Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
Ahoj, přesně vím, o čem mluvíš. Naše holčička je taky náročné miminko. Od doby, kdy se naučila přetáčet na bříško a lézt, mi odmítá usínat v leže. Teď jí bude 13 měsíců a konečně mi zase začala aspoň večer usínat při kojení. Jinak přes den jsem ji musela nosit v šátku nebo v manduce, aby spala. Problém je, že teď když si ji vezmu, že půjdeme spát, tak dostává hysterické záchvaty. Přitom je unavená, ale spát prostě odmítá. Už jsem vzdala dopolední spánek a dávám ji spát jen po obědě, ale ty její vztekací scény mě ničí a ona je z toho taky vždycky úplně vyřízená, takže v tom pokračovat nechci. Navíc stejně nespí víc než tak hodinu, maximálně 1,5 hod. a myslím, že i pro ni je to pořád málo. Nemáte prosím někdo nějaký tip, jak takovéhle mimino uspat?
@tamaki píše:
Ahoj, přesně vím, o čem mluvíš. Naše holčička je taky náročné miminko. Od doby, kdy se naučila přetáčet na bříško a lézt, mi odmítá usínat v leže. Teď jí bude 13 měsíců a konečně mi zase začala aspoň večer usínat při kojení. Jinak přes den jsem ji musela nosit v šátku nebo v manduce, aby spala. Problém je, že teď když si ji vezmu, že půjdeme spát, tak dostává hysterické záchvaty. Přitom je unavená, ale spát prostě odmítá. Už jsem vzdala dopolední spánek a dávám ji spát jen po obědě, ale ty její vztekací scény mě ničí a ona je z toho taky vždycky úplně vyřízená, takže v tom pokračovat nechci. Navíc stejně nespí víc než tak hodinu, maximálně 1,5 hod. a myslím, že i pro ni je to pořád málo. Nemáte prosím někdo nějaký tip, jak takovéhle mimino uspat?
Vydržet!!! Je to peklo, vím, o čem píšeš, viz můj výše uvedený příspěvěk.
Cca v 17ti měsících se malá naučila jakžtakž usínaž odpoledne a dá i dvě hodiny v kuse. Asi se po té době skutečně naučila/zvykla na to, že chodí spát. Nevím, jak dlouhého trvání to bude mít, protože občas spánek vynechá, ale pak v pět už bečí, což už teď dělá minimálně, že je unavená a je těžké ji pak uspat.
U nás zabírá to, že jdu do postele s ní, spí se mnou, manžel je v druhé ložnici. Ležím a hladím, koulí se a různě převaluje, ale pokaždé skončí „zachumlaná do mě“. Uspávání už netrvá déle než dvacet minut. NEZPÍVÁM, NEMLUVÍM - zjistila jsem, že ji to rozrušuje a naopak to nemá uklidňující účinek. Takže když je u mě, hladím, pošimrávám, když se odkulí, nechám být…
Ahoj holky, chci se zeptat jak zvladate domacnost? Mam kamaratku ktera kazdy den breci, ze uz to psychicky dal nezvladne. Ma narocneho kluka 17 mesicu. Nevari, nevenuje se domacnosti, chodi k ni denne maminka a se vsim ji pomaha. Venuje se cely den jenom klukovi, uz to trva 17mesicu!
Hadaji se s manzelem ze ho spatne vychovala, vadi mu ze zena nikdy! nevari, doma bordel.. Ja nevim jak ji pomoci.. Mam stejne stare dite a rekla bych taky hodne akcni!!! proste od narozeni ma cely domov uspusobeny tak aby to bylo pro ni bezpecny a asi v obdobi kdy zacla sedet nevim ze ji mam.. kdyz byla mensi, par krat jsem ji nechala brecet, kdyz jsem potrebovala neco na sporaku dodelat a mam pocit ze ji to prospelo a stala se hodne samostatnejsi, i kdyz je teda pekne ziva, porad skace a vymysli nejake lupmarny.. Necitim se ale vybec utahana, prave naopak, v klidu zvladnu domacnost, to uz chape ze ne vzdy se muzu venovat ji, a bezi radit do jineho pokoje
Jen me mrzi ze neumim poradit kamaratce s tym klukem, ale mam pocit ze se mu venuje uplne kazdou minutu celyho dne mu taky neprospiva.. Ja varim denne a uklizim taky porad, mame psa. i kdyz to bylo nekdy temer nemozny, proste jsem musela..myslim ze dite ji potrebuje i videt ze neco dela, nez jen sedi u nej a ukazuje mu obrazky v knizke
Vubec netusim jak ji pomoct, poradit, hlavne aby se neurazila, je ted porad ubrecena a opravdu na dne..
Jeste dodam ze to neni zadna mlada maminka.. je ji 39, takze babicka uz toho ma taky dost a nema silu ji kazdy den pomahat..
Měla jsem to samé, uklízela jsem a prala po uložení malé večer, takže do půlnoci bylo o zábavu postaráno
. Trvalo to téměř dva roky, dcerka prostě byla náročná (měla neuro problém). Taky jsem řvala, tedy nenechala jsem si pomoc, protože jednak maminka se stará o tatínka a druhak bych se cítila ještě blbě. Protože mamčka kromě taťky pomáhá švagrovce s autíkem.
Je to hrozně náročné, manžel mě podržel, hodně pomáhal, naprosto věděl, o čem to je, to ale asi nechceš slyšet.
Takže jediné, co můžu poradit, ať tvá kamarádka řekne manželovi, že musí na celý den na vyšetření do nemocnice, protože nevěřím, že ji „pustí“ za kamarádkou. Ať manželovi napíše, co by měl stihnout a ať to zkusí. Nevím, jak jejich mrně, ale dcerka byla naprosto hysterická, takže nehrozilo, abych odešla, to by se asi vztekla a ublila k zadušení, a hlavně, mně by to urvalo srdce.
Jinak nevím…
@Silky123 ona si skoci na zachod a on uz breci mami mami a nic jeho pozornost neodvrati.. tak mi to popisuje.. mne az tak narocny z navsev neprijde, ale tezko posoudit, ze, kdyz tam nebydlim.Moje dcera se taky chova jinak kdyz je nekdo u nas
Ona rika ze mne ma rad, a chova se lip kdyz jsem tam, taky s moji holkou se pry zabavi hezky, jen kdyz tam nejsme.. pada s prominutim na hubu. Ja ji pomahala jak jsem mohla, jenze jsme se odstehovali.. ted ji ho budu 3 dny hlidat.. to mi neprijde jako dobry napad.. vymyslela, ze na 3 dny zmizi, aby si konecne odpocinula.. ja ji ho velmi rada pohlidam, nebude to poprvy co mam na krku deti 2(to ja rada
aspon skousim jak zvladnu pak svoje 2 najednou, az na to prijde..) jen se bojim ze on to nepochopi a bude to pro nej velky sok, kdyz 17 mesicu skakala jak pisknul, a najednou mama fuc.. ![]()
@Kiara28
Holky jsou vetsinou klidnější než kluci. V tomhle veku teda, u miminek je to jedno.
Ja bych tam za ni šla na cely den (jestli teda chces pomoct a můžeš ten den obětovat i přes své povinnosti). No a tam uvidíš jak to je. Jestli je kamarádka nezorganizovana nebo ma opravdu extrémně náročné díte. Jen to pozoruj, pak se nad tím doma zamysli a třeba přijdes na nejake zlepsovaky.
@Kiara28 píše:
@Silky123 ona si skoci na zachod a on uz breci mami mami a nic jeho pozornost neodvrati.. tak mi to popisuje.. mne az tak narocny z navsev neprijde, ale tezko posoudit, ze, kdyz tam nebydlim.Moje dcera se taky chova jinak kdyz je nekdo u nasOna rika ze mne ma rad, a chova se lip kdyz jsem tam, taky s moji holkou se pry zabavi hezky, jen kdyz tam nejsme.. pada s prominutim na hubu. Ja ji pomahala jak jsem mohla, jenze jsme se odstehovali.. ted ji ho budu 3 dny hlidat.. to mi neprijde jako dobry napad.. vymyslela, ze na 3 dny zmizi, aby si konecne odpocinula.. ja ji ho velmi rada pohlidam, nebude to poprvy co mam na krku deti 2(to ja rada
![]()
aspon skousim jak zvladnu pak svoje 2 najednou, az na to prijde..) jen se bojim ze on to nepochopi a bude to pro nej velky sok, kdyz 17 mesicu skakala jak pisknul, a najednou mama fuc..
Třeba naopak bude v pohode. Ono to tak někdy u děti bývá. ![]()
Jak píše Loki, myslím, že to bude v pohodě. Bude asi trošku mimo, bez maminky, ale dá to v pohodě. Jak to nastavíš, tak to bude prostě mít
.
@bára2221 holky, tohle je 100% popis našeho dítěte. Je mu 9 měsíců..
Jste pořád ještě aktivní? Je tu někdo od Ostravy a okolí?
@tukina ahojky, chtěla bych se zeptat… ten člínek sedí na mého synka ze 100% ve všech ohledech… jaké je to teď s dcerkou? je jí asi 2 ročky že
Na naši malou sedí vše, jen jsem bohužel nekojila, neměla jsem mléko. Takže na maličkou nesedí jedna věc, a přes to ji dětský psycholog zařadil nejen mezi náročné dítě, ale dokonce ji nazval i obtížným miminkem. Časem se to lepší, ale jsou to milimetrové pokroky, které jsou vidět vždy až po delší době. Když srovnám, jak to bylo před třemi měsíci a teď, tak to vidím, jinak ne.
Valička je vyžadující, citlivá, hyperaktivní, neschopná sama sebe uklidnit, a tak bych mohla pokračovat…
Je to opravdu náročné, třeba teď už nepláče, ale je to vykoupeno tím, že požaduje mou přítomnost, lásku, soustředěnost non-stop 13 hodin denně, bez oddychu. Děsím se, až odpadne polední spaní, stane se tak. Je jí 15 měsíců a už cca od roku nechtěla spát dopoledne. Teď naspí tak 1 - 1,5 hodiny po o, když mám štěstí. Protože pak, pak to začne být tak náročné jako prvních 9 měsíců. Spala dvacetiminutovky párkrát za 24 hodin. Na neuru jí napsal doktor prášky na spaní, protože já už jsem byla hotová. Stejně jsem je nedala a v agonii se propracovávala dál. Je to těžké, hodně moc, ale snad budeme s manželem úspěšní a maličká i my budeme šťastní tak, jak to jen jde…