Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
@Janli píše:
@Svistice tak to jsi měla ještě odvahu. Moje kamarádka hlásala, že kdyby měla druhý dítě jako první, tak by druhý dítě nikdy neměla…
No já žila v doméni, že tak podobně se chovají všechny děti. Až tak po tom roce, když už bylo zaděláno na druhé, jsem s překvapením zjistila, že jsou u dětí, které vydrží třeba 5 minut sedět a jen koukat a nevyžadoval pozornost. U nás sci-fi.
Můj muž si dokonce o takových těch klidných dětech, kam je posadis, tam je najdeš, myslel, že musí být asi nějak postižené. ![]()
První prostě nastavil látku pro naše rodičovské schopnosti velmi vysoko. ![]()
Chápu, že je náročná, to zlehčovat rozhodně nechci, některé děti takové prostě jsou…
Ale asi bych se zamyslela nad svým přístupem, hlavně do budoucna.. Vylézá z jídelní židličky? Jak to dokáže? To je Houdini? Mám hodně živou dceru (také roční), ale prostě zapnu tříbodový pás a nazdar. Nějaké chození s jídlem po bytě, chození pro sousta, neexistuje.. Vím, je ještě malá, ale tady mi to zavání tím, že jí zbytečně povoluješ a ustupuješ jenom proto, aby neřvala a nebyla protivná… Na to bych si dala pozor. Děti toho umějí hodně využívat.
@Lojzísek píše:
Chápu, že je náročná, to zlehčovat rozhodně nechci, některé děti takové prostě jsou…
Ale asi bych se zamyslela nad svým přístupem, hlavně do budoucna.. Vylézá z jídelní židličky? Jak to dokáže? To je Houdini? Mám hodně živou dceru (také roční), ale prostě zapnu tříbodový pás a nazdar. Nějaké chození s jídlem po bytě, chození pro sousta, neexistuje.. Vím, je ještě malá, ale tady mi to zavání tím, že jí zbytečně povoluješ a ustupuješ jenom proto, aby neřvala a nebyla protivná… Na to bych si dala pozor. Děti toho umějí hodně využívat.
No já se tomu nedivím. On člověk kolikrát udělá ledacos, jen aby bylo už ticho. Taky jsem ze svých zásad poněkud ustoupila.
@Liška32 píše:
No já se tomu nedivím. On člověk kolikrát udělá ledacos, jen aby bylo už ticho. Taky jsem ze svých zásad poněkud ustoupila.
Jj, píšu o zkušenosti z vlastní rodiny… Bohužel musím konstatovat, že z náročných dětí se často stávají děti rozcapené a vyčůrané. Jakmile jim rodič začne vycházet vstříc jenom proto, aby se nemračily, neřvaly, neprudily apod., je to cesta do pekel..
@Anonymní píše:
Tak to je dobrý nápad, děkuji
I když mladší bude řvát a dobývat se nahoru na stůl
Na zemi vedle stolu jsem s těmi mladšími tvořila já a přitom v pohodě z kleku dosáhla i na stůl, když mě starší děti potřebovaly. Takže řev byl jen ze začátku než se to všechno zorganizovalo.
@Liška32 píše:
No já se tomu nedivím. On člověk kolikrát udělá ledacos, jen aby bylo už ticho. Taky jsem ze svých zásad poněkud ustoupila.
Jo, také raději ustupuji než vyvolat zbytečný afekt, ale jak děti začnou pobírat rozum a pochopí vysvětlování, tak jsem zásadovější. Zatím se vždycky podařilo ta pravidla nastavit dodatečně. Jako batolata jsem je měla rozmazlené, jako předškoláci jsou vychovaní a strašně hodní.