Skončily moje další narozeniny. Naštěstí. Jsem kluk a je mi 25, teda bylo včera. A nejradši bych sám sebe vymazal že světa. Vždycky jsem si myslel, že v tomhle věku už budu dodelavat školu a chystat se na nějakou práci, která mě bude bavit a zároveň si zařizovat nějaký to hnízdečko se slečnou, se kterou mi bude fajn a se kterou si zalozim rodinu. Výsledek je ten, že kvůli vlastní blbosti studuju školu, která mě nebaví a oboru se nechci ani věnovat. Škola je pro mě utrpení, bohužel jsem se dostal už dost daleko, takže zabalit to je mi blbý. To ovšem nic nemění na tom, že mě i přes veškerou snahu příští semestr stejně vyhodí, protože škola je pro takový hovado jako jsem já příliš těžká. Na ten obor, kterému bych se chtěl věnovat a bavil by mě, bych se sice nejspíš dostal, ovšem bohužel jsem už na nové studium příliš starý a navíc to nejde studovat dálkově, takže na to nemám ani peníze. Další věc je, že jsem panic. Ano jsem tak nezajímavý kreten, že jsem nebyl schopen si najít nějakou holku. Nikdy. Nevím jaký to je, když mladý člověk prožívá zamilovani. Moji kamarádi už plánují svatby a děti a já sedím doma a představuji si, jaký by to bylo někoho mít, protože nedokážu sbalit ani ubrus. Holky se oslovuju s velkýma obtizema, protože si ani v nejmenším nedokážu představit, co by na tak odporným a nudným debilovi jako jsem já viděly. Dneska to vyvrcholilo tím, že se objevila jedná nezadana kamarádka, se kterou se mi fajn povídalo, nedokázal jsem jí ničím zaujmout, takže odešla s kamarádem, kterej vždycky tvrdil, že je na tom stejně jak já. Není to pravda, není taková totálně trapná a nezajímavá obluda jako já. Nesnáším se, kdybych potkal sám sebe, tak bych se asi zabil, jakej jsem trapnej idiot. Celej život se nesnáším, proč bych měl někoho zajímat zrovna já, když je na světě tolik krásných vtipných a charismatických lidí. Mám komplexy i ze svých kamarádů, protože to jsou daleko lepší lidi než já. A stejně o ně brzo přijdu, protože budou žít své šťastně rodinné životy a já jim budu jen překážet. Zájmy a koníčky mám, ale téma každýho buď otravuju nebo jsem pro smích. Když mě tyhle stavy trošku poleví, tak se stejně nesnáším dál, protože je na světě spousta lidí, kteří řeší skutečný problémy a já bych měl být vděčný za to co mám. Ovšem stejně se nemůžu zbavit dojmu, že na světě akorát zabírám místo a vydychavam vzduch někomu, kdo by mohl být daleko užitečnější než takovej odpad jako já.
P. s troll skutečně nejsem
Jestli nezměníš přístup, tak
opravdu sám zůstaneš. Měla jsem takového kamaráda, celkem chytrej, celkem
hezkej, hodnej, uměl být i opravdu zábavnej, ale svým přístupem
k životu nakonec každého otrávil a odeštval od sebe. Panic teda není, ale
poslední vztah měl když mu bylo dvacet a teď je mu třicet. Alespoň co se
ke mně doneslo, tak nikoho nemá, před pár rokama už jsem ty sebelítostivý
výlevy a negativismus nedokázala poslouchat.
jestli ti zbývá aspoň trochu energie, tak
změň obor na to, co tě baví, tak starý vážně ještě nejseš, i při
prezenčním studiu se dá aspoň brigádničit
a přesto si mě jeden našel a vzal a žijeme
šťastně až na věky 
tak i když je to těžké, tak se zkus trochu
míň nenávidět a trochu víc se usmívej na svět 
To bylo tak negativně napsaný, že jsem se
místy i smála a výraz, že vydýcháváš vzduch někomu užitečnějšímu,
to je náhodou super vtip. 
Takže i takovýto cynický humor může
někomu připadat fajn. Ovšem nesmí To být pouze toto, že? 
Takže hlavu vzhůru a směle do toho 
mladý, zdravý kluk a taková nenávist
k sobě samotnému. Každý má na tomhle světě své místo, to si pamatuj.
Že děláš školu která tě nebaví? No to nejsi jediný, tak se prostě
šprajcni a snaž se, buď to klapne nebo ne, není to konec světa. Přestaň
se srovnávat s ostatními, to je pěkná hloupost, každý si v životě
musí nějaké bitvy vybojovat. Jediná cesta ke štěstí je sebeúcta a
sebeláska, ať to zní třeba sobecky, je to tak. Nemůžu tě mít rádi
ostatní, když se nemáš rád sám.
