Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Na lepšího prostě nemám
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
29.8.21 20:29
No zádrhel zjevně je a vždycky byl v psychice.
Takže se tenotkrát zaměř na to jak se srovnat sama se sebou a pak se naučit navazovat vztahy a posléze taky udržet vztahy.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Klopotkova
29.8.21 20:33
@Anonymní píše:
Asi 4 roky zpět jsem tu dávala diskuzi, že mě je 30 a na 165cm vážím asi 105 kg a nemám chlapa.
Tehdy jsem chodila v legínách a v teniskách s děravým batohem do práce, nenamalovaná a s mastnými vlasy. Byla jsem hodně zoufalá a hlavně slepá, když jsem si namlouvala, že by mě někdo mohl chtít. Tehdy jsem byla dlouho sama asi 7 let (prostě jak jsem začala nabírat, tak jsem se začala dost stranit lidí). Byla bych vděčná za jakýhokoliv chlapa, který by nebyl agresivní alkoholik s 20 exekucema.Tak moc jsem byla zoufalá. Jenže v diskuzi padlo pár urážek a já ji nechala smazat.Během těch cca 4 letech se mě podařilo zestárnout na 34
ale taky dát dolu 25 kg a momentálně se už od podzimu udržuji na váže +/- 80 kg. Začala jsem taky se sebou něco dělat, pořídila si psa, nosím lepší oblečení, na make up moc nejsem, ale nechala jsem si udělat permanentní obočí i řasy, chodím na nehty a dokonce jsem si pořídila i několik kabelek a na podzim si byla v jednom salonu dokonce laserem vyžehlit ksicht
Tím jak jsem zhubla mám asi nějak pocit, že jsem omládla i vnitřně a mám asi potřebu dohánet to co jsem zameškala nebo nevím.
Najednou se ty hodnoty „beru kohokoliv pokud to nebude zadluženej psychopat“ změnili. Pokud někdo o mě projeví zájem, tak je to většinou muž okolo 40-45 let, případně ukrainec a nebo, když mě osloví někdo v mém věku 35 let, tak je to většinou podobný zoufalec jako já.
Krom toho, že většina těch chlapů 40-45 let vypadá spíš na 50, tak mě vadí i nějaká ta povaha a to jak jsou usedlý. Mám pocit, že musím dohnat co jsem zameškala za těch x let co jsem seděla doma. Nejradši bych klidně i mladšího třeba okolo 30ti a jezdila po výletech, neplánovala, neřešila jak moc je to vážný a jen si prostě užívala okamžiku a nechala to na času, zda z toho bude něco vážného nebo ne.Jenže problém je ten, že nejsem manekýna a že mě prostě žádný takový nechce. 80 kg je prostě dost. Pro mě je to úspěch, ale asi už nejsem moc schopná hubnout dál ani trenér mě to nedoporučil, že jsem narazila na svoje přirozený minimum váhy a že ho mám minimálně nějaký ten pátek udržovat. Ikdyž sem nehubla nějak drasticky, tak mě to dost vyčerpalo ty 3 roky.
Jenže sem v začarovaném kruhu. Je mě 34, vážím 80 kg a měla bych mít třeba 60kg na tu výšku. Na stranu druhou nevím jestli a jak překousnu to, že prostě opět nejsem štastná. Zajimají se o mě muži na které mám a to je problém. Chtěla bych lepšího a na něj nemám zase já…
Nech to volně plynout a choď mezi lidi. Ne každá ženská je štíhlá, Ty máš za sebou kus práce, gratuluji, máš pořád kila navíc a co jako, vždyť i takové ženy normálně mají pěkné muže. Vše není o postavě.
- Citovat
- Upravit
29.8.21 20:40
Myslím, že jsi právě zjistila to, co spousta lidí před Tebou - že štěstí bohužel nezaručí vysněná váha/vzhled/bohatství/cestování…a dokonce ani ten partner. Je to něco, co musíš vykutat v sobě a ono to pak mění i věci venku. Jsi skvělá - dokázala jsi velkou věc, místo fňukání a výmluv jsi udělala spoustu změn. Buď na sebe pyšná, přijmi se a zjisti, v čem je skutečné štěstí. Držím palce!
Příspěvek upraven 29.08.21 v 20:44
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.8.21 20:43
Psychologa…Připomínáš mi moji známou jak jsme se někdy okolo 20 seznámily s partou mladých mužů a ona s jedním si ani nezačala, prý je to jenom obyčejný číšník..
Trochu mě přijde, že se chováš stejně jako ti muži, co ti nedají šanci.. Prostě povrchně.. Proč zrovna zoufalci 
Podle toho popisu, tak nějaký zájem je, píšeš 40, 45 co působí starší, pak nějací zoufalci, pak ukrajinci či co, asi neni to ten top, ale zase mi přijde, že ničemu nedáš šanci..
Jako v tvém věku znám mladé ženy, co měly dlouholetý vztah, který krachl, jsou oprav du pohledné, chtěly by se seznámit a dát něčemu šanci a vidělo by se, ale bohužel nemají šanci, kde se vyloženě seznámit..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.8.21 20:45
Jo jak pisou holky, sebeprijeti, je to desne dulezity. A neni pravda, ze chlapi okolo 45 jsou usedly. Priteli je 47, vozi me na motorce, vyletujem, je pro kazdou blbinu, co si vymyslim, vsechno mi vyrobi. Vloni treba terarko na strasilky a morcatarnu. A neni usedlej ani v posteli 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.8.21 20:52
Není to o postavě a vzhledu, ale o tvém sebevědomí. Sebevědomá ženská, která na sobě neřeší každé deko a má se ráda pak funguje jako magnet, na zoufalku, co se moc řeší se pak chytají akorát ti agresoři, který potřebujou ženskou, která si myslí, že na víc nemá a můžou ji trápit. Tak zapracuj na tom, psycholog by měl pomoci.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.8.21 20:53
Já Ti nevím, celý dospělý život vážím okolo osmedesáti kilo a nikdy mě to v ničem nebrzdilo?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.8.21 21:00
@Anonymní píše:
Asi 4 roky zpět jsem tu dávala diskuzi, že mě je 30 a na 165cm vážím asi 105 kg a nemám chlapa.
Tehdy jsem chodila v legínách a v teniskách s děravým batohem do práce, nenamalovaná a s mastnými vlasy. Byla jsem hodně zoufalá a hlavně slepá, když jsem si namlouvala, že by mě někdo mohl chtít. Tehdy jsem byla dlouho sama asi 7 let (prostě jak jsem začala nabírat, tak jsem se začala dost stranit lidí). Byla bych vděčná za jakýhokoliv chlapa, který by nebyl agresivní alkoholik s 20 exekucema.Tak moc jsem byla zoufalá. Jenže v diskuzi padlo pár urážek a já ji nechala smazat.Během těch cca 4 letech se mě podařilo zestárnout na 34
Tím jak jsem zhubla mám asi nějak pocit, že jsem omládla i vnitřně a mám asi potřebu dohánet to co jsem zameškala nebo nevím.
Najednou se ty hodnoty „beru kohokoliv pokud to nebude zadluženej psychopat“ změnili. Pokud někdo o mě projeví zájem, tak je to většinou muž okolo 40-45 let, případně ukrainec a nebo, když mě osloví někdo v mém věku 35 let, tak je to většinou podobný zoufalec jako já.
Krom toho, že většina těch chlapů 40-45 let vypadá spíš na 50, tak mě vadí i nějaká ta povaha a to jak jsou usedlý. Mám pocit, že musím dohnat co jsem zameškala za těch x let co jsem seděla doma. Nejradši bych klidně i mladšího třeba okolo 30ti a jezdila po výletech, neplánovala, neřešila jak moc je to vážný a jen si prostě užívala okamžiku a nechala to na času, zda z toho bude něco vážného nebo ne.Jenže problém je ten, že nejsem manekýna a že mě prostě žádný takový nechce. 80 kg je prostě dost. Pro mě je to úspěch, ale asi už nejsem moc schopná hubnout dál ani trenér mě to nedoporučil, že jsem narazila na svoje přirozený minimum váhy a že ho mám minimálně nějaký ten pátek udržovat. Ikdyž sem nehubla nějak drasticky, tak mě to dost vyčerpalo ty 3 roky.
Jenže sem v začarovaném kruhu. Je mě 34, vážím 80 kg a měla bych mít třeba 60kg na tu výšku. Na stranu druhou nevím jestli a jak překousnu to, že prostě opět nejsem štastná. Zajimají se o mě muži na které mám a to je problém. Chtěla bych lepšího a na něj nemám zase já…
Jeee, ty jsi sympaticka 
Hele, ja si nemyslim, ze je problem v tom, ze nemas chlapa, resp ze se na tebe lepej sami vobejdove. To zaziva kazda normalni zenska.
Ja mam pocit, ze nejdulezitejsi vetu jsi napsala, ze mas pocit, ze jsi toho hodne zameskala. Spici princezna se probudila a ted ma vztek, co ji vsechno uteklo a ted honem honem…neboooj, bobku, vsechno bude udelalas silenou praci a ted se trochu rozkoukej 
Mozna jsi po celou dobu mela pocit, ze ti ‚normalni‘ lidi maji fantasticke zivoty a ze ted, kdyz jsi prekrocila tu reku, ze jsi divna, ze nemas…to prece neni pravda. Vsichni se pinozej a kazdy (subjektivni) stesti je vykoupene drinou, o ktere kdybys vedela predem, tak nad tim snad i mavnes rukou 
Proste-nic hroznyho se nedeje, prace nekonci
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Kutil Tom
29.8.21 21:02
Nic si z toho nedělej, taky nemám na Mercedes, ale i v Trabantu se dá jezdit 
- Citovat
- Upravit
ludmilaadamkova
29.8.21 21:14
Předně gratuluji k tomu že jsi zhubla 25 kilo ani nevíš jak moc pro tvé zdravi je to důležité. Snaž si tu váhu když ne snížit tak alespoň udržet což když budeš sportovat by mělo jít.
Věř že klidně 10 kilo postupně ještě můžeš dát dolů a se 70 kily už to nebude žádná tragédie. Když budeš myslet pozitivně je šance že najdeš podobné smýšlejícího chlapa. Dokázala jsi hodně a cesta vůbec nekončí uvidíš.
- Citovat
- Upravit
29.8.21 21:17
Ja mam cely zivot cca 70-75 kg a s chlapmi jsem nikdy nemela problem. Spis naopak, mam na chlapi alergii. Jesteze mam skveleho pritele. Vahou nebo vzhledem to nebude. Bude to sebevedomim. Ver si a pride to samo.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.8.21 21:20
Ahoj, jsem na tom stejně je mi 26, klidně mi napiš PS. Nejsem vobejda
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.8.21 21:27
Buď si přestaneš myslet, že jsi hvězda a najdeš si sobě rovného nebo dáváš reálně všanc, že zůstaneš sama. Nějak nechápu, co ti nevoní na chlapovi, který je na stejné úrovni s tebou 
uvědom si, že za pár let už tu budou o 20 let mladší a hezčí, koho myslíš, že si odveze princ na bílém koni, tebe nebo je?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Snažení a nezdary
- 22.05.26
- Anonymní
Sex ve vztahu
- 29.05.26
- Anonymní
Výchova
- 01.06.26
- Dadinkamaminka
Operace a přechod.
- 30.07.26
- Anonymní
Asi 4 roky zpět jsem tu dávala diskuzi, že mě je 30 a na 165cm vážím asi 105 kg a nemám chlapa.
Tehdy jsem chodila v legínách a v teniskách s děravým batohem do práce, nenamalovaná a s mastnými vlasy. Byla jsem hodně zoufalá a hlavně slepá, když jsem si namlouvala, že by mě někdo mohl chtít. Tehdy jsem byla dlouho sama asi 7 let (prostě jak jsem začala nabírat, tak jsem se začala dost stranit lidí). Byla bych vděčná za jakýhokoliv chlapa, který by nebyl agresivní alkoholik s 20 exekucema.Tak moc jsem byla zoufalá. Jenže v diskuzi padlo pár urážek a já ji nechala smazat.
Během těch cca 4 letech se mě podařilo zestárnout na 34
ale taky dát dolu 25 kg a momentálně se už od podzimu udržuji na váže +/- 80 kg. Začala jsem taky se sebou něco dělat, pořídila si psa, nosím lepší oblečení, na make up moc nejsem, ale nechala jsem si udělat permanentní obočí i řasy, chodím na nehty a dokonce jsem si pořídila i několik kabelek a na podzim si byla v jednom salonu dokonce laserem vyžehlit ksicht 
Sebevědomí šlo na horu a semtam se ozval i nějaký mužský. Měla bych být štastná. Ale nějak nejsem.
Tím jak jsem zhubla mám asi nějak pocit, že jsem omládla i vnitřně a mám asi potřebu dohánet to co jsem zameškala nebo nevím.
Najednou se ty hodnoty „beru kohokoliv pokud to nebude zadluženej psychopat“ změnili. Pokud někdo o mě projeví zájem, tak je to většinou muž okolo 40-45 let, případně ukrainec a nebo, když mě osloví někdo v mém věku 35 let, tak je to většinou podobný zoufalec jako já.
Krom toho, že většina těch chlapů 40-45 let vypadá spíš na 50, tak mě vadí i nějaká ta povaha a to jak jsou usedlý. Mám pocit, že musím dohnat co jsem zameškala za těch x let co jsem seděla doma. Nejradši bych klidně i mladšího třeba okolo 30ti a jezdila po výletech, neplánovala, neřešila jak moc je to vážný a jen si prostě užívala okamžiku a nechala to na času, zda z toho bude něco vážného nebo ne.
Jenže problém je ten, že nejsem manekýna a že mě prostě žádný takový nechce. 80 kg je prostě dost. Pro mě je to úspěch, ale asi už nejsem moc schopná hubnout dál ani trenér mě to nedoporučil, že jsem narazila na svoje přirozený minimum váhy a že ho mám minimálně nějaký ten pátek udržovat. Ikdyž sem nehubla nějak drasticky, tak mě to dost vyčerpalo ty 3 roky.
Jenže sem v začarovaném kruhu. Je mě 34, vážím 80 kg a měla bych mít třeba 60kg na tu výšku. Na stranu druhou nevím jestli a jak překousnu to, že prostě opět nejsem štastná. Zajimají se o mě muži na které mám a to je problém. Chtěla bych lepšího a na něj nemám zase já…