přeháňky, přece jen jsme beran s býkem, v klidu to moc neumíme :lol:
Takže za mě, směle do toho a drž se ho ;) S mužem jsme teda stále spolu, teď krize, trochu nic moc, ale doufám a věřím v to, že se nám podaří to nějak urovnat.

Procházející
Zasloužilá kecalka 858 příspěvků 05.02.18 22:16

Dej tomu čas, ty se ted hlavně bojíš jít do toho naplno. Brzdíš sama sebe. Už jen to, vídáte se necelé dva měsíce, to se oťukáváte, nejdou z toho vyvodit závěry a ty přemýšlíš, jestli je to to pravé.

Venetia
Hvězda diskuse 37551 příspěvků 05.02.18 22:54
@Anonymní píše:
Ahoj holky,

trochu si se sebou nevím rady. Je mi 29, vztahu jsem měla od 15 let radu (několik víceletých) ale evidentne v tom pořad dost litam. Před půl rokem jsem se rozešla po 2 letech s mužem o kterém jsem si myslelal ze je ten poslední. Byla jsem zamilovaná jak nikdy. Nedopadlo to. Mne se ulevilo, jelikož jsme se dost hádali a časem mi bylo jasný, ze bych se s nim víc trápila než radovala.

Před časem jsem poznala jiného muže (a takovým trochu osudovym způsobem). Byla jsem z nej nadšena. Předtim jsem randila s par muži ale žádný me neoslovil. Dneska jsme spolu měsíc a půl takže opravdu čerstvý vztah a já v sobě řeším dilema: je super a jsem s nim moc rada, rozumíme si, máme stejný humor i zájmy, je na me strašně hodný a celkové je to hrozne fajn. Ale po ty 2 lety emocionální smrští s mužem viz první odstavec je to jiné. A já nevim jestli to je dobre nebo ne. Kdyby mi ten nynější napsal ze se uz neuvidíme, bude mi to líto ale nebudu brecet. U toho prvního jsem se první měsíce klepala strachy aby me nenechal.

Jak začala vaše (úspěšná) manželství? Muže to vše byt takový poklidný a nebýt na toho člověka až tak fixovany? Bojím se ze nejsem zamilovaná ale můj nejhezčí vztah začal z přátelství a dodnes na to vzpomínám, jak hezky to byl vztah. Mam strach jestli nepřijde časem někdo do koho se zase poblaznim a třeba uz bude pozdě. Jenže nevim zda to je dobre se poblaznit ;)))

Rozumíte mi? Vim ze to asi nedává smysl ale budu rada za nějaké názory.

Já to mám asi podobně..taky po totálním citovém masakru klidnější vztah…asi je to lepší, člověk se chová prirozene a všechno funguje

histep
Závislačka 3689 příspěvků 05.02.18 23:10

Tak podle vsech prispevku vyse to vypada, ze motylci nejsou treba a pomalu zacinajici hluboky vztah je ten, ktery vydrzi :palec:

Knihomyš
Extra třída :D 10548 příspěvků 05.02.18 23:23

Může. Se svým mužem jsem taky začínala poklidně a extra hormonálně zamilovaná jsem si nepřišla - emocionální smršť to fakt nebyla.
Přitom mu ti „emocionálně smršťující“ nesahali ve spoustě ohledů ani po kotníky.
Fyzická přitažlivost a abyste si „voněli“ je samozřejmě důležité, ale právě určitá nezávislost a vědomí, že s tím člověkem jsem dobrovolně a ne kvůli diktátu svých emocí, může dát vztahu i další rozměr. Na ženě, kterou muž podvádí nebo se k ní jinak chová nepřijatelně a ona se ho drží jak výkal košile, protože ho „děsně miluje a nemůže jinak“, neshledávám nic osudového, romantického aní báječného.
On se i zkraje bouřlivě prožívaný vztah časem uklidní (pokud tedy není partner histrónská osobnost, nebo jak se teď říká hysterkám).
Druhá věc je, jestli v takovém klidném vztahu udrží člověk kolena u sebe, když jde kolem „supersamec“. Ale to už je jiná věc.

Stránka:  1 2 3 4 Další »
Váš příspěvek
Reklama

Poslední články

Diskuze s tatínkem Janem: O hraní i péči o nemocné dítě

Pojďte si popovídat do diskuze na eMiminu s tatínkem, který po narození... číst dále >

Vánoční úklid: Hlavně zůstat v klidu

Vánoce a úklid. Každý rok je to pořád dokola. Víte, že to musíte udělat, ale... číst dále >

Články z Expres.cz

Dobrý den, prsa ven: Vnadná Štěpánová ukázala víc, než chtěla

Herečka Bára Štěpánová (59) sice filmy, v nichž hrají prim její vnady, nemá... číst dále >

Daniel Nekonečný vedle pobledlé Vignerové už nevypadá jak z toho světa

Kromě finalistů Muže roku 2018 se na křest kalendáře vydal celý zástup hvězd,... číst dále >

Články z Ona Dnes

Žena se po porodu dva týdny mazlila s předčasně narozenou mrtvou dcerou

Emma Woodhouseová musela podstoupit akutní císařský řez kvůli poškozené... číst dále >

Na plastiku jsem šla kvůli šikaně, říká kdysi obézní žena

Annie McManisová (25) z Nového Zélandu od mala zažívala kvůli obezitě šikanu.... číst dále >