Narozeniny aneb nenávidím se

Jestli nezměníš přístup, tak opravdu sám zůstaneš. Měla jsem takového kamaráda, celkem chytrej, celkem hezkej, hodnej, uměl být i opravdu zábavnej, ale svým přístupem k životu nakonec každého otrávil a odeštval od sebe. Panic teda není, ale poslední vztah měl když mu bylo dvacet a teď je mu třicet. Alespoň co se ke mně doneslo, tak nikoho nemá, před pár rokama už jsem ty sebelítostivý výlevy a negativismus nedokázala poslouchat.

Doporučuji ti vybrat si jedno a tomu se věnovat naplno. Ty se plácáš v x věcech a to má potom člověk pocit, že se to nedá zvládnout. Na tvém místě bych začala naplno řešit školu. Buď dodelej tuto, ať máš ukončené nějaké vzdělání a potom najdi možnost, jak se přiblížit k tvé vysněné práci. Protože pokud začneš dělat práci, která tě nebaví, tak to bude jen sestup dolů.
Jsi mladý člověk a mluvíš jako kdyby ti bylo o dvacet víc. Tak nehazej flintu do zita, protože by to bylo hodně předčasné.

Teda podle mě se podceňuješ! To bylo tak negativně napsaný, že jsem se místy i smála a výraz, že vydýcháváš vzduch někomu užitečnějšímu, to je náhodou super vtip. Takže i takovýto cynický humor může někomu připadat fajn. Ovšem nesmí To být pouze toto, že? Takže hlavu vzhůru a směle do toho 

@Anonymní píše:
Skončily moje další narozeniny. Naštěstí. Jsem kluk a je mi 25, teda bylo včera. A nejradši bych sám sebe vymazal že světa. Vždycky jsem si myslel, že v tomhle věku už budu dodelavat školu a chystat se na nějakou práci, která mě bude bavit a zároveň si zařizovat nějaký to hnízdečko se slečnou, se kterou mi bude fajn a se kterou si zalozim rodinu. Výsledek je ten, že kvůli vlastní blbosti studuju školu, která mě nebaví a oboru se nechci ani věnovat. Škola je pro mě utrpení, bohužel jsem se dostal už dost daleko, takže zabalit to je mi blbý. To ovšem nic nemění na tom, že mě i přes veškerou snahu příští semestr stejně vyhodí, protože škola je pro takový hovado jako jsem já příliš těžká. Na ten obor, kterému bych se chtěl věnovat a bavil by mě, bych se sice nejspíš dostal, ovšem bohužel jsem už na nové studium příliš starý a navíc to nejde studovat dálkově, takže na to nemám ani peníze. Další věc je, že jsem panic. Ano jsem tak nezajímavý kreten, že jsem nebyl schopen si najít nějakou holku. Nikdy. Nevím jaký to je, když mladý člověk prožívá zamilovani. Moji kamarádi už plánují svatby a děti a já sedím doma a představuji si, jaký by to bylo někoho mít, protože nedokážu sbalit ani ubrus. Holky se oslovuju s velkýma obtizema, protože si ani v nejmenším nedokážu představit, co by na tak odporným a nudným debilovi jako jsem já viděly. Dneska to vyvrcholilo tím, že se objevila jedná nezadana kamarádka, se kterou se mi fajn povídalo, nedokázal jsem jí ničím zaujmout, takže odešla s kamarádem, kterej vždycky tvrdil, že je na tom stejně jak já. Není to pravda, není taková totálně trapná a nezajímavá obluda jako já. Nesnáším se, kdybych potkal sám sebe, tak bych se asi zabil, jakej jsem trapnej idiot. Celej život se nesnáším, proč bych měl někoho zajímat zrovna já, když je na světě tolik krásných vtipných a charismatických lidí. Mám komplexy i ze svých kamarádů, protože to jsou daleko lepší lidi než já. A stejně o ně brzo přijdu, protože budou žít své šťastně rodinné životy a já jim budu jen překážet. Zájmy a koníčky mám, ale téma každýho buď otravuju nebo jsem pro smích. Když mě tyhle stavy trošku poleví, tak se stejně nesnáším dál, protože je na světě spousta lidí, kteří řeší skutečný problémy a já bych měl být vděčný za to co mám. Ovšem stejně se nemůžu zbavit dojmu, že na světě akorát zabírám místo a vydychavam vzduch někomu, kdo by mohl být daleko užitečnější než takovej odpad jako já.P. s troll skutečně nejsem

Co se ti v životě, dětství ? stalo tak hrozného, že o sobě takto mluvíš ?
Napadá mě toho dost, ale všechno by vyznělo jako klišé, kterému bys neuvěřil…

Hele a co tvoje naroky na partnera?

Běž do psychoterapie. Fakt. Něco strašně hnusného se ti muselo v životě stát, že sám sebe vidíš takhle. Někdo, kdo tě měl milovat, ti nedal dost, ne dost na to, aby ses naučil milovat sám sebe. Běž do terapie a běž si léčit ty rány, které tě dnes vyřazují ze života.

Jsi mladý, zdravý, asi nemáš dvě hlavy a jak se říká - každý zboží je prodejný. Možná, že nejsi hezký, nevíme, ale to není k partnerskému životu až tak potřeba. Sebeúcta a pozitivní přístup k životu už spíš jo. Studuješ vysokou, hlupák nebudeš tedy nejspíš taky - dokonce musíš umět makat, když se dokážeš kousnout a studovat, co tě nebaví.

A upřímně řečeno: v 25 být zavřený jen ve světě školy, která mě nebaví, to je na palici pro každého. Co tvoje koníčky, dobrovolničíš někde, pracuješ, cestuješ? Jestli ne, začni.