nadriadeny

Anonymni
24.9.09 21:02

nadriadeny

Uff, zalubila, ale sialene som sa zalubila do svojho nadriadeneho. Problem je, ze som vydata, on je zenaty - ma deti v podobnom veku ako ja. Cize ja mam cosi cez 20. Dalsim problemom je, ze on skor pokukava po kamoske, kt. ma cerstvych 18 rokov. No blazinec. Neskutocne sa kazdy den tesim do prace, stale na neho myslim a svojmu vlastnemu manzelovi ani neodpisujem, uplne „plynie okolo mna“. Ja sa absolutne nepoznavam, vobec neviem co robit. Citim sa ako uplna pubertiacka…fakt blazinec. Neviem ci to nechat tak, ci to skusit nejak „rozvinut“.
Prosim maminy, kt. ma budu odsudzuju, nech radsej nepisu. Hladam skor nejaku spriaznenu dusu, kt. ma s tym tiez nejaku skusenost......

  • Nahlásit
  • Citovat
Napsat příspěvek

Reakce:

3138
24.9.09 21:13

Mě se tohle taky stalo. V předchozím vztahu jsem se zamilovala do kolegy v práci. V noci jsem spala vedle svého přítele a zdálo se mi o „něm“. S přítelem jsem se po čase rozešla (nebyla jsem vdaná) , změnila práci (s kolegou nic neprobehlo).. pikantní na tom je, že ten kluk (byvaly kolega) přešel do te nové práce taky..a me uz nepřisel zdaleka tak zajímavý.

Chápeš?

(pokud ne, ráda napíšu ponaučení jak byva nakonci bajek)

To znamená, že podobnou zkušenost mám, ale spřízněné duše nebudeme..ale neodsuzuju tě.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymni
25.9.09 08:31

pochopeni pro to mam, ale radim - zakazat si ho a pripadny zarodek nevery utnout hned v zacatku.

Nevis holka do ceho se zenes a zvlast kdyz oba mate male deti.

Navic pro nej to zrejme a nejspis bude flirt ci bokovka a ty jako zamilovana do toho jdes srdcem ne poklopcem jako on - chlapi si to umeji sakra oddelit od sexu s podrizenou a laskou k manzelce a detem.

Nakonec jeste prijdes o praci a jestli ho rozvedes tak spinave fusekle, chrapani, valeni doma na sedacce + chrapani a krkani, ktere ti mozna ted vadi na soucasnem manzelovi/pritelovi mas do par let od bozskeho sefa doma taky.

Pusobi na mne, ze tvuj sefik asi bude dost na holky, kdyz pokukuje po cerstve plnolete kamaradce. Jak rikam, pochopeni mam - neco podobneho jsem prozila s kolegou a byl to jen kolega a chvilkova mesicni zalezitost a pronasleduje mne to dodnes. Praci jsem musela zmenit a stejne jsem par let nemela klid, protoze on to utnul pac ho klofla nezadana kolegyne a presto kdyz videl, ze jsem ho odmitla a byla rada, ze je konec, tak jsem jeste par let od nej nemela klid. Dnes ho vidim cca jednou za rok a neni mi z toho prijemne.

Inko Anka

  • Nahlásit
  • Citovat
Anonymni
25.9.09 09:50

Zakladatelko, jo jo, je to krásné být zamilovaný… ale radím změnit práci… v zájmu všech…
Lida

  • Nahlásit
  • Citovat
16757
25.9.09 10:03
Anonymni píše:
Zakladatelko, jo jo, je to krásné být zamilovaný… ale radím změnit práci… v zájmu všech…
Lida

lepe bych to nenapsala. Jen bacha na tenky led…

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
1993
25.9.09 11:52

ahojky,
taky se mi kdysi stalo něco podobného, nebyla jsem ještě vdaná a neměla děti. Taky jsem se šíleně zbláznila do jednoho kolegy v práci. Do práce jsem chodila natěšená až ho uvidím, jevil se prostě skvěle. Potom jsem ho jednoho dne viděla totálně namol a růžové brýle okamžitě zmizely. Najednou jsem si uvědomila, že jsem si ho především já ve své hlavě vybájila a přitom se časem ukázalo, že se velmi rád opíjí, má šílený dluhy a je prostě o ničem. Jak moc jsem byla ráda, že jsem tenkrát neopustila svého partnera, toho, koho jsem skutečně milovala. Díky téhle aférce ( s kolegou jsem nic intimního neměla, ale věděla jsem, že by si dal říct) jsem si uvědomila, jakého skvělého mám partnera - dnes už manžela. Takže mi nezbývá, že souhlasit s holkama, rozohdně se neukvapuj, nech tomu čas, třeba to za pár týdnů uvidíš úplně jinak. Rozhodně Tě ale nesoudím, moc dobře vím, co prožíváš. Také ale vím, že to může být jen pouhá dočasná zamilovanost, která je ale úplně jiná než skutečná láska, kterou možná stále cítíš ke svému manželovi, i když Ti to teď tak nepřijde.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymni
25.9.09 11:58

Ahoj. Neodsuzuju tě - ale radím, pořádně si rozmysli, co děláš. Můžeš se dostat někam, kam vůbec nechceš a spousta lidí kolem tebe - a včetně tebe - může být nešťastná.
Mám obdobnou zkušenost - zamilovala jsem se do svého nadřízeného - on do mě taky. Byl ženatý a měl dítě, já byla ale sice zadaná, ale svobodná. Rozhodli jsme se, že prostě chceme být spolu. (Dnes už jsme několik let manželé a máme i společné dítě). ALE! Neumíš si teď představit, čím vším jsme prošli, od totálního odsouzení a pohrdání (hlavně mnou) ze strany kolegů, scén, vydírání a ubližování ze strany jeho bývalé manželky (popravdě - nedivím se jí), odsouzení ze strany mé i jeho rodiny atd. To radši ani nepíšu o tom, že nejvíc to samozřejmě poznamenalo děti - a vliv to na ně má dodnes. Jsem šťastná, že jsme si svůj vztah vybojovali a že jsme spolu, ale kdybych dopředu věděla, co všechno nás čeká, asi bych nesebrala odvahu.
Pokud ti jde jen o krátkodobé rozptýlení - zahráváš si s ohněm. Pokud jsi ale opravdu zamilovaná, přeju buď hodně sil do nejistého boje, nebo to radši utni hned v počátku. A klidně změň práci.

  • Nahlásit
  • Citovat
Anonymni
25.9.09 12:12

no ja to pochopila tak ,ze ty deti nemas,nebo se pletu??..a jestli nemas tak do toho jdi,manzelovi to ale doma narovinu rekni a priste se uz tak brzy nevdavej.Ono stejne nebudes spokojena dokud si ho „nevyzkousis“a nezjistis ze treba na nem vubec nic neni a je to jen chlap ktery podvadi rodinu:(..doma uz stejne spokojena nebudes,tak asi nemas co ztratit.

  • Nahlásit
  • Citovat
Anonymni
25.9.09 14:12

Dieta mam - 1 malé, on má deti 2 - takmer v mojom veku. Cize mohol by mi byt otcom. Ten nas „vztah“ je zatial uplne nevinny. Ja som z neho mimo (ale nedavam najavo vobec nic), z neho citim to iste - citim urcitu naklonnost, sympatie…Zatial nic viac, viem, ale, keby som mu dala nieco najavo - prosit sa nenecha. Trosku ma zaujala veta „podvaza svoju manzelku“. Ano, keby sme si spolu zacali, svoju manzelku by podvadzal - a co by som neskor mohla od neho cakat ja? Tiez by ma niekedy urcite podviedol.......
Hlavny problem je asi v tom, ze mam super manzela, ktory sa stara o rodinu, chce aby sme mali vsetko co potrebujeme, je stale v praci, no necitim sa pri nom ako zena. On mi neda najavo, ze sa mu pacim a pod. Toto vsak citim u svojho sefa - ked sa na mna pozrie, citim sa krasna, uzasna, je nesmierne pozorny, dokonaly gentleman. Mozno ma len toto vsetko poplietla. Sama neviem, co by som od toho ocakavala. Dlhy vztah asi nie - je to velmi vyznamny clovek, jeho meno je zname min. v nasom kraji. Takze tu hambu by som asi nezvladla…
Pracu zmenit nemozem, to proste nejde. Skusim tomu dat cas a ten plamienok tuzby v sebe nejak zahasit…

  • Nahlásit
  • Citovat

Váš příspěvek

Odesílám...

Další témata z kategorie

Reklama