Poradna o očkování dětí proti chřipce
MUDr. Daniela Verdánová
Mě přijde, že plácáš pate přes deváté. Takový je život, není vždycky růžový, jsou holt věci, které neovlivníme a musíme se s tím nějak vypořádat. Jsem životní optimista, současnou situaci respektuji. Ano krká mě, že jsme s manželem byli paka a pořad odkladali návštěvu obchodu se sedackami, no a teď máme smůlu a v novém budeme bydlet na zemi
ale je to jak to je. Pozitivní je, ze lidi se naučí zase trávit čas spolu, můžou hrát hry, spolecne veceret, vždyť tohle je hezky… a nakoupit pořad můžeš, nejsme v atomovém krytu, doma te nikdo nedrží
a to ze sis kvůli frontě léky nekoupila, to je asi celkem tvůj problém. Když to budes fakt potřebovat, tak si na to pockas ne? Nemysli na to by bylo, kdyby a co bylo… nic s tím neudelas, nezmenis to, přijmi co se stalo jako fakt
@Verurizeckova Jo, vim, že jsem tam splacala vlastně věci, které s tím nesouvisí. Ale už se mi to pak nechtělo mazat. A bylo tím myšleno hlavně to, že neplasim, nedelam zásoby a rikam si, že co. l nekoupim dnes nebo zítra, koupím pozítří. Ale to jsem si říkala už dřív, když někdo plašil a nakupoval konzervy a pytlikove polévky. Já nekoupila nic. Možná že bych měla dostat strach, nakoupit hodně blbosti - podle mých zkušeností by to pak bylo zbytečne. Kdyz nic nemám, tak to nejspíš budu potřebovat.
@Verurizeckova Je to takový vnitřní pocit, který neumím změnit. Třeba to tak taky někdo má.
Nesmíš se na to dívat tak černě. Já si ze všeho beru to dobré. Například krizová situace nás zoceli. Dále nás přinutila zamyslet se, co je v životě opravdu důležité. Že to není jen mamon a peníze. Ale lidské zdraví. A pak, venku je nádherně. Dnes jsme v lese potkali neskutečné množství lidí, kteří by třeba jinak trávili čas ne tak zdravým způsobem. To je super ne?
Příspěvek upraven 14.03.20 v 18:48
Jo jo, vystoupit ze své komfortní zóny někdy bolí.
Přečti si „Sever proti Jihu“. Ale jako fakt. Mě to hodně pomohlo, abych přemýšlela úplně jinak. Teď na to budeš mít dost času to celé přečíst…
Nepremejslej coby kdyby, zij ted, stejně nic neovlivnis. Nejak to dopadne, jenom se zarid podle sveho nejlepsiho vedomi a svedomi. Holt sme dočasně vsichni omezeni, ale cloveka to donuti se aspon zastavit a hledat pozitiva.
@Pajik 76 píše:
Jo jo, vystoupit ze své komfortní zóny někdy bolí.Přečti si „Sever proti Jihu“. Ale jako fakt. Mě to hodně pomohlo, abych přemýšlela úplně jinak. Teď na to budeš mít dost času to celé přečíst…
Tak já do práce budu chodit, vecer a o víkendu budu dohánět uceni. Nezbyde mi čas cist. A knihovny jsou zavřené. Zrovna jsem chtela vrátit dvě knizky (treti mám rozectenou už měsíc
). Ve stručnosti bys nemohla něco napsat.
@Anonymní píše:
Tak já do práce budu chodit, vecer a o víkendu budu dohánět uceni. Nezbyde mi čas cist. A knihovny jsou zavřené. Zrovna jsem chtela vrátit dvě knizky (treti mám rozectenou už měsíc). Ve stručnosti bys nemohla něco napsat.
No je to rozsáhlé dílo z období Americké občanské války, ale pro Mě příběh silné ženy a to s čím vším a jak se uměla (musela) poprat mi bralo dech…
Mě teda prijdes, ze furt hledas výmluvy proč něco nemůžeš. Knížku si nemůžeš přečíst, protože jsou zavřené knihovny?
Hele znáš to: Kdo chce, hledá způsoby, kdo nechce, hledá výmluvy. Takže asi tak.
U mě je to něco podobnýho. Ačkoliv to normálně neděláme, tak letos jsme si s kamarády naplánovali celej rok nabitej akcema už v lednu. Můžu zodpovědně říct, že letos je to zabitý totláně všechno. Akce naplánovaný na jaro za nás vyřešil stát, co mělo být v pozdním jaru jsme zatím neodpískali, ale stoprocentně nebudou a dost vážně uvažuju o zrušení červencové dovolené i zářijového víkendu, protože to tady bude pandemie na vrcholu a bude karanténa a zákaz vycházení. Je to škoda, protože příští rok už na to nebudeme mít čas. Ale tak nezbývá než věřit a přát si, abychom to všichni ve zdraví přežili.
Ahoj, nechci rýpat, nevím jestli je to ono, ale zabralo mi to ani ne 3 minuty to najít
https://pdfknihy.maxzone.eu/…hu-verne.pdf
To si myslím, že napsat příspěvek trvalo déle.
Pár měsíců zpátky mě dost často napadaly myšlenky, jaké by to bylo, kdybychom byli zavření doma, nemohli bychom si jít nakoupit, nesměli bychom vycházet z domu, jak bychom to přečkali, co bychom jedli, jak bychom to zvladli doma, jak bychom se cítili, jak bychom se chovali. Už nevim, proč mě ty myšlenky napadaly. Nevim, co byl spouštěč. Pak jsem to vypustila z hlavy. No a dneska se mi to všechno pripomenulo. Je to tím, že jsem cely den doma. Včera jsem byla normálně v práci, odpoledne nakoupit menší nákup (zásoby jsem si neudělala). Chtěla jsem do obchodu s masem, venku byla cedule vyprodáno. Pak jsem se byla na něco podívat, že to v pondělí koupím. Nenapadlo mě, že už to nekoupím. Potřebovala jsem něco v lekarne, ale byla tam hrozná fronta, tak jsem nešla. Myslela jsem, ze tam zajedu dneska, ale dítě se mi zdálo nějaké teplé, tak jsem měřila teplotu (jen 37, ale stejně jsem nikam nejela). Měl jste někdy, někdo taky takové myšlenky, co by kdyby? Nikdy bych nevěřila, že se něčeho takového dožiju. V mých katastrofických scénářích se i objevovalo to, že se to bude dělit na život před tím a potom a hodně se život lidí zmeni. Což si teda teď ani nemyslím. Jinak to mám tak, že naivně vždy věřim v to, že to dobře dopadne (většinou to právě nedopadne). A pokud mám pochyby - nemivam je často, tak to dopadne dobře. Asi začnu pochybovat, že to dopadne dobře a je to jen dočasna situace. Strach mam. Vim, že je tu hodně diskuzi, ale mně jde hlavně o ty myšlenky, jestli jste někdy na něco takového taky pomysleli? A ještě jak vám to funguje - když si myslíte, že to dobře dopadne, tak jestli ti opravdu dobře dopadne. Proč to mam v důležitých věcech opačne. Naposledy ted pár týdnů zpátky. Nehoda, měla jsem strašný strach, že to dopadne špatně, najednou to vypadalo lépe a já začala mít myšlenky, že to zvládne, zlepšila se mi nálada a ten den dotyčný umřel. Proč? Chápala bych to spíš opačne. Pak jsme řešili další věc, pár lidi mi řeklo, že to nedopadne a já do poslední chvíle věřila tomu, že to dopadne dobře - ještě minutu před konečným rozhodnutím - dopadlo to špatně.