Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Nebaví mě můj život
- Fotoalbum (1)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
rozmary
11.11.12 14:48
@Anonymní píše:
Poslední dobou (vlastně už se to táhne něco přes rok) mě absolutně nic nebaví. Mám 3 roky přítele se kterým nejsem šťastná, ale přesto ho miluji a nedokážu se s ním rozejít a začít žít jinak, protože si uvědomím jak strašně prázdná bych byla, byla bych osamocená snad ještě víc, než jsem teď. Kamarádky mám, ale když chce některá něco podniknout, doslova se musím přemlouvat abych vstala z postele, vypravila se a šla za nimi. Když pak s nimi jsem tak jsem za to opravdu ráda, ale donutit se někam jít, to je zlo. Strašně ráda bych začala cvičit, protože jsem nespokojená se svou postavou, ale ani k tomu se nemůžu donutit. Nebaví mě chodit do školy (studuji VŠ), nebaví mě hledat si brigádu a kdybych ji našla tak vím, že mě stejně nebude bavit tam chodit. Prostě mě v životě nic netěší, nemám se pro co radovat, nic mi nejde… Byl jste na tom někdo podobně jako já? Jak se to změnilo, co vás donutilo prostě změnit svůj život a být šťastný? Už jsem z toho zoufalá
Spousta lidí ti poradí antidepresiva, to co popisuješ je krásný příklad deprese. Osobně antidepresiva brát nechci řešim to s psychologem
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
11.11.12 14:52
Nejsem doktor, ale myslím, že bys s tím něco dělat měla. Třeba konzultace s psychologem? Taky si myslím, že pokud nejsi spokojená se svou postavou, je to zásadní pro tento tvůj postoj, že tě nic nebaví. Prostě se nechceš nikde ukazovat. Nebaví tě se oblíkat, protože máš pocit, že ti to nesluší atd. Opravdu se pusť do toho cvičení, nejlíp pod dobrým vedením. A na hubnutí (tvarování) postavy jsou kurzy nebo poradny dietologů. Taky to můžeš zkusit pod odborným vedením. Sám člověk rychle může sklouznout ke starým stereotypům.. S přítelem si to promysli. Dokud spolu nemáte závazky, (majetek, děti), tak se na něj nemusíš vázat, pokud ho skutečně nechceš.. Jak je to mezi vámi, víte jen vy dva. Každopádně dobrá volba partnera je pro zbytek života zásadní.. Drž se, bude líp. Navíc to cvičení dodává hormon štěstí.. Určitě se budeš pak cítit líp. 
- Citovat
- Upravit
Anonymní
11.11.12 14:55
Psycholog je právě to poslední řešení, vlastně spíš psychologovi se chci vyhnout 
- Citovat
- Upravit
11.11.12 14:56
@Anonymní píše:
Psycholog je právě to poslední řešení, vlastně spíš psychologovi se chci vyhnout
Proč? Může být psycholog nebo psychiatr. Záleží na to, co je příčinou toho smutku (nebo rozlady). Psychiatr by řešil depresi.
Dělej, co funguje!
Příspěvek upraven 11.11.12 v 14:59
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
11.11.12 14:59
@eumedon píše:
Proč? Může být psycholoh nebo psychiatr. Záleží na to, co je příčinou toho smutku (nebo rozlady).Dělej, co funguje!
Tak hlavně nechci aby se o tom dozvěděli rodiče, nechci aby měli například pocit, že zklamali, když se cítím takhle, navíc by mi to stejně asi nedovolili protože by si mysleli že přeháním a já jakožto studentka si ty návštěvy u něj nezaplatím.
- Citovat
- Upravit
11.11.12 15:01
@Anonymní píše:
Tak hlavně nechci aby se o tom dozvěděli rodiče, nechci aby měli například pocit, že zklamali, když se cítím takhle, navíc by mi to stejně asi nedovolili protože by si mysleli že přeháním a já jakožto studentka si ty návštěvy u něj nezaplatím.
Klinický psycholog je ale na zdravotní pojišťovnu (myslím) a psychiatr určitě. A rodiče se to dozvědět nemusí, když nechceš, psychologové a psychiatři jsou vázáni profesním tajemstvím (z toho, že studuješ VŠ soudím, že jsi plnoletá, takže prozrazení profesního tajemství by bylo na žalobu na ochranu osobnosti).
Příspěvek upraven 11.11.12 v 15:03
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
rozmary
11.11.12 15:03
@Anonymní píše:
Tak hlavně nechci aby se o tom dozvěděli rodiče, nechci aby měli například pocit, že zklamali, když se cítím takhle, navíc by mi to stejně asi nedovolili protože by si mysleli že přeháním a já jakožto studentka si ty návštěvy u něj nezaplatím.
A proč by o tom museli vědět? Nevím, ale když už tě to drží tak dlouho, na nic už bych nečekala. To cvičení je výborná věc, já si vždycky úžasně vyčistím hlavu.
- Citovat
- Upravit
11.11.12 15:08
Měla jsem to úplně stejně. A co mi pomohlo?
Když to řeknu ve zkratce: dítě!
Jak jsem neplánovaně otěhotněla musela jsem rychle dospět a přestat řešit jenom sebe. Teď se musím starat, u toho studuji a není čas na takové myšlenky. Navíc při pohledu na toho mého pionýra je mi tak krásně 
Takže si musíš něco najít - pokud neplánuješ miminko 
. Něco co tě bude opravdu bavit. Zkusit sport, umění, cokoliv. Ale pro to musíš něco udělat, nepříjde to za tebou samo 
A až to najdeš tak bude hned všechno veselejší Musíš si věřit a ono to příjde 
Třeba si dneska řekni že zítra zajdeš zkusit nové fitcentrum někde u vás, a opravdu tam jdi. Další den zajdi třeba na jógu. A tak dokud nebude něco co tě dostane
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
11.11.12 15:17
Ahojky,,,taky si myslim ze navsteva odborne pomoci je na miste,,mam znameho, ktery mel stejne pocity jako ty, akorat neresil svou postavu, jelikoz mu bylo vse ukradene, cely den nevylezl z postele, nic a nikdo ho nebavil, jeho maminka ho objednala ke psychiatrovi a ta mu naordinovala i skupinovou terapii, pomohla mu, protoze zjistil, ze jsou v zivote i horsi veci,,povidani si s lidma kteri maji tez problem, leckdy stejny, ted je to fungujici clovek, ktery vi co od zivota chce…bere tedy ale i antidepresiva,,pri depresich je takova lecba proste potreba,,,ver ze to muze byt i horsi, 
a myslim ze tvuj stav=deprese,,,drzim palce at je lip
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
11.11.12 15:21
@Becky00 Tak to je pěkná blbost, protože já měla stejný problém neplánovaně otěhotněla a výsledek sice problémy, jaký byli už nejsou, ale jsou nové a ohrožuje to spíš dítě.
@Anonymní píše:
Poslední dobou (vlastně už se to táhne něco přes rok) mě absolutně nic nebaví. Mám 3 roky přítele se kterým nejsem šťastná, ale přesto ho miluji a nedokážu se s ním rozejít a začít žít jinak, protože si uvědomím jak strašně prázdná bych byla, byla bych osamocená snad ještě víc, než jsem teď. Kamarádky mám, ale když chce některá něco podniknout, doslova se musím přemlouvat abych vstala z postele, vypravila se a šla za nimi. Když pak s nimi jsem tak jsem za to opravdu ráda, ale donutit se někam jít, to je zlo. Strašně ráda bych začala cvičit, protože jsem nespokojená se svou postavou, ale ani k tomu se nemůžu donutit. Nebaví mě chodit do školy (studuji VŠ), nebaví mě hledat si brigádu a kdybych ji našla tak vím, že mě stejně nebude bavit tam chodit. Prostě mě v životě nic netěší, nemám se pro co radovat, nic mi nejde… Byl jste na tom někdo podobně jako já? Jak se to změnilo, co vás donutilo prostě změnit svůj život a být šťastný? Už jsem z toho zoufalá
Nevim odkud jseš, ale existuje mnoho psychologu za, které platí pojištovna a nikdo se to nemusí dozvědět
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Krakatice88
11.11.12 15:27
Napadá mě, že by mohlo pomoct změnit stravu.. Zamysli se nad tím, jak a co jíš, protože jídlo obrovským způsobem ovlivňuje psychiku… Každej člověk, kterej změnil svůj životní styl a začal líp jíst a trochu se hýbat, potvrdí, že je mu najednou líp celkově, není tak unavenej, má víc elánu, radosti, energie a jako bonus se jim podařilo zkrásnit si postavu… Zaměř se na to, abys jedla co nejvíc základních potravin (maso, zelenina, ovoce, luštěniny, celozrnné pečivo atd.). Zapoměň na kořenící směsi, hotový jídla v krabičkách a kelímcích z obchodu, instantní polívky, fast food, tavenný sýry, „šunku“ kterou tvoří drůbeží separát, tučný salámy, sladký pečivo, bagety, smažený jídlo, sladkosti atd… Vyhýbej se potravinám s vysokým obsahem éček, čím „čistější“ jídlo, tím líp. Tělo se dá tímhle způsobem dobře vyčistit a určitě to poznáš. Negativní vliv špatnýho a éčkama obohacenýho jídla jsou dokázaný už nespočetněkrát.
Pokud nechceš řešit svůj problém s odborníkem z jakýhokoli důvodu, zkusit toto můžeš. Rozhodně za dobrý jídlo neutratíš víc, než za „levný“ srajdy..
Tak přeju hodně sil a odhodlání Stojí to za to a budeš sama se sebou spokojenější
- Citovat
- Upravit
11.11.12 15:31
A pohybb? ten sam je lecbou,,,zamestnat se necim co te bude bavit…
a k tvemu vztahu s pritelem,,,skusila jsi s nim o tom mluvit? a jak uz bylo vyse receno, nemas deti tudis jsi bez zavazku a jsi svobodna,,,
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
11.11.12 15:32
To je jako bys psala o mně. Já teda začala chodit i k tomu psychologovi.. jenže jsem tam byla párkrát, trochu se to zlepšilo, ale ne o moc a tak jsem to vzdala a utápěla se v tom dál (asi jsem si myslela, že psycholog je kouzelník a zbaví mě problému okamžitě ). Nějak jsem postrádala ten smysl, proč vůbec vstávat z postele. O kamarády jsem přišla, protože už je nebavilo mě přemlouvat abych někam šla, když já fakt neměla chuť vůbec k ničemu.
A pak jsem stejně jako Becky00 neplánovaně otěhotněla(ale dítě jsem v budoucnu moc chtěla.. jen to přišlo prostě dříve než bylo v plánu). A musím říct, že je to teď tak velká změna že nestačím koukat . S dcerou se mi otočil život o 180° a jsem teď fakt šťastná.
Tím ti samozřejmě neradím abys hned šla a udělala si s někým dítě chci tím říct, že je jen potřeba si najít nějaký smysl.. něco pro co (nebo pro koho) ti stojí za to z té postele vylézt, něco co tě baví a naplňuje. A může to být cokoli.. pro někoho studium, práce, pro jiného třeba sport.
A určitě navštiv psychologa, není se za co stydět. Rodiče o tom vůbec vědět nemusí, a neplatí se.
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Poslední dobou (vlastně už se to táhne něco přes rok) mě absolutně nic nebaví. Mám 3 roky přítele se kterým nejsem šťastná, ale přesto ho miluji a nedokážu se s ním rozejít a začít žít jinak, protože si uvědomím jak strašně prázdná bych byla, byla bych osamocená snad ještě víc, než jsem teď. Kamarádky mám, ale když chce některá něco podniknout, doslova se musím přemlouvat abych vstala z postele, vypravila se a šla za nimi. Když pak s nimi jsem tak jsem za to opravdu ráda, ale donutit se někam jít, to je zlo. Strašně ráda bych začala cvičit, protože jsem nespokojená se svou postavou, ale ani k tomu se nemůžu donutit. Nebaví mě chodit do školy (studuji VŠ), nebaví mě hledat si brigádu a kdybych ji našla tak vím, že mě stejně nebude bavit tam chodit. Prostě mě v životě nic netěší, nemám se pro co radovat, nic mi nejde… Byl jste na tom někdo podobně jako já? Jak se to změnilo, co vás donutilo prostě změnit svůj život a být šťastný? Už jsem z toho zoufalá