Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Náročné šestitýdenní miminko
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
7.9.26 21:12
Náročné šestitýdenní miminko
Ahoj maminky,
vím, že diskuzí na podobné téma je tu hodně, ale já mám také potřebu se svěřit a případně si nechat poradit. Jsem maminkou šestitýdenní holčičky, která je velmi uplakané a nespokojené miminko, trápí ji reflux, není příliš spavá a když bdí, tak brečí a nikdy jinak. Bohužel potíž je také v tom, že uspávání probíhá vesměs výhradně u prsu - tedy pokud chci mít aspoň nějakou naději, že se od ní budu moct hnout (uspávám vleže na boku, kdy ji k sobě mám bříškem). Přes den usne i na rukou, ale běda, jak ji chci přenést do postýlky či hojdavaku, kde by pokračovalo kýžené houpání..
Bohužel jinak prostě uspat nejde, a pokud se chci v noci aspoň trochu vyspat, musím spát s ní u prsu, jenomže kvůli refluxu (tichému, protože vesměs nezvrací) se pak začne kroutit, kňourat, rozhazovat ručičkami a nožičkami, zběsile se odtahovat a zase přisávat k prsu a celkově být v nepohodě, takže uspávání buď zabere strašně moc času nebo je někdy dlouhé hodiny neúspěšné, ale jiné způsoby na ni prostě neplatí a je vždy hned vzhůru..
Jsem z toho úplně zdevastovaná, zkoušela jsem toho už tolik, nevím, co mám dělat. Jsem nevyspalá, přes den vůbec nic neudělám, ležet s dcerou nemá smysl, protože se pořád kroutí, brečí a málokdy opravdu usne, nebo u mě rozhodně neusne za podmínek, kdy by bylo bezpečné, abych usnula i já a jakýkoli pokus o udělání většího bezpečí zkrátka končí probuzením a dalšími nervy.
Dnes jsem se rozhodla napsat, protože jsem už úplně na dně, jsem strašně vystresovaná, skoro nejím, protože jednak není čas a druhak mě vše teď vážně tak stresuje, že mám úplně stažený žaludek. Manžel je momentálně skoro na měsíc pracovně pryč a je mi celkově hrozně smutno z celé té situace. Dítě jsem si moc přála, bylo mi řečeno, že přirozeně to nepůjde a přesto se zadařilo, těhotenství bylo ovšem komplikované - prožila jsem si mnoho stresu v osobním životě a ve 22. týdnu se mi zkrátil děložní čípek a hrozil mi potrat, od té doby jsem se musela pečlivě hlídat a mírnit v aktivitách. Celé těhotenství už jsem měla o malou strach. A tak se teď cítím hrozně zle, že se vlastně rouhám, když mě napadají myšlenky typu, že jsem se matkou stát neměla a že vlastně lituju, že jí jsem..
Je mi hrozně do pláče, cítím silnou beznaděj a nevím si rady. Já se děsím každého dne, každé chvíle, kdy je dcera vzhůru - nesnáším ten kolotoč: přebalit, nakojit, vidět na dceři výrazné nepohodlí, snaha ji utěšit, uspat a potom se zase nehnout několik hodin, aby vůbec něco přes den naspala. Nejhorší je, že ji vesměs ani neuklidní obyčejný kontakt se mnou, chce buď jen prso, nebo je to bezvýsledné.. A přitom vím, že to není řešení a je to problematické, protože čím více mléka vypije, tím hůř jí zákonitě kvůli refluxu je, ale jakmile prso nedostane, je schopna klidně tři hodiny prořvat.
Jsem teď ve fázi, kdy jsem hrozně plačtivá, k dceři necítím vlastně lásku, nemám z ní radost, cítím za ni jen zodpovědnost, ale nejraději bych od všeho utekla a nechala to za sebou. Jsem prázdná, jen hrozně smutná, nemám k tomu mému miminku vlastně žádný vztah a vždy jen toužím po tom, aby už zase spala a já nemusela řešit, proč zase pláče a jak ji utišit. Prosím, neodsuzujte mě, hrozně ráda bych, aby to bylo jinak a opravdu se snažím. Je mi dcery strašně líto, že vyfasovala zrovna takovou matku, je mi jí líto, protože pro ni musí být všechno stresující o mnoho víc a já pro ni nedokážu být ten opravdový přístav. Snažím se, ale zrovna dnes opravdu pro slzy skoro ani nevidím.
Moc Vám děkuji za přečtení, případně za sdílenou zkušenost, radu, co dělat..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
7.9.26 21:23
Já pro vás radu nemám. Omlouvám se. Jen jsem chtěla říct, že všechny vaše pocity jsou v pořádku. Je to hrozně náročné a dává smysl, že byste před tím nejraději utekla. To z vás špatnou mámu nedělá. Jste dobrá máma. Záleží vám na tom, aby dceři bylo dobře a měla to nejlepší. Jen jste prostě máma poprvé v životě, tak je jasné, že neznáte všechny odpovědi a řešení… Nesmýšlejte o sobě špatně jen proto, že to nezvládáte tak, jak jste si představovala. Je úplně v pořádku, že je to jiné. Neselhala jste. Ani trochu… Asi to ještě chvíli bude takhle. Ale přejde to. A pak budete koukat, jak tu malou ve skutečnosti milujete 
Cítit všechny ty hezké věci, když jste na smrt vyčerpaná, je kolikrát prostě nemožné. Ale někde tam pod tou únavou jsou… Zavolejte manželovi, mamce, dobré kamarádce a dovolte si být zranitelná. Řekněte klidně rovnou, že chcete jen, aby přišli, vyslechli vás a objali. Žádné rady, žádné odsudky. Jenom přijetí… Zvládnete to, protože to zvládáte už teď 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
7.9.26 21:26
Pozvi si nekoho, kdo ti pomuze - mamu, tchyni, kamaradku, dulu/laktacni poradkyni, chuvu…to, ze jsi na to sama neni dobre a neni ostuda, ze potrebujes pomoc!!!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
7.9.26 21:28
@andiedvorakova Tohle je od Vás neuvěřitelně krásné a velmi si vážím Vaší laskavosti, empatie a lidství. Moc Vám děkuji a přeji Vám to nejlepší ❤️
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
7.9.26 21:29
Musíš to přežít. Nic jiného nefunguje. 
Měla jsem takové poslední dítě navíc velmi kontaktní.
Je to mazec, ale věkem se to lepší.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
7.9.26 21:30
@starfish_at_night Děkuji za reakci! Myslím, že bude nutné někoho vyhledat a požádat o pomoc.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
7.9.26 21:31
jediný problém vidím v tom, že nejiš.
Půl měsíce jsem byla téměř sama doma. No a prostě jsem se šla vykoupat, najíst, napit. Je to mimino, novorozenec nikam neodejde. Neuteče, bude pořád na tom místě kde ho necháš.
Mě zase vadilo, že kojení trvalo třeba čtyřicet minut a pak stejně rvala hlady. Večer se budila po třech hodinách jako budík. Pak téměř hodinu kojení a stejně jsme musela dokrmit plus uspávání. Takže po dvou, někdy třech hodinách usnula. Nejvíc se mi ulevilo, když jsem to přestala hrotit. Prostě to tak bylo. Ono se to za pár dalších týdnů zase někam posune.
Nemá hlad? Dudlík nezabere? Pevně zavinout? Nadýmání?
- Citovat
- Upravit
7.9.26 21:31
@Snopy123 Děkuji za odezvu ❤️ Smím se zeptat, kdy se to u vás začalo zlepšovat?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
7.9.26 21:35
@Srnka2202 Naše dítě bylo navíc velmi kontaktní k tomu a tak nějak změna v 1,5 roce, ale tedy hrozně spalo do 3 let (to bylo vzhůru i 15× za noc). Stále je to náročné, ale má nakonec několik diagnóz, ale to neznamená, že i zcela zdravé dítě nemůže být velmi náročné. Máš to velmi těžké, navíc nemáš doma aktuálně manžela jako podporu.
Zkus se obrátit na maminku, kamarádku, někoho kdo Tě vyslechne a obejme Bude líp.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
7.9.26 21:38
@Srnka2202 já si myslím, že se u tebe rozvíjí poporodní deprese, nemůžeš za to, to se občas stává, zmiň své potíže u gynekologa nebo u obvoďáka - špatná nálada, plačtivost, možná by nebylo od věci užívat slabá antidepresiva, než se to všechno ustálí
a jak píše tulipán nade mnou, najez se, vysprchuj se, to miminko opravdu nikam neuteče, a jestli brečí s tebou nebo bez tebe, je ve výsledku také trochu jedno, musíš své pohodlí a zdraví dát nad pohodlí dítěte, jen zdravá a spokojená maminka se může starat pořádně o své miminko, a když ty budeš odpočinutější, tak miminko to vycítí a bude také spokojenější - anebo se to zlepší věkem
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
7.9.26 21:38
@Anonymní píše: Více
S tím jídlem bojuju, jakmile jsem v nepohodě, tak se snažím aspoň mechanicky do sebe něco málo nasoukat, ale je mi z toho spíš zle. Hrozně špatně reaguju na dceřin pláč, ona to opravdu dokáže vyhnat do takových extrémů, že zastaví na chvíli dech, pak hystericky pokračuje.. Mně to úplně rve srdce a trhá nervy. Dcera jinak hezky prospívá, na prsu chce být pořád, přijde mi, že se tam prostě hlavně jen uklidňuje. Zavinutí pomáhá občas v tom, že vydrží aspoň chvíli po uspání ležet sama. Jinak mi přijde, že plyny dokáže normálně vyloučit, sice to je pro ni vždy velká životní událost, ale poradí si s tím. Obávám se, že tady bude nejhorší ten reflux, ale s tím nedokážu moc pomoct, snažím se držet některých režimových opatření, dávat gastrotuss baby, dokonce jsem teď v eliminační dietě kvůli podezření na ABKM.. Víc nevím, co dělat, ale je to hrozně ubíjející..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
7.9.26 21:38
Jste skvělá, úžasná a báječná maminka!! Jak já Vám rozumím, až mě mrazí. Takto nespokojené miminko má dnes už 17 let…ale ty začátky…a to jsem měla pomoc manžela, vedlo to u mne k poporodní depresi. Strašný..kdo nezažije, nepochopí.
Pokud máte kohokoliv k ruce, řekněte jim o pomoc. Pokud nikoho v okolí nemáte, vyčleňte si jakoukoliv částku a najděte si chůvu i kdyby občas, nemusíte pravidelně, jestli manžel hodně pracuje, teď třeba vícekrát ať si můžete odpočinout.
Je jedno jakou formou, může chovat ve vedlejší místnosti místo Vás, jezdit s kočárkem…cokoliv!
Bylo to nejhorší období v životě, žádná radost z nového života, totální propad až na dno.
Posílám moc a moc síly, objetí, já si jenom vzpomenu a je mi úzko 
Ale rozhodně NEJSTE špatná máma!!!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
7.9.26 21:40
@Anonymní píše: Více
Já třeba nic nehrotila, snažila jsem se to období přežít.
Bylo to mé několikáté dítě, ale zcela normálně jsem záviděla manželovi že ráno jde do práce, že nemusí v noci spát (pokud se to tak dalo nazvat) v jedné poloze a 15× přeuspávat, protože jinak to dítě nespalo už vůbec). Že může jít s odpadky před barák, protože to pro mě absolutně nehrozilo a pokud se chci večer aspoň osprchovat, tak musí s miminem stát u sprchy, protože jinak ani těch 5 minut nedalo.
Možná jsem byla přecitlivělá, ale mě ten dětský řev ničil.
Stačilo že to dítě ječelo ať jsme kam jsme jeli a bylo úplně jedno kam a kdy.
Stačilo že nesnášelo kočár a nějakou klidnou procházku jsem mohla zapomenout, tak jsem ho aspoň tahala v ruce jak opice (tam jediné neječel).
Stačilo že do 3 let jsem nesměla opustit jeho spací prostor (ten 2 cm od mého těla), protože i noční cesta na WC znamenala šílený řev a přeuspávací akci.
Zpětně si říkám, že nechápu jak jsme to mohli přežít.
Příspěvek upraven 07.09.26 v 21:45
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
7.9.26 21:41
Jejda, to mě mrzí, že si tohle musíš zažívat. Ale je to naprosto normální a podle mě si obdobím, kdy máš svého dítěte dost, projde každá matka. Některá holt už takhle brzo, protože má náročné miminko. Já třeba měla syna jako miminko úžasného, do roka jsem si to užívala. Pak zlom a mezi 1. a 2. rokem za mě očistec. A ty to zas třeba v tomhle období už budeš mít na pohodu
Hlavně klid, pořád se ještě s malou sžíváš. Je to naprosto normální, některým matkám trvá klidně i půl roku, než si na dítě „zvyknou“. Dokonce jsem četla, že se matky vrací do svého normálu a nalézají zpátky svou identitu až 2 roky po porodu.
A víš co? Já sice měla syna na pohodu, ale i tak jsem byla první měsíc, možná dva, ráda, když byl konečně večer a on šel spát. Oddechla jsem si, než mi došlo, že další den to bude celé nanovo 
Takže u tebe tvé pocity naprosto chápu
Jestli můžu poradit, napiš kamarádce, mamce, buď s někým v kontaktu. Z mých zkušeností depresivní pocity na mateřství ještě víc podporuje, když se člověk cítí i navíc osamělý… Jo a snaž se si dělat malé radosti, ikdyby to měla být blbá čokoláda koupená na rychlovku při procházce s kočárkem. Zasloužíš si to
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
7.9.26 21:41
Zdravím,
vše co popisujete, všechny ty pocity jsou opravdu normální a běžné a je dobře, że jste o tom napsala. Věřte, že i když teď se to zdá nereálné, tak za měsíc/ dva se situace milionkrát zlepší a budete si to nesmírně užívat. Píšu to jako čerstvá maminka - teď bude dceři 5 měsíců ale šestinedělí bylo podobné jako u Vás. První týdny jsou náročné a sžít se s miminkem chvíli trvá. Co se týče uspávání a refluxu, zkuste se poradit i s Vaším pediatrem, já jsem se třeba o všem radila pořád 😅
Mluvte o tom s kamarádkami, rodinou, nemáte se za co stydět 
Narodilo se nejen miminko ale taky se zrodila maminka a na tyhle všechny pocity máte právo
Neděláte nic špatně, jste skvělá máma ❤️
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Syn hodně vodí za ruku
- 16.09.26
- Anonymní
Dítě se bojí jít ven
- 08.09.26
- Kris308
strach z otce
- 23.08.26
- babča1950
Děti a otec bez zájmu o ně
- 07.06.26
- Anonymní
